Marek 9,14-29.

(Kázání Nový zákon -> 2 Marek)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Marek 9,14-29.
14
Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
15
A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
16
Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
17
Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.
18
Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
19
Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!"
20
I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
21
Ježíš se zeptal jeho otce: "Odkdy to má?" Odpověděl: "Od dětství.
22
A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
23
Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
24
Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře."
25
Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizují, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
26
Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
27
Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
28
Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
29
Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou."

Matouš 17,14-21. Učedníci nemohou uzdravit nemocného v nepřítomnosti JK.

14
Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil:
15
"Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody.
16
A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit."
17
Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!"
18
Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv.
19
Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
20
On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: 'Přejdi odtud tam', a přejde; a nic vám nebude nemožné."
21
(Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.)

Lukáš 9,37-43.

37
Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
38
A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
39
Hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
40
Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
41
Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!"
42
Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil křečí. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
43
Všichni žasli nad velikou Boží mocí. Všichni se divili, co všechno učinil.

Meditativní poznámky.

1)
Bezradnost.
a)
Církev má často jen slova, názory, tradici. Nedokáže účinně a konkrétně pomoci.
b)
Učedníci: Museli čekat, až přijde JK. Zástupy se mohly přít o tom (o to), zdali je to v moci JK, aby uzdravil, pomohl.
c)
Otec. Věří. Nenechal se odradit nemohoucností a bezmocí učedníků. Počkal až na JK.
d)
Nenechat se odradit bezmocností církve. Chyby církve i naše. Eventuelní předčasný odchod: nesetkáme se s evangeliem. Počkat na setkání s JK.
e)
Odrazení samotnou církví. Minulost církve. Zpronevěra. Selhání. Konkrétní křesťanství dnes: Namnoze jen zbožná slova. Církev jako spolek. Opačný život než zbožná slova v kostele. Mnohé to odrazuje. Mnohá malichernost v církvi nebo u církevníků může uzavřít cestu mnohým lidem k JK.
2)
První zkušenost.
a)
Otec se nenechal odradit bezmocností učedníků.
b)
První zkušenost je často důležitá. Ale první zkušenost může být klamná. Záporná nebo kladná první zkušenost. Může to mylně zavést.
c)
První zkušenost s církví, s námi, se sborem, s druhým člověkem. Nebezpečí odrazení a odchodu.
d)
Otec. Nachází, nalézá se v situaci bezradnosti, nouze, tísně. Nemocný syn. Prosba o slitování. Můžeš tomu věřit?
3)
Text. Všechno je možné tomu, kdo věří.
a)
Obměna židovského přísloví, kterého i JK často užíval: Všechno je možné u Boha. U Boha není nic nemožného.
b)
Vše je možné tomu, kdo má víru Boží. Kdo věří. Kdo je věřící.
c)
Pohled do perikopy.
1.
JK je sám věřící. Žije z víry a vírou. Žije z Boha. Nemožné je mu pak možné. Veskrze věřící. Miluje do krajnosti.
2.
JK odpouští nepřátelům. Lidsky je to nemožné. Je mu možné jít až na kříž.
4)
Text. Měříme prvním poslechem.
a)
Naše přání: co by to mělo znamenat.
b)
Měřítkem by nám však měl být JK. Skutkem dosvědčuje svá slova.
c)
Hlubší význam slov JK než bychom si snad někdy přáli.
5)
Naše představa: Věřícímu by mělo vždy všecko dobře skončit a dopadnout.
a)
Nejlépe zázrakem proměnit každou bolest a utrpení v pohodu a zdar.
b)
Tak se nám to zdá být správné. Tohle by podle nás měl být správný výklad.
6)
JK je sám měřítkem.
a)
Věřícímu je možné (i) nemožné. Milovat do krajnosti. Odpouštět nepřátelům. Jít na kříž.
b)
Budete-li mít víru, řeknete této hoře: Přejdi. A přejde.
1.
Jde o víc než o zázračné přenášení kubiků zeminy.
2.
Síla. Moc. Schopnost přenést, překonat, unést. Tíha, kterou by člověk jinak neunesl.
c)
Římanům 8. Milujícím Boha (tj. Věřícím) všecky věci napomáhají k dobrému. Neznamená to však vždy zajištěný úspěch, pohodu zdar. Ne že se vždy vše obrátí v dobré, šťastné.
d)
Vše je možné věřícímu. I nést a unést tíhu života, i zlé skutečnosti.
e)
Proměňovat svůj život. Nemožná možnost.
7)
Pomoc v nouzi nešťastnému otci. Uzdravení syna.
a)
Doklad víry JK.
b)
Otec křičel: Pomoz mé nedověře. Neartikulovaný, logicky neutříděný výkřik. Výkřik extase. Ne racionální ujasněnost.
c)
Neartikulovaný křik. Jako při děsu. Nebo při překvapení. Ne myšlenková utříděnost, chladná úvaha. Člověk ani nevnímá. Je stržen, křičí. Srovnej: Glosolálie.
d)
Otec je stržen. Zápal. Pohyb víry. Věřím.
e)
Otec. Uvědomil si sebe. Dodává: Pomoz mé nedověře. Stržen JK. Není to lidský výkon otce. Ne že by se dopracoval k víře.
f)
Věřím. Řekl nemožné. Dodává, už artikulovaně: Pomoz mé nedověře.
g)
Věřit. To je právě to nemožné. Nemožnější než nabýt zdraví a peníze.
h)
Žít v nové existenci víry. Větší zázrak než sám zázrak uzdravení.
i)
Otec nečeká od JK jen zdraví pro syna. Čeká, co si sám nemůže dát: Dar moci života a víry. Pomoz mé nedověře. Víra je víc v tom, že ji otec nečeká sám od sebe a ze sebe.
j)
Křik otce. Extase. Člověk říká víc než na co má, na co stačí. Člověk přesáhne sám sebe. Řekne větší vyznání než tuší a žije. Když si to člověk uvědomí: Pomoz mé nedověře.
k)
Předchozí filozofování a teologizování je vhodné měřit pohledem nemocného chlapce a jeho otce, který se nemocí v rodině trápí. Zde končí moudré povídání. Jde o realitu syrového života.
8)
Text. Vše je možné věřícímu.
a)
Ne vždy pohoda a zdar.
b)
Možné nemožné. Až po odpuštění. Obětující se láska. Milování nepřátel. Kříž. Unést nesnadné skutečnosti života.
1.
Nejvíc nemožné v životě: Odvážit se jít životem víry.
2.
My. Vždy musíme dodat: Pomoz mé nedověře.
3.
Víra je vírou v tom, že si ji člověk nedává a nečeká ji sám od sebe.
9)
Otázka učedníků na JK. Proč oni nemohli uzdravit nemocného chlapce.
a)
Odpověď JK: Taková věc je možná jenom skrze modlitbu. Některé rukopisy ještě dodávají: a skrze půst.
b)
Modlitba. Ne jen slova. Dodatečné zachycení, co prožíváme, co cítíme. Ztvárnění zkušeností, pocitů, tužeb. Vlastní modlitba: Už ten prožitek sám. Lidsky nemožná existence víry.
c)
Pavel. Bez přestání se modlete. Ustavičně.
d)
Půst. V původním smyslu znamená odřeknutí. Postit se znamená odřeknout se, třeba dát větší obnos na sbírku.
e)
Žít z víry. Samo ze sebe je to pro člověka nemožné. Konkretisace: Odřeknout se něčeho pro druhé. Rušit sebe sama.
f)
Odřeknutí se i svých zásluh před Bohem, zbožnosti a dobroty, vlastní víry, aby pak mohla nastoupit víra pravá, tedy Boží.
g)
Půst je existence vydanosti, odevzdanosti.
h)
Pak nastupuje, přichází věrohodná pomoc pro nedověru.
10)
Učedníci: Nemohli to učinit.
a)
Otec se nenechal odradit bezmocností učedníků. Počkal na JK.
b)
Někteří lidé dodnes něco čekají od JK. Nenechat se odradit první zkušeností. Náraz. Zklamání. Soustředit se na JK.
c)
Věřící. Vše je mu možné. Neznamená to však vždy pohodu a šťastné konce. Otevírá se nový obzor radosti života za všech, jakýchkoliv podmínek života. Je možno přenášet, nést, zvládat hory těžkostí.
d)
Samotná víra. Tu ale nemáme ze sebe.
e)
Když křičíme: Věřím, křičíme víc, než co prožíváme. Vždy musí následovat uvědomělá prosba: Pomoz mé nedověře.
f)
Modlitba: Vydanost.
g)
Půst: Odřeknutí se sebe.
h)
Víra v JK. Svědek. Dokonavatel.

Poznámky:

1)
Nepominout kontext konkrétního uzdravení.
a)
Moc se začíná tancovat kolem víry ve filosofickém, absolutním pojetí víry.
b)
Zapomíná se na to tzv. Jednodušší. Církev pak bude filosofovat krásnými slovy, ale skutek uteče a bude utíkat stále výc, když se církev bude vznášet stále výš v subtilních sférách víry.
2)
Sáhodlouhý složitý meditativní výklad. Výsledek je velmi chytrý, ale hubený pro konkrétní praktický život.
3)
Balancování na laně nad Niagarou.
4)
Diskriminace potřebných pomoci?
a)
Nápory života na postižené a jejich blízké, kteří se o ně starají. Nejbližší. Nárok na víru na ně od samotného JK.
b)
Lidé zdraví mají mnohem jednodušší život.
5)
Teologická kazatelská ekvilibristika.
a)
Víra je prý víc než uzdravení a peníze.
b)
Otci jde prý o víc než jen o uzdravení syna.
c)
Ekvilibrizující teologové zapomínají na ztížené podmínky života otce a syna.
6)
Víra absolutně. Víra bez upnutí se k něčemu nebo někomu konkrétnímu.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.