Matouš 21,28-32.

(Kázání Nový zákon -> 1 Matouš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Post. NOvý rok.

Text:

Matouš 21.
28
Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici!'
29
On odpověděl: 'Nechce se mi.' Ale potom toho litoval a šel.
30
Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane.' Ale nešel.
31
Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.
32
Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

Čtení:

Izaiáš 26,1-9. Ezechiel 18,25-32. Matouš 7,21-23.

Písně:

244-11. 320-7. 309-8. 319-7. 323-6. 312-7. 318-1.

Osnova:

0)
Otec má právo něco žádat od svých synů. Tehdy samozřejmě ano. Bůh má právo něco žádat po nás.
1)
Poznámka 18. Zkušenosti. Po někom něco žádat. My: slíbíme, nesplníme. Výzva JK. Ideál. Práce pro JK.
2)
Pojistný ventil. Slíbit. Pak se ukáže. I plnění může být pojistným ventilem.
3)
Kdo jsme my. Komplikovanost.
a)
Farizeové. Blahý pocit, že jsou lepší než druzí lidé.
b)
Hříšníci. Potřebujeme milost.
4)
Komu je více odpuštěno, ten je víc vděčný. Být si toho vědom. Potřebujeme odpuštění.

Postup:

1)
Celníci. Zvláštní skupina lidí v Palestině. Lidé zvláštního ražení. Živili se státem doporučovanou zlodějinou. Vybírali, vymáhali daně pro Římany, pro okupanty.
a)
Vybírali o dost víc než měli odvádět, aby dost zbylo i pro ně. Každý se přece musí nějak živit, že ano? I na úkor druhých, vlastních. Rozdíl: Za odměnu. Jako nezdanitelný příjem.
b)
Hodnocení takového lupičství v chudé Palestině: jasné, nerozvádět. Publikáni se k tomu propůjčili. Hanlivě odmítavý podtón. Kolaboranti. Činnost ve prospěch Římanů a své kapsy.
2)
Nevěstky. Bez pochyby tehdy patřily k mravní spodině. Aspoň tehdy. Bez diskuse. Aspoň oficielně. Z koho ale žily? Platili jim bohatí, usazení, dobře situovaní pánové, kteří měli na to. Mnohé kurvy lepší společnosti byly velmi bohaté a úctyhodné.
3)
Úctyhodní lidé. Zákoníci. Starší lidu. Měli by vyniknout. Úctyhodnost.Autorita. Závěr podobenství. šok i pro nás. Nejen pro zákoníky.
4)
Nejsme ponecháni nezávaznému poslechu.
a)
Co si o tom myslíte vy? Jak vy to vidíte?
b)
Rozhovor s JK: časté v NZ.
c)
Modrá bible: uhlazený překlad.
d)
Matouš. Má potíže zaznamenat pointu rozhovoru s JK.
5)
Dva bratří.
a)
Čekali bychom: Jeden by měl být kladný, druhý záporný. Podle jednoho bychom se měli jednoznačně řídit. Druhý: vatrovat se.
b)
Prolínání dobrého a zlého v životě. Černo-bílý obraz, schema, to chybí. Pro nenáročného diváka televize, podat mu to po lopatě, polopatisticky. Podezřele laciná záležitost.
c)
Život. Nestačí jednoho načernit a druhého nabílit.
6)
Mladíci. Synové.
a)
Oběma je uloženo totéž.
b)
Každému osobně, jednotlivě. Na každého zvlášť.
c)
Každý jedná jinak.
d)
Pochopitelné. Ne každému se chce odmítnout. Hrubý způsob odmítnutí. Nepopulární.
7)
Synovo odmítnutí.
a)
Hrubý způsob. Mluví s otcem hůř než s čeledínem. Tehdy: Úzkostlivost na povinnou úctu k otci. Odpověď syna: Bylo to na vyhnání z domu. Syn: vzpurný a líný. Neřečeno, čeho se zalekl, když změnil svůj názor a nakonec šel pracovat.
b)
Rozmyslel si to. Poslechl. Nakonec šel pracovat.
8)
Druhý syn.
a)
Samá ochota. Vzorná poslušnost. Jednička z mravů. Příkladnost. Krásná slova. Skutek utek.
b)
Profesionálně podaná přetvářka je někdy namáhavý výkon. Je to práce jako kterákoli jiná a člověk si jistě zaslouží slušné ohodnocení.
9)
Nejde o palestinskou vinařskou rodinu kdysi.
a)
Jde o vůli nebeského Otce dnes. Co přikazuje Bůh v nebesích? Co o tom soudíte? Co si myslíte? Kterému synu se podobáme my?
b)
Vlastní odpověď. Každý sám za sebe. S kterým synem srovnáme své postoje, svá slova? Co jsme doopravdy udělali?
10)
Oba synové. Ani jeden se nám nehodí a nelíbí jako vzor jednání. Oba: Neposlušní. Neochotní. Vzdorují. Co si o tom myslíme?
11)
Jen dva. Nepostačují. Nám je jich málo.
a)
Odkaz ke třetímu. Syn Otce. JK. Poslušný. Dokonale splnil boží vůli. Vyniknout má třetí syn.
b)
My. Jsme pozváni do KB. Příležitost. Každý se toho smíme chopit. Každý: Vyděrači, nevěstky, i já. Pro JK každý z nás. Následovat a plnit Boží vůli. JK, milý Boží syn, splnil Boží vůli v náš prospěch.

Poznámky:

1)
Velikonoční týden. Nápor na JK. Nepřátelé. Dotírají. Lapit v řeči. Aby se JK uřekl. Odsoudit. Zdiskreditovat.
2)
Reakce dětí na rodiče. Dnes horší než tehdy. Patriarchální společnost. Pouhé odmlouvání bylo tehdy zcela nemyslitelné a nepředstavitelné. Natož neposlechnutí.
3)
Vztah k Bohu. člověk si vůči Bohu dovolí leckdy víc než k lidem.
4)
Naše dnešní otázka je dnes jinak formulována: co myslíte, který syn jednal správně? Naše odpověď: Ani jeden. Správné jednání: Poslechnnout bez odmlouvání. Nelze odmlouvat patriarchálnímu otci, natož bohu.
5)
Nepřehlédnout celníky a nevěstky. JK je neomlouvá, že by snad byli bez hříchu. Že snad dělají vše dobře. Ale nakonec poslechli. Mnozí činili pokání.
6)
Reakce na Boží výzvu plnit Boží vůli.
a)
Farizeové a zákoníci. Zbožnost. Ochota sama. Ústa plná slov chvály, díků, ochoty. Skutek utek. Vykašlali se na všecko. Zůstat u slov: Krásný květ. Ovoce. Plnit Boží vůli. Láska.
b)
Nezbožná reakce. Slyší. Odmítnutí. Neposlechli. Ani slova, ani praxe života. Ovoce života. Něco se ale stane. Celníci. Nevěstky. Nevěřící. Začnou plnit Boží vůli.
c)
Možná třetí reakce. Odmítnutí. Ale nezmění názor. V každém podobenství není všechno. Na co přijdeme po 2 tisíciletích. Za určitých okolností života naás napadnou různé otázky.
7)
Akcentace na nás. Dopad. Zaměřenost. Odpovědět každý sám sobě a JK.
a)
Zbožnost navenek. Uvnitř temnota hříchu. Neposlušnost.
b)
Navenek temnota, odpor, neposlušnost boží vůle, lenost. Uvnitř totéž. Ale změna k lepšímu. Obrat. Náprava. Ovoce. Plnit Boží vůli. Přes předchozí slovní odmítnutí, třeba několikeré.
c)
Třetí možnost. Bez změny a bez šance. Bez šance jednou slyšet: To dobře, služebníku věrný. Byl jsi věrný v mále, přijmeš mnoho.
8)
Běžný sekularizovaný člověk neshledává žádný důvod, proč by měl poslouchat Boha.
9)
Závěr. Často se ukolébáváme. Laciná milost. Nepodloženě si předem přivlastňujeme slovo milosti JK.
Poznámka: Aspoň si pro to slovo musíme dojít. Natáhnout ruku a přijmout. Je to máloči moc?
10)
Otázka na posluchače.
a)
JK: Kdo plní vůli nebeského otce. Kontext. Co chtěl JK dosáhnout? Celníci. Vyostřená situace s farizeji.
b)
Možná úhybová otázka: Kdo jednal správně?
11)
My. Jiný kontext v našem životě, v naší situaci.
a)
Konkrétní situace kolem církve i vnitrocírkevní. Tzv. Horliví letniční. My tzv. Tradiční. Určité obdoby. Letniční, charismatici. Mladí. Nechtějí nést odpovědnost za církev. Jen se duchovně vyžít. Hubou horlivost sama.
b)
Nechtějí mít porozumění pro staré, kteří přenesli víru. Zkušenosti víry po celý život. Pohodlná víra mladých. Laciná milost. Jen se vést.
c)
Ať jiní táhnou:
1.
Povoz církve.
2.
Z c írkve.
12)
Otázky na JK. Eventuelně odpovědět jeho otázky. Pokud se o to zajímáme a ptáme se, je to pro nás stále nadějné. Nejsme apatičtí. Nejsme docela apatičtí, lhostejní.
13)
Milost pro každého. Nová společnost. Vyděrači. Celníci. Nevěstky. Zbohatlíci nekalým způsobem. JK se pohyboval i mezi nimi. Mnohé to dráždilo. Podaná ruka.
14)
Otázka na nás. Jak se v takové společnosti budeme cítit.
a)
Pochopitelně my chceme jít tam, kde se cítíme dobře.
b)
Ale: Máme chtít být tam, kde je JK.
c)
Není lehké jít za JK tam, kde je on.
15)
Kolem JK si mnozí jeho slova vykládali falešně. Někdy i záměrně.
a)
Farizeové a Zákoníci se domnívali, že jsou duchovně, tedy nábožensky lepší než jiní lidé.
b)
Naděje pro nás: JK se pohyboval dole, i v duchovně horší společnosti dole.
c)
Láska JK: Zdraví nepotřebují lékaře.
16)
Lidé kolem JK:
a)
Lotr na kříži. Zatvrzelý až do konce.
b)
Lotr. Pokání. Nakonec přišel k JK.
c)
Zbožní. Posměvači. Odmítali JK.
d)
JK. Pravý syn. Poslušný. Zářivé světlo spásy a naděje z kříže.
17)
Otázka JK: Kdo splnil vůli Otce.
a)
Vyostřeno. Zaostřeno. Určeno směrem k nám. Žádná teorie, co je správné. JK chce daleko víc. Skutky. Nelze vyklouznout.
b)
Naše otázka. Kdo jednal správně. Záměrně úhybová otázka s předem připravenou odpovědí: Nikdo. Ono to vlastně ani nejde úplně správně jednat. Chceme vyklouznout z nároku: plnit vůli otce.
c)
Nikdo nejednal správně. Ono to vlastně ani nejde. Rozmělnit vinu a neposlušnost. Všichni jsme hříšní. Ani jeden syn nejednal tak, jak by měl. Nevysloveno: Ono se ani tak moc neděje. Stejně to vlastně ani moc nejde.
d)
My též nejsme dokonalí. Nikdo není dokonalý, mimo JK. Jediný pravý syn.
e)
Otázka JK. Zaostřeno. Plnit Boží vůli. Naše formy výmluv jsou pěkně rafinované. Příkladná rafinovanost. Jsme na to mistři.
18)
Naše zkušenost je obdobná jako v podobenství.
a)
Maska odmítnutí.
1.
Nic po mně nechtějte. Nemám na nikoho čas. Nemám zájem. Není příjemné takovému člověku o něco říkat. Neochota. Nevlídně odpovídá. Jen v nejnutnějším případě se na něj obrátíme.
2.
Příkře nás odbude. Pak náš údiv. Nedá mu svědomí. Takový člověk pak udělá pro druhého třeba víc než jiní. Víc, než se po něm žádalo a čekalo. Zpočátku morous. Pak ochota a reálná pomoc.
b)
Laciné sliby. Samá ochota. Udělám. Zařídím. Spolehni se. Odcházíme potěšeni. Ujištění: jsou na světě lidé, kteří dělají radost a vyjdou vstříc. Ale ouvej. Čekáme a čekáme a kde nic, tu nic.
1.
Opatrně dotyčného upozorníme. Tatáž snažná ochota. Mnoho omluv. Zrovna to nevyšlo. Ale myslí na to a počítá s tím. Teď to ale už jistě bude. A zase čekáme a čekáme. Až pochopíne, že se nedočkáme. Až nám to konečně dojde.
2.
Hořkost v srdci. Biblický Kazatel: Je lépe neslibovat než aby člověk sliboval a nesplnil.
c)
Naše sliby vůči PB a církvi. V církvi. Křest. Konfirmace. Svatba. Staršovstvo. Farářský slib.
d)
PB má trpělivost s pohany, ale i s křesťany, i s námi. PB není s nikým příliš rychle hotov.
19)
Příklady boží trpělivosti: Zacheus. Vykřičená žena, Máři Magdalena. Žena přistižená při cizoložstvu. Přítel celníků a nevěstek. Představit si to konkrétně. Modlitba Publikána. Milosrdný a vděčný Samaritán.
20)
Úvod. Problémy v životě. Zkušenosti s dětmi.
21)
Výzva JK: Jít na jeho vinici.
a)
Ideál: Slíbit, jít.
b)
Praxe života i v církvi. Moc hodně se vzdaluje ideálu. Různými směry a nejrůznějšími způsoby.
22)
Varianty:
a)
Slíbit, jít.
b)
Slíbit, nejít.
c)
Neslíbit, jít.
d)
Neslíbit, nejít.
23)
Celníci a nevěstky.
a)
Pobuřující samo o sobě.
b)
Mnozí přijdou od východu a od západu a stolovati budou s Abrahamem. Synové království budou vyvrženi ven.
c)
Celníci a nevěstky předejdou mnohé zbožné do KB.
1.
Když jiní nejdou. Když nejdou ti, kteří by měli jít jako první a příkladem.
2.
Neznamená to, že dravě některé odstrčí nebo vystrčí. Ne na něčí úkor.
24)
Situace první církve. Dělící čára.
a)
Křesťané ze Židů a z pohanů.
b)
Později: tradiční, později přišlí.
c)
Srovnej: Matouš 20,1-16. Dělníci na vinici.
25)
Společné pro oba syny: Ani jeden nesplnil to, co řekl. Oba jsou ulhaní. Neshoda v tom, co říkají a jak jednají. Ale: jeden přešel k lepšímu. Napravil odmítavá slova. Druhý se naopak zvrhl k horšímu.
26)
Celníci, nevěstky. Hříšníci.
a)
Dnes se do církve nehrnou. Netouží po tom. K JK ale přicházeli. Nezájem.
b)
Možná i dnešní církev má takovou strukturu, že je to odpuzuje a nepřitahuje.
1.
Přitom církev mluví o otevřenosti.
2.
Zjevný hříšník se v církvi neudrží, i kdyby do ní náhodou nějak nakoukl nebo zabrousil.
27)
Kvalifikace vstupu do KB.
a)
Ne hřích. To je směrovka do pekla.
b)
Kvalifikace vstupu do pekla. Ne příslušnost k nějaké skupině v církvi, ke zbožné či bezbožné.
c)
Nespokojenost se sebou samým.
28)
Zbožné kolem JK to popíchlo. Nás by to ovšem také popíchlo. Když nás slovo bible nepopíchne, je to doklad že dobře nečteme a že si SB nepřipustíme moc k tělu, na tělo.
29)
Hřích může být zkryt pod zbožnou pokličkou.
a)
U nevěstek je hřích dost vidět.
1.
Ale jsou i kurvy lepší společnosti, se zbožným nátěrem.
2.
Povrch zbožných úkonů a formálních vyznání. Vyglancovaný, nablýskaný povrch.
b)
Zbožný kabát. Pod ním je nahota.
1.
U společenské spodiny je hříšnost zřejmá a nepochybná.
2.
Zkrytost hříchu v rozdvojenosti slov a činů.
c)
Zvyk: Něco jiného říkat a něco jiného dělat. Navíc ještě: úplně něco jiného si myslet.
1.
Mmnozí mladí to mají třeba už od rodičů.
2.
Zamaskovaná nabídka hříchu.
d)
Hřích se přichytí a nalepí jako lepkavá smůla.
30)
Matouš 4. Pokušení JK.
a)
I citáty z bible.
b)
Zbožná podoba pokušení.
c)
Teologické zdůvodňování nepravdy.
d)
Zneužití i reformačního principu: sola fide.
31)
Vlak do KB.
a)
Místa zbožným vyfouknou všelijaké existence, které svůj život změnily.
b)
Otázka na nás: Zda jsme ochotni být také na cestě do KB.
1.
Změnit svůj život. Pokání.
2.
Změna mysli. Jinak myslet. Mimo jiné: Ve stejném kupé s celníky a nevěstkami.
3.
Souhlas mnohých s podmínkou: Ano, pokud mají peníze. Klidně s nevěstkami a šejdíři, ale bohatými. Jen ne, pro Boha, proboha, ne s chudými jakéhokoli druhu. Nechceme jet ani do KB v jednom kupé ani se slušnými chudáky.
4.
V kupé s kajícími prostitutkami, pašeráky, veksláky. Ale: i my musíme být kajícníci. Jinak se do toho kupé nedostaneme.
c)
Sbor má být kouskem KB na zemi. Otázka otevřenosti.
d)
Nepřehlédněme: Publikáni a nevěstky se změnili. K lepšímu. K dobrému. Jde již o jiné lidi. Příklad: Celník Matouš. Stal se učedníkem Jk. Radikální změna života.
32)
Předcházejí. Předbíhají. Čas plyne. Ještě je čas. I pro nás. Hledat KB nejprve.
33)
Podobenství. Ne odsouzení. Varování. Výzva. Před zatčením JK. Po nástrahách.
a)
Otevřít oči i nám. Dobrá zpráva. Změna je možná. První syn změnil názor, přístup k otci. Nakonec poslechl. Nebeský Otec nabízí možnost změny v životě. Čeká i na nás.
b)
Marnotratný syn. Jde i o staršího bratra. Ti, kdo si myslí, že vše dělají dobře. Uražení nechtějí jít na hostinu společně s těmi, co se chytli za hlavu.
34)
My. Duch je odhodlán. Tělo nemůže. Plány. Předsevzetí. Odhodlání. Nedaří se nám realizace.
35)
Postoj lítosti nad sebou samým.
a)
Otevřenost ke změně. Postoj víry. Pro Boha
b)
Nejsou rozdíly. Odpracované hodiny. Kvalita práce na jeho vinici.
c)
Dělníci na vinici: Automaticky, samozřejmě se předpokládá, že všichni pracují dobře, kvalitně.
d)
Důležité: Že jsme na Boží vinici s druhými a s radostí. Vyšli jsme pracovat.
36)
Poznámky:
a)
Otec od synů samozřejmě čeká poctivou práci. Plné nasazení.
b)
Sympatické, neotřelé výrazy. Dnešní čeština a představy mladých lidí. Briskní obraty a přirovnání. Poetismus. Náznaky. Rozvláčné.
c)
Kritika tradičních.
1.
Autor takové kritiky někdy zapomíná, že žije i v církvi z výsledků práce a víry právě těchto kritizovaných tradičních. Bez nich by neměl ani platformu, kde a koho kritizovat.
2.
Sám zatím nevytvořil nic budovatelského v církvi. Tedy: nevytvořil, nezískal lidi,kteří by mohli být kritizováni.
3.
Zázemí církve. Těch, které právem kritizuje. Vědomí: Není vše v pořádku. Ale nežije mezi celníky a publikány. Ani není z nově příchozích. Využívá pro svůj prospěch to, co kritizuje.
d)
Otázka JK na nás. Co o tom myslíte? Tedy: přemýšlet o tom.
e)
Oba synové. Ani jeden nejedná správně vůči otci. Druhý je formálně košer.
f)
Otázka: Ne: kdo je hodný, dobrý. Ale: Kdo jednal správně podle vůle Otce. Konkrétní kontext. Ne pravidlo obecné.
g)
Nevěstky. Neprosazovat je do církve obecně, plošně. Jen ty, co se napravily. Pokání.
h)
Zbožní.
1.
Snesou v církvi podvodníky, keťasy, prostitutky, ale jen když mají peníze. Je samozřejmé, že se tito zmínění trochu přizpůsobí církevnímu prostředí.
2.
Bez peněz budou v lepším případě hodně okrajovými a druhořadými členy církve. Málo kdo s nimi bude komunikovat.
3.
Tragedie církve: Neunese chudé. Ani ty, kdo v ní už jsou, ani ty, kdo by třeba i chtěli přijít.
i)
Sympatie u některých mladších vykladačů bible.
1.
Sociální akcentace.
2.
Zatím nejsou ještě zbohatlí a usazení.
3.
Nejdou ale do hloubky.
4.
Měli by si svá kázání přečíst za 20 let.
37)


Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.