STARÝ ZÁKON - PRVNÍ MOJŽíŠOVA (GENESIS)

(Kázání Starý zákon -> 1 Genesis)

Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

#1

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad
Vodami vznášel se duch Boží.

I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

Viděl že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den
První.

I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!

Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo
Se tak.

Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro den druhý.

řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!"
A stalo se tak.

Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je
Dobré.

Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují
Semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody
Se semeny!" A stalo se tak.

Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny,
A rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to
Je dobré.

Byl večer a bylo jitro, den třetí.

I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě aby oddělovala den od
Noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se
Tak.

Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo aby vládlo ve dne, a
Menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.

Bůh je umístil na nebeskou klenbu aby svítila nad zemí,

Aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to
Je dobré.

Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad
Zemí pod nebeskou klenbou!"

I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých
živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých
Okřídlených létavců. Viděl že to je dobré.

A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích.
Létavci nechť se rozmnoží na zemi."

Byl večer a bylo jitro, den pátý.

I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a
Rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.

Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a
Rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a
Nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem
Božím, jako muže a ženu je stvořil.

A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade
Vším živým, co se na zemi hýbe."

Bůh také řekl: "Hle,dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí
Semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za
Pokrm.

Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po
Zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu."
A stalo se tak.

Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo
Jitro, den šestý.

#2

Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2 Sedmého dne
Dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své
Dílo.

A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré
Své stvořitelské dílo.

Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den kdy Hospodin Bůh
Učinil zemi a nebe,

Nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní
Bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka,
Který by zemi obdělával.

Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí
Dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam
člověka, kterého vytvořil.

Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s
Plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak strom života a stromu poznání
Dobrého a zlého.

Z Edenu vychází řeka aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve
čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu,
V níž je zlato,

A zlato té země je skvělé,je tam také pryskyřice a kámen karneol.

Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.

Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka
Je Eufrat.

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby obdělával a
Střežil.

A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.

Ze stromu poznání však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš
Smrti."

I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc
Jemu rovnou"

Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské
Ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve.

Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu
Polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho
žeber a uzavřel to místo masem.

A Hospodin Bůh utvořil z žebra které vzal z člověka ženu a přivedl ji
K němu.

Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať
Muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se
Jedním tělem.

Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

#3

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře kterou Hospodin Bůh učinil, byl had.
Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

Žena hadovi odvětila: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.

Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady Bůh řekl: "Nejezte
Z něho, ani se ho nedotkněte abyste nezemřeli ""

Had ženu ujišťoval: "Nikoli nepropadnete smrti.

Bůh však ví, že v den kdy z něho pojíte otevřou se vám oči a budete jako
Bůh znát dobré i zlé."

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči,
Strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také
Svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy
A přepásali se jimi.

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního
Vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed
Stromoví v zahradě.

Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"

On odpověděl. "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A
Protože sem nahý, ukryl jsem se."

Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu,
Z něhož jsem ti zakázal jíst?"

Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal aby při mně stála, ta mi
Dala z toho stromu a já jsem jedl "

Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had
Mě podvedl a já jsem jedla."

I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen
Ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny
Svého života žrát budeš prach.

Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono
Ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství syny
Budeš rodit v utrpení budeš dychtit po svém muži ale on nad tebou bude
Vládnout."

Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z
Něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý
Svůj život z ní budeš jíst v trápení.

Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž
Jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa) protože se stala matkou
Všech živých.

Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás zná dobré i zlé.
Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."

Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi,
Z níž byl vzat.

Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s
Míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

#4

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu
řekla: "Získala jsem muže u tím Hospodina."

Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovci, ale Kain
Se stal zemědělcem.

Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.

Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I
Shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,

Na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul
Velikým hněvem a zesinal v tváři.

I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou
Tvář?"

Což nepřijmu i tebe, budešli konat dobro? Nebudešli konat dobro, hřích
Se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním
Vládnout."

I promluvil Kain ke svému bratru Abelovi . . . Když byli na poli,
Povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.

Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím.
Cožpak jsem strážcem svého bratra?"

Hospodin pravil: Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí
Ke mně ze země.

Budeš nyní proklet a vyvržen ze země která rozevřela svá ústa, aby z
Tvé ruky přijala krev tvého bratra.

Budešli obdělávat půda už ti nedá svou silu. Budeš na zemi psancem
A štvancem."

Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit.

Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou
Tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý kdo mě najde, bude
Mě moci zabít."

Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen
Sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej
Nikdo kdo ho najde nezabil.

Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od
Edenu.

L poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal
Do stavby města a nazval to město Enoch podle jména svého syna.

Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil
Metúšáela, Metúšael zplodil Lámecha.

Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala
Sila.

Áda porodila Jabala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve
Stanu a u stáda.
21jeho bratr se jmenoval Jubal, ten se stal praotcem všech hrajících na
Citeru a flétnu.

Také Sila porodila, a to Túbal-kaina mistra všech řemeslníků
Obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.

Tu řekl Lámech svým ženám: "Ado a Silo, poslyšte můj hlas, ženy
Lámechovy naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka
Za svou jizvu.

Budeli sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a
Sedmkrát."

I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét
(to je Do klína vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka
Místo Ábela, kterého zabil Kain."

Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno
Hospodinovo.

#5

Toto je výčet rodopisu Adamova: V den kdy Bůh stvořil člověka, učinil
Jej k podobě Boží.

Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal
Jim jméno Adam (to je člověk).

Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého
Obrazu, a dal mu jméno Šét.

Po zplozeni Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.

Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let a umřel.

Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.

Po zplozeni Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.

Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a
Dcery.

Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.

Po zplozeni Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny
A dcery.

Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.

Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a
Dcery.

Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let a umřel.

Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.

Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta a umřel.

Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.

A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil
Syny a dcery.

Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.

I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metušelach Lámecha.

Po zplození Lámecha žil Metušelach sedm set osmdesát dvě léta a
Zplodil syny a dcery.

Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let a umřel.

Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.

Dal mu jméno Noe (to je odpočinutí). řekl: "Ten nám dá potěšení a
Odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou kterou nám přináší země
Prokletá Hospodinem."

Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny
A dcery.

Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let a umřel.

Když bylo Noemu pět set let zplodil Noe Šema, Cháma a Jefeta.

#6

Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové
Božští,

Jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si je za ženy všechny, jichž se
Jim zachtělo.

Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat.
Vždyť je tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."

Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim
Rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři
Dávnověku, mužové pověstní.

I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý
Výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval že na zemi
Učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i
Zvířata plazy i nebeské ptactvo neboť lituji, že jsem je učinil."

Ale Noe našel u Hospodina milost.

Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém
Pokolení. Noe chodil s Bohem.

A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.

Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.

Bůh pohleděl na zemi. Byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo
Pokazilo na zemi svou cestu.

L řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem neboť
Země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.

Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš
Ji uvnitř i zvenčí smolou.

A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket
A výška třicet loket.

Archa bude mít světlík. Na loket odshora jej ukončíš a do boku archy
Vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.

Hle, já uvedu potopu, vody na zemi a zahladím tak zpod nebe všechno
Tvorstvo v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.

S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové,
Tvá žena i ženy tvých synů.

A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva uvedeš vždy po páru do
Archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.

Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech
Zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se
Zachovali při životě.

Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude
Tobě i jim za pokrm."

Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

#7

I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím,
že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.

Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se
Samici, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.

Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo
Naživu potomstvo na celé zemi,

Neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť který potrvá čtyřicet dní a
čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."

Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.

Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy
Jeho synů do archy.

Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho,
Co se plazi po zemi,

Vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh
Přikázal.

Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se
Provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se
Otevřely.

Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena
Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

Oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých
Druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo
Rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je
Duch života.

Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A
Hospodin za ním zavřel.

Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu,
Takže se zdvihla od země.

Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po
Hladině vod.

Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory,
Které jsou pod nebesy.

Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo,
Dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché
Zemi, pomřelo.

Tak smetl vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidi až po
Zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, a bylo smeteno ze země. Zachován byl
Pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

#8

Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který
S ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.

Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen
Lijavec z nebe.

Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,

Takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.

A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne
Desátého měsíce se objevily vrcholky hor.

Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,

A vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi
Nevysušily.

Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z
Povrchu země ustoupily.

Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a
Vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země.
Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.

Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.

A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku
čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.

Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k
Němu zpátky nevrátila.

Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi
Vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.

Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla. Země suchá.

I promluvil Bůh k Noemu:

"Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých
Synů.

Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou všechnu zvěř i ptactvo
A dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se
Na zemi plodí a množí."

Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.

Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po
Zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i
Ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.

I ucítil Hospodin libou vůní a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu
Zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od
Mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou
Po všechny dny země."

#9

Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a
Naplňte zemi.

Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno
Nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami
Jsou vám vydáni do rukou.

Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám
Dávám i toto všechno.

Jen maso oživené krví nesmíte jíst.

A krev která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k
Odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k
Odpovědnosti každého jeho bratra.

Kdo prolije krev člověka toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka
Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.

Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."

Bůh řekl Noemu a jeho synům:

Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem

I s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem s dobytkem i s
Veškerou zemskou zvěří, která je s vám, se všemi, kdo vyšli z archy,
Včetně zemské zvěře.

Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo
Vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."

Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i
Každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků:

Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou
A zemi.

Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

Rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým
Tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ní a rozpomenu se na věčnou
Smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi."

Řekl pak Bůh Noemu: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil
Mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi."

Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec
Kenaanův.

Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.

I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku
Oběma svým bratřím.

Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce
Pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu
Svého otce nespatřili.

Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,

řekl:" Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!"

Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich
Otrokem!

Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan
Jejich otrokem!"

Po potopě žil Noe tři sta padesát let.

Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

#10

Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim
Narodili synové.

Synově Jefetovi : Gomer a Mágog a Mádaj, Jávan a Tůbal, Mešek a Tíras.

Synové Gomerovi: Aškenaz a Bífat a Togarma.

Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.

Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého
Jazyka a různých čeledí.

Synové Chámovi : Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan.

Synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta a Raemaa Sabteka. Synové Baemovi:
Šeba a Dedán.

Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem.

Byl to bohatýrský lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod,
Bohatýrský lovec před Hospodinem.

Počátkem jeho království byl Babylón, Erek, Akad a Kalné v zemi
Šineáru.

Z této země vyšel do Asýrie a vystavěl Ninive - i Bechobót-ír a Kelach

A Resen mezi Ninivem a Kelachem - to je to veliké město.

Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany

I Patrůsany a Kaslůchany - z nich vyšli Pelištejci - a Kaftórce.

Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta,

Jebůsejce, Emorejce a Girgašejce

I Chivejce, Arkejce a Síňana,

Arváďana a Semárce a Chamáťana. Potom se čeledi kenaanské rozptýlily.

Pomezí kenaanské se táhlo od Sidónu směrem přes Gerar až ke Gáze,
Směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Sebůím až k Leše.

To jsou synové Chámovi v různých zemích, pronárody různých čeledí a
Jazyků.

Také Šémovi, praotci všech Heberovců staršímu bratrovi Jefeta se
Narodili synové

Synové Šémovi: Élam a Ašůr, Arpakšád a Lúd a Aram.

Synové Aramovi: Us a Chůl Geter a Maš.

Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

Heberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg (to je
Rozčlenění) neboť za jeho dnů byla země rozčleněna; a jméno jeho bratra
Bylo Joktán.

Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,

Hadórama a Uzala a Diklu,

Óbala a Abímaela a Šebu,

Ofíra a Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

Jejich sídliště bylo od Méši směrem k Sefáru, hoře na východě.

To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody
V různých zemích.

To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých
Pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi.

#11

Celá země byla jednotná v řeči i v činech.

Když táhli na východ nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.

Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme."
Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.

Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž jejíž vrchol bude v nebi.
Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž které synové lidští
Budovali.

Hospodin totiž řekl. "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A
Toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho,
Co si usmyslí provést.

Nuže sestoupíme a zmateme jim tam řeč aby si navzájem nerozuměli."

I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je zmatek), že tam Hospodin zmátl
řeč veškeré země a lid rozehnal po cele zemi.

Toto je rodopis Šémův : Když bylo Šémovi sto let, zplodil Arpakšáda,
Druhého roku po potopě.

Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.

Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha.

Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a
Dcery.

Šelach pak žil třicet let a zplodil Hebera.

Po zplozeni Hehera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a
Dcery.

Ve věku třiceti čtyř let zplodil Heher Pelega.

Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a
Dcery.

Ve věku třiceti let zplodil Peleg Reúa.

Po zplozeni Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.

Ve věku třiceti dvou let zplodil Reú Serúga.

Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.

Ve věku třiceti let zplodil Serúg Náchora.

Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.

Ve věku dvaceti devíti let zplodil Náchor Teracha.

Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a
Dcery.

Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana.

Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.

Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru.

Abram a Náchor si vzali ženy: Žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.

Sáraj však byla neplodná, neměla dítě.

I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam.

Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

#12

I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

L ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu

I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.

Až tě spatří Egypťané, řeknou si: "To je jeho žena." Mne zabijí a tebe si ponechají živou.

Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu."

Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.

Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna

A ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.

Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.

Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?

Proč jsi říkal: "To je má sestra"? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!"

A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

#13

I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot.

Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato.

Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan,

K místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno.

Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany.

Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě.

Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci.

Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři.

Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se na levo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo,já se dám nalevo."

Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru.

Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy.

Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na výhod i na západ,

Neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.

A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Budeli kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno.

Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám."

Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

#14

V oněch dnech šineárský král Amráfel elasarský král Arjók, élamský
Král Kedorladmer a král pronándů Tideál

Vedli válku proti Bérovi králi sodomshému Biršovi králi gomorskému,
Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi Bely,
Což je Sóar.

Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře.

Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili.

Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili
Ráfejce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině
Kirjatajimské

A Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti
Stepi.

Pak přitáhli obchvatem k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli
Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru.

Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský
A král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti
Nim, to jest:

Proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi,
šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové
A proti pěti.

Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se
Do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor.

Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny
A odtáhli.

Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v
Sodomě, a odtáhli.

Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při
Božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Aněrova; ti byli s
Abramem spjati smlouvou.

Když Abram uslyšel, že Jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi
Sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až
K Danu.

V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je
A pronásledoval až po Chóru, jež je na sever od Damašku.

Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s
Jeho jměním, i ženy a lid.

Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi kteří stáli
Na jeho straně vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina
Královská.

A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha
Nejvyššího.

Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa
I země.

Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky."
Tehdy mu dal desátek ze všeho.

Pak řekl Abramovi král Sodomy: "Dej mi lidi, a jmění si nech."

Abram však sodomshému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k Hospodinu,
Bohu Nejvyššímu, jemuž patři nebesa i země,

že z ničeho co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům abys neřekl:
"Já jsem učinil Abrama bohatým."

Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli
Se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl."

#15

Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo:
"Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna".

Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále
Bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." 3 Abram dále řekl:
"Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?"

Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude
Ten, který vzejde z tvého lůna."

Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je
Spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem".

Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru,
Abych ti dal do vlastnictví tuto zemi."

Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že jí obdržím?"

I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého
Berana, hrdličku a holoubě."

Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal jednu půlku proti
Druhé; ptáky však nepůlil.

Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.

Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl
Na něho přístrach a veliká temnota.

Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci
Budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a
Budou tam pokořováni po čtyři sta let.

Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou
S velkým jměním.

Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.

Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra
Emorejcovy nepravosti".

Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající
Pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň.

V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám
Tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu,

Zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců,

Chetejců, Perizejců a Rafájců,

Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců."

#16

Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se
Jmenovala Hagar.

Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila,
Vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady
Uposlechl.

Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset
Let potom, co se Abram usadil v kenaanské zemi a dala ji svému muži
Abramovi za ženu.

I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná přestala
Si své paní vážit.

Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala
Svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná,
Přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin."

Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak
Uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že od ní uprchla.

Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem
Při cestě do Šúru,

A otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?"
Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje."

Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její
Ruku."

Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno
Ani spočítat."

A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je
Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.

Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech
Budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím".

I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí",
Neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě
Vidí?"

Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi
Kádešem a Beredem.

Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar
Porodila, Izmael.

Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

#17

Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl:
"Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!

Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím."

Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil:

"Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího
Davu pronárodů.

Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za
Otce hlučícího davu pronárodů.

Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody i králové z tebe
Vzejdou.

Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím
Totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi
Hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem."

Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu
Zachovávat ve všech pokoleních.

Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem kterou budete
Zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví bude
Obřezán.

Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou
A vámi.

Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude
Osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od
Kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva

Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak
Bude má smlouva na vašem těle smlouvou věčnou.

Neobřezanec který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého
Lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.

Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš nazývat Sáraj, její jméno
Bude Sára (to je Kněžna).

Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou
Pronárodů a vzejdou z ní králové národů."

Tu padl Abraham na tvař, usmál se a v duchu si řekl: "Což se může
Narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?"

Proto Abraham Bohu řekl: "Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!"

Bůh však pravil: "A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho
Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako
Smlouvu věčnou.

A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím
A rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký
Národ.

Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku
V tomto čase."

Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě
I všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a
Obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.

Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo
Obřezáno.

Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo
Obřezáno.

Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den.

Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince
Koupení, byli obřezáni s ním.

#18

I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za
Denního horka ve dveřích stanu.

Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je
Spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc sklonil se k zemi

A řekl: "Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého
Služebníka.

Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.

Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete
Dál. Přece nepominete svého služebníka." Odvětili: "Učiň, jak říkáš."

Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: "Rychle vezmi tři míry bílé
Mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby."

Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci,
Aby je rychle připravil.

Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to.
Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

Pak se ho otázali: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu."

I řekl jeden z nich: "Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle,
Tvá žena bude mít syna." Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.

Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.

Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi
Dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec."

Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára směje a říká: " Což mohu
Opravdu rodit, když už jsem tak stará?"

Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době,
Se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."

Sára však zapírala: "Nesmála jsem se", protože se bála. On však řekl:
"Ale ano, smála ses."

Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je
Doprovodil.

Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?

Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm
Požehnány všechny pronárody země.

Důvěrně jsem se s nim sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří
Přijdou po něm: "Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle
Spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil"."

Hospodin dále pravil: :Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich
Hřích je tak těžký,

že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je
Patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak
Tomu je."

Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před
Hospodinem.

I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem
Spravedlivého?

Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a
Nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?

Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem
Spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To
Bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?"

Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě padesát
Spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu."

Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach
A popel:

Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš
Pro těch pět celé město?" Odvětil: "Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet
Pět."

On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam najde
čtyřicet." Pravil: Neudělám to kvůli těm čtyřiceti."

I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že
Se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam
Třicet."

Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že
Se jich tam najde dvacet." Pravil: "Nezahladím kvůli těm dvaceti."

Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá promluvím-li ještě jednou: Možná,
že se jich tam najde deset." Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm
Deseti."

Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil
Ke svému místu.

#19

I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně.
Když je spatřil povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi

A řekl: "Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka.
Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou."
Odvětili: "Nikoli přenocujeme na tomto prostranství."

On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho
Domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.

Dříve než ulehli mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů
Mladí i staří, obklíčili dům.

Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci
Přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!"

Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel.

Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého.

Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést
A dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům!
Vešli přece do stínu mého přístřeší."

Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako host a
Bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na
Toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.

Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli
Dveře.

Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou,
Takže nebyli schopni nalézt vchod.

Tu řekli ti muži Lotovi: "Mášli zde ještě někoho, zetě, syny, dcery,
Všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.

My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem
Tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili."

Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho
Dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá
Tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jakoby žertoval.

Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a
Obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul."

Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě
Dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili
Mu odpočinout až za městem.

Když je vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a
V celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul."

Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku.

Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké
Milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu
Utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.

Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké.
Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu."

I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš,
Nepodvrátím.

Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto
Bylo to město nazváno Soár (to je Maličké).

Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Soáru.

Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z
Nebe to bylo.

Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst,
I co rostlo na polích.

Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.

Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.

Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho
Okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.

Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama:
Poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot
Usadil.

Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na
Hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v
Jeskyni.

Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi,
Aby k nám podle obyčeje celé země vešel.

Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život
Potomstvu ze svého otce."

Daly mu tedy té noci pít vína. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem.
On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s
Otcem já. Dáme mu pít vína i této noci a vejdeš ty a budeš s nim ležet.
Tak dáme život potomstvu ze svého otce."

Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On
Však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

Také obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.

L porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáh (to je Z otce zplozený);
Ten je praotcem Moábců až podnes.

A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého
Příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.

#20

Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a
Šúrem; pobýval jako host v Geraru.

O své ženě Sáře Abraham řekl: "To je má sestra." Abímelek, král
Gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji.

Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: "Kvůli ženě,
Kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná."

Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: "Panovníku, což vybiješ
Pronárod, i když je spravedlivý?

Což mi on sám neřekl: "To je má sestra?" A ona, i ona řekla: "To je můj
Bratr". Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama."

A Bůh mu ve snu odvětil: "I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti
Srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem
Ti nedovolil dotknout se jí.

Teď však ženu toho muže navrať neboť je to prorok. Bude se za tebe
Modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi,
Kteří jsou tvoji."

Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim
Vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň.

Abimelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval?
Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl
Takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá."

Dále se abímelek Abrahama otázal: "Co tě k tomu mělo že jsi udělal
Takovou věc?"

Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň
Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.

Ona také vskutku je má sestra; to je dcera mého otce, ale ne dcera mé
Matky; stala se mou ženou.

Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit řekl jsem jí:
"Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o
Mně, že jsem tvůj bratr"."

Abimelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je
Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.

Abímelek také řekl: "Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za
Dobré."

Sáře pak řekl: "Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekeků stříbra; ta bude
Pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš
Obhájena."

I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a
Jeho otrokyně, takže rodily.

Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě
Každé lůno.

#21

Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.

Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase,
Který mu Bůh předpověděl.

Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno
Izák.

Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh
Přikázal.

Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.

Tu Sára řekla: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje
Každý, kdo o tom uslyší."

A dodala: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece
Jsem mu porodila syna, ačkoli je stár."

Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil
Abraham veliké hody.

Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská,
Je poštívač.

Řekla Abrahamovi: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn
Té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem."

Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.

Bůh však Abrahamovi řekl: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni;
Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z
Izáka.

Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem."

Za časného jitra vzal Abraham chléb u měch vody a dal Hagaře. Vložil
Jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.

Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.

Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: "Nemohu
Se dívat, jak dítě umírá." Usedla tam, zaúpěla u rozplakala se.

Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru.
Pravil jí: "Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom
Místě, kde je.

Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ."

Tu ji Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila
Měch vodou a dala chlapci napit.

A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se
Lučištníkem.

Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.

V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh
Je s tebou ve všem, co činíš.

Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce
A následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty
Mně v zemi, v níž jsi pobýval jako host."

Abraham tedy řekl: "Jsem hotov přísahat."

Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi
Služebníci uchvátili.

Abímelek na to odvětil: "Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a
Já jsem o tom dodnes neslyšel."

I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli
Smlouvu.

Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.

Tu se abímelek Abrahama otázal: "Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi
Postavil zvlášť?"

A on řekl: "Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto
Studni vykopal já."

Proto se to místo nazývá Ber-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba
Přísahali.

Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol velitel jeho
Vojska, hned navrátili do pelištejské země.

A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina,
Boha věčného.

Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.

#22

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!"
Ten odvětil: "Tu jsem."

A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi
Do země Morija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti
Povím!"

Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své
Služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k
Místu, o němž mu Bůh pověděl.

Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,

řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále,
Vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme."

Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám
Vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.

Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj
Synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k
Zápalné oběti?"

Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti
Zápalné." A šli oba spolu dál.

Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl vybudoval tam Abraham
Oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na
Oltář, nahoru na dříví.

I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako
Obětního beránka.

Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten
Odvětil: "Tu jsem."

A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku nic mu nedělej! Právě teď
Jsem poznal že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného
Syna."

Abraham se rozhlédl u vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy
V houští. Šel tedy vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého
Syna.

Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře
Hospodinově se uvidí."

Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé:

"Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův protože Jsi to učinil a
Neodepřel jsi mi svého jediného syna,

Jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské
Hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých
Nepřátel

A ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože
Jsi uposlechl mého hlasu."

Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do
Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil.

Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: "Hle, také Milka
Porodila tvému bratru Náchorovi syny:

Prvorozeného Úsa u jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova,

Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

Betůel pak zplodil Rebeku." Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru
Náchnrovi.

Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama,
Tachaše a Maaku.

#23

Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života.

Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel,
Aby nad Sárou naříkal a oplakával ji.

Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům:

"Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví
Hrob, kam bych zemřelou pohřbil."

Chetejci Abrahamovi odpověděli:

"Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou
V nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl
Zemřelou pohřbít."

Abraham se nato Chetejcům, lidu té zeme, uklonil

A promluvil k nim dále: "Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou
Pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova,

Ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole;
Ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastni
Hrob."

Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v
Přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v
Bráně toho města:

"Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je
Tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou."

I uklonil se Abraham před lidem té země

A v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: "Raději slyš ty mne. Dám
Za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám."

Efrón Abrahamovi odpověděl:

"Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro
Nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou."

Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti
Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.

Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní
Na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem,

Do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do
Rady v bráně jeho města.

Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele
Naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi.

Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl
Vlastni hrob.

#24

Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.

I řekl Abraham služebníku správci svého domu který vládl vším, co mu
Patřilo: "Polož ruku na můj klín.

Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral
Pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.

Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého
Syna Izáka."

Služebník mu na to odvětil: "Co když mě ta žena nebude chtít následovat
Sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z niž jsi
Vyšel?"

Abraham řekl: "Chraň se tam mého syna zavést!

Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země,
Promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám
Vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého
Syna.

Kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen
Tam mého syna nezaváděj!,

I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.

Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven
Všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského
Dvojříčí, do města Náchorova.

Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v
Době, kdy vycházívají čerpat vodu.

Tu řekl: "Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a
Prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi.

Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu.

Dívce, která přijde řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil.
Odvětí-li: "Jen pij, a také tvé velbloudy napojím", předurčil jsi ji pro
Svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal
Milosrdenství."

Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu
Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán.

Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal.
Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila.

Služebník ji přiběhl naproti a řekl: "Dej mi prosím doušek vody ze
Džbánu!"

Odvětila: "Jen se napij, můj pane." A rychle spustila džbán na ruku
A dala mu pít.

Když mu dala napít, řekla: "Načerpám i tvým velbloudům, aby se
Napili."

Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke
Studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy.

Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho
Cestě zdar, či nikoli.

Když se velbloudi napili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl
šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata.

Řekl: "Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce
Místo k přenocováni?"

Odvětila mu: "Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila
Náchorovi."

A dodala: "Slámy i obroku máme dost, i místo k přenocování."

Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu

A řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého
Pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří
Mého pána."

Dívka odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo.

Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u
Pramene.

Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky a slyšel slova
Své sestry Rebeky, o čem s ni ten muž mluvil. Přišel k tomu muži, který
Dosud stál u velbloudů nad pramenem,

A řekl: "Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem
Připravil dům i místo pro velbloudy."

I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy. Lában dal velbloudům
Slámu a obrok; jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou.

Pak dal před něho prostřít aby pojedl. On však řekl: "Nebudu jíst, dokud
Nevyřídím svou záležitost." Lában odvětil: "Mluv."

Pravil tedy: "Jsem služebník Abrahamův.

Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a
Skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly.

A Sára, žena mého pána ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu
Dá všechno co má.

Mne pak můj pán zavázal přísahou: Nevezmeš pro mého syna ženu z žen
Kenaanců, v jejichž zemi sídlím.

Půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého
Syna."

Nato jsem svému pánu řekl: "Možná, že se mnou ta žena nepůjde."

Odvětil mi: "Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a
Dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu
Mého otce.

Svého závazku se zprostíš tehdy, když dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti
Ji, budeš svého závazku zproštěn."

Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: "Hospodine, Bože mého pána
Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!"

Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: "Dej
Mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody."

Jestliže mi ona řekne: "Jen se napij, a také tvým velbloudům
Načerpám", bude to žena, kterou synu mého pána před určil Hospodin.

Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na
Rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: "Dej mi prosím
Napít!"

Rychle spustila džbán s ramene a řekla: "Jen se napij, a také tvé
Velbloudy napojím." Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.

Pak jsem se jí zeptal: "Čí jsi dcera?" Odvětila: "Jsem dcera Betúela,
Syna Náchora, kterého mu porodila Milka." Navlékl jsem jí tento kroužek
Do nosu a náramky na ruce.

Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu,
Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru
Pánova bratra přivést pro jeho syna.

A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a
Věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo."

Lában i Betúel odpověděli: "Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme
Tobě říci ani zlé ani dobré.

Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého
Pána, jak mluvil Hospodin."

Jakmile Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se
Hospodinu až k zemi.

Potom vyňal stříbrné a zlaté předměty a látky a dal je Rebece, též
Jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary.

Pak jedli a pili, on i mužové, kteří byli s ním, a přenocovali. Když
Ráno vstali, řekl: "Propusťte mě k mému pánu."

Ale její bratr a matka odvětili: "Ať s námi dívka ještě nějaký čas
Zůstane, aspoň deset dní; potom půjde."

On však jim řekl: "Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru.
Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu."

Odvětili: "Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí."

Zavolali Rebeku a otázali se jí: "Půjdeš s tímto mužem?" Řekla:
"Půjdu."

Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova
Služebníka a jeho muže.

Rebece požehnali slovy: "Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců,
Tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí."

Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovali toho
Muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel.

Izák právě přicházel od studnice živého, který mě vidí, neboť sídlil v
Negebu.

Vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Tu se rozhlédl a spatřil
Přicházet velbloudy.

I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda

A otázala se služebníka: "Kdo je ten muž, který nám jde po poli
Vstříc?" Služebník odpověděl: "To je můj pán." Vzala tedy roušku a
Zahalila se.

Služebník podal Izákovi zprávu o všem co vykonal.

Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se
Jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

#25

Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra.

Porodila mu Zimráma a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbácha a Šúacha.

Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci
A Leumejci.

Midjánovi synové byli Éfa a Éfer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni
Jsou synové Ketúřini.

Abraham však všechno co měl odkázal Izákovi.

Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je
Poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní.

Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět
Let.

I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl
Připojen ke svému lidu.

Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli
Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre.

To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho
žena Sára.

Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u
Studnice Živého, který mě vidí.

Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila
Sářína otrokyně Hagar egyptská.

Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich
Rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám,

Mišma, Dúma a Masa,

Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.

To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců
A hradišť; dvanáct předáků jejich národů.

A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a
Zemřel a byl připojen k svému lidu.

Jeho synové bydlili od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k
Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.

Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.

Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce
Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana.

Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin
Jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.

Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co
Mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina.

Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se
Rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý,
Bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."

Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla
Dvojčata.

První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho
Pojmenovali Ezau.

Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno
Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let.

Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole,
Kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech.

Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka
Milovala Jákoba.

Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený

A řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho
Krvavého, jsem znaven k smrti."Proto se jmenuje Edóm (top je červený).

Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!"

Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi
Prvorozenství!"

Jákob řekl: "Odpřisáhni mi to dnes." A on mu to odpřisáhl, a tak své
Prvorozenství prodal Jákobovi.

Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se,
Vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

#26

V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů
Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému
Králi.

Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: "Nesestupuj do Egypta. Přebývej
V zemi, o níž ti řeknu.

Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a
Tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se
Zapřisáhl tvému otci Abrahamovi:

"Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám
Všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody
Země."

To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu
Svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony."

Izák se tedy usadil v Geraru.

Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: "Je to má
Sestra." Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa
Kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu.

Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek,
Pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.

Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: "To je určitě tvá žena. Pročpak
Jsi mi řekl, že je to tvá sestra?" Izák odvětil: "Řekl jsem to, abych
Kvůli ní nepřišel o život."

Abímelek pravil: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal
S tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!"

Proto Abímelek přikázal všemu lidu: "Kdoby se dotkl tohoto muže nebo
Jeho ženy, bude bez milosti usmrcen."

Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu
Hospodin požehnal.

Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice
Zámožným.

Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto
Záviděli.

Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi
Služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplniti je prachem.

Abímelek řekl Izákovi: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než
My."

Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam.

Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které
Po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho
Otec.

Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité
Vody.

Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: "Ta voda patří nám!"
Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili.

Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli proto ji pojmenoval
Sitná ( to je sočení).

Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli.
Pojmenoval ji Rechobót (to je prostorná) a řekl: "Teď už nám Hospodin
Poskytl prostor abychom se mohli na zemi rozplodit."

Odtud vystoupil do Beer-šeby.

Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: "Já jsem Bůh tvého otce
Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo
Kvůli Abrahamovi, svému služebníku."

Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také
Svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.

Tu k němu přišel z Geraru abímelek se svým přítelem Achuzatem a píkol,
Velitel jeho vojska.

Izák se jich otázal: "Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě
Nenáviděli a vypověděli jste mě."

Odvětili: "Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si
řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu kterou s
Tebou chceme uzavřít.

Neučiníš nám nic zlého, jako jsme se ani my nedotkli tebe. Prokazovali
Jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův
Požehnaný!"

Izák jim vystrojil hody, i jedli a pili.

Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák
Propustil a oni od něho odešli v pokoji.

Právě toho dne přišli Izákovi služebnici a pověděli mu o studni,
Kterou vykopali. Řekli mu: "Našli jsme vodu!"

Nazval ji Šibea (to je přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba
(to je Studně přísahy) až podnes.

Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru
Chetejce Beera, u Basematu, dceru Chetejce Elóna.

Ty působily Izákovi a Rebece jen hořké trápení.

#27

Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého
Staršího syna Ezaua a řekl mu: "Můj synu!" On mu odvětil: "Tu jsem."

Izák řekl: "Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.

Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov.

Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl
Požehnat dříve než umřu."

Když Izák mluvil se svým synem Ezauem Rebeka naslouchala. Sotva Ezau
Odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek,

Poradila Rebeka svému synu Jákobovi: Hle slyšela jsem rozmluvu tvého
Otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu:

"Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před
Smrtí požehnal před Hospodinem."

A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu.

Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich
Tvému otci oblíbenou pochoutku

A ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná."

Jákob však své matce Rebece odvětil: "Můj bratr Ezau je přece
Chlupatý, a já jsem holý.

Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo
Požehnání na sebe uvedu zlořečení."

Matka mu řekla: "Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě
Poslechni, jdi a dones mi kůzlata."

Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu
Oblíbenou pochoutku.

Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které
Měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba.

Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlecími kožkami.

Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a
Chléb.

I vešel k svému otci a řekl: "Můj otče!" On odvětil: "Tu jsem. Který
Jsi ty, můj synu?"

Jákob řekl otci: "Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi
Mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl
Požehnat."

Izák však synovi řekl: "Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?"
Odvětil: "To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh."

Izák řekl Jákobovi: "Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn
Ezau nebo ne."

Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl:
"Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy."

Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra
Ezaua. A požehnal mu.

Řekl: "Ty jsi tedy můj syn Ezau." On odvětil: "Jsem."

Pak řekl: "Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl
Požehnat." I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.

Nato jeho otec Izák řekl: "Přistup prosím a polib mě, můj synu!"

Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal
Mu slovy: "Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.

Ať ti slouží lidská pokolení ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad
Svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe,
Bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán

Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce
Odešel přišel jeho bratr Ezau z lovu.

Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: "Nechť můj otec
Povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat."

Jeho otec Izák se ho otázal: "Kdo jsi?" Odvětil: "Jsem tvůj syn Ezau,
Tvůj prvorozený."

Tu se Izák roztřásl u zalomcovalo jim zděšeni: "Kdo to vlastně ulovil
úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A
Požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane."

Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a
Naléhal na otce: "Požehnej mně, také mně otče!

On odvětil: "Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání."

Ezau řekl: "Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se
Mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání."
A otázal se: "Pro mne už požehnání nemáš?"

Izák Ezauovi odpověděl: Hle ustanovil jsem, aby nad tebou panoval a
Všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i
Obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?"

Ezau otci odpověděl: "Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej
Mně, také mně, otče!" A Ezau zaúpěl a rozplakal se.

Jeho otec Izák tedy odpověděl: "Tvé sídliště bude bez žírnosti země
Bez rosy shůry, rosy nebeské.

Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš
Toulat bez domova setřeseš jeho jho ze své šíje."

I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání jímž mu jeho otec požehnal. A
řekl sám k sobě: "Mému otci se blíží dny truchlení. Zabiji svého bratra
Jákoba."

Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si
Zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: "Tvůj bratr Ezau pomýšlí
Na pomstu. Chce tě zabít.

Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru
Lábanovi do Cháranu.

Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine.

Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal,
Pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v
Jednom dni?"

Izákovi pak Rebeka řekla: "Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými.
Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této
Země, k čemu mi život?"

#28

I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: "Neber si ženu z
Dcer kenaanských.

Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si
Vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana.

Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe
Společenství lidských pokolení.

Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu abys obdržel
Zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi."

Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi,
Synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských,
Aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral
ženu z dcer kenaanských;

že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských.

Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné.

Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu,
Dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajktovu.

Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu.

Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo.
Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a
Na tom místě ulehl.

Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům,
A po něm vystupují a sestupují poslové Boží.

Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce
Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na niž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na
Východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání
Všechny čeledi země.

Hle já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš a zase tě
Přivedu do této země. Nikdy tě neopustím ale učiním, co jsem ti slíbil."

Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě
Hospodin, a já jsem to nevěděl!"

Bál se a řekl: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než
Dům Boží, je to brána nebeská."

Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej
Jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.

Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město
Jmenovalo Lůz.

Jákob se tu zavázal slibem: "Bude-li Bůh se mnou, budeli mě střežit
Na cestě, na niž jsem se vydal, dáli mi chléb k jídlu a šat k odívání

A navrátím-li se v pokoji do domu svého otce bude mi Hospodin Bohem.

Tento kámen který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem
Božím. A ze všeho, co mi dáš odvedu ti poctivě desátky."

#29

Jákob vykročil krokem a přišel do země synů Východu.

Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovci. Z té
Studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen.

Když přihnali všechna stáda odvalovali kámen z otvoru studně a
Napájeli ovce. Potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně.

L řekl jim Jákob: "Bratři, odkud jste?" Odvětili: "Jsme z Cháranu."

Otázal se jich: "Znáte Lábana syna Náchorova?" Řekli: "Známe."

Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" Odpověděli: "Dobře. Však tady
Přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi."

Tu řekl: "Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a
Jděte pást."

Odpověděli: "Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak
Odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce."

Když ještě s nimi rozmlouval přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla
Totiž pastýřka.

Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho
Ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana,
Bratra své matky.

Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal.

Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět
Svému otci.

Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu
Vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi
Všechno, co se přihodilo.

Lában mu řekl: "Ty jsi má krev a mé tělo!" Pobyl tedy u něho celý
Měsíc.

Potom řekl Lában Jákobovi: "Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto,
že jsi můj příbuzný? Pověz mi jaká má být tvá mzda."

Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel.

Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy krásného vzezření.

Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: "Budu ti sloužit sedm let za
Tvou mladší dceru Ráchel."

Lában souhlasil: "Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u
Mne."

Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik
Dní, protože ji miloval.

Potom řekl Jákob Lábanovi: "Dej mi mou ženu má lhůta už uplynula.
Toužím po ní."

Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody.

Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi a on k ni vešel.

Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.

Ráno Jákob viděl že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: "Cos mi to provedl?
Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?"

Lában odvětil: "U nás není zvykem aby se mladší vdávala dříve než
Prvorozená.

Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu,
Kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech."

Jákob tak učinil a zůstal u ni po celý týden. Pak mu Lában dal za
ženu svou dceru Ráchel.

Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu.

I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u
Něho ještě dalších sedm let.

Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel
Však zůstala neplodná.

Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je
Hleďte-syn); řekla totiž: "Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj
Muž milovat."

Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: "Hospodin uslyšel, že nejsem
Milována, a dal mi také tohoto." Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je
Vyslyš-[Bůh])

A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Tentokrát se už můj muž
Přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny." Proto se jmenuje
Lévi (to je Přidružitel).

A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: "Zase mohu vzdávat chválu
Hospodinu." Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu).
A přestala rodit.

#30

Když Ráchel viděla že Jákobovi nerodí žárlila na svou sestru a naléhala
Na Jákoba: "Dej mi syny! Nedáš-li, umřu."

Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: "Což mohu za to, že
Bůh odpírá plod tvému životu?"

Odvětila: "Tu je má otrokyně Bilha; vejdi k ni! Porodí na má kolena,
A tak i já budu mít z ní syny."

Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel.

Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna.

Tu řekla Ráchel: "Bůh mě obhájil, také můj hlas uslyšel a dal mi syna."
Proto ho pojmenovala Dan (to je obhájce).

Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi
Druhého
Syna.

Ráchel opět řekla: "V úporném boji o Boží přízeň jsem zápasila se svou
Sestrou a obstála jsem." A pojmenovala ho Neftalí.

Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služku Zilpu a dala jí
Jákobovi za ženu.

Také Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi syna.

Tu Lea řekla: "Jaké štěstí!" A dala mu jméno Gád (to je Štěstí).

Pak Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna.

Lea opět řekla: "Jaké blaho pro mne; všechny dcery mě budou
Blahoslavit." A dala mu jméno Ašer (to je Blahoslav).

Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Růben a nalezl na poli jablíčka
Lásky a přinesl je své matce Leji.
Ráchel však na Leu naléhala: "Dej mi prosím několik těch jablíček lásky
Od svého syna!"

Ale ona ji odbyla: "Copak je to málo, žes mi vzala muže? Chceš mi
Vzít i jablíčka lásky od mého syna?" Ráchel řekla: "Tak ať za ta jablíčka
Lásky od tvého syna spí tuto noc s tebou."

Když Jákob přicházel navečer z pole, vyšla mu Lea vstříc a řekla: "Musíš
Vejít ke mně, najala jsem tě za mzdu, za jablíčka lásky od svého syna."
I spal té noci s ni.

A Bůh Leu vyslyšel; otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna.

Lea řekla: "Bůh mi dal mzdu za to, že jsem svému muži dala svou
Služku." A pojmenovala ho Isachar (to je Za-mzdu-najatý).

Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna.

Lea opět řekla: "Jak pěkným darem obdaroval Bůh právě mne! Tentokrát
Už bude můj muž zůstávat se mnou. Porodila jsem mu šest synů!" A dala
Mu jméno Zabulon (to je Zůstávající).

Potom porodila dceru a dala ji jméno Dína.

I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel jetí lůno.

Otěhotněla, porodila syna a řekla: "Bůh odňal mé pohanění."

Dala mu jméno Josef (to je Přidej [Bůh]) a dodala: "Kéž mi Hospodin
Přidá ještě dalšího syna."

Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: "Propusť mě, abych
Mohl odejít do svého domova a do své země.

Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece
Víš, jakou službu jsem ti prokázal."

Lában mu odvětil: "Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi
Hospodin kvůli tobě žehná."

Dále řekl: "Urči si přesně mzdu a dám ti ji."

Jákob mu odpověděl: "Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak
Prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm.

Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila
Se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně
Pracovat také pro svou rodinu?"

Lában se otázal: "Co ti mám dát?" Jákob odvětil: "Nemusíš mi dávat
Vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy když pro mne uděláš
Tuto věc:

Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a
Strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata;
To bude má mzda.

Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet
Mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi
Jehňaty načernalé, pokládej za kradené."

Lában řekl: "Nuže, ať se stane podle tvého slova."

A téhož dne sám vyřadil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité
A strakaté kozy, všechno, na čem bylo něco bílého, a všechna načernalá
Jehňata, a svěřil je svým synům.

Stanovil také vzdálenost tří dnů cesty mezi sebou a Jákobem. A Jákob
Pásl ostatní Lábanovy ovce a kozy.

Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a
Sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla.

Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce
A kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít.

Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná,
Skvrnitá a strakatá mláďata.

Jákob jehňata odděloval; avšak ovce a kozy z bravu Lábanova obracel
K pruhovaným a všem načernalým. Tak si pořídil vlastní stáda, ale ta
Nestavěl proti ovcím a kozám Lábanovým.

Pokaždé, když se z ovcí a koz běhaly ty nejstatnější kusy, kladl před
Ně Jákob do žlabů pruty, aby se běhaly před pruty.

Když však byly ovce a kozy neduživé, pruty nekladl. Neduživé tedy
Patřily Lábanovi a statné Jákohovi.

Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a
Služebníky, i velbloudy a osly.

#31

Jákob se doslechl jaké řeči vedou Lábanovi synové: "Jákob pobral
Všechno, co patřilo našemu otci, a z toho, co měl otec, získal takové
Postavení."

Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív.

Tu řekl Hospodin Jákobovi: "Navrať se do země svých otců a do svého
Rodiště; já budu s tebou."

Jákob si proto dal za volat Ráchel u Leu na pole k svému stádu

A řekl jim: "Vidím na vašem otci, že se ke mně nemá jako dřív. Ale Bůh
Mého otce je se mnou.

Vy samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil.

Ale váš otec mě obelstil, desetkrát změnil mou mzdu. Bůh mu však
Nedovolil, aby mi provedl něco zlého.

Když říkal: "Tvou mzdou bude vše skvrnité", všechny ovce a kozy vrhaly
Mláďata skvrnitá. A když říkal: "Tvou mzdou bude vše pruhované", všechny
Ovce a kozy vrhaly mláďata pruhovaná.

Tak odňal Bůh stáda vašemu otci a dal je mně.

V době, kdy se ovce a kozy běhaly, rozhlédl jsem se a ve snu jsem
Náhle spatřil, že samci, skákající na ovce a kozy, bylí pruhovaní, skvrnití
A stříkaní.

Ve snu mi tehdy Boží posel řekl: "Jákobe!" Odvětil jsem: "Tu jsem".

I řekl mi: "Rozhlédni se a viz: Všichni samci, skákající na ovce a
Kozy, jsou pruhovaní, skvrnití a stříkaní. Viděl jsem totiž všechno, co ti
Lában dělá.

Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi olejem pomazal posvátný sloup a kde
Ses mi zavázal slibem. Vyjdi teď hned z této země a navrať se do své
Rodné země.""

Ráchel i Lea mu odpověděly: "Máme vůbec ještě v domě svého otce
Dědičný podíl?

Cožpak pro něho nejsme jako cizí? Vždyť nás prodal a stříbro shrábl.

Celé bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim synům.
Jen udělej všechno, co ti Bůh řekl."

Jákob tedy vstal, posadil své syny i ženy na velbloudy,

Sehnal také všechna svá stáda, vzal všechno nabyté jmění, vlastní stáda
Získaná v Rovinách aramských, a ubíral se ke svému otci Izákovi do země
Kenaanské.

Když Lában odešel ke stříži svého bravu, ukradla Ráchel otcovy domácí
Bůžky.

A Jákob Aramejce Lábana přelstil, takže nevyšlo najevo, že chce
Uprchnout.

Uprchl se vším co měl. Přebrodil řeku Eufrat a dal se směrem k pohoří
Gileádu.

Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno že Jákob uprchl.

Tu vzal s sebou své bratry a pronásledoval ho po sedm dní až ho
Dohonil na pohoří Gileádu.

K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: "Měj se
Na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém ne ve zlém!"

Lában dostihl Jákoba. Který si na té hoře postavil stan. Sám se svými
Bratry si rovněž postavil stan na pohoří Gileádu.

A Lában Jákobovi vyčítal: "Cos to udělal? Přelstils mě. Mé dcery jsi
Odvedl jako válečné zajatce.

Proč jsi ode mne uprchl tajně jako zloděj a nic jsi mi neoznámil? Byl
Bych tě radostně vyprovodil s písničkami s bubínkem a citarou.

Nedopřáls mi ani políbit mé vnuky a dcery; jednal jsi věru jako
Pomatenec.

Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek
řekl: "Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém."

Když už jsi tedy odešel, protože se ti tolik stýskalo po otcovském
Domě proč jsi ukradl mé bohy?"

Na to Jákob Lábanovi odpověděl: "Bál jsem se a říkal jsem si, že bys
Mě mohl o své dcery připravit.

Ale u koho na jdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry
Si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své." Jákob totiž nevěděl, že
Je Ráchel ukradla.

Lában vešel do stanu Jákobova a do stanu Leji na i do stanu obou
Služek, ale nic nenašel. Vyšel tedy ze stanu Lejina a vešel do stanu
Ráchelina.

Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a
Sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel.

Ráchel otci řekla: "Nechť se můj pán nehněvá, že před nim nemohu
Povstat; stalo se mi, co se stává ženám." Lában slídil, ale bůžky
Nenašel.

Tu se Jákob rozhněval a začal se s Lábanem přít. Vyčítal mu: "Jaký je
Můj přestupek? Jaký je můj hřích, že ses za mnou tak hnal?

Když jsi zpřeházel všechny mé věci, co jsi našel z věci svého domu?
Polož to před mé i své bratry, ať mezi námi dvěma rozhodnou!

Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce a kozy nezmetaly. Berany
Z tvého bravu jsem nejídal.

Co bylo rozsápáno zvěří jsem ti nevykazoval, nahrazoval jsem to ze
Svého; vymáhals to na mně, byl jsem okrádán ve dne i v noci.

Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad. Spánek prchal od mých očí.

Celých dvacet let jsem ti v tvém domě sloužil: čtrnáct let za tvé dvě
Dcery a šest let za tvůj brav. Mou mzdu jsi změnil desetkrát.

Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce Bůh Abrahamův a Strach Izákův,
Propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých
Rukou a na dnešek sám rozsoudil."

Lában na to Jákobovi odpověděl: "Toto jsou mé dcery a toto jsou moji
Synové. I brav je můj, ano, všechno, co vidíš, patří mně. Co však za
Těchto okolností mohu dnes udělat pro své dcery, pro ně a pro syny, které
Porodily?

Nuže, uzavřeme teď spolu smlouvu, a Bůh ať je svědkem mezi mnou a
Tebou!"

Jákob vzal tedy kámen a vztyčil jej jako posvátný sloup.

Svým bratřím řekl: "Nasbírejte kameny." Vzali kameny, udělali val a na
Tom valu pojedli.

Lában jej nazval Jegar-sahaduta (to je Násep svědectví) a Jákob jej
Nazval Galed (to jen Val-svědek).

A Láhan řekl: "Tento val je ode dneška svědkem mezi mnou a tebou."
Proto se jmenuje Gal-ed

Nebo Mispa (to je Hlídka) neboť Jákob řekl: "Hospodin ať je na hlídce
Mezi mnou a tebou, že už spolu nebudeme nic mít."

Na to Lában: "Pokoříš-li mé dcery a vezmeš-li si jiné ženy mimo ně,
Hleď, ne někdo z lidí, ale Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!"

Lában dále Jákobovi řekl: "Hle, tu je val a tu je posvátný sloup,
Který jsem vztyčil mezi sebou a tebou.

Svědkem je tento val, svědkem je i posvátný sloup, že já ne překročím
Tento val proti tobě a ty nepřekročíš tento val a tento sloup proti mně
Se zlým úmyslem.

Ať mezi námi soudí Bůh Abrahamův a bůh Náchorův, bůh jejich otce!" A
Jákob se zapřisáhl při Strachu svého otce Izáka.

Pak Jákob připravil na té hoře obětní hod. Povolal své bratry aby
Pojedli chléb. Jedli tedy chléb a přenocovali na té hoře.

#32

Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel
Se
Opět ke svému domovu.

Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.

Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: "To je tábor Boží", a to místo
Pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).

Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na
Pole Edómské,

A přikázal jim: "Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob
Vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.

Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posilám o tom zprávu tobě,
Svému pánu, abych získal tvoji přízeň."

Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: "Přišli jsme k tvému bratru
Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s nim čtyři sta mužů."

Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl
S ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů

Neboť si řekl: "Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě
Zbylý tábor vyváznout."

Dále Jákob řekl: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka,
Hospodine, tys mi pravil: "Navrať se do své země a do svého rodiště a já
Se postarám, aby se ti dobře vedlo."

Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které
Jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem přebrodil s holí, a teď
Mám dva tábory.

Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho
Bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.

Ty jsi přece řekl: "Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo
Rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.""

A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na
Usmířenou pro svého bratra Ezaua:

Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,

Třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků,
Dvacet oslic a deset oslů.

To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť a řekl jim: "Jděte
Napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup."

A prvnímu přikázal: "Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě
čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,

Odvětíš: "Je to dar od tvého otroka Jákoba poslaný jeho pánu Ezauovi;
On sám je za námi.""

Tak přikázal i druhému a třetímu a všem kteří šli za stádečky. Řekl: "V
Tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.

A dodejte: "Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem který
Jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě
Přijme milostivě."

Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.

A té noci vstal vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých
Synů a přebrodil se přes Jabok.

Vzal je a převedl je přes potok se vším co měl.

Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla
Jitřenka.

Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápoleni kyčelni
Kloub, takže se mu vykloubil.

Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím
Tě, dokud mi nepožehnáš."

Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob."

Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael
(to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a
Obstáls."

A Jákob ho žádal: "Pověz mí přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se
Ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam.

I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl
Jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život."

Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.

Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože
Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.

#33

Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů.
I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň.

Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a
Ráchel s Josefem dozadu.

Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému
Bratrovi přistoupil.

Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho;
Oba zaplakali.

Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: "Koho to máš s
Sebou?" Jákob odvětil: "To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval
Tvého otroka."

Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se.

Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil
Josef a Ráchel a poklonili se.

Ezau se otázal: "K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?"
Odvětil: "Abych získal přízeň svého pána."

Ezau řekl: "Mám dost, bratře. Ponech si, co máš."

Ale Jákob naléhal: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode
Mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží.
Tak přívětivě jsi mě přijal!

Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade
Mnou smiloval a mám všeho dost" Tak ho nutil, až Ezau přijal.

A navrhl: "Vydejme se na cestu, půjdu s tebou."

Ale on mu odvětil: Můj pán ví, že děti jsou útlé a že mám s sebou březí
Ovce a krávy. Budouli hnány po celý den, všechny ovce uhynou.

Nechť se prosím můj pán ubírá před svým otrokem a já potáhnu pomalu,
Jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti; pak přijdu k
Svému pánu do Seíru."

Ezau na to řekl: "Dovol, abych ti tu ponechal několik svých lidi." On
Však odvětil: "K čemu to? Jen když jsem získal přízeň svého pána."

A tak se Ezau toho dne vrátil svou cestou do Seíru,

Kdežto Jákob vytáhl do Sukótu a vystavěl dům a pro svůj dobytek
Udělal přístřešky. Proto pojmenoval to místo Sukót (to je Přístřešky).

Potom přišel Jákob cestou z Rovin aramských pokojně k městu Šekemu,
Které je v zemi kenaanské. Utábořil se před městem

A od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole na němž
Si postavil stan.

I zřídil tam oltář a nazval jej Él je Bůh Izraelův.

#34

Dína, kterou Jákobovi porodila Lea si vyšla, aby se podívala na dcery
Té země.

Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra knížete země, vzal ji a ležel s
Ni a tak ji ponížil.

Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku
A vemlouval se do jejího srdce.

Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: "Vezmi mně to děvčátko za ženu."

Když Jákob uslyšel že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil byli jeho synové
Na poli s dobytkem. Jábob mlčel dokud nepřišli.

Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi aby s ním promluvil.

Jákobovi synové přišli z pole jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty
Muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost ležel
S dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné.

Chamór s nimi mluvil takto: "Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duši.
Dejte mu ji prosím za ženu.

Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše.

Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní
Obchodujte a mějte ji jako vlastní."

Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: "Kéž bych získal vaši
Přízeň. Dám vám, oč mě požadáte.

Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi
Tu dívku dejte za ženu!"

Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi
Lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil.

Řekli jim: "To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži
Neobřezanému, byla by to pro nás potupa.

Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dáli se u vás každý mužského
Pohlaví obřezat.

Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme
Se u vás a staneme se jedním lidem.

Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat vezmeme svou dceru a
Odejdeme."

Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila.

Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V
Otcově domě byl ze všech nejváženější.

Chamór a jeho syn Šekem přišli k bráně svého města a promluvili k
Mužům svého města:

"Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať se tedy usídlí v zemi u volně
V ní obchodují. Ať je pro ně tato země na všechny strany otevřená. My si
Budeme brát za ženy jejich dcery a budeme jim dávat dcery své.

Avšak aby s námi bydlili jako jeden lid, svolí ti muži jen tehdy,
Dá-li se u nás každý mužského pohlaví obřezat, jako jsou obřezáni oni.

Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit
Nám? Buďme jen svolní a oni se u nás usídlí."

Poslechli tedy Chamóra a jeho syna Šekema všichni, kdo měli právo
Vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo
Vycházel k bráně jeho města.

Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s
Mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny
Mužského pohlaví povraždili.

Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova
Domu Dínu a odešli.

Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město
Vyloupili.

Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli.

Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich
Jmění, vše, co bylo v domě.

I řekl Jákob Šimeónovi a Lévimu: "Přivedete mě do zkázy, způsobili
Jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám
Málo lidi. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj
Dům."

Odvětili: "Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?"

#35

I řekl Bůh Jákobovi: "Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej
Tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem
Ezauem."

Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: "Zbavte se cizích
Bohů, které máte mezi sebou! Očistěte se, převlékněte si šat,

Budeme putovat do Bét-eln. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi
Odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel."

Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i
Všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu.

Potom táhli dá.L Na okolní města padl děs Boží; proto Jákobovy syny
Nepronásledovali.

Tak přišel Jákob i všechen lid, který byl s ním, do, Lúzu, to je do
Bét-elu v zemi kennanské.

Tam vybudoval oltář u vzýval na tom místě Boha Bét-elu, neboť se mu tam
Zjevil sám Bůh, když prchal před svým bratrem.

Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod
Posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče.

I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a
Požehnal mu

Slovy: "Tvé jméno bylo Jákob; už nebudeš zván Jákob, tvé jméno bude
Izrael." A dal mu jméno Izrael.

Dále mu Bůh řekl: "já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z
Tebe národ u společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder.

Zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě; tvému
Potomstvu dám tuto zemi."

Potom Bůh vystoupil od něho z toho místa, kde s ním mluvil.

A Jákob na tom místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, sloup
Kamenný, u vykonal na něm úlitbu: polil jej svrchu olejem.

Místu, kde s nim mluvil Bůh, dal Jákob jméno Bét-el.

Potom z Bét-elu odtáhli. A když už byli nedaleko Efraty, Ráchel
Porodila; měla však těžký porod.

Když těžce rodila, pravila ji porodní bába: "Neboj se, máš zase
Syna!"

Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to
Je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru).

Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém.

Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je památník
Ráchelina hrobu až dodnes.

Potom táhl Izrael dál a postavil svůj stan opodál Migdal-ederu.

Když Izrael přebýval v oné zemi, šel Rúben a ležel s ženinou svého
Otce Bilhou. Izrael se o tom doslechl... Synů Jákobových bylo dvanáct.

Synové Lejini: Rúben, Jákobův prvorozený, Šimeón a Lévi, Juda, Isachar
A Zabulón.

Synové Ráchelini: Josef a Benjamín.

Synové Rácheliny otrokyně Bilhy: Dan a Neftalí.

A synové Lejiny otrokyně Zilpy: Gád a Ašer. To jsou synové Jákobovi,
Kteří se mu narodili v Rovinách aramských.

Jákob přišel k svému otci Izákovi do Mamre, do Kirjat-arby, což je
Chebrón, kde Abraham a Izák pobývali jako hosté.

Izák se dožil sto osmdesáti let.

I zesnul Izák a zemřel a byl připojen k svému lidu, stár a sytý dnů.
Jeho synové Ezau a Jákob ho pochovali.

#36

Toto je rodopis Ezauův, to je Edómův.

Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a
Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna,

Dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu.

Ada porodila Ezauovi Elífaza a Basemat porodila Reúela.

Oholíbama porodila Jeúše, Jaelama a Kóracha. To jsou synové Ezauovi,
Kteří se mu narodili v kenaanské zemi.

Ezau pak vzal své ženy, syny a dcery i všechny lidi svého domu, stádo
A všechen dobytek i všechen majetek, jehož v kenaanské zemi nabyl, a
Odešel od svého bratra Jákoba pryč do seírské země.

Jmění, jehož nabyli, bylo totiž tak značné, že nemohli sídlit pospolu,
A země, v níž pobývali jako hosté, jim nemohla pro jejich stáda stačit.

Proto se Ezau usadil v Seírském pohoří. Ezau, to je Edóm.

To je tedy rodopis Ezaua, praotce Edómu, v Seírském pohoří.

Toto jsou jména synů Ezauových: Elífaz, syn Ezauovy ženy Ády, Reúel,
Syn Ezauovy ženy Basematy.

Synové Elífazovi jsou: Téman, Ómar, Sefó, Gátam a Kenaz.

Ženina Ezauova syna Elífaza byla Timna a ta porodila Elífazovi
Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády.

A toto jsou synové Reúelovi: Nachat a Zerach, Šama a Miza. To jsou
Vnuci Ezauovy ženy Basematy.

A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky
Sibeónovy: porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha.

Toto jsou pohlaváři synů Ezauových. Synové Ezauova prvorozence
Elífaza: pohlavár Téman, pohlavár Ómar, pohlavár Sefó, pohlavár Kenaz,

Pohlavár Kórach, pohlavár Gátam, pohlavár Amálek. To jsou elífazovšti
Pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ádini.

A toto jsou synové Ezauova syna Reúela: pohlavár Nachat, pohlavár
Zerach, pohlavár Šama, pohlavár Miza. To jsou reúelovští pohlaváři v
Edómské zemi, vnuci Ezauovy ženy Basematy.

A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy: pohlavár Jeúš, pohlavár
Jaelam, pohlavár Kórach. To jsou pohlaváři Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery
Anovy.

To jsou synové Ezauovi a to jsou jejich pohlaváři. To je Edóm.

Toto jsou synové Chorejce Seíra, praobyvatelé teto země: Lótan a
Šóbal, Sibeón a Ana,

Dišón, Eser a Díšan. To jsou chorejští pohlaváři, Seirovi synové v
Edómské zemi.

Lótanovi synové jsou Chorí a Hémam. Lótanova sestra je Timna.

A toto jsou synové Šóbalovi: Alván Manachat a Ébal, Šefó a Ónam.

Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To byl ten Ana, který našel
Ve stepi horké prameny, když pásl osly svého otce Sibeóna.

A toto jsou Anovy děti: Dišan a Oholíbama, dcera Anova.

A toto jsou synové Díšanovi: Chemdán a Ešbán, Jitrán a Keran.

Toto jsou synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Akan.

Toto jsou synové Díšanovi: Ús a Aran.

Toto jsou chorejští pohlaváři: pohlavár Lótan, pohlavár Šóbal,
Pohlavár Sibeón, pohlavár Ana,

Pohlavár Dišón, pohlavár Eser,pohlavár Dišan. To jsou chorejští
Pohlaváři podle seznamu pohlavárů v seírské zemi.

A toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než kraloval
Král synům izraelským.

V Edómu kraloval Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba.

Když Bela zemřel, stal se po něm králem Zerachův syn Jóbab z Bosry.

Když zemřel Jóbab, stal se po něm králem Chušam z témanské země.

Když zemřel Chušam, stal se po něm králem Bedadův syn Hadad, který
Porazil Midjána na Moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít.

Když zemřel Hadad, stal se po něm králem Samla z Masreky.

Když zemřel Samla stal se po něm králem Šaul z Rechobótu nad Řekou.

Když zemřel Šaul, stal se po něm králem Akbórův syn Baal-chanan.

Když zemřel Akbórův syn Baal-chanan, stal se po něm králem Hadar.
Jeho město se jmenovalo Paú a jméno jeho ženy bylo Mehetabel; byla to
Dcera Matredy, vnučka Mé-zahabova.

Toto jsou tedy jménu ezauovských pohlavárů podle jejich čeledí a míst,
Jmenovitě: pohlavár Timna, pohlavár Alva, pohlavár Jetet,

Pohlavár Oholíbama, pohlavár Ela, pohlavár Pínon,

Pohlavár Kenaz, pohlavár Téman, pohlavár Mibsár,

Pohlavár Magdíel, pohlavár Iram. To jsou edómští pohlaváři podle sídlišť
V zemi jejich vlastnictví. To je Ezau, praotec Edómu.

#37

I usadil se Jákob v zemi v niž jeho otec pobýval jako host, v zemi
Kenaanské.

Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásal se svými bratry
Ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Bilhy a
Zilpy. Josef přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy.

Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn
Jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici.

Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho
Nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova.

Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak
Ještě více.

Řekl jim totiž: "Slyšte prosím, jaký jsem měl sen:

Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše
Snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu."

Bratři mu odpověděli: "To budeš nad námi kralovat jako král či mezi
Námi vládnout jako vladař?" A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho
Slova ještě víc.

Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: "Měl jsem opět
Sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd."

To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: "Jaký žes to měl sen? Že
I já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli
K zemi?"

Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.

Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.

Tu Izrael řekl Josefovi: "Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu?
Pojď, rád bych tě za nimi poslal.," On mu odvětil: "Tu jsem."

Izrael mu řekl: "Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše
V pořádku, a podej mi zprávu." Poslal ho tedy v chebronské doliny a on
Přišel do Šekemu.

Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli a zeptal se ho: "Co
Hledáš?"

Odvětil: "Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou."

Muž mu řekl: "Odtáhli odtud. Slyšel jsem, lak říkají: "Pojďme do
Dótanu."" Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.

Jakmile ho v dálce spatřili ještě než se k nim přiblížil, smluvili se
Proti němu že ho usmrtí.

Řekli si mezi sebou: "Hle, mistr snů sem přichází!

Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme:
Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!"

Když to uslyšel Rúben, rozhodl se vysvobodit ho z jejich rukou.
Zvolal: "Přece ho nebudeme ubíjet!"

Dále jim Rúben řekl: "Neprolévejte krev. Vhoďte ho do cisterny, která
Je ve stepi, ale ruku na něj nevztahujte!" Chtěl ho z rukou bratrů
Vysvobodit a přivést k otci.

Jakmile Josef přišel k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici
Pestře tkanou kterou měl na sobě.

Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody.

Pak se posadili aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od
Gileádu přichází karavana Izmaelců. Jejich velbloudi nesli ladanum,
Mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta.

Juda řekl bratrům: "Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a
Jeho krev zatajíme?

Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je
To náš rodný bratr." Bratři ho uposlechli.

Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a
Prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do
Egypta.

Když se Rúben vráotil k cisterně, vidí, že tam Josef není. Roztrhl své
Roucho,

Vrátil se k bratrům a naříkal: "Ten hoch tam není. Co si jen co si jen
Počnu?"

Tu vzali bratři Josefovu suknici, porazili kozla a suknici namočili
V krvi.

Tu pestře tkanou suknici pak dali donést otci se vzkazem: "Tohle jsme
Nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo
Není?"

Když siji prohlédl, zvolal: "Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř!
Rozsápán, rozsápán je Josef!"

I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil
Pro syna mnoho dni.

Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale
On se potěšit nedal. Naříkal: "Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí."
Tak oplakával otec Josefa.

A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli
Tělesné stráže.

#38

Stalo se pak v té době že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k
Adulamskému muži jménem Chíra.

Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji
Za ženu a vešel k ní.

Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er.

Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan.

Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v
Kezíbu, kde jej porodila.

Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar.

Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej
Hospodin usmrtil.

Juda tedy řekl Ónanovi: "Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle
švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo."

Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli
Vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru
Nezplodil potomka.

Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.

Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: "Usaď se v domě svého otce jako vdova
Dokud nedospěje můj syn Šela." Říkal si však: "Jen aby také on nezemřel
Jako jeho bratři!" Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě.

Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se
Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých
Ovcí do Timny.

Oznámili Támaře: "Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovci."

Tu odložila vdovské šaty, zastřela se rouškou, zahalila se a posadila
Se při vstupu do Enajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že
Nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl.

Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela
Tvář.

Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: "Dovol prosím, abych k tobě
Vešel." Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: "Co mi dáš za
To, že ke mně vejdeš?"

Odvětil: Pošlu ti kůzle ze stáda." Řekla: "Ale dáš mi zástavu, než
Je pošleš."

Otázal se: "Co ti mám dát jako zástavu?" Odvětila: "Své pečetidlo se
šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce." Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním
Otěhotněla.

Hned nato odešla, odložila roušku a oděla se do vdovských šatů.

Juda pak poslal kůzle po svém adolamském příteli, aby vyzvedl od té
ženy zástavu; ten ji však nenalezl.

Vyptával se mužů toho místa: "Kde je ta kněžka která byla v Énajimu
U cesty?" Odpověděli: "Žádná kněžka zde nebyla."

Vrátil se k Judovi a řekl: "Nenašel jsem ji. Také mužové toho místa
Pravili: "Žádná kněžka zde nebyla.""

Juda řekl: "Ať si to nechá; jen když nebudeme v opovržení. Vždyť jsem
To kůzle poslal, ale tys ji nenašel."

Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: "Tvá snacha Támar se
Dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná." Juda řekl:
"Vyveďte ji, ať je upálena."

Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s
Mužem, jemuž patří tyhle věci." A dodala: "Pohleď jen pozorně, čí je toto
Pečetidlo, šňůrka a hůl!"

Juda si je pozorně prohlédl a řekl: Je spravedlivějši než já; nedal
Jsem ji svému synu Šelovi." A už k ní nikdy nevešel.

Nastala chvíle jejího porodu, a hle, v jejím životě byla dvojčata.

Když rodila, jedno vystrčilo ruku. Porodní bába na ni rychle přivázala
Karmínovou nitku a řekla: "Toto vyjde první."

Ono však stáhlo ruku zpět, a hle, vyšel jeho bratr. Řekla: "Jakou
Trhlinou ses prodral!" A pojmenovali ho Peres (to je Trhlina).

Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínovou nitku. Toho
Pojmenovali Zerach (to je Rozbřesk).

#39

Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli,
Si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže.

S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého
Egyptského pána.

Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává
Hospodin zdaru.

Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil
Správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl.

A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl,
žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na
Všem, co měl, v domě i na poli.

Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom
O nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného
Vzhledu.

Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa
Zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!"

Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará
Se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má.

V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe,
Protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové
špatnosti a prohřešit se proti Bohu!"

A třebaže se Josefovi nabízela den co den nevyhověl ji, aby k ní ulehl
A byl s ní.

Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích
V domě nebyl.

Tu ho chytila za oděv se slovy: "Spi se mnou!" Ale on ji nechal svůj
Oděv v ruce, utekl a vyběhl ven.

Když viděla že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven

Křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim. Hleďte přivedli nám
Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou
Spát. Proto jsem se dala do takového křiku.

Jak slyšel že se davám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne,
Utekl a vyběhl ven."

Uložila oděv u sebe dokud nepřišel jeho pán domu.

Jemu vykládala totéž: "Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi
K nám přivedl a chtěl se se mnou miliskovat.

Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděvu mne a utekl
Ven.,"

Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: "Jak
říkám, tohle mi provedl tvůj otrok", vzplanul hněvem,

Vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi
Vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti.

Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal
Mu přízeň u velitele pevnosti.

Ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam
Mělo dělat.

Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem
Byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.

#40

I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se
Prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi.

Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na
Nejvyššího pekaře,

A dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl
Uvězněn Josef.

Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký
čas byli ve vazbě.

Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v
Pevnosti; téže noci měl každý svůj sen volajicí po výkladu.

Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni.

Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve
Vazbě: "Proč jste dnes tak zamlklí?,"

Odvětili mu: "Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej vyložil."
Josef jim nato řekl: "Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je
Vypravujte."

Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: "Ve snu jsem pojednou
Před sebou viděl vinnou révu

A na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její
Hrozny dozrály.

V ruce jsem měl faraónovu číši. Bral jsem hrozny, vytlačoval je do
Faraónovy číše a podával jsem mu ji do ruky."

Josef mu pravil: "Toto je výklad snu: Tři výhonky jsou tři dny;

Již po třech dnech tvou hlavu faro povýší a tvou hodnost ti vrátí.
Budeš faraonovi podávat do ruky jeho číši podle dřívějšího práva, kdy jsi
Býval jeho číšníkem.

Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně
Milosrdenství: upozorni na mě faraona a vyvedeš mě z tohoto domu.

Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil
Naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy."

Když nejvyšší pekař viděl, že Josef dobře vykládá, řekl mu: "Také já
Jsem měl sen: Hle, měl jsem na hlavě tři košíky pečiva.

V nejhořejším košíku byly všelijaké pokrmy, upečené pro faraóna. A ptáci
Je jedli z košíku na mé hlavě."

Josef odpověděl: "Toto je výklad snu: Tři košíky jsou tři dny.

Již po třech dnech tvou hlavu farao povýší nad tebe - oběsí tě na
Dřevě. A ptáci budou z tebe rvát maso."

Stalo se pak třetího dne, v den faraónových narozenin, že farao
Vystrojil hody pro všechny své služebníky. Uprostřed svých služebníků
Povýšil hlavu nejvyššího čišníka a hlavu nejvyššího pekaře:

Nejvyššího číšníka znovu dosadil do jeho číšnického úřadu, aby podával
Faraónovi do ruky číši,

A nejvyššího pekaře oběsil, jak jim vyložil Josef.

Nejvyšší čišník si však na Josefa nevzpomněl; zapomněl na něho.

#41

Po dvou letech se stalo že farao měl sen: Stojí u Nilu.

Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a
Popásají se na říční trávě.

A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných
A vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu.

A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a
Vykrmených. Vtom farao procitl.

Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá
Z jednoho stébla.

A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem.

A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao
Procitl; takový to byl sen.

Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny
Egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl
Vyložit.

Až promluvil k faraonovi nejvyšší číšník: "Musím dnes připomenout svůj
Prohřešek:

Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším
Pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže.

Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po
Výkladu.

Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže.
Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho
Sen znamená.

A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost,
Ale pekaře dal oběsit."

Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy.
Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi.

Farao Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit.
Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš."

Josef faraonovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraonovi uspokojivou
Odpověď."

Farao tedy k Josefovi mluvil: "Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu.

Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a
Popásají se na říční trávě.

A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice
Bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé
Egyptské zemi.

A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených.

Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly
Nápadně šeredné jako předtím. V tom jsem procitl.

Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a
Pěkných.

A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých
Východním větrem.

A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům,
Ale nikdo mi nedovedl podat výklad."

Josef faraónovi odvětil: "Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi
Oznámil, co učiní.

Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm
Let. Je to jeden sen.

Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let,
Stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude
Sedm let hladu.

Když jsem faraonovi řekl: Bůh faraonovi ukázal, co učiní, mínil jsem
Toto:

Přichází sedm let veliké hojnosti v cele egyptské zemi.

Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi
Bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí.

V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane,
Neboť bude velmi krutý.

Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je
Nezvratné a Bůh to brzy vykoná.

Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho
Za správce egyptské země.

Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť
Vybírá pětinu výnosu egyptské země.

Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve
Městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je.

Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na
Egyptskou zemi. A země nezajde hladem."

Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila.

Farao svým služebníkům tedy řekl: "Zda najdeme podobného muže, v němž
Je duch Boží?"

Josefovi pak řekl: "Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak
Zkušený a moudrý jako ty.

Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé
Rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem."

Farao mu dále řekl: "Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské ze
Mě."

A Farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho
Do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz.

Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: "Na kolena!"
Tak ho učinil správcem celé egyptské zeme.

Farao Josefovi ještě řekl: "Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou
Ani nohou v celé egyptské zemi."

A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku
Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z
Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce.

Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským.
Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí.

Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost.

Shromažďoval tedy všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v
Egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil
Potravu z okolních polí.

Nashromáždil takové množství obilí, jako je písku v moři, takže přestali
Počítat, neboť se už počítat nedalo.

Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu
Porodila Asenat, dcera Potifery, kněze z Ónu.

Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť
řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého
Otce."

Druhému dal jméno Efrajim (to je Bůh dal plodnost), neboť řekl "Bůh mě
Učinil plodným v zemi mého utrpení."

Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo

A nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad,
Ale v celé egyptské zemi měli chléb.

Když všechen lid egyptské země začal hladovět u křičel k faraónovi o
Chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám
řekne."

Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával
Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi.

A všechny země přicházely do Egypta,aby nakupovaly u Josefa obilí,
Protože hlad tvrdě dolehl na celý svět.

#42

Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: "Co
Se díváte jeden na druhého?"

A řekl: "Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a
Nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme."

Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí.

Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: "Aby
Snad nepřišel o život!"

Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v
Kenaanské zemi byl hlad.

Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli
Jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi.

Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a
Mluvil
S nimi tvrdě. Otázal se jich: "Odkud jste přišli?" Odvětili: "Z kenaanské
Země, abychom nakoupili potravu."

Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.

Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: "Jste
Vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země."

Ohradili se: "Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu.

Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci
Nikdy nebyli vyzvědači."

Ale on trval na svém: "Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa
Země."

Odvětili: "Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže
Z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden ten už není."

Ale Josef stál na svém: "Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači.

Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud
Sem nepřijde váš nejmladší bratr.

Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak
Budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je
Farao, jste vyzvědači."

A vsadil je společně na tři dny do vazby.

Třetího dne jim Josef řekl: "Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím
Se Boha.

Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vezeni; ostatní
Půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly.

Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost
Vašich výpovědí a nezemřete." I učinili tak.

A řekli si navzájem: "Jistě jsme se provinili proti svému bratru;
Viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme
Ho. Proto jsme přišli do tísně teď my."

Rúben jim odpověděl: "Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom
Hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev
K odpovědnosti."

Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvit skrze tlumočníka.

Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil
S nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.

Nato dal příkaz, aby naplnili jejich měchy obilím, vrátili každému do
Jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak.

Bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli.

Když pak na místě, kde nocovali, rozvázal jeden z nich pytel, aby dal
Svému oslu obrok, uviděl své stříbro navrchu v žoku.

Zvolal na bratry: "Mé stříbro je tady! Zde v žoku!" Zůstali jako bez
Sebe, roztřásli se u říkali jeden druhému: "Co nám to jen Bůh učinil?"

Když přišli k svému otci Jákobovi do kenaanské země, pověděli mu
Všechno, co je potkalo:

"Ten muž, pán země, mluvil s námi tvrdě a měl nás za vyzvědače.

Říkali jsme mu, že jsme poctiví lidé, že nejsme vyzvědači,

že nás bylo dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden, ten že už není,
A nejmladší že je teď u otce v kenaanské zemi.

Ale ten muž, pán země, odvětil: "Že jste poctiví, poznám podle toho:
Jednoho ze svých bratrů necháte u mne. Vezměte obilí, aby vaše rodiny
Nehladověly, a jděte.

Svého nejmladšího bratra pak přiveďte ke mně. Tak poznám, že nejste
Vyzvědači, že jste poctiví. Potom vám vašeho bratra vydám u můžete v zemi
Volně obchodovat.""

Když vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli váček se stříbrem.
Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem padla na ně bázeň.

Otec Jákob jim řekl: "Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani
Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!"

Nato Rúben svému otci pravil: "Můžeš usmrtit dva z mých synů,
Jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!"

Ale on řekl: "Můj syn s vámi do Egypta nesestoupí. Jeho bratr je
Mrtev, zůstal sám. Kdyby na cestě, kterou se budete ubírat, přišel o
život, uvalili byste na mé šediny žal a přivedli mě do podsvětí.

#43

Hlad těžce doléhal na zemi dále.

Když spotřebovali obilí které dovezli z Egypta řekl jim otec: "Nakupte
Nám znovu trochu potravy."

Juda odvětil: "Ten muž nás důrazně varoval a prohlásil: "Mou tvář
Nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr."

Jsi-li ochoten pustit s námi našeho bratra, sestoupíme do Egypta a
Nakoupíme ti potravu.

Nejsi-li však ochoten ho pustit, nesestoupíme. Ten muž nám přece řekl:
"Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.""

Izrael se otázal: "Proč jste jednali vůči mně tak bezohledně a pověděli
Tomu muži, že máte ještě bratra?"

Odvětili: "Ten muž se nás neodbytně vyptával na nás a na náš rod. Ptal
Se: "Je ještě naživu váš otec? Máte ještě bratra?" Pověděli jsme mu jen
To, nač se přímo zeptal. Což jsme vůbec mohli tušit, že řekne: "Přiveďte
Svého bratra dolů"?"

Potom se na otce Izraele obrátil Juda: "Pusť toho chlapce se mnou, ať
Můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme ani my ani ty ani naši
Maličcí.

Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti
Ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý
život.

Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky."

Otec Izrael jim řekl: "Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si
Do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži
Jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a
Mandle.

Vezměte s sebou dvojnásobnou částku stříbra a stříbro, které vám bylo
Vráceno do žoků, osobně vraťte; snad to byl omyl.

Vezměte i svého bratra a hned se navraťte k tomu muži.

Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby
Propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!"

Ti muži tedy vzali onen dar, vzali s sebou dvojnásobnou částku stříbra
A Benjamína, vydali se na cestu, sestoupili do Egypta a postavili se před
Josefem.

Když Josef spatřil, že Benjamín je s nimi, řekl správci svého domu:
"Uveď ty muže do domu, poraž hned dobytče a připrav je, neboť ti muži
Budou jíst v poledne se mnou."

Muž udělal, co mu Josef řekl, a uvedl je do jeho domu.

Ale ti muži se báli, že byli uvedeni do domu Josefova, a říkali si:
"To jsme předvedeni kvůli tomu stříbru, které nám bylo posledně vráceno
Do žoků. Teď se na nás vyřítí, přepadnou nás a zajmou nás i s našimi osly
Jako otroky."

Proto přistoupili k muži, který byl správcem Josefova domu, a ve
Dveřích domu se s ním domlouvali.

Říkali: "Dovol, pane; my jsme sem posledně sestoupili, abychom
Nakoupili potravu.

Když jsme vstoupili do noclehárny, rozvázali jsme žoky. A hle, každý
Měl své stříbro ve svém žoku navrchu, v plné váze. Vracíme je tedy osobně
Zpět.

Přinesli jsme s sebou ještě jiné stříbro, abychom nakoupiti potravu.
Nevíme, kdo nám vložil naše stříbro do žoků."

Ale on řekl: "Upokojte se, nic se nebojte. Bůh váš a Bůh vašeho otce
Vám dal do žoků ten skrytý poklad. Vaše stříbro jsem přece přijal." A
Vyvedl k nim Šimeóna.

Když správce uvedl ty muže do Josefova domu, dal jim vodu, aby si
Umyli nohy, a jejich oslům dal obrok.

Oni zatím připravili dar pro Josefa, až v poledne přijde; slyšeli
Totiž, že tam mají stolovat.

Jakmile Josef vkročil do domu, přinesli mu tam svůj dar a klaněli se
Mu už k zemi.

Zeptal se jich, jak se jim vede, a otázal se: "Zdalipak se vede dobře
Vašemu starému otci, o němž jste mluvili? Je ještě naživu?"

Odpověděli: "Tvému otroku, našemu otci, se vede dobře,je dosud živ."
Padli na kolena a klaněli se mu.

Tu se rozhlédl a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky, a
Tázal se: "Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste se mnou mluvili?"
A dodal: "Bůh ti buď milostiv, můj synu!"

Nato se Josef rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem
Až k pláči; vešel proto do pokojíku a rozplakal se tam.

Potom si omyl obličej, vyšel a s přemáháním řekl: "Podávejte jídlo."

Podávali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří s ním jídali;
Egypťané totiž nesmějí stolovat s Hebreji, poněvadž to je pro ně
Ohavnost.

A seděli před ním od prvorozeného, jak náleželo prvorozenému, až po
Nejmladšího, každý podle svého věku. Jeden jako druhý trnuli úžasem.

Potom je Josef uctil ze svého stolu; nejvíce ze všech, pětkrát víc než
Ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali s ním a hojně se s ním napili.

#44

Josef pak přikázal správci svého domu: "Naplň žoky těch mužů potravou,
Kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho
žoku.

Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se
Stříbrem za nakoupené obilí." I učinil, jak mu Josef uložil.

Ráno za svítání byli ti muži propuštěni i se svými osly.

Když vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého
Domu: "Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: "Proč jste se za
Dobro odvděčili zlem?

Což jste nevzali to, z čeho můj pán pije a čeho používá k věštění? Zle
Jste se zachovali, že jste to udělali!""

Když je správce dostihl, řekl jim ta slova.

Odvětili mu: "Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci
Toho, aby udělali něco takového!

Vždyť stříbro, které jsme našli navrchu ve svých žocích, jsme ti přinesli
Ze země kenaanské zpět. Jak bychom mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu
Tvého pána?

U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky
Svého pána!"

Správce souhlasil: "Dobře, ať je po vašem. Ten, u koho se to najde,
Se stane mým otrokem; vy budete bez viny."

Každý rychle složil svůj žok na zem a rozvázal jej.

Nastala prohlídka; začala nejstarším a skončila u nejmladšího. Kalich
Se našel v žoku Benjamínově.

Tu roztrhli svůj šat, náklad naložili na osly a vrátili se do města.

Tak přišel Juda se svými bratry do Josefova domu. Josef tam ještě
Byl; i padli před ním k zemi.

Josef se na ně rozkřikl: "Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že
Muž jako já všechno uhodne?"

Juda odvětil: Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se
Ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme
Otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel."

Josef řekl: "Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen
Ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci."

Juda k němu přistoupil a řekl: "Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl
Promluvit ke svému pánu. Ať proti tvému otroku nevzplane tvůj hněv. Ty
Jsi přece jako sám farao.

Můj pán se svých otroků vyptával: "Máte ještě otce nebo bratra?"

My jsme svému pánu odvětili: "Máme ještě starého otce a malého hocha,
Kterého zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev, zůstal tedy po své
Matce
Sám; jeho otec jej miluje."

Nato jsi svým otrokům řekl: "Přiveďte ho sem ke mně, chci ho vidět na
Vlastní oči."

My jsme svému pánu odvětili: "Ten chlapec nemůže svého otce opustit.
Opustí-li jej, otec zemře."

Ale ty jsi svým otrokům řekl: "Nepřijde-li sem s vámi váš nejmladší
Bratr nikdy nespatříte mou tvář."

Když jsme pak přišli k tvému otroku, mému otci oznámili jsme mu slova
Mého pána.

Později náš otec řekl: "Nakupte nám znovu trochu potravy!"

My jsme odvětili: "Nemůžeme tam sestoupit. Sestoupíme tam jen tehdy,
Bude-li s námi náš nejmladší bratr. Tvář toho muže nespatříme nebude-li
Náš nejmladší bratr s námi."

Tvůj otrok, náš otec, nám řekl: "Vy víte, že mi má žena porodila dva
Syny.

Jeden mi odešel. Naříkal jsem: Rozsápán je, rozsápán. Už jsem ho
Nespatřil.

Vezmete-li mi i tohoto a přijde-li o život uvalíte na mé šediny
Neštěstí a přivedete mě do podsvětí."

Co teď, až přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž lpí
Celou svou duší, s námi nebude?

Jakmile spatří že chlapec s námi není, umře. Tvoji otroci uvalí žal na
šediny tvého otroka, našeho otce, a přivedou ho do podsvětí.

Tvůj otrok se za toho chlapce aby ho otec pustil, zaručil takto:
"Nepřivedu-li ho k tobě, prohřeším se proti svému otci na celý život."

Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto
Tohoto chlapce a chlapec ať smí se svými bratry odejít.

Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což
Bych se mohl dívat na utrpení,které by mého otce postihlo?"

#45

Josef se už nemohl ovládnout přede všemi, kdo stáli kolem něho, a
Křikl: Jděte všichni pryč!" Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat
Svým bratrům.

Hlasitě se rozplakal. Slyšeli to Egypťané, slyšel to dům faraónův.

Tu řekl bratrům: Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?" Bratři
Mu však nemohli odpovědět, tak se ho zhrozili.

Josef je proto vyzval: "Přistupte ke mně." Když přistoupili, řekl jim:
"Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.

Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť
Mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.

V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň.

Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás
Zachoval při životě pro veliké vysvobození.

A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem
Faraonovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi.

Putujte rychle k otci a řeknete mu: "Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě
Učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně.

Budeš bydlit v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny
A vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé.

Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl
Nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé."

Vidíte na vlastní oči, i můj bratr Benjamín to vidí, že jsem to já sám,
Kdo s vámi mluví.

Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli.
Pospěšte si a přiveďte ho sem."

Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín
Plakal na jeho šíji.

Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom
Se bratři rozhovořili.

Do faraonova domu se donesla zpráva: "Přišli Josefovi bratři." Bylo
To milé faraonovi i jeho služebníkům.

Farao tedy Josefovi řekl: "Pověz bratrům: Učiňte toto: Naložte na
Soumary náklad a dojděte do kenaanské země,

Vezměte otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší, co
Egyptská země má a budete jíst tuk země.

Přikazuji ti, abys jim řekl: Učiňte toto: Vezměte z egyptské země pro
Své děti a ženy povozy, dovezte svého otce a přijďte.

Nelitujte ze svých věci ničeho, protože budete mít to nejlepší z cele
Egyptské země."

Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraónova příkazu vydal
Povozy a dal jim zásobu potravy na cestu.

Všem jim dal sváteční pláště, Benjamínovi však dal tři sta šekelů
Stříbra a pět svátečních plášťů.

A svému otci poslal tyto věci: deset oslů, kteří nesli nejlepší
Egyptské věci, deset oslic které nesly obilí a chléb, a stravu otci na
Cestu.

Pak své bratry propustil. Když odcházeli, řekl jim: "Jen mezi sebou
Nevyvolávejte po cestě hádky!"

I vystoupili z Egypta a přišli do země kenaanské k svému otci
Jákobovi.

Oznámili mu: "Josef ještě žije, a dokonce je vladařem nad celou
Egyptskou zemí!" On však zůstal netečný, protože jim nevěřil.

Vypravovali tedy všechno, co k nim Josef mluvil. Teprve, když spatřil
Povozy, které Josef poslal, aby ho odvezly, okřál duch jejich otce
Jákoba.

"Stačí," zvolal Izrael, "můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho ještě
Před smrtí uviděl."

#46

Izrael se vydal na cestu se vším, co měl. Když přišel do Beer-šeby,
Obětoval Bohu svého otce Izáka oběti.

I řekl Bůh Izraelovi v nočním vidění: "Jákobe, Jákobe!" A on odvětil:
"Tu jsem."

Bůh pravil: "Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do
Egypta; učiním tě tam velikým národem.

Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě také určitě vyvedu. Josef ti
Vlastní rukou zatlačí oči."

Jákob se tedy zvedl z Beer-šeby a Izraelovi synové vsadili svého otce
Jákoba i své dítky a ženy na povozy, které pro ně farao poslal.

Vzali svá stáda i jmění , jehož nabyli v kenaanské zemi, a přišli do
Egypta, Jákob a s ním celé jeho potomstvo.

Přivedl do Egypta všechno své potomstvo, své syny a vnuky, své dcery a
Vnučky.

Toto jsou jména synů Izraelových, kteří vstoupili do Egypta: Jákob a
Jeho synové. Jákobův prvorozený syn Rúben;

Jeho synové Chanók a Palú, Chesrón a Karmí.

Synové Šimeónovi: Jemúel, Jámin a Óhad, Jákim a Sóchar a Šaul, syn
ženy kenaanské.

Synové Léviho: Geršón, Kehad a Merarí.

Synové Judovi: Er, Ónan a Šela, Peres a Zela; Er a Ónan však zemřeli
V zemi kenaanu. Synové Peresovi byli Chesrón a Chámul.

Synové Izacharovi: Tóla a Púva, Jób a Šimrón.

Synové Zabulůónovi: Sered, Elón a Jachleel.

Ti všichni jsou synové Lejini, které Jákobovi porodila v rovinách
Aramských stejně jako dceru Dínu. Celkem Třatřicet synů a dcer.

Synové Gádovi: Cifjón a Chagí, Šúni a Esbón, Éri, Aródi a Aréli.

Synové Ašerovi: Jimna a Jišva, Jišví a Bería a jejich sestra Serach;
Synové Beírovi byli Cheber a Malkíel.

To jsou synové Zilpy, kterou dal Lában své dceři Leji, a ona je
Porodila Jákobovi, šestnáct duší.

Synové Jákobovi ženy Ráchel: Josef a Benjamím.

Josefovi se narodil v zemi egyptské Manases a Efraim, které mu
Porodila Asenat, dcera ónského kněze Potífery.

Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Echi a Róš,
Mupím a Chupím a Ard.

To jsou synové Ráchelini, kteří se narodili Jákobovi, celkem čtrnáct
Duší.

Synové Danovi: Chuším.

Synové Neftaliho: Jachseel a Gúmí, Jeser a Šilem.

To jsou synové Bilhy, kterou dal Lában své dceři Ráchel, a ona je
Porodila Jákobovi, celkem sedm duší.

Celkový počet těch, kdo vstoupili do Egypta s Jákobem, z jehož beder
Vzešli, byl šedesát duší, kromě žen Jákobových synů.

K tomu synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě, dva. Všech duší
Domu Jákobova, které vešly do Egypta,bylo sedmdesát.

Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby dal předem pokyny do
Gošenu. Pak vstoupili do země Gošenu.

Josef dal zapřáhnout do vozu a vyjel svému otci Izraelovi vstříc do
Gošenu. Když se setkali, padl mu kolem krku a na jeho šíji se rozplakal.

Izrael Josefovi řekl: "Teď už mohu zemřít, když jsem spatřil tvou tvář
A vím, že jsi ještě živ."

Josef svým bratrům a rodině svého otce pravil: "Pojedu a ohlásím to
Faraónovi. Řeknu mu: "Přišli ke mně z kenaanské země moji bratři a rodina
Mého otce.

Ti muži jsou pastýři ovcí, chovateli stád. Přišli se svým bravem a
Skotem a se vším co mají."

Až vás farao zavolá a otáže se, jaké je vaše zaměstnání

řeknete: "Tvoji otroci jsou od svého mládí až doposud chovateli stád,
Stejně jako naši otcové." To proto, abyste se mohli usídlit v zemi
Gošenu, neboť pro Egypťany jsou všichni pastýři ovcí ohavností."

#47

Josef šel a oznámil faraónovi: "Můj otec a moji bratři se svým bravem
A skotem i se vším co mají přišli ze země kenaanské. Jsou tu v zemi
Gošenu."

Potom vzal ze svých bratrů pět mužů a postavil je před faróna.

Farao se jeho bratrů otázal: "Jaké je vaše zaměstnání?" Oni mu
Odvětili: "Tvoji otroci jsou pastýři ovcí stejně jako naši otcové."

A řekli faraónovi: "Přišli jsme, abychom v této zemi pobývali jako
Hosté, poněvadž pro ovce tvých otroků nebyla žádná pastva; na kenaanskou
Zemi těžce dolehl hlad. Dej svolení, ať tvoji otroci mohou sídlit v zemi
Gošenu."

Farao řekl Josefovi: "Tvůj otec a tvoji bratři přišli přece k tobě.

Egyptská země je před tebou. Usídli tedy otce a bratry v nejlepší části
Země. Ať sídlí v zemi Gošenu. Máš-li za to, že jsou mezi nimi schopní
Muži, ustanov je správci nad mými stády."

Pak uvedl Josef svého otce Jákoba a postavil jej před faraóna, a Jákob
Faraónovi požehnal.

Farao se Jákoba otázal: "Kolik je let tvého života?"

Jákob mu odvětil: "Dnů mého putováni je sto třicet let. Léta mého
života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich
Putováni."

Když Jákob faraonovi požehnal, vyšel od něho.

Josef pak svého otce a bratry usadil u dal jim trvalé vlastnictví v
Zemi egyptské, v nejlepší její části, v zemi Ramesesu, podle faraónova
Rozkazu.

A opatřoval svého otce i bratry chlebem, celý dům svého otce až po ty
Nejmenší.

V celé zemi nebyl chléb; hlad doléhal velmi těžce. Země egyptská i
Země kenaanská byly hladem vyčerpány.

Za obilí, které nakupovali vybral Josef všechno stříbro, co se ho jen
V zemi egyptské a kenaanské našlo, a odvedl je do faraónova domu.

Tak došlo v zemi egyptské i kenaanské stříbro a všichni Egypťané
Přicházeli k Josefovi a žádali: "Dej nám chleba; copak ti máme umírat
Před očima jen proto, že nemáme stříbro?"

Josef rozhodl: "Když už nemáte stříbro dejte svá stáda a já vám za ně
Dám chléb."

Přiváděli tedy svá stáda k Josefovi a Josef jim dával chléb za koně,
Za stáda bravu a skotu a za osly. Pečoval o ně tím, že jim v onom roce
Poskytoval za všechna jejich stáda chléb.

Tak uplynul onen rok. V příštím roce však přišli znovu a řekli mu:
"Nebudeme před pánem tajit, že stříbro došlo a stáda dobytka už též patří
Pánovi. Jak pán vidí, zůstala nám už jen těla a půda.

Proč ti máme umírat před očima, my i naše půda? Kup nás i s naši půdou
Za chléb a budeme i se svou půdou faraónovými otroky. Vydej osivo,
Abychom zůstali naživu a nezemřeli a naše půda aby nezpustla."

Josef tedy skoupil všechnu egyptskou půdu pro faraona. Všichni
Egypťané prodávali svá pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad. Země se tak
Stala vlastnictvím faraónovým.

A lid od jednoho konce egyptského pomezí až ke druhému uvedl pod
Správu měst.

Pouze půdu kněží nekupoval, neboť kněží měli od faraóna své důchody a
žili z důchodů, které jim farao dával; proto svou půdu nemuseli prodat.

Josef potom řekl lidu: "Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu.
Zde máte osivo a půdu osejte.

Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou
K osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí."

Odpověděli: "Tys nás zachoval při životě! Jen když získáme přízeň svého
Pána! Budeme faraónovými otroky."

Josef tedy vydal o egyptské půdě nařízení dodnes platné: pětina úrody
Patří faraónovi. Faraónovým vlastnictvím se nestala jedině půda kněží.

Izrael se usadil v egyptské zemi, na území Gošenu. Zabydleli se v ní,
Rozplodili se a velmi se rozmnožili.

Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let; všech let Jákobova
života bylo sto čtyřicet sedm.

Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl
Mu: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a
Prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě!

Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich
Hrobě." Odpověděl: "Zachovám se podle tvých slov."

Izrael řekl: "Přísahej mi." Tedy mu přísahal. I poklonil se Izrael k
Hlavám lůžka.

#48

Po těchto událostech pověděli Josefovi: "Tvůj otec je nemocen." Vzal
Tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima.

I oznámili Jákobovi: "Přichází k tobě tvůj syn Josef." Tu se Izrael
Vzchopil a posadil se na lůžku.

Jákob Josefovi řekl: "Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lůzu v kenaanské
Zemi a požehnal mi

Slovy: "Hle rozplodím tě a rozmnožím a učiním tě společenstvím lidských
Pokolení. Tuto zemi dávám do věčného vlastnictví tvému potomstvu."

Oba synové kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem k tobě
Do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Růben a
Šimeón.

Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou
Nazývat jmény svých bratrů.

Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel;
Bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam
U cesty do Efraty, to je do Betlému."

Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: "Kdo to je?"

Josef otci odvětil: "To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal." Otec
řekl: "Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal."

Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu
Přivedl, on je políbil a objal.

Izrael Josefovi řekl: "Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím tvou tvář,
A hle, Bůh mi dopřál vidět i tvé potomky."

Poté je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tváří až k zemi.

Vzal oba, pravou rukou Efrajima a postavil ho k Izraelově levici,
Levou rukou Manasesa a postavil ho k Izraelově pravici.

I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl
Mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli
Prvorozený byl Manases.

Požehnal Josefovi takto: "Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji
Otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes,

Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm
Chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka;
Ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země."

Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a
Nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy
Efrajimovy na hlavu Manasesovu.

Řekl mu: "Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici
Na jeho hlavu."

Otec však odmítl: "Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on
Vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní
Pronárody."

A toho dne jim požehnal: "Tvým jménem bude Izrael žehnat: Bůh tě učiň
Jako Efrajima a Manasesa." Tak povýšil Efrajima nad Manasesa.

Josefovi Izrael řekl: "Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede
Vás zpátky do země vašich otců.

Tobě dávám o jeden díl víc než tvým bratrům; získal jsem jej z rukou
Emorejců svým mečem a svým lukem."

#49

I povolal Jákob své syny a řekl: "Sejděte se, oznámím vám, co v
Budoucnu vás potká.

Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce.

Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství;
Povzneseností a mocí překypuješ.

Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo
Lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil!

Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně - nástroj násilí.

V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není
Moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili
Býky.

Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla
Tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.

Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá
Ruka; synové tvého otce se ti budou klanět.

Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil
Se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?

Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží,
Dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská
Pokolení

Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv
Svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů.

Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.

Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až
K Sidónu svým bokem.

Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.

Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul
Hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.

Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele.

Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty
Uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět.

Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!

Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne.

Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat.

Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.

Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes
Zeď pnou se jeho ratolesti.

Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho střelci úklady mu nastrojili.

Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou
Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele,

Z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná
Shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné,jež
Odpočivá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna.

Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků
Dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno
Zasvěcence mezi bratry.

Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer
Dělí kořist."

To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil
Jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.

Také jim přikázal: "Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým
Otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,

Do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole
Koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.

Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho
ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.

To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců."

Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a
Zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.

#50

Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.

Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali.
Lékaři balzamovali Izraele

Plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho
Oplakávali sedmdesát dní.

Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým:
"Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte Faraónovi mou prosbu:

Můj otec mě zapřisáhl slovy: "Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce,
Kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi." Dovol, abych tam vystoupil a
Pochoval svého otce; pak se navrátím."

Farao řekl: "Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl."

I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi
Služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země,

Celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu
Zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot.

Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod.

Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého
A velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní
Smuteční slavnost.

Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a
Pravili: "Egypt má těžký smutek!" Proto pojmenovali to místo, které je
U Jordánu, Abel-misrajim (to je Smutek Egypta).

Pak synové učinili, jak jim otec přikázal.

Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v
Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby
Měl vlastní hrob.

Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se
Všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.

Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si:
"Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého
Jsme se na něm dopustili."

Proto mu vzkázali: "Tvůj otec před smrtí přikázal:

Josefovi řekněte toto: "Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a
Hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha
Tvého otce to přestoupeni." " Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.

Pak přišli bratři sami, padli před nim a řekli: "Tu jsme, měj nás za
Otroky!"

Josef jim však odvětil: "Nebojte se. Což jsem Bůh?

Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím co se
Stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.

Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti " Tak je těšil
A promlouval jim k srdci.

Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let.

Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna
Manasesova, se zrodili na Josefova kolena.

Potom Josef svým bratrům řekl: "Já umírám ale Bůh vás jistě navštíví
A vyvede vás odtud do země kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a
Jákobovi."

A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: Bůh vás jistě navštíví a pak odtud
Vynesete mé kosti."

I umřel Josef když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili
Do rakve v Egyptě.

Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.