Dušičky.
2
Korintským 6,1-10.
Zjevení 14:
1
A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.
2
A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje.
3
Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni.
4
To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi.
5
Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.
6
Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu.
7
Volal mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod."
8
Za ním letěl druhý anděl a volal: "Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu."
9
Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: "Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku,
10
Bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.
11
A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno.
12
Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši."
13
A slyšel jsem hlas z nebe: "Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.
14
A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp.
15
Vtom další anděl vyšel z chrámu a mocným hlasem zavolal na toho, který seděl na oblaku: "Pošli svůj srp a začni žeň, protože nastala hodina žně a úroda země dozrála."
16
A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem, a země byla požata.
17
A další anděl vyšel z nebeského chrámu a také on měl ostrý srp.
18
A jiný anděl vyšel od oltáře a ten měl moc nad ohněm. Zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: "Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny na vinici země, neboť víno dozrálo."
19
Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil víno země a uvrhl je do velikého lisu Božího hněvu.
20
A v lisu za městem byly hrozny stlačeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto šedesát mil.
161-4. 569-5. 189-4. 528-4. 568-3. 517-14. 505-4.
161. 189. 528. 571. 505. 503.
Slovo Boha našeho zůstává na věky.
Ježíš praví: Naplnil se čas. Přiblížilo se KB. Čiňte pokání. Věřte evangeliu.
Poslání: Apoštol Pavel praví: Víte přece, co znamená tento čas. Už nastala hodina, abyste procitli ze spánku. Vždyť nyní je nám spasení blíže než bylo tenkrát, když jsme uvěřili.
Noc pominula a den se přiblížil. Odložme tedy skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla.
1)
Výročí v říjnu a listopadu pro evangelíky:
a)
13. říjen. Toleranční patent.
b)
31. říjen. Den reformace.
c)
8. Listopad. Bílá hora.
d)
Katolíci: Dušičky. Všech svatých. Památka mrtvých. Věrní vyznavači JK.
2)
Příroda. Útlum života. Pošmourné dny. Působí to na cit. Návštěva hrobů. Formalita. Ale i něco z poznání konečnosti života. Vzpomínky na uplynulá léta. Život běží nezadržitelně vpřed.
3)
Modlitby za zemřelé.
a)
Vznik. V průběhu dějin církve. Očistec. Lidsky pomoci blízkým. Pamatovat na mrtvé.
b)
1 Korintským 3. Soud. Oheň.
c)
Očistec. Prakticky pohanské učení. Masivnost.
d)
Evangelíci se za mrtvé nemodlí. Když člověk zemře, dostává se zcela do Boží kompetence. Nelze PB mluvit do jeho pravomoci. Nelze ho ovlivňovat. Nelze u něj lobovat. Za někoho by se pak lobovalo, zvláště když příbuzní mají dost peněz. Na jiné by se zapomínalo a byli by opomenuti a pominuti.
4)
Pomníky. Nápisy. Něco chtějí připomenout. Mnohá výstraha. Připomínka konce přímo nebo nepřímo.
5)
Nápis na pomníku na hřbitově. Má svědčit o překonání smrti. Vítězství JK.
6)
Text. Paradox. Blahoslavení mrtví. Souvislost.
a)
Soužení. Pronásledování. Mučedníci. Dali přednost smrti před zapřením JK.
b)
Dnes. Každá smrt, když se umírá v Pánu. Šířeji. Smrt věrných pro JK. Práce na vinici páNě, pro kb.
c)
Odpočinutí od zápasů s mocí temnoty.
1.
Až v hrobě.
2.
I na tomto světě.
3.
Boží svědek. Odpočinutí po zápasech.
d)
Blahoslaveni, protože zemřeli v Pánu. Patří JK. Jsou vychváceni ze spáru zla a satana. Začíná pro ně pravé věčné odpočinutí.
7)
Pro mnohé není ve smrti žádné odpočinutí. Nemají sice tělesnou dřinu. Počátek věčnosti trýzně. Široká cesta. Mnoho lidí po ní jde. Není naděje po smrti.
8)
Duch Boží volá k odpočinutí. Volá svědky JK. Osvědčené. Unavené zápasem. Ne obecná unavenost životem. Pro JK. Specielní únava.
9)
Skutkové jejich jdou za nimi.
a)
Jaké skutky půjdou s námi?
b)
Boží soud. Boží posouzení.
c)
Bojíme se mluvit o odměně. Ale odměna patří k životu víry. Kdo stavěl dům svého života na pravém základu. Ovoce služby lásky.
d)
Odměna i na zemi: Dobrá vzpomínka.
10)
Pomník. Ne kámen. Dobré skutky. Služba.
11)
V Myšlenkách se vydat na procházku našim hřbitovem. Co dosvědčují nápisy na pomnících? Mnohde doklad značně postupující sekularizace. Vyprchal i někdejší opar náboženské nostalgie. Mizí biblické nápisy.
12)
Názor: Ve smrti je jediná spravedlnost pro všechny. Omyl. Není to pravda. Dokládají to dětské hrobečky. Mladý člověk. Tragedie. Hrob matky, rakovina, zanechala nezletilé děti.
13)
Čtení. 2 Korintským 6. Jak mají vypadat Boží služebníci. Přísloví: památka spravedlivého je požehnaná.
1)
Barvité líčení knihy Zjevení. Obrazy přiměřené ve své době. Srozumitelné tehdejším lidem. Tytéž věci dnes vyjadřujeme jiným způsobem. Obsah však zůstává stejný.
2)
Prosté zamyšlení nad svým vlastním životem.
a)
Jistota: Náš život jednou skončí.
b)
Jak chceme prožít čas svého života zde na zemi? Co bude pak? V co doufáme? Jakou máme naději?
c)
Spousta otázek. Někdy je ale dobré se ptát. A hodně se ptát. Nestydět se za to, že spoustu věcí nevíme a neznáme.
d)
Naše otázky jsou výrazem zájmu a hledání. Jsou dokladem toho, že nám o něco jde. Chceme brát vážně svůj život. Náplň života. Smysl. Obsah života.
3)
Situace Janova Zjevení.
a)
Brutalita pronásledování křesťanů. Císař Domitian. 95. Malá Asie. Rozsáhlé pronásledování křesťanů. Nebylo lehké obstát. Mnozí přišli o život pro věrnost JK. Nepochopitelné pro mnohé lidi. Tehdy i dnes nepochopitelné.
b)
Naše situace je nepoměrně snazší. Přesto i nad námi zůstává otevřená výzva k tomu, abychom obstáli v životě jako věrní vyznavači JK.
c)
Vyznání JK. Slova. Skutky. Samozřejmě, že spoléháme na milost JK. Ale mělo by o nás platit: Naše skutky jdou s námi. Jde o skutky vděčnosti z víry. Prakticky: Láska. Milosrdenství. Nedevalvovat svou víru v JK svými skutky.
d)
Obraz: Co si můžeme vzít s sebou na věčnost. Zdaleka ne ranec svých cenností podle našeho výběru. Jen co je z Boha, to má šanci.
4)
Odpočinutí.
a)
Běžná unavenost. Práce. Celý život. Zasloužený důchod.
b)
Aktivita pro Boží věc v tomto světě, na tomto světě. Zde bude plné odpočinutí až v KB.
1.
Praotcové. Abraham. Izák. Jákob. Odcházeli až ve vysokém věku. Požehnání pro nástupce.
2.
Mojžíš. 120 let. Dal požehnání nástupci Jozuovi. Mojžíš už neměl sílu dovést Izraele do Kanánu.
3.
Samson. Unaven až k smrti. Trápení od Dalily.
4.
Eliáš. Unaven až k smrti. Nástupce Elizeus.
c)
Závěť. Dřív. Odchod na výminek v zemědělství.
d)
Zjevení. Věřící umírali jako mučedníci. Ne odchod do důchodu běžného nebo nějakého duchovního.
e)
Mnozí dnes odpadají se zdůvodněním, že už dělali v církvi dost a že zase mají pracovat jiní. Dávají ruce pryč od práce v církvi.
5)
Skutky. Jaké skutky by mohly jít s námi? Boží měřítka hodnoty našich skutků. Některé skutky bychom rádi eliminovali ze svého života.
6)
Spravedlnost ve smrti. Správná věta. Jenže ne zcela a ne vždy domyšlená a domýšlená výpověď.
a)
Jistota: Všichni umřeme. Konec je stejný pro každého.
b)
František Ladislav Čelakovský. Spirituál kvintet, píseň. Po skončené pouti na této zemi se všichni nakonec sejdem v jedné hospodě. Pán nepán. Jenže: Někdo si jede životem v kočáře a jiný pěšky kluše.
1.
Pokud má člověk dobré boty, tak se dá leccos brát s humorem. Jenže spousta lidí kluše nebo se jen vleče životem bez bot.
2.
Ono velmi záleží nejen na tom stejném konci pro každého, ale i na tom, co je předtím.
c)
Hřbitov. Dětské hrobečky. Pomníky. Umřeli i mladí.
d)
Spravedlnost ve smrti by byla, kdyby všichni žili stejně dlouho (třeba 90 let) a kdyby se všem za života vedlo přibližně stejně dobře.
7)
Starý musí (umřít), mladý může.
a)
Správná a pravdivá věta. Jenže z ní čiší dosti nedomyšlenosti a nepromyšlenosti. Je vhodné se občas zamyslet nad samozřejmými a samozřejmě předkládanými pravdami.
b)
Starý nejen musí, ale i může. Mladý nejen může, ale také musí.
8)
Dát živým a udělat pro živé aspoň to a tolik, co se dělá pro mrtvé v hrobech.
a)
Čas na staré. Nejen uklidnění, že jim mladí budou vozit jednou za rok obětavě věnce na hrob nebo na hrobku. Navštívit je. Věnovat jim čas. Vyslechnout je, když vzpomínají.
b)
Mistr Jan Hus: Věnce si máme plést za živa, ne je dávat až po smrti. Chvalořeči a velevzpomínky po smrti, to je sice krásné, ale za živa je i míň mnohem víc.
9)
Vzpomínky ve sboru na ty, kdo pro sbor něco vykonali, kdo v něm vůbec žili, kdo chodili do kostela. Obcování svatých.