1 Samuelova 2,17 a dál.

(Kázání Starý zákon -> 9 1 Samuelova)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Osobní odpovědnost.

Text:

1
Samuelova 2,17 a dál.

čtení:

První Samuelova 2,12-25.

Postup:

1)
Bible nedělá člověka lepším, než je.
a)
Hodnotí jej podle pravdy. V jeho osobním životě i v jeho poměru k PB. Jak se jeví navenek S ohledem na druhé lidi.
b)
U člověka se vidí v bibli světlo i stín. Jde o dobré a zlé.
c)
Člověk je osobnost, která se může rozhodovat a volit mezi dobrým a zlým, mezi Bohem a nevěrou.
d)
Záleží na tom, jak se člověk postaví k bohu.
1.
SB není závislé na lidské věrnosti nebo nevěře.
2.
Záleží na tom, zda člověk zvolí své dobré v souvislosti se SB.
2)
Každý jsme odpovědný za to, zda a jak pochopíme své místo před Boží tváří. Pro co žijeme a jak nás vidí PB, svrchovaný a neúplatný soudce.
a)
U něho neplatí privilegia a světské zásluhy, pro něž lidé přivírají oči. Ani žádné pláštíky zdání a chytračení, jimiž se snažíme být před lidmi jinými než jací doopravdy jsme.
b)
Vždy se můžeme spolehnout na jedinou boží pravdu, věrné zrcadlo skutečnosti. Bez brýlí mámení a jakéhokoli zastírání.
c)
Poslední pravda. SB, zhodnocení Písem, to platí stále a vždy, ať se píše kterékoli století lidských dějin. Pro jednoho jako pro druhého. Jde o slovo vpravdě věčné.
3)
Text. Byl to hřích mládenců těch před Bohem velmi veliký. Neboť pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
a)
Základní problém tehdy. Sami kněží odrazovali od víry v Hospodina.
b)
Hřích vedení církve.
4)
Znevěrohodnění víry v Boha.
a)
Radovat se mohou ti, kdo předhazují: podívejte se, jací ti služebníci Hospodinovi jsou.
b)
Podle zpronevěry jedněch, zvláště těch nahoře v církvi, se paušálně posuzuje celá církev.
c)
Ukazuje se, že víra je jen nátěr, pod nímž se rafinovaně nebo nerafinovaně ukrývá spousta špatností. Mnohdy víc než u lidí, kteří do kostela nechodí.
d)
Samozřejmě to odnese církev, v jejichž řadách se vyskytuje nápadný hřích.
e)
Do značné míry je to ovšem vina církve: Nechává to. Není schopna si udělat pořádek ve vlastních řadách. Církev umožňuje určitým lidem určité hříchy. Vnitřní slabost církve.
f)
Je to příznak postupující a prohlubující se morální a duchovní krize církve.
5)
Bible. Netají hříchy.
a)
Ani duchovního, ani obyčejného člověka.
1.
Navíc klade bible přísnější měřítko na ty, kdo mají vést.
2.
Bible ví: Není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávu Boží.
3.
Každý člověk, na kterémkoli místě, může zklamat.
4.
Ani služba při oltáři nezaručuje, že člověk nezklame.
5.
Nás musí pořád trápit, že naše srdce je ochotno stále slyšet nejen Boží hlas, ale i satanské namlouvání.
6.
Tím víc nás musí pokořovat, když hřích propukne nebývalou měrou nebo křiklavou formou a upoutá veřejnou pozornost.
b)
Bible nic a při nikom netají.
1.
Naopak víc zdůrazňuje, čeho zlého se dopustili právě správcové lidu.
2.
I když to svět třeba nevidí jako nadměrně zlé a nesoudí to podle svých zákonů.
3.
Svět by nezakročil ani v případě kněžských mládenců v Sílo. Nebo by pro ně měl (třeba mlčenlivou omluvu. Že okrádají. To bylo věcí víry a církve.
- Ať si církev udělá pořádek ve vlastních řadách.
- Nešly do toho státní peníze. Vnitřní záležitost církve.
4.
Nehodní kněží si tzv. Pouze přivydělávali. Těžko to paragrafově dokazovat. Složité průkazní řízení.
c)
Ostuda církve navenek.
d)
Radost světa. Eliho synové. Poměr s ženami přisluhujícími u dveří stánku. Nad tím běžná morálka přivírá oči. Pokud je to dobrovolné a nejde o znásilnění. Pokud to moc nekřičí. K tomu tedy je třeba dvou.
e)
Ale vina je jednoznačně kladena na triko kněžím. Šéfové. Nadřízení. Měli se držet.
1.
David a Betsabé. Vina Davida. Král poručil. Moc. Špatný příklad pro poddané dole.
2.
Svět už vůbec nemá měřítek tam, kde PJK tepe např. Pokrytectví. Není to tak vidět. Není na to paragraf.
3.
Lukáš 20,46-47. JK: Varujte se zákoníků, kteří rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední místav školách.
4.
Vyžírají domy vdovské pod záminkou dlouhých modliteb.
- Parádivost. Reprezentace.
- Vyniknout. Ješitnost v popředí.
- c) Ziskuchtivost na úkor chudých vdov. Sociální necitlivost.
5.
JK: ti vezmou těžší odplatu. U boha i u lidí. Komu bylo víc dáno, od toho bude víc požádáno. Od toho se víc očekává. U něj se víc předpokládá.
f)
Člověk nemusí určitou funkci dělat.
1.
Rádi to vezmou jiní.
2.
Není výmluv. Resp. Neplatí žádné výmluvy. PB je neuzná.
3.
Všichni jsme nádoby hliněné. Nejsou vyňati ani lidé věřící, ani služebníci před Hospodinem, ani faráři. Každý osobně a plnou měrou nese odpovědnost. Podle svého obdarování, postavení, funkce.
6)
Pro nevázanost obou nehodných kněží lidé pohrdají obětmi Hospodinovými.
a)
Svůdná příležitost pro vlažné členy církve. Aby se odvolávali na služebníky církve. Totiž na jejich nedostatky.
b)
Řekněme hned: buď skutečné nebo domnělé. Podle toho, kdo soudí a jak se komu zdá.
c)
Bible neomlouvá lid, ale vinu dává jednoznačně kněžím. Lidu není nic, vůbec nic, vyčítáno.
7)
Jednání obou kněží v Sílo dokazuje nepochybnou, až urážlivou bezbožnost.
a)
Je to přímo výsměch službě Bohu.
1.
Jejich chamtivost neznala mezí. Brali, co se jim hodilo z přinášených obětí Hospodinu. Ještě dřív, než se obětovalo. Libovolně si vybírali z vařeného masa, které všichni společně měli sníst na znamení smíření před Bohem. Kradli.
2.
K tomu přistupuje jejich smilstvo. Po vzoru pohanského světa.
3.
Hrubost. Vyhrožování a násilnictví. Zneužití moci a svého postavení.
b)
Lidé přestali chodit k obětem.
1.
Důvod: Způsoby či nezpůsoby kněží.
2.
O kněžích je řečeno: ani neznali Hospodina.
8)
Středověká církev. Podobná situace. Mnozí kněží si nezadali co do bezbožnosti, chamtivosti, hříšnosti, hrubosti a dryáčnictví vůči svým vzorům v Sílo. Věřící od nich nechtěli přijímat ani svátosti.
9)
I dnes jsou zvláště někteří služebníci Hospodinovi všelijací.
a)
Oblast víry. Mravnostní kvality.
1.
Neodpovídá to mnohdy ani velmi shovívavému měřítku.
2.
Jistě v takovém případě pochopíme rozpaky farníků.
b)
Velká a závažná otázka: Zda jsme oprávněni to říci nahlas.
1.
Láska JK přece přikrývá mnoho hříchů.
2.
Ale nezakrývá.
c)
Mnohé problémy v církvi se pak řeší různými snadnějšími a snadnými cestami: Odchod jinam. Mlčení. Zavírání očí. Když něco neklape, jde se za kostel. Postupně se odnaučí chodit do kostela.
d)
Jít za kostel. Člověk si tam může víc dopřát. Tam lidem nevadí daleko horší hříchy než jaké jsou v církvi. Pro které odešli ze společenství věřících. Různé výmluvy. Forma sebeobrany a obrnění se vůči SB: výmluvy.
e)
Kolik všelijakých stínů si lidé navymýšleli o farářích a vůbec o těch, kteří se snaží žít jako věřící lidé podle SB.
1.
Aby mohli říci, že kvůli nim nemohou chodit na bohoslužby.
2.
Samozřejmě nepřijdou osobně za faráři, aby se o tom přesvědčili a zeptali se jich. Raději se vymračují a pomračují. Neověřené pověsti.
f)
Faktem zůstává: V textu šlo o objektivní vinu kněží.
10)
K čemu nás to všechno má vést.
a)
Abychom pochopili: Jeden každý vezme svou odplatu.
b)
Nic nám nepomůže, že budeme tvrdit, ať právem nebo neprávem, že někdo vedle nás byl horší. Třeba byl. Ale i on podléhá božímu soudu.
c)
Máme ještě čas k nápravě.

Poznámky:

1)
Toleranční otcové. Nerozplizli se. Drželi: Bůh je Pán. Věděli, co věří a co drží. Vděčnost Bohu za spasení.
2)
Boží nárok. Nesnesitelný. Neunesitelný. Ale nemůsíme přijmout. Lze žít po svém. Bez Boha. Pokud ale člověk chce žít z víry, pozná: je jen jediný Bůh. Není boha kromě boha. JK: Mé břímě je lehké.
3)
Nemusíme mít starost o spasení. Boží milost.
4)
Text. Boží nárok. Příkrost. Výlučnost.
a)
Jestliže se někdo rozhodl být Božím služebníkem, tak ať jím je. Se vším všudy.
b)
Protestujeme ve jménu lidských ideálů. Předkládáme ideál tolerance a svobody.
c)
Pokud neprotestujeme, pak čteme text bezmyšlenkovitě, povrchně. Vše se v nás přece musí bouřit. Lze číst bez osobního vztahu a bez angažovanosti.
d)
Ale: Člověk nemusí přijmout Boží pozvání k náročnému poslání.
e)
Nelze kulhat na obě strany. Vlastně lze. Ale nemá tomu tak být. Srovnej 1 Královská 18.
f)
Šolichání. Využívání pro sebe. Ofni a Fines fakticky tunelovali či vybydlovali tehdejší Boží církev.
5)
Moderní člověk je obecně rozplizlý a rozevlátý. Proniká to do církve.
a)
Nic se nedrží. Není zájem něco pořádně držet. Ani slovo lidské, ani SB. Není na nic spolehnutí. Nic není svaté.
b)
Ztrácejí se mravní normy a obyčejná lidská pravidla slušnosti a slušného chování. O křesťanské morálce nemluvě už ani v církvi.
c)
Snižuje se náročnost na placené služebníky Boží, resp. Církve.
1.
Lidem to totiž vyhovuje a uhovuje.
2.
Když budou farářští pastýři církve méně věcí držet a zastávat, budou též víc omlouvat mnohé i u svých oveček.
6)
Ofni a Fines. Hospodinovi kněží. Fakticky dochází ke zpohanšťování na místě svatém. Přímo v chrámu v sílo.
a)
Synkretismus s pohanstvím se mnohdy mnohým plete s ekumenismem.
b)
Ekumenismus není synkretistická rozplizlost. Nechutná kaše. Všehochuť. Maglajz v chuti. Vypadá to pak nevábně. Nikdo by to nežral. Neláká to nikoho.
7)
Ofni a Fines. Obohacovat se. Ze zbožnosti lidí. Užívali si s ženami při chrámu. Forma bezbožnosti. Myslí na sebe. Tragedie zneužití zbožnosti lidí. Pohoršlivé obcování s chrámovými kněžkami. JK by měl vzít bič.
8)
Lid neobstál ve zkoušce.
a)
Nechal se odradit špatným příkladem. Vina lidu, i když menší než u kněží.
b)
Bůh je pánem i kněží. Soud pro všechny bez rozdílu.
c)
Boží otázka: cos dělal ty. Ne: Na koho ses vymlouval.
d)
Člověk si chce posvětit své jednání. Hledání svých věcí. Každá výmluva je mu dobrá. I výmluva, jací jsou věřící.
8)
Eli. Osobně zbožný a čestný člověk. Slabý na své syny. Více ctil své syny než Hospodina. Odsudek. Tvrdá slova proroka. Omlouvání svých a jejich zájmů. Měl pravomoc nehodné kněze sesadit. Myslel příliš na dobro svých dětí.
a)
Také myslel (jako přemnoho lidí) na prospěch svých blízkých i na úkor společenství Božího lidu. I on se fakticky podílel na využívání výsledků ničemnosti svých kněžských synů. Měl z toho užitek, prospěch.
b)
Tragedie upřímně, osobně a niterně zbožného a věřícího člověka.
c)
Víra. Projevy v nitru, ale i navenek. Důsledky víry. Co je na prvém místě v životě, v nitru. Ukáže se to třeba po létech.
d)
Synové Eliho. Dali navenek výraz tomu, co bylo v jejich nitru.
9)
Samuel rostl. Zdárně. Láska matky. Nenechal se strhnout špatným příkladem, i když ho měl tak říkajíc před nosem. Příklad toho, že je možno obstát i v situaci pokušení. Lid nemá výmluvu.
a)
Samuel obstál v pokušení nevěry a sebeobohacování a mravní uvolněnosti. Ať si jiní dělají cokoli, on obstál. Osobní odpovědnost za svůj život před Bohem.
b)
Naděje i pro ostatní do budoucnosti.
c)
My. Ať jsou druzí i v církvi jacíkoli, máme odpovědnost před Bohem osobně za svůj život. Nepodlehnout.
10)
O málo později. Bitva u Afeku. Pak nastala v Izraeli první doba temna. Duchovně. Začalo to shora. Ryba smrdí od hlavy. Lid si nevážil obětí Hospodinových.
a)
Samuel pak 20 let chodil od vesnice k vesnici. Námaha. Dlouhou dobu (20 let) to bylo bezvýsledné.
b)
Druhá doba temna v Izraeli: Za krále Achaba a královny Jezábel. Tehdy zachránil víru v Hospodina (po lidsku viděno) prorok Eliáš.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.