Starý Zákon

Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden
Muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host
Na Moábských polích.

Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva synové Machlón a Kiljón.
Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali
Tam.

Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama.

Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili
Tam asi deset let.

Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala, bez dětí
I muže.

Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí.
Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke
Svému lidu a dal mu chléb.

Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely
Do judské země,

Vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své
Matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy
Prokazovaly zemřelým i mně.

Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže."
A políbila je. Rozplakaly se hlasitě

A namítaly jí: " Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu."

Ale Noemi jim domlouvala: " Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se
Mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?

Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych
Si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a
Porodila syny,

čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát?
Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne
Hospodinova ruka."

Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na
Rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.

Noemi jí řekla: "Hle tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým
Bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"

Ale Rút jí odvětila:"Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se
Od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude
Mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin
Udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji
Přemlouvat. 19 Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma,
Shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: "Je toto Noemi?"

Odvětila jim: "Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě
Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl.

Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.
Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi
Všemohoucí určil zlý úděl?"

Tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila z Moábských polí její snacha,
Moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy
čeledi. Jmenoval se Boáz.

Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým,
U koho dojsu přízně." Noemi jí odpověděla: "Jdi, má dcero."

Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností
Patřil ten díl pole Boázovi z Elímelekovy čeledi.

Tu přišel z Betléma Boáz a pozdravil žence: " Hospodin s vámi."
Odpověděli: "Hospodin ti žehnej."

Boáz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: "Čí je to
Dívka?"

Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: "To je moábská dívka,
Která se vrátila s Noemi z Moábských polí.

Optala se: >Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?< Jak
Přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady
Oddechla."

Boáz oslovil Rút: "Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a
Neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček.

Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi.
Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k
Nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají."

Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: "Jak to, že
Jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?"

Boáz jí odpověděl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého
Může učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi
A odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.

Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin,
Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!"

Ona řekla: "Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi
Mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat
žádné z tvých otrokyň."

Když byl čas k jídlu, řekl jí Boáz: "Přistup blíž, pojez chleba a
Namáčej se sousta ve víně." Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené
Zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo.

Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Boáz svým služebníkům: "Bude-li
Sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to.

Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať
Sbírá, neokřikujte ji."

Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátilato, co nasbírala,
A byla toho asi éfa ječmene.

Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a
Když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí,

Otázala se: "Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď
Ten, kdo se tě ujal." Pověděla tchyni, u koho pracovala: "Muž, u něhož
Jsem dnes pracovala, se jmenuje Boáz."

Tu řekla Noemi své snaše: "Požehnán buď od Hospodina, který neodňal
Své milosrdenství od živých ani od mrtvých." A pokračovala: "Ten muž je
Náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům."

Nato řekla moábská Rút: "Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků,
Dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří."

Noemi své snaše Rút přisvědčila: "Dobře, má dcero, že chceš chodit s
Jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet."

Přidržela se tedy Boázových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň
Ječmene a pšenice. A bydlela s tchýní.

Potom jí její tchyně Noemi řekla: "Neměla bych ti, má dcero,vyhledat
Odpočinutí, aby ti bylo dobře?

Hleď, což není Boáz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě
Dnes v noci bude na humně převívat ječmen.

Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však
Tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije.

Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách
A lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit."

Odpověděla jí: "Vykonám všechno, co mi říkáš."

Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchýně přikázala.

Boáz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj
Hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plásť v nohách a lehla si.

O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí - v nohách mu leží
žena. 9 Otázal se: "Kdo jsi?" Odpověděla: "Jsem Rút, tvá služebnice.
Rozprostři nad svou služebnici křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce."

Nato jí řekl: " Požehnaná buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi
Teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani
Bohatýmí. 11 Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš.
Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá.

Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší
Příbuzný než já.

Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane;
Nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je
Hospodin. Spi klidně až do rána.

Tak spala u jeho nohou až do rána. Ale vstala dříve, než by kdo mohl
Poznat druhého, protože
Boáz řekl: "Jen ať se nikdo nedoví, že přišla na humno žena."

A dodal: "Podej mi loktuši, co máš na sobě, a nastav ji." Když ji
Nastavila, odměřil jí šest měr ječmene a vložil na ni. Pak odešel do
Města 16 a ona odešla k tchyni. Ta se otázala: "S jakou přicházíš, má
Dcero?" I vyprávěla jí všechno, jak s ní ten muž jednal.

A dodala: "Těchto šest měr ječmene mi dal on. Řekl totiž: "Nesmíš
Přijít ke své tchyni s prázdnou."

Noemi jí pravila: "Jen vyčkej, má dcero, a poznáš, jak to dopadne. Ten
Muž si nedá pokoj a dovede tu záležitost ke konci ještě dnes."

Boáz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž
Boáz mluvil. Vybídl ho: "Člověče, zastav se a posaď se tu." A on se
Zastavil a posadil se.

Boáz pak vybral deset mužů z městských starších a požádal je: "
Zasedněte zde." A oni zasedli.

Zastánci pak řekl: "Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce
Prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi.

Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v
Přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít
Svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že
Kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě." On odpověděl:
"Vykoupím jej."

Boáz řekl: "V den, kdy koupíš od Noemi pole, kupuješ je i od moábské
Rút, ženy po zemřelém, se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho
Dědictví."

Tu řekl zastánce: "Nemohu je vykoupit pro sebe, aniž bych zničil
Vlastní dědictví. Použij pro sebe mého výkupního práva; já vykoupit
Nemohu."

V Izraeli tomu bývalo odedávna při vykupování nebo při výměnném obchodu
Takto: Každé jednání se stvrzovalo tím, že si jeden vyzul střevíc a dal
Jej druhému. To byl v Izraeli způsob stvrzování.

Zastánce tedy řekl Boázovi: "Kup si to sám." A zul si střevíc.

Boáz pak řekl starším a všemu lidu: "Dnes jste svědky, že jsem koupil
Od Noemi všechno,co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a
Machlónovi.

Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych
Zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno
Zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes
Svědky."

Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: "Jsme svědky. Kéž
Dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Raáchel a
Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej se zdatně v Efratě a
Zachovej jméno v Betlémě.

Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky,
Jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi."

I vzal si Boáz Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin, který
Jí dopřál, že otěhotněla a porodila syna.

Tu řekly ženy Noemi: "Požehnán buď Hospodin, který tě odedneška
Nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli.

On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat. Vždyť jej
Porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než
Sedm synů."

Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou.

Sousedky mu daly jméno. Řekly: "Noemi se narodil syn", a pojmenovaly
Jej Obéd (to je Ctitel Hospodinův). To je otec Jišaje, otce Davidova.

Toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna,

Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba,

Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu,

Salmón zplodil Boáza, Boáz zplodil Obeda,

Obéd zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida.