Desatero. Úvod.

(Kázání Starý zákon -> 2 Exodus Desatero)1) Napsáno (redakčně literárně zpracováno) a vyhlášeno: Doba krále Davida.
a) Vybudovaná (vytvořená) konsolidovaná izraelská společnost.
1. Řešení problémů společnosti.
2. Problémy vztahů mezi lidmi středních vrstev, bohatších.
b) Antedatováno do doby putování Izraele na poušti.
1. Společnost relativně rovných.
2. Zvěst: Řešit problémy nerovných. Již různě nerovných.
2) Konstruktivnost desatera.
a) Konstituování a budování společnosti.
b) Aby nebyl zmatek, anarchie.
3) Transponování dané Davidovy doby do minulosti.
a) Od Sinaje se otevírá pohled do budoucnosti.
1. Na poušti u Sinaje se lidé dívají do budoucna, až budou usazeni v Kanánu.
2. Předtím se ale děj známé přítomnosti z doby Davida přesunul (jako náznakovité zaslíbení) k Sinaji do vykonstruované minulosti.
b) Jde pochopitelně o víc než o literární záležitost.
4)Desatero. boží autorita proti autoritám lidským.
a) Není přikázání o uctívání krále a vrchnosti.
b) Člověk nemůže změnit vnější věci kolem sebe.
c) Člověk může mít vliv na vztahy mezi lidmi. Mikroklima života.
d) Biblický pohled: Hlubší než u stojků.
e) Klidné a vyjasněné vztahy ve společnosti jsou oporou vlády králů a jiných mocných.
1. Ti mají zájem na zaběhnutém chodu společnosti. Jde jim o dobré tradice a zvyky.
2. Řečeno jinak: Desatero mocným tohoto světa vpodstatě vyhovuje.
f) Pro ne-mocné, tedy pro prosté, běžné a obyčejné lidi, desatero rovněž slouží ku prospěchu a k užitku.
g) Znovu připomenout: Boží autorita platí pro mocné i pro prosté. Nad mocnými i prostými. Ve starověku se ještě navíc předpokládalo, že ten nahoře bude příkladem lidem dole i v oblasti mravní. Srovnej např.:
1. David a Betsabé. Vražda Uriáše Hetejského. Prorok Nátan.
2. Nábotova Vinice. Justiční vražda. Král Achab a královna Jezábel. Prorok Eliáš.
5) Desatero předpokládá společnost rovných a rozumně zajištěných lidí.
a) Micheáš 4. Klidně si každý bude sedět pod svým vinným kmenem a pod svým fíkovníkem.
b) Nejsou řešeny složité sociální otázky moderní doby. Pochopitelně. Desatero bylo sepsáno ve starověku.
c) Sociální nerovnost byla i tehdy a předpokládá se jako samozřejmost.
1. Chudí. Otroci. To ale nebyli občané. S těmi se v plné míře nepočítá ani v bibli.
2. Resp. počítá se s nimi až později. Např. prorok Joel mluví o božím duchu i pro otroky. Jde o oblast zbožnosti, nikoli o oblast sociální.
d) NZ má v mnoha směrech pohled už jiný.
1. Ale i v NZ se např. otroctví předpokládá jako samozřejmost.
2. Ale chudoba se ubrušuje v rámci křesťanských sborů, v rámci sounáležitosti víry.
3. Rovnost mezi lidmi, tedy zrušení rozdílů, je v JK, tedy ve vztahu k Bohu, nikoli v podmínkách tohoto světa. Naprostá rovnost mezi lidmi bude až v KB, kde bude Bůh všecko ve všem a kde bude dokonalá zajištěnost všech.
6) Smlouva. Mezi člověkem a Bohem.
a) Předkládá ji PB. Bůh nediskutuje s člověkem. Předloženo člověku. Chceš nebo nechceš přijmout.
1. Svoboda člověka. Možnost rozhodnout se.
2. Když člověk Boží smlouvu nepřijme. Jeho věc. Chce si žít bez PB, a je rozhodnut nepočítat s PB. Na to má člověk právo. Nemá pak důvod se ovšem o PB otírat, že Bůh něco nedělá dobře či že něco dělá podle jeho názoru špatně nebo jinak.
3. Rozhodnutí pro přijetí Boží smlouvy. Náš případ. Plnit. Zachovávat. K dobrému pro člověka.
4. Jenže, PB vyžaduje plnění z naší strany.
5. Nelze se nějak přiživovat na dvě strany.
- Nelze sedět na dvou židlích: Bůh a lidská samosvojnost.
- JK: Bůh nebo mamon.
- Nelze to piglovat na obě strany. Bůh je žárlivý. Majestát Boží. Žádné vedlejšáky, bokovky, melouchy.
b) Tuto smlouvu pochopitelně formulovali a sepsali lidé, kněží.
1. Jedná se o věřící lidi.
- Dlouhá praxe víry.
- Vysoký stupeň víry a zkušenosti víry.
- Neuvěřitelně jedinečná záležitost v dějinách religionistiky.
2. Přirozená náboženskost: Bohové jsou produktem člověka. Projekce lidského subjektu. Objektivace lidského nitra.
3. Biblická víra: Tato objektivace zkušeností víry je povýšena na objektivní objektivitu Boží.
- Prakticky (fakticky) se jedná o to, že nejvyšší stupeň přirozené náboženskosti je naruby.
- Přirozená náboženskost: Člověk si je vpodstatě vědom toho, že svou objektivaci povyšuje na objektivitu. Může manipulovat se svou objektivací reality svého nitra (subjektu). Jedná se tedy o modlu.
- Biblická víra. Člověk se staví pod autoritu, která je nad ním. Neustálý zápas o to, že člověk nemůže manipulovat s Hospodinem. Podřizovat se Bohu v různých situacích a v různých okolnostech svého života.
7) Lidské zákony garantují výdobytky pěstního práva.
a) Desatero: bůh je garantem.
b) Platnost Desatera pro každého. I pro krále.
c) Zábrana proti libovůli výkladů.
8) Zákon omezuje v dobrém. Vymezuje prostor soužití mezi lidmi.
a) Chesterton. Ráj. Zeď kolem ráje. Když je proražena ke svobodě (po lidsku chápané), vhrne se do ráje voda zla.
b) Pravidla silničního provozu. Člověk si na silnici nemůže dělat, co by chtěl a co ho napadne. Jinak by silnice přestala být funkční.
9) Bůh je to, co býti má.
a) Neakceptovat jen, co je. Co je podle lidských měřítek a představ.
b) Legalizace daného stavu.
c)Dekalog: Legalizace toho, co být má.
10) Zákon Boží.
a) Dobrý. Radost z něho.
b) Platný pro všechny. Pro pány i kmány.
c) Orient. LIbovůle panovníků. Despotové.
d) Neměnný. Trvalý. Despota mění i jím vydané zákony dle situace.
e) Velmi reálné riziko ve všech dobách.
1. Politicky, ekonomicky a jinak silní a vlivní se snaží vydávat (tvořit), měnit a upravovat zákony po svém, podle sebe a pro sebe, tedy ve svůj prospěch. Případně tyto zákony sami neplní.
2. Platnými zákony pak lze tlouct nejen po hlavě ty dole, ale i ty druhé, kteří nejsou zrovna ve vládnoucím klanu.
f) Boží zákon je trvalý, stabilní, jasný a zřetelný.
1. Přílišná novelizace lidských zákonů či jednotlivých paragrafů o něčem vypovídá.
2. Minimálně o tom, že tyto zákony nebyly vydány promyšleně, perfektně a precisně. Minimálně.
3. Většinou to navíc ještě aspoň trochu smrdí.
11) Formování společenství Izraele.
a) Boží lid. Církev.
b) Dekalog není úzce individuální záležitost.
c) Dekalog je v kontextu s tvorbou Božího lidu.
d) Eventuelní platnost Dekalogu v mimocírkevní oblasti je až sekunderní záležitost.
1. I když by to bylo pochopitelně ku prospěchu i mimocírkevníkům.
2. Desatero totiž naprosto samozřejmě předpokládá, že pro pravidla v etické oblasti je základním a nezbytným předpokladem víra v Hospodina a respektování jeho řádů.
°12) Dekalog. Ve své době průlom do (pohanského, nevěřícího) okolí.
a) Hospodin je nejvyšší hodnota. Wert. Autorita. Nadlidská garance. I nad králem.
b) Zásah do běžného života materialismu.
c) Norma života. Smysl. Koncepce života. Dnes to nedokážeme ani docenit.
13) Kázání na hoře. Vztah k desateru.
a) Matouš 5-7.
b) Závěr KH: Dům na skále a na písku.
1. Matouš 7,24-27.
2. JK: Kdo slyší mé slovo a plní je. Nebo kdo je neplní.
c) Lebensklugheit.
1. Každý chce být klug. Klug ist (bedeutet): Man denkt an die Zukunft. Materielle Sicherheit pro rodinu.
2. Das Leben geht nicht automatisch glatt. Nepohody života. bouře. Nemoci. Přes noc se může zbořit vše, co člověk budoval desetiletí.
d) Untergrunde. Fundament. Das feste Fundament.
1. Was man sieht, ist sehr wichtig. Was man nicht sieht, ist sehr oft mehr wichtiger.
2. Fundament. JK. Das Wort Gottes hören. Tun. Desatero ist Fundament.
e) JK. Radikálně jde na kořen věci.
1. Nezabiješ. Nesesmilníš.
2. Zaostřeno, vyostřeno.
3. Nastavit líce. Nastavit druhou tvář, když tě někdo uhodí do tváře.
4. Narušení řetězu. Wie du mir, so ich dir.
f) Otázka schopnosti a možnosti upotřebit v praxi.
1. Proměna světa. Vzít vážně SB.
2. Srovnej pro praxi církve: Římanům 12.
g) Desatero je vhodné samozřejmě pro všechny. Nejvíce však pro zabydlený a zajištěný střední stav.Vyrovnaná společnost. Bez velkých sociálních rozdílů.
h) Diskuse o mnohých etických otázkách je jiná u těch, kdo jsou zabezpečeni a u těch, kdo prožívají nejistotu života. Rozdíl:
1. Přebohatí.
2. Chudí. Nuzáci. Spodina.
3. Střední zajištěný stav.
14) Desatero bylo a je velmi konstitutivní především pro střední vrstvy společnosti.
a) Usazená, zajištěná a zabydlená společnost. Je třeba mít (respektovat) základní pravidla soužití, aby nevznikal chaos.
b) Dnešní většinová část většinové společnosti.
1. Usazenost. Zajištěnost. Snaha mít základní regule, které by byly uznávány a plněny. V zájmu dobrého chodu společnosti.
2. Někdy (občas) si někdo ze staré církevní generace posteskne: Kdyby všichni zachovávali (dodržovali) Desatero, tak by bylo dobře a nebyly by mnohé krizové problémy mezi lidmi.
3) Desatero je prvořadě určeno pro oblast Božího lidu. Víra v Boha je samozřejmě nutným a nezbytným základním předpokladem.
4. Desatero je samozřejmě sekunderně vhodné obecně pro širší společnost. Jenže tato nevěřící společnost z Desatera slyší jenom jeho druhou čás.
5. Bez víry v Boha, k níž se vztahují první 4 přikázání (podle katolického řazení jen 3 přikázání), zůstává z Desatera jenom jakési obecné povědomí toho, co by mělo být.
- Že by se měli poslouchat rodiče. A šířeji by měla být úcta ke starší generaci.
- Že by se nemělo zabíjet. Myslí se hlavně na vraždy. O válkách se neuvažuje. Tak daleko se totiž obecně nemyslí.
- Že by se nemělo smilnit. Do konkrétností se pochopitelně nepostupuje.
- Že by lidé neměli krást. hlavně by neměli okrádat mne.
- Že by se nemělo pomlouvat. Lidé by neměli lhát.
- Že by se nemělo závidět. Lidé by neměli dychtit po majetku a manželce druhého.
15) Právo apodiktické a kauzativní.
a) Desatero. Apodiktičnost. Široký záběr. Obecnost. Základní linie. Příklad: Ty bys neměl zabíjet. Du sollst nicht töten. Nikoliv však: Du solltest nicht töten.
b) Kauzativní právo. Konkrétnost. Uděláš to a to, odneseš to tak a tak.
c) Po Desateru (od Exodus 21 a dál a na řadě dalších míst SZ) jsou podrobně popisovány konkrétní případy v rámci tehdejší doby.