Matouš 24,34.

(Kázání Nový zákon -> 1 Matouš)Silvestr. Pohřeb.

Text: JK:

Nebe a země pominou. Ale má slova nikdy nepominou.

Čtení:

Matouš 24,32-39. Poučení od fíkovníku.
32
Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.
33
Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
34
Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.
35
Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
36
O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
37
Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:
38
Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu,
39
A nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.

Postup:

1)
Říká se. Máme brát JK vážně.
2)
Před 100 lety: Nemyslitelná představa reálného konce světa. Dnes: Dokáže to člověk. Natož Bůh: Politické zmatky. Války. Ekologie. Ozón. Hlad. Otázka organisace společnosti.
3)
Konec světa může přijít i od člověka. Eventuelní katastrofa. Nemusí to vůbec ještě být v Božím plánu. Hřích. Zlo ve světě.
4)
Boží pomoc světu a člověku:
a)
Dává SB. Varování. Vedení. Pravda.
b)
Láska JK. Slovo tělem učiněné. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
5)
JK. Bůh drží své slovo. Lze na to spolehnout. SB platí. Já s vámi jsem až do skonání (skončení) světa.
6)
Bůh přemohl svět. Vládne. Jinak, než máme lidskou představu o tom. Vzal na sebe hřích, Böse, vzdálenost od Boha, Angst.
7)
Meditace:
a)
Církev mluvila často o nebi. Zemi přenechávala jiným. Přesto zabydlenost církve na zemi.
b)
Kde brát sílu pro budování nového nebe a nové země. KB. Cíl. Výhled. Hospodin dokoná za mne.
c)
Učit se výhledu: Nové nebe, nová země.
1.
Osobní vztah ke Kristu.
2.
Vztah k církvi. Bez církve není spasení.
3.
Odpovědnost za svět. Luther: Zasadit svou jabloň. I bez blízkého výhledu konce. Boží cíl. Luther: Kdybych věděl, že zítra umřu, půjdu a zasadím na zahradě jabloň.
1983. Vyhlášená cena 1000 marek, kdo zjistí, kde to Luther řekl. Zda to opravdu řekl. Odměna nebyla vyplacena. Ale výrok je to pěkný, i když je Martinu Lutherovi pouze připisovaný.

Poznámky:

1)
Diesen Gott wollen wir loben. Ihm dürfen wir danken für jede Kleinigkeit, die uns das Leben täglich ermöglicht.
2)
Vstup křesťanství do Římské říše.
a)
Římané: Už po staletí utvrzovaná představa o věčnosti Říma. Řím na věčné časy.
b)
Historie:
1.
Se Sovětským svazem na věčné časy. Lidový doplněk: Ale ani o rok (měsíc, týden, den, hodinu, minutu, vteřinu) déle. Jak vidno, český člověk měl smysl pro značnou šíři humoru.
2.
Třetí říše. Tisíciletá říše Německa. Hitler byl skromnější, ale i jemu do té tisícovky let ještě hodně chybělo.
c)
Křesťané: Věčný je jenom bůh. JK je Pánem i nad Římem. Konečnost všeho pozemského.
d)
Křesťanství prosadilo do helenismu základní pravdy bible, víry:
1.
Stvoření. Bůh je pánem světa. Věčný Bůh. Bůh stvořil hmotu. Nestyděl se za to. Konečnost hmoty. Podle bible není hmota věčná. Materialisté všeho druhu prohlašují hmotu za věčnou. Výpověď světonázorová, víry, ne přírodovědecká.
2.
Inkarnace. Boží vstup do světa. Antika, filosofie: Degradace hmoty. Boží syn vzal na sebe hmotné lidské tělo. Nestydí se za hmotu. Plný život na zemi.
3.
Vzkříšení. Antika: Zánik člověka. Po smrti nanejvýš vzpomínky nebo stinný život v podsvětí. Hádes.


Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.