1 Samuelova 2,22-26.

(Kázání Starý zákon -> 9 1 Samuelova)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

1
Samuelova 2,22-26.

Čtení:

Lukáš 2,42-52.

Postup:

1)
Smutný obraz náboženského života v Izraeli.
a)
Synové nejvyššího kněze, též kněží, jsou ničemníci. Využívají víru lidu, aby se měli dobře. Bohatnout. Užít si života. Ženy při chrámu. Snad i přicházející k obětem.
1.
Bez ohledu na vůli Hospodinovu. Znevažovali oběti Hospodinovy.
2.
U pohanů bývaly chrámové prostitutky. Forma misie? Přitažlivost? Svůdnost náboženského kultu? Konkurence svatyň?
3.
Oběti. Trojzubec k zachycování masa. Vařené maso. Kněží okrádali lidi i Hospodina.
b)
Lidé přestávají chodit obětovat.
c)
Ateismus na evropské půdě. Zrodil se mimo jiné v důsledku zklamání z církve a z kněžstva. Církev nebere Hospodina vážně, i když o tom mluví.
d)
Reformace v dějinách. Za Samuele. Joziáš. Hus. Luther.
1.
Odpovědnost Olympu, farářů, presbyterů, sborů a církve jako celku.
2.
Rutina, formálnost, neřády. Brát víru a zbožnost vážně, hluboce, odpovědně.
2)
Ofni a fines.
a)
Živobytí z kněžství. Pracovní příležitost.
b)
Neodpovědný sex. Bez lásky a odpovědnosti.
c)
Zloději na místě svatém.
3)
Eli.
a)
Nejvyšší kněz. Odpovědnost za náboženský život. Před bohem i lidmi. Slabošský vůči synům.
1.
Nechce vidět jejich hříchy, co dělají.
2.
Když už to říkají lidé.
3.
Napomíná syny. Imponuje to. Snaží se. Není netečný. Není mu to jedno.
b)
Ale tím to vše končí.
1.
Měl je sesadit. Suspendovat nehodné kněze, i když to byli jeho synové.
2.
Mohl se za syny modlit.
- Mojžíš se modlí za Izraele, když hřešil.
- Job. Modlí se za děti, aby nedělaly nic zlého. Ještě dřív, když nic zlého nedělaly.
- Eli nechal věci jít svým tempem.
4)
Samuel.
a)
Mladý. Obstál ve špíně zpronevěry.
1.
Matka Anna se za něj modlí. Už před narozením.
2.
Zasvěcenec. Znamená to i určitou náboženskou výchovu. Ne skládání rukou v klín.
b)
Když měl Samuel 4 roky, přivedla ho matka do domu Eliho.
1.
Riziko, že bude špatně veden.
2.
Samuel obstál.
c)
Eli vedl Samuele dobře a vychoval lépe než vlastní syny.
1.
Ono záleží také na člověku, na žáku, ne jen na učiteli.
2.
Samuel přijímá od Eliho to dobré, co lze přijmout.
3.
Vyslyšené modlitby matky Anny.
d)
Augustin. Matka Monika se za syna modlila, když byl ještě pohan.
5)
My.
a)
Můžeme mít mnoho důvodů být nespokojeni se životem církve, sboru.
1.
Pokušení odejít jinam. Tzv. Na lepší, do nějaké lepší církve.
2.
Ale všude jsou jen lidé a nikoli andělé.
3.
Lidsky živější prostředí může po čase všude zvlažnět.
b)
Samuel neodchází.
1.
Cítí odpovědnost za svou církev.
2.
Milý před Bohem i před lidmi.
3.
čtení. JK nepřetrhal svazky se synagogou a chrámem. Diskuse s farizeji.
6)
Dnes. Pokušení duchovního konzumu.
a)
Hodnoty hmotné, kulturní, duchovní.
b)
Základem je ovšem vždy majetek, při nejmenším jako předpoklad.
c)
Boží cesta.
1.
Duchovní růst.
2.
Postupné zrání víry.
d)
Odpovědnost za konkrétní církev, do níž jsme zasazeni.

Poznámky:

1)
Eli.
a)
Starý. Slabý. Unavený životem.
b)
Ale má životní moudrost.
c)
Dobře vychoval Samuele v Dobrého kněze.
d)
Osobně ryzí. Čistý.
e)
Zájmy vlastní rodiny u zbožného a věřícího člověka.
f)
Nerozhodnost vůči synům. Měl právo (a povinnost) je sesadit.
2)
Eli slyšel o zlých činech synů.
a)
Věděl o tom.
b)
Eli je bez výmluvy.
c)
Synové obcovali se ženami, které měly službu u vchodu do chrámu. Ve službě.
d)
Synové se jako kněží neoprávněně obohacovali. Brali víc a lepší, než měli. Brali i tuk. Ten měl být obětován jen pro hospodina.
e)
Osobovali si právo Boha a pohanských kněží.
1.
Vládnout nad svědomím lidí.
2.
Znesvěcovali bohoslužby.
f)
Využívali a zneužívali zbožnosti lidí.
1.
Týt z lidské zbožnosti.
2.
Vybydlování církve.
g)
Nelze se divit, že zbožnost, víra v Hospodina a bohoslužba upadaly u lidu v pohrdání.
3)
Napomínání synů.
a)
Všichni to říkají.
b)
Eli se svým způsobem snažil.
1.
Polovičatost.
2.
Prospěch vlastní rodiny.
c)
Špatný příklad.
d)
Svádění lidu od správných obřadů a pravé zbožnosti.
e)
Člověk hřeší proti Bohu. Ale Bůh je pán.
4)
Synové. Neposlouchali ani Boha, ani otce.
5)
Hospodin rozhodl. Nehodní kněží propadnou smrti. Závažná věc. Svádění lidu k nevěře.
6)
Mládeneček Samuel prospíval.
a)
Ve stínu hříchu na nejvyšším místě.
1.
Je možno si zachovat čestnost a víru v Hospodina všude a vždycky.
2.
Genesis 11. Abraham žil ve stínu Babylonských věží. Pohanství titánského rázu.
b)
Obliba Samuele u Hospodina i u lidí.
1.
Obé je mnohdy nesamozřejmé.
2.
Skutky 2. První církev. Přízeň všeho lidu. Jedná se o církev v rozpuku její prvopočáteční duchovní aktivity, která se mimo jiné projevovala i sociálně (sdružování lidí, společenství, konkrétní, i materielní pomoc potřebným).
7)
Aktuální rizika nehodných kněží aplikovatelná pro současnost:
a)
Ziskuchtivost. Na úkor zbožnosti lidí a církve.
b)
Mravní uvolněnost.
c)
Příklad špatného osobního života.
d)
Častá slova jednoho sebekritického evangelického faráře: Řiďte se tím, co vám kážu a ne tím, jak žiju.
8)
Ryba smrdí od hlavy.
a)
Olymp nese víc odpovědnosti než obyčejní faráři.
b)
Farář nese víc odpovědnosti než lajci, prostí věřící ve sborech.
c)
Prostí věřící nemají výmluvu před Božím soudem. Bůh se nás nebude ptát, co dělali špatného druzí. Bude se nás ptát, co jsme my dělali dobrého a správného podle Boží vůle.
d)
Mladý Samuel je příkladem, že je možno zachovat si čistotu víry a mravní ryzost. Nebylo v jeho možnostech, aby provedl nápravu. Ale sám zůstal ryzí. Teprve později, až vyrostl a stal se soudcem a knězem, se pustil do reformy.
9)
Duchovní krize společenství Izraele za Eliho.
a)
Opět (jako častěji předtím) se Izrael drobí inklinací k různým lokálním a regionálním pohanským kananejským bohům (modlám).
b)
Truhla smlouvy se stává posvátným fetišem. Přestává být symbolem Boží smlouvy.
c)
Bitva u Afeku 1040.
1.
První Bílá hora v izraelských dějinách.
2.
Pelištejci se zmocnili truhly smlouvy. Smrt velekněze Eliho a jeho dvou synů, kněží Ofniho a Finese. Zničení chrámu v Sílo.
d)
Nastává doba temna v Izraeli. Fakticky hluboké duchovní šero předcházelo už dřív.
e)
Samuel se 20 let pokouší bezvýsledně obnovit duchovní společenství Izraele. Až po 20ti letech se začínají projevovat první výsledky jeho trpělivé mravenčí duchovní práce.
10)
Aktuální pojmy z krizové situace církve dnes. (08).
a)
Morální a duchovní krize církve. Postupuje a prohlubuje se.
b)
Potěmkinovy vesnice. Umělé sbory. Sbory jen podle jména. Potěmkiáda.
c)
Faráři a další zaměstnanci církve, včetně zaměstnanců Diakonie.
1.
Otázka duchovní a morální kvality zaměstnanců a funkcionářů církve. Výmluvy: Když nemáme lepší lidi.
2.
Stará a nastupující generace farářů. Různé druhy provinění.
3.
Pracovní příležitost.
4.
Vybydlování církve. Co vytvořily dřívější generace a co udržují současné babičky, co obětavě drží církevní lid dole v církevním podzámčí.
d)
Viny Olympu.
1.
Není koncepce. Není zájem mít koncepci.
2.
Zamlčování nešvarů, afér, aférek, zákrytného jednání v církvi nahoře i dole.
3.
Totalitní (funkcionářské, aparátnické, aparátčické) metody, i když vnějšně funguje presbyterně-synodní zřízení.
4.
Známostní lobystika.
5.
Ryba smrdí od hlavy. Hlava ale bude tvrdit, že to smrdí dole u ocasu.
e)
Místo společenství se postupně utváří spolek lidí usazených a zajištěných, schopných a ochotných na církev platit a v církvi něco udělat. Plus dožívající důchodci.
f)
Známým a po známosti.
1.
Ruka ruku myje.
2.
Já na bráchu, brácha na mne.
3.
Klanová a skupinová (kliková) politika s náběhem k degeneracím.
g)
Po desetiletí nezadržitelně postupuje statistický i faktický úbytek členské základny církve.
1.
Některé sbory už mají jen pár desítek kartotéčních členů. Přesto se tam udrží farář. Když jsou (odněkud) peníze, tak si lze dovolit mnohý nadstandartní luxus.
2.
Kontrast: Živořící sbory sténající mimo jiné pod zátěží PF.
h)
Strach a obavy církve.
1.
Strach. Z Božího soudu.
- Měl by to být teologicky i věroučně oprávněný strach církve.
- O tom se už dnes v církvi raději moc nekáže. Naopak se tváří, jako že se Boží soud mění na soudek, ba dokonce soudeček a nakonec to spraví Boží milost.
2.
Obavy. Někteří si už uvědomují oprávněné obavy: Až udeří hodina pravdy.
i)
Vyhlížená naděje pro církev.
1.
Peníze, které odněkud přilétnou nebo se někde vydolují nebo vylobují.
- Doluje se v zůstávající členské základně církevního lidu dole v církevním podzámčí.
- Na lobování má Olymp už specielního placeného pracovníka.
2.
Peníze z restitucí katolického církevního majetku.
3.
Přísuny z ciziny se neustále ztenčují.
j)
Kontrolní otázky.
1.
Kdo dnes v církvi má ještě zájem (a snahu), aby se Boží věc prosazovala v církvi a ve světě?
2.
Kdo má dnes v církvi nejvíc zájem jen na organizačním fungování církve s možností pracovní příležitosti a dalších zaměstnaneckých a dalších výhod a možností navíc?
11)
Hloubka pohledu víry u Eliho: Nechť Hospodin učiní jak ráčí. Kapitola 3.
a)
Vvýraz jistoty a Spolehnutí. Důvěra.
b)
Skleslost. Životní únava. Přítmí života.
12)
Boží pravda.
a)
Pozvedá. Potěšuje sklíčené. Modlitba Anny. Nuzný a ubohý je pozdvižen z hnoje.
b)
Meč. Ne chlácholení. Ostré slovo sebejistým a hříšným.
c)
Eli. Pokora. Přijímá boží pravdu, i když je to pravda soudu. Pokorná vyrovnanost. Vědomí viny. Připomněl mu to neznámý prorok.
d)
Bůh koná své dílo. My je můžeme vidět. Nebo je nevidíme. Záleží na tom, jak se díváme. Jaká měřítka velikosti klademe. Co hodnotíme jako veliké.
1.
Církevní budovy. Katedrály. Sláva. Bohatství.
2.
Společenství církve. Hluboký zájem o sebe. Upřímnost. Vnitřní zbožnost. V rámci instituce církve i mimo církev.
13)
Dítě. Naděje v bibli. Set. Mojžíš. Samson. Samuel. Zaslíbení Izaiáše. Jan Křtitel. JK.
14)
Kněží Ofni a Fines se později projevili jako stateční bojovníci v boji proti Pelištejcům. Kapitola 4.
a)
Filištinci. Přišli do Palestiny (oblast Gazy) o málo později než Izraelci. Mořské národy. Boje. Mezi dobou bronzovou a železnou. Izraelci: Mezi dobou kamennou a bronzovou. Kdo bude mít v Palestině první slovo.
b)
Ofni a Fines přitakali lidu. Přinést do vojska truhlu smlouvy (Bundeslade).
c)
Zdánlivě: Zbožná úvaha. Spoléhání na Hospodina. Obrátili se o pomoc k Bohu.
d)
Nepřehlédnout.
1.
Předtím si na PB ani nevzpomněli.
2.
Manipulace s Bohem. Truhla. Posvátný předmět. Fetiš. Představa: trůn boží. Bůh musí pomoci. Bude chránit sebe před zajetím a svezou se s tím Izraelci.
e)
Ofni a Fines projevili zbytky své odpovědnosti.
1.
Nemístná horlivost.
2.
Samozřejmě k tomu přistupuje i souhlas velekněze eliho.
3.
Kněží měli vysvětlit lidu jejich pověru a varovat.
- Neměli přitakat lidu v jejich falešně zbožných náladách.
- Nezachovali se jako strážní na baště. Abakuk 2,1.
- Truhla smlouvy je nyní na úrovni pohanského chápání.
4.
Osobní statečnost kněží ve vojsku nemůže zachránit situaci.
5.
JK: Hroby na povrchu obílené. Navenek je vše krásné, v pořádku.
6.
Zkáza v pozadí.
- Začíná to v nitru, ve zbožnosti.
- Příčina. Mravní a náboženská prohnilost. Hřích lidu i kněží. Pověrečná zbožnost.
- Morální a duchovní krize církve může mít v bleděmodrém podobné důsledky jako tomu bylo za kněží Ofniho a Finese v Izraeli.
15)
Eli se ve službě Bohu s postupujícími léty kazí a mění k horšímu. Seneka: Dřív než umře tělo, odumírá duch.
a)
Slabost ve vlastní rodině. Synové.
b)
Nechá se vláčet pověrou Izraele. Pustí truhlu Boží do boje s Pelištejci. Truhla prý samočinně získá vítězství.
c)
Elimu nepřibývala s léty duchovní moudrost. Nepřibývalo mu autority SB.
16)
Víra není zajištěna majetkem.
a)
Ani majetnictvím posvátných předmětů.
b)
Člověk musí o víru bojovat stále. Až do konce života.
c)
Opravdovost víry, to je těžký (tvrdý) oříšek.
17)
Hřích na nejvyšším místě, na Olympu.
a)
Přiživit se. Něco z toho mít navíc. Mamon. Využít zbožnosti lidí pro sebe. Mimo běžná pravidla.
b)
Kam čert nemůže, pošle ženu. Ne násilnictví. Jednoznačná vina kněží. Mají držet mravní úroveň. Obdoba: David a Betsabé.
18)
Sílo. Severní Izrael. Svatyně. Zděný chrám. Vypáleno Filistinci po bitvě u Afeku 1040 ante.
19)
Lidé se špatně starají o Boží věci.
a)
PB se dokáže o sebe a o svou věc ve světě postarat sám.
b)
Tím není shozena se stolu osobní odpovědnost a vina lidí.
20)
Svatost. Co je nám svaté.
a)
Je nám vůbec něco svaté?
b)
Kalvin: Samému Bohu sláva a čest.
c)
Moderní člověk je Stejný ve své podstatě jako člověk ve starověku.
d)
Co je nám svaté?
1.
Většina lidí dnes si takové otázky už dávno přestala klást.
2.
Stupnice hodnot.
3.
Před čím máme úctu a respekt. Čeho si vážíme a ceníme. Před čím se skláníme.
4.
Ne falešná úcta uměle vyvolaná. Vnitřní vztah. Čeho si doopravdy vážíme.
e)
Morální zábrany.
1.
Souvisí to se stupnicí hodnot.
2.
Uznání poslední pravdy nad sebou.
3.
Autorita.
4.
Proč být mravný a pravdivý?
- Důvod solidního života.
- Garance mravních hodnot a etického jednání.
f)
Víra kontra praktické žití.
1.
Víra. Poslední autoritou a garancí důvodů činění dobra a správna je Bůh.
2.
Praktické žití.
- Brát život tak, jak běží.
- I člověk bez víry v Boha může uznávat, respektovat a v praxi života zachovávat vysoké hodnoty.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.