Exodus 16,1-18.

(Kázání Starý zákon -> 2 Exodus)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Exodus 16,2.
2
Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi.

Čtení:

Jan 6,47-58.
Matouš 6,19-34.
Exodus 16,1-18.
1
Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na pouť Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z egyptské země.
2
Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi.
3
Izraelci jim vyčítali: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsem sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem."
4
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli.
5
Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně."
6
Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: "Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin.
7
A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?"
8
Pak Mojžíš dodal: "Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu."
9
Áronovi Mojžíš řekl: "Vyzvi celou pospolitost Izraelců: >Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.<"
10
Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva.
11
Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
12
"Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: >Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.<"
13
Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno podala kolem tábora rosa.
14
Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.
15
Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
16
Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu."
17
Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně.
18
Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval.
19
Mojžíš jim řekl: "Nikdo ať si nenechává nic do rána!"
20
Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil.
21
Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.
22
Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu. Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi.
23
Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."
24
Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi.
25
Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic.
26
Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."
27
Když přesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nic nenašli.
28
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů?
29
Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa."
30
Lid tedy sedmého dne odpočíval.
31
Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý, a chutnal jako koláč.
32
Mojžíš řekl: "Hospodin přikázal toto: Naplň tím ómer, aby to bylo opatrováno po všechna vaše pokolení, aby viděla chléb, kterým jsem vás na poušti živil, když jsem vás vyvedl z egyptské země."
33
Áronovi Mojžíš řekl: "Vezmi jeden džbán, nasyp do něho plný ómer many a ulož to před Hospodinem, aby to bylo opatrováno po všechna pokolení."
34
Áron to tedy uložil před schránou svědectví, aby to bylo opatrováno, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
35
Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země.
36
Ómer je desetina éfy.

Postup:

1)
Stadia cesty Izraele na poušti.
a)
Vykročit.
b)
Vydržet.
c)
Dojít. Dokončit.
2)
Změny na poušti.
a)
Je to jiné než v Egyptě.
b)
Reptání, když vznikl nedostatek nebo když nastala kritická situace.
c)
Izraelci jsou nezkušení v pobývání na poušti. Neschopni zvládat mnohé problémy a situace. Nemohli za to. Teprve se musí mnohému učit.
3)
Konkrétnosti. Jednotlivosti.
a)
Obraz i pro duchovní život.
b)
Izraelci začali těžkou situaci vnímat jako tragedii.
c)
Chybí to, co si navykli pokládat za základní spotřebu a jistotu.
4)
Dnes. Nářek u mnohých tzv. Rozumných lidí.
a)
Čekala by se od nich rozumná řeč.
1.
Za totality byly sociální jistoty ve větší míře.
2.
Dnes jich ubylo.
b)
Ztráty pro mnohé.
1.
Ne však zatím černá bída.
2.
Ale beznaděje u mnohých se už začíná projevovat.
c)
Co se stalo kladného, to se mnohdy přehlíží.
1.
Není to už tolik po 10ti letech vidět.
2.
Svoboda.
3.
Odpadla mnohá chmurná nejistota.
d)
Kázání se nemá proměnit v hospodářský a politický výklad.
e)
Tísnivé problémy, na které jsme nebyli (tolik a tak ostře) zvyklí v církvi.
1.
Sociální rozdíly mezi lidmi.
2.
Izrael na poušti. Všichni na tom byli přibližně stejně. Vzájemná pomoc. Jeden lid. Určité sociální rozdíly ovšem pochopitelně byly už i na poušti. Jenže ne tak nebetyčné jako později v Kanánu nebo jako dnes.
3.
Dnes v tomto směru a smyslu nastává rozklad církve. Aby to neznělo tak moc ostře: Náznaky rozkladu. Projevují se rozšiřující se škvíry. Ponejvíce jsou vyplněny stupňující se lhostejností a nezájmem o církev a o společenství církve, o církevní aktivity.
- Sociální nůžky se rozevírají.
- Povědomí jednoty víry se projevuje stále ještě nejvíc u sv. VP.
- Lze však už i zde spatřovat určité příznaky (náznaky) trhlin mezi lidmi.
4.
Sbory se stále víc stávají homogenní. Nejen teologicky a zbožnostně, ale i názorově (včetně politiky) a finančně.
- V návalu celkové unavenosti lidí a přibývající všeobecné lhostejnosti se obrušují a zmírňují určitá dříve ostrá nebo vyostřená ostří v oblasti projevů zbožnosti. Tendence k tradičnosti a ke zpovrchňování je důsledkem.
- Církev se stále víc stává záležitostí zajištěné a lépe situované střední vrstvy obyvatelstva a důchodců.
- Jedná se stále víc o spolek. Někdejší společenství vyprchává.
- V církvi zůstávají lidé schopní a ochotní platit. Stále víc se ve stále více sborech pokukuje, kdo kolik platí, včetně do košíčku po nedělních bohoslužbách.
5)
To, co je k opravdovému životu, mají lidé odjinud než od člověka.
a)
Nesamozřejmosti života.
b)
Otázka jistot.

Poznámky:

1)
Reptání.
a)
Putování už druhý měsíc od opuštění Egypta.
b)
Reptá se už po druhé.
2)
Reptání.
a)
Izraelským bylo asi opravdu, doopravdy zle.
b)
Poušť.
c)
Ale jsou i reptáci v dostatku. To ovšem není tento případ. Dostatkoví reptáci jsou umocnění, tuplovaní reptáci.
3)
Reptání proti Mojžíšovi.
a)
Je po ruce.
b)
Na PB lidé nemohli dosáhnout.
c)
Když se lidé rozzlobí na PB, odnese to obvykle farář, případně i kostelník.
4)
Zemřít v Egyptě od ruky Hospodinovy. Asi výraz pro přirozenou smrt. Stáří. Ne nemoc nebo jiná rána.
5)
Hrnce masa v Egyptě.
a)
Egypťané poměrně dobře živili své otroky, aby z nich vyždímali co nejvíce práce.
1.
I dobytek je třeba krmit, když z něho chceme něco dostat.
2.
Dát nažrat a vyždímat.
3.
Pracovní síla.
4.
S tím masem to samozřejmě Egypťané zas tolik nepřeháněli.
5.
Otrok je přece jen otrok.
b)
Retrospektiva.
1.
Růžové barvy. V odstupu času mnohdy dochází k růžovění vzpomínek.
2.
Vzpomínka. V odstupu se připomíná to lepší. Zvláště, když se člověku nedaří.
3.
Prý dostatek chleba.
4.
Zapomněli na karabáč, když nestačili plnit tvrdé pracovní normy.
5.
Cihly. Museli jich dělat denně hodně.
6.
Slzy. Bylo jich moc.
7.
Zabíjení Izraelských chlapců v Nilu. Krokodýlové. Žrádlo pro krokodýly.
6)
Lidé podkládají Mojžíšovi a Aronovi zlý úmysl hned od počátku.
a)
Vyvedli prý Izraele na poušť k umoření.
1.
Nebyla to pravda.
2.
Chtěli Izraele vysvobodit z otroctví.
b)
Izraelci chtěli vyjít z Egypta.
1.
Šli dobrovolně.
2.
Kdyby zůstali, vyčítali by Mojžíšovi, že zůstali a že je nevyvedl.
c)
Hanebné tvrzení: Prý je chtějí umořit hladem.
7)
Mluví Hospodin.
a)
Sám se do toho vkládá.
b)
Chrání Mojžíše a Arona.
8)
Nabídka chleba s nebe.
a)
Mnoho. Jako déšť s nebe.
b)
Ne práce či dřina člověka.
1.
Dar.
2.
Ne výdobytek na základě úsilí člověka.
3.
Co v životě máme.
4.
Dary od Boha. I síla k práci, schopnosti, zdraví.
c)
Jako déšť s nebe. Izraelci už druhý měsíc nevěděli, co to je pršet. Psáno v pozdější době v Izraeli.
9)
Lid má jen sbírat, co bude napadáno.
a)
Něco člověk musí udělat sám.
b)
Sehnout se.
10)
Sbírání jen na den.
a)
Denní chléb. Denní dávka.
b)
Otče náš: Chléb vezdejší. Každodenní.
11)
Zkouška, zda Izrael bude chodit v zákoně Hospodinově.
a)
V čem to spočívá.
1.
Vzájemná pomoc.
- Společně se sbírá.
- Každý dostane stejně.
- na některém místě mohlo být manny více. Snazší nasbírání.
- Další den by zase ten první mohl přijít zkrátka.
2.
Rovnoměrné spravedlivé dělení.
- Gomer. Dutá míra.
- dostatek pro každého.
3.
Ne nadbytek. Ne nedostatek.
- Někteří schopnější, zdatnější nebo mladší nasbírali více.
- Staří a nemocní. Nasbírali méně.
- Vzájemně se podělovali. Vzájemná pomoc.
b)
Společná pomoc. VP. Jakž komu potřebí bylo. Poslušnost Božího zákona v praktickém životě. Poslušně myslet na druhé. Učit se rozpoznávat ve člověku vedle sebe bližního.
1.
Celkový život Izraelců na poušti byl ve srovnání s naší životní úrovní, i v oblasti stravování, velmi nuzný. Živořili.
2.
JK. Nasycení zástupů. Vzájemně se podělovali. Měli z čeho. Někteří měli zásoby. JK změnil lidská srdce. Bylo to už na poušti při putování Izraele.
12)
Manna.
a)
Dosud neznámá věc.
b)
Boží pomoc. Něco nového, dosud neznámého.
c)
Překvapivost Boží pomoci.
13)
Dost pro všechny.
a)
Nikdo nemá nouzi, ale ani nadbytek.
b)
Doklad: Poslušnost Božího zákona.
14)
Stanovená míra.
a)
Asi té manny nebylo přebytek kolem tábora Izraelců.
b)
Na určité množství manny bylo příliš mnoho lidí.
c)
Izraelci se najedli střídmě. Na nějaké tloustnutí to zrovna nebylo.
15)
Není to v textu.
a)
Kam a jak lidé chodili na záchod?
b)
Deuteronomium. Pověstný kolík. Vojenská hygiena.
c)
Když je pohromadě hodně lidí, je třeba brát hygienu vážně.
16)
Někteří si nabrali víc a nechali do příštího dne.
a)
Chtěli se soukromně zásobit na úkor druhých.
1.
Člověk je vždycky v pokušení sobeckosti. Myslet co nejvíc v první řadě na sebe. Vyzískat víc i na úkor druhých. I kdyby se druzí nenajedli. Udělat si zásoby pro strýčka Příhodu.
2.
Izraelci byli jenom lidé a nikoliv andělé.
3.
Zčervivělo to.
b)
Ono to s tou poslušností nebylo zase tak horké. Koncem kapitoly se kvůli tomu mojžíš rozčiluje.
17)
Otázka zásob v životě.
a)
Zajištěnost. Nutná rozumná míra. Rezerva.
b)
O nezajištěnosti káží faráři, ale sami se zajišťují, jak to jen jde.
1.
Dnes faráři raději tyto otázky nekladou a neřeší. Každou ožehavost jen poeticky přejdou a přeletí.
2.
Na určité biblické texty se prostě nekáže. Vyhýbání se určitým příliš nepříjemným biblickým textům.
18)
Konec života.
a)
Líp se umírá s plným žalůdkem než s prázdným.
b)
Otázka, co je ještě vedle.
19)
Tradice reptání v církvi.
a)
Vždy, všude, pořád.
b)
Proti Bohu, proti lidem, proti všemu a všem.
c)
Formy reptání. Většinou na jedno brdo.
20)
Nespokojenost.
a)
Kritika a reptání.
1.
Rozlišovat.
- Je rozdíl mezi kritikou a reptáním.
- Kritika je někdy na místě.
- Nekritizování, když je důvod ke kritice, je velký hřích. Strážný vidící nebezpečí nebo něco nepatřičného na to má upozornit.
2.
Závažné důvody k nespokojenosti.
3.
Izraelcům chyběly základní potřeby k životu.
b)
Nepomáhá lákavá vidina, perspektiva, sliby.
21)
Reptání.
a)
Nedostatek. Oprávněný důvod. Děje se něco nesprávného, nepatřičného v církvi. Právo na kritiku.
b)
Nedostatek DůVěry V boha.
c)
šŤoural. Povahový rys.
d)
NešŤastná dvojznačnost slova reptání.
22)
Pozitivní a kladné prvky reptání.
a)
Bůh to zahrnuje do svého opatření.
b)
Sešle mannu.
23)
Nespokojenost s mnohým v církvi.
a)
Reptat?
1.
Kritizovat?
2.
Mnohá oprávněná kritika muže být označena (a tím značně diskvalifikována nebo přímo znehodnocena) jako reptání.
b)
Jak vyjádřit nespokojenostv církvi?
1.
Nebo si snad myslíme, že je všechno v pořádku?
2.
Srovnejme sborový život dnes a před 30ti lety.
3.
Jsme schopni zaznamenat, že je všechno aspoň stejné, když ne lepší?
4.
Nebo jsme schopni postřehnout, že při nejmenším naše sbory stárnou?
5.
Kde jsou naše děti a vnuci?
6.
Návaznost generací.
7.
Kdo nastoupí po nás?
8.
Kdo bude po nás na církev platit?
9.
Chudé sbory. Sotva popadají finanční dech. Zvláště v Čechách.
24)
Matouš 6. Nepečujte.
a)
Pavel: Všecku svou starost vložte na Pána.
b)
Ale: co kdybychom byli na poušti nebo v jiné tísni života?

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.