Matouš 3,7-12.

(Kázání Nový zákon -> 1 Matouš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Advent.

Text.:

Matouš 3,1-12.
1
Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
2
"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
3
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!'
4
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.
5
Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,
6
Vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.
7
Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?
8
Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.
9
Nemyslete si, že můžete říkat: 'Náš otec je Abraham!' 'Pravím vám, že může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
10
Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
11
Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
12
Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Čtení:

Židům 4. Izaiáš 11,1-10.

Postup.:

1)
Adventní čas. Doba přípravy. Očekávání na Boží věci. Často, až příliš často, to v adventu opakujeme. Otázka: Zda víme, o jakou přípravu jde. Co vlastně s napětím nebo bez napětí očekáváne?
2)
Očekávání něčeho není jen záležitost křesťanů. Všichni lidé vzhlížejí k něčemu a něco čekají. Aspoň v západní civilizaci. Ale nejen v ní.
3)
Předvánoční nadšení.
a)
Smíme u mnoha lidí rozpoznat touhu po něčem velikém. Po něčem, co vstoupí do našeho života a promění ho. Mnozí lidé nechtějí nic vědět o PJK.
b)
Ale existuje neuvědomělá touha po něčem opravdovém. Dosvědčení, že jsme opravdu lidmi naděje. Že jsme schopni proměny.
c)
Být opravdu člověkem a žít nový život znamená něco nového očekávat. Nepřizpůsobovat se pouze poměrům. Nepřežívat pouze ze dne na den. Být připraven radikálně proměnit svůj život.
4)
Křesťan ale ví: Proměna nemá svůj základ v nás, v naší opravdové či spíše neopravdové touze a v našem očekávání něčeho nového, ale v JK, v přicházejícím božím synu.
5)
Smutná skutečnost.
a)
Předvánoční šílenství. Proměňuje se skutečné očekávání v karikaturu skutečné naděje.
b)
Podstata adventu: Pokorná prosba: přijď, Pane Ježíši.
c)
Místo toho reklamní: Go, Ježíšku, go. Odporná reklama.
d)
Mnohým i křesťanům se adventní příprava koncentruje do stříbrných a zlatých nedělí. Po nich padají únavou prodavači i kupující.
e)
Poznámka:
1.
Udělat radost blízkým.
2.
Prodavač chce také vydělat.
6)
Text. Jan Křtitel.
a)
Advent je signál. Nadužívané slovo v naší současnosti. Skutečný signál. Upozornění, že chvíle je velmi vážná.
b)
Jan to připomíná názornými obrazy. Neodbytně se každého ptá osobně: Jak je to s tebou? Jsi jako živý strom? Neseš ovoce? Nebo strom rostoucí na plano a nikdy se od něho žádného ovoce nedočkáme? Klas plný zrna nebo prázdný, po kterém zbudou jen plevy?
c)
Takové kázání o soudu není nikdy v oblibě. Budeme se zodpovídat za svůj život. Pro mnohé se jedná o pesimistické výhledy. Odmítnutí pro tzv. Pesimismus, bez otázky, zda je to pravda či správné.
d)
Nechce se nám poslouchat znepokojivá slova. I tak si přece užijeme v životě dost nepříjemného. Když už jsme v kostele, tak přece chceme slyšet něco nadějného, povzbudivého. Raději se proto v myšlenkách vrátíme k dětskému očekávání prosvětlenému vánočními svíčkami.
e)
Advent je burcující křik. Má nás zachránit od sklouznutí do sentimentálního snění. Je nutno, aby byla otřesena naše nezdravá sebejistota.
7)
Farizeové a saduceové jsou si velmi jisti svou úrovní a společenským postavením, úctou, svou vírou.
a)
Jan na ně z břehu Jordánu křičí.
b)
Možná přišli jen ze zvědavosti. Podívat se, jak to zase někomu zas natře.
c)
Že by se to mělo týkat jich samých? Oni přece nemají z čeho činit pokání.
d)
Sebejistota náboženských profesionálů. Nebezpečný ďáblův svod. Vidíme jen druhé lidi, kteří se jeví jako evidentně horší než my. Ochromuje to naši vlastní schopnost činit pokání.
e)
Ďábel nám staví před oči druhé, že jsou horší než my a že je svou vírou překonáváme. My jsme přece na Boží straně a žádné nebezpečí nám nehrozí.
8)
My. Naše pozice, na které jsme pyšní. Bez stínu pochybností jsme lepší než druzí.
a)
Farizeové: Náš otec je Abraham.
b)
My: Náš otec je Hus, Komenský, toleranční otcové, zachovali si víru v dobách pronásledování. Jsme potomky vynikajících lidí.
9)
Jan Křtitel: O Abrahamovi a vašich otcích není pochybností. Ale jak je to s vámi? Bůh může stvořit potomky Abrahamovy i z kamení. Bůh může pominout právoplatné děti a dát přednost těm, kdo činí pokání.
10)
Lidé nevyrostlí v církvi a v evangelické tradici.
a)
Hledají a snaží se porozumět.
b)
Rodilí členové církve Bibli nečtou a nechybí jim to. Všecko tzv. Vědí a znají. Mají přece něco v srdci. Nějaké neurčité povědomí. Blahý pocit: Mohou se odvolávat na příslušnost k zasloužilé evangelické rodině. I před Božím soudem?
11)
Jan křtitel:
a)
Křtím vodou k pokání. Za mnou přichází větší. Ten bude křtít duchem svatým a ohněm. Signál k soudu. Hlas volajícího na poušti. Budou se dít nové věci. Osamělý hlas. Nové věci z moci Božího Ducha.
b)
Iniciativa vychází od Boha, i když je k tomu třeba též iniciativa z lidské strany.
12)
Adventní čas. Také čas pokání. V minulých dobách si to církev uvědomovala zřetelněji. V něčem jako postní období. Člověk se zamýšlí nad svou cestou. Zkoumat své nitro. Přemýšlet o svých minulých krocích.
13)
Co jsme zůstali dlužni SB, víře. Dějí se mezi námi veliké věci? Vidíme je? Veliké ne osvícené reflektory, ale veliké svou podstatou.
14)
Jan Křtitel mluví o ztrátách. Zanechat ohni. Stráví to.
a)
Apoštol Pavel. Přišel o to, na čem si zakládal. Smetí. Drahocenná bezcenná struska.
b)
Ztráty a ne hromadění věcí. Větší věci od božího Ducha.
1.
Skromnost proti sobectví. Oběť. Čas pro druhého šířeji, ne jen pro příslušníky své rodiny. Pokání.
2.
Něco pro JK ztratit.

Poznámky:

1)
Co všechno nám brání. Co máme odhodit.
2)
Kdož jste Boží bojovníci. Kristus nám za škody stojí.
3)
Go, Ježíšku. Pospěš. Marš. Běž. Přijď: come.
4)
Struktura kázání mnoha farářů.
a)
První část je velmi dynamická. Zasazenost do života je dychtivě přijímána v pozorném napětí posluchačů. Eventuelně existenciální úvod, který zaujme.
b)
Pak to ale projde starým nebo novým Izraelem a skončí to (vyzní to) do ztracena.
c)
Faráři to většinou vědí, ale nevědí, co s tím a jak na to, aby kázání bylo aktuální do současného života současných posluchačů. Jde o něco jiného než o malou vzdělanost či kvalifikovanost kazatelů.
d)
K dobrému kázání je třeba nejen dobrý kazatel, ale i dobří posluchači.
e)
Když faráři dochází dech, je to širší problém. Odborní teologové za katedrami by k tomu měli něco říci, i když není jisté, zda mohli.
5)
Dynamický a radikální text.
a)
V kázání je třeba těžce do něčeho říznout. Soud. Aktualizovat.
b)
Jan Křtitel byl radikál. Nakonec dostal do držky a přišel o hlavu.
c)
JK je jiný, ale také radikál. Skončil na kříži.
d)
Homiletická věc, resp. Záležitost.
6)
Kameny.
a)
Synové Abrahamovi. Rozbitý chrám, rujny. Staré svědectví.
b)
Kazatelské umění. Alegorie. Neuspat. Barvitost. Umění napasovat staré obrazy do současnosti k přítomným posluchačům. Aby posluchači neodcházeli z kostela jen s dojmem minulých rozbitých šutrů.
7)
Břitké kázání. Ale lidé nemají být oholeni.
8)
Jan křtitel káže, křičí, řve.
a)
Dnešní kazatelé káží přiměřeně své době a svému prostředí.
b)
Kultivovanost dnešních kázání. Jinak by farář nevydržel dlouho na kazatelně, resp. Na sboru.
c)
Někteří posluchači mají stále v živé paměti (poněvadž se jedná o zkušenost) agresivní nápory kazatelských vyzyvatelů (vyzývatelů) nutících na lavici pokání a k vyznání hříchů a k prohlášení, že se v tom a v tom okamžiku tam a tam obrátili k Pánu a rázem to vyřešilo všechny jejich problémy života.
1.
Pokud se někdo k tomu nechal dotlačit, pak byl tak říkajíc náš. Pak už jen občas kde všude opakoval, jak se obracel a nakonec obrátil.
2.
Je samozřejmé, že se informování (svědectví) o onom obrácení postupně přišperkovávalo a vyšperkovávalo, až nakonec to skončilo u skvělého příkladného tuctového obráceneckého příběhu.
9)
Kázání Jana Křtitele. Na hraně. Zlom. Soud. Aktualizace dnes. Příchod JK. Křest Duchem svatým a ohněm. Burcuje. Příprava.
10)
Jan to žene přes obrazy. Sekera na kořeni. Mlácení. PJK s lopatou. Duch. Ten po Janovi to učiní svým Duchem. Tedy: Soud bude učiněn Duchem Božím. Duch v souvislosti soudu. Bolestné, zraňující, očistné prvky soudu.
11)
Duch není jen hlazení. Souvislost soudu.
12)
Problém: Zda Jan saduceje a farizeje pokřtil.
a)
Zda pokřtil aspoň některé. Nejsme informováni. Zdá se však, že tato sorta posluchačů se za Janem nehrnula kvůli křtu v Jordánu, tedy kvůli křtu pokání.
b)
Dnes, Jardenid.
1.
Kdyby jacíkoliv zájemci o atraktivní křest v Jordánu vyplázli Stovku dolarů, měli by ten křest i s troubením, duchovní přípravou, v bílém rouchu, s diplomem, osvědčením a s lahvičkou originál vody z Jordánu.
2.
Navíc by dostali papírek s informací, že v restauraci obdrží zadarmo zmrzlinu v ceně jednoho dolaru. Jakmile by však ten lákavý papírek obrátili, tak by se dověděli, že tu zmrzlinu obdeží, jestliže si zakoupí oběd za 12 dolarů.
Poznámka: Cenové relace z roku 99.
3.
Je pochopitelné, že tento originál křest v Jordánu není vázán na nějaký křest dřívější či nějaké předchozí křty.
13)
Mnohá snaha mnohého kazatele a přemnohého posluchače.
a)
Eliminovat zvěst o soudu. Potlačit.
b)
Aplikovat jinak, opačně. Právě naruby. Bez soudu.
c)
Interpretovat ohlazenou a obroušenou upravenou aktualizací.
d)
Ze soudu se umně udělá (vyrobí) soudek, pak soudeček. Nakonec z toho vyleze bezzubá všeobecná Boží milost specielně zaměřená a upravená na konkrétní posluchače pod kazatelnou.
14)
Výběr textu.
a)
Oheň. V kázání vynechat. Apokalyptika. Příliš z toho čiší soud a očišťování.
b)
Kázat pak ale na jiného evangelistu. Jeden křtí duchem svatým a ohněm. Druhý to má bez ohně. Jeden to říká jen farizeům a saduceům.
c)
Lukáš to naservíruje celým zástupům a ještě to doprovodí ironickou poznámkou: A ještě všelijakým jiným způsobem jim kázal radostnou zvěst. Vybrat si správného evangelistu pro důrazy, ale nemíchat dohromady.
d)
Izaiáš 40: Potěšujte, všeliké tělo je tráva. Pomíjejícnost.
1.
Sociální prvek, akcent u Izaiáše i u Lukáše. Bez sociálních důrazů (bez sociálního pozadí) nelze mnohému rozumět.
2.
Izaiáš má na mysli: Pomíjející tráva jsou i Babyloňané, kteří odvedli Judejce do zajetí.
e)
Míchání textů není fér. Vůči posluchačům to není také fér. Jan o ohni u Matouše křičí přes Jordán na Saduceje a farizeje. U Lukáše to Jan křičí na zástupy, které přicházely s velikým očekáváním.
1.
Je třeba diferencovat. Kázat na jedno evangelium, ne na všechny synoptiky najednou.
2.
Někdy je komplementárnost samozřejmě a pochopitelně na místě.
15)
Výběr z textu.
a)
Právo kazatele vybrat z textu určitou část.
b)
Všichni faráři při takovém tvrzení mají povinnost se pořádně naštětit, i když to v praxi každý kazatel dělá. Nebo skoro každý. Aby nebylo možno chytit za slovo. Aby nebylo možno přibít za jazyk.
c)
Kazatel by se nemusel takového výběru obávat z důvodů pastoračních, z kontextu situace posluchačů pod kazatelnou.
d)
Teoreticky žádný farář nemůže připustit, že by něco vynechal. Ale ad hoc ano. Jaksi jen tak.
16)
Oheň.
a)
Na jiném oltáři.
b)
Z ohně soudu udělat oheň třeba chval a radosti.
17)
Akcentace kázání. Pro důchodce v domově důchodců, pro podnikatele, pokud jsou pod kazatelnou, pro jednoročáky, pro mládež a pod.
18)
Sebejistí evangelíci. Legitimní důraz. Duch svatý přišel ke slovu velmi překvapivě dobře. Ale ztráty jsou vždycky. Obrátíme pozornost jinam.
19)
Homiletická situace sboru. Vyčnívá v dobrém kázání. Vypíchnout situaci nebo prostě jen něco. Napíchnout. Upíchnout. Napíchnout, ale nezapíchnout.
20)
Nedopovídat věci.
a)
Ať si s tím posluchač udělá, co umí a chce.
1.
Ať si s tím posluchač poradí sám.
2.
Ať domyslí, co farář nedomyslel nebo domyslet nedovedl či nedokázal. Nebo nechtěl. Nebo se obával domyslet nebo říci nahlas s kazatelny.
b)
Dopovědět v náznaku ale není a nemusí být na škodu.
1.
Aspoň posluchač ví, kterým směrem má (přesněji řečeno: může nebo by měl nebo by mohl) po návratu z kostela uvažovat či meditovat.
2.
Chytrému napověz. Hloupého stejně s kazatelny nikam nedokopeš.
3.
Pod kazatelnou nejsou jenom posluchači chytří a ti druzí.
Jsou tam i jiné sorty. Např.: Mazaní. Mazaní chytří. Mazaní nemyslivci. Rafinovaní. Zbožně rafinovaní. Plus několikero kombinací.
Každá z těchto skupin domýšlí (nebo naopak právě nedomýšlí) kázání či náznaky nebo názvuky v něm různě jinak a hlavně všelijak po svém.
21)
Věrnost textu a ztextu.
a)
Držet se textu. Chvála pro kazatele.
b)
Jen ještě aplikovat. Do života.
22)
Uřeknutí.
a)
V naději zisku a moci Ducha svatého.
b)
V naději zisku bez Ducha svatého. Namnoze bez jakéhokoliv ducha.
23)
Rozhovor o kázání.
a)
Ne nutně vždy proti kazateli.
b)
Ne jen chválit. Poučit se. Uvědomit si něco.
24)
Odpich pro posluchače.
a)
Čeho se zachytit.
b)
Jaký řečnický háček kazatel mezi posluchače vhodil a s jakou řečnickou návnadou (žížalou) farář na posluchače pod kazatelnou vyrukoval.
25)
Advent. Důrazy adventních nedělí.
a)
Čtverý Kristův příchod známe z Písma.
1.
První v těle jeho.
2.
Druhý v ducha věrného.
3.
Třetí pak při smrti.
4.
Čtvrtý: má souditi.
b)
Homiletická pomoc pro kazatele. Nejde to ale všecko probrat v každém kázání. Záleží na volbě textu.
26)
Prorocký projev v kázání.
a)
Prorocká vize.
b)
Aplikace. Dotažení do života posluchačů. V intenci textu.
c)
Ne skok sem, hop tam.
d)
Artikulovaná, kultivovaná řeč.
e)
Nechat se inspirovat. Jak je ale člověk inspirován Duchem? Jakým Duchem?
27)
Oheň patří k podstatě Ducha svatého. Červená barva ubrusů na oltáři.
28)
Fantazie při kázání.
a)
Mantinely jsou nutné, ba nezbytné. Zvláště někdy a pro někoho.
b)
Prostor pro fantazii je veliký, při dobré exegezi.
c)
Aplikační dotažení často vyžaduje též fantazii. Ale i hodně přemýšlení a znalosti života lidí.
29)
Pokání. Mlčení o pokání.
a)
Moc se o tom v církvi dnes nemluví, nekáže.
1.
Mluví se o pokání nanejvýš s velmi ostýchavým ostychem.
2.
Bezzubé pokání.
3.
Nehodí se to. Nenosí se to. Leckdy je skoro pokládáno za nevhodné o tom vůbec moc mluvit. Nebo jen vůbec mluvit. Či dokonce slovo pokání jen zmínit.
b)
Sám. Člověk se do nějakého pokání moc nehrne. Vážná, nepříjemná věc. Jde o víc než jen o nějaké tzv. Drobné hříšky. Celkový obrat, zaměření života. Je to nemilé.
c)
Pokání pro druhé.
1.
Lze jim to z celého srdce doporučit. Potřebovali by to jako soli.
2.
Nerozházet si to s druhými. Je nutno s nimi vycházet. A tak raději ani jim o pokání moc nemluvit, i když by to přece oni dělat měli.
d)
Doba JK. Farizeové a zákoníci volali k pokání ty druhé, ty horší. Jan Křtitel volal k pokání i farizeje a zákoníky. Všichni potřebují pokání.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.