84. Pavlovy epištoly.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Filipenským 4,4:
Radujte se v Pánu vždycky. Opět pravím: radujte se.

Čtení:

Filipenským 4,1-9. 1 Timoteovi 6,6-12.

Postup:

1)
Epištola.
a)
Dopis. 13 epištol je označeno Pavlovým jménem. Něco napsal Pavel vlastní rukou. Něco diktoval, snad měl oční chorobu. Něco napsali pod jeho jménem jeho žáci. Něco bylo složeno dohromady z několika listů.
b)
Nejstarší spisy NZ. První epištoly jsou starší než evangelia. 1. Epištola Tesalonickým: asi 48. Můžeme nahlédnout do života sborů v apoštolské církvi. Je zachyceno učení Pavla, křesťanské církve.
2)
Dvě epištoly Tesalonickým. Soluň.
a)
Věrozvěstové cyril a Metoděj pocházejí odtud. Přišli k nám na Moravu (Velkomoravská říše) roku 863.
b)
Důraz: Parusie. Druhý příchod JK. Reálně s tím počítat. Varuje se před zbloudilým očekáváním a před zkresleně vypjatou vírou v parusii v Brzské době. Vytrvalost čekání je na místě.
c)
Současně je však nutno počítat: JK může přijít podruhé kdykoli, třeba okamžitě.
d)
Když nastane smrt, pak už nelze na svém životě nic změnit.
3)
Galatským.
a)
Jsou i falešní křesťané. Varování před nimi. Mluví sice o PJ, ale spoléhají na své skutky. Chtějí donutit křesťany z pohanů k zachovávání židovských předpisů. JK naplnil zákon za nás. Svoboda synů a dcer Božích.
b)
Oddělování se i při VP. Riziko skupinkaření a tříštění uvnitř církve se projevovalo docela prakticky už v apoštolské církvi.
4)
Korint.
a)
Skupiny ve sboru. Pohanské vlivy. Korint zamotal hlavu Pavlovi mnohem víc než všechny ostatní sbory dohromady. Pohanské moresy byly přineseny a přinášeny do církve. Přístavní město. Mísily se náboženské proudy, které přicházely z Orientu.
b)
Hlavně se však projevovalo praktické lidové helénské náboženství včetně etických důsledků.
5)
Filipenským.
a)
Ani jednou se v epištole do Filipis nevyskytuje slovo hřích.
b)
Filipenští Pavlovi dělali radost. Přijal od nich finanční podporu ve vězení. Od jiných sborů takovou pomoc nepřijal. Nenabídli mu totiž pomoc.
c)
Není známa jiná obdobná pomoc Pavlovi jako od Filipenských. Pavlovi však pomohli v řadě případech konkrétní jednotlivci.
6)
Filemonovi. Onezim. Řecko. Řešení vztahů mezi pánem a otrokem. Nový vztah. Víra spojuje přes společenské a sociální rozdíly. Vnitřně byla narušena struktura otrokářského řádu.
7)
Dědičné hříchy křesťanské církve:
a)
Svoboda člověka. Církev přitaká ke statu quo, k danému společenskému řádu, k daným společenským pořádkům a zvyklostem.
1.
Lidská práva. Otroctví. Až 1861 bylo zrušeno v Americe.
2.
Nevolnictví bylo u nás zrušeno 1781. V témže roce, jako byl vydán Toleranční patent.
3.
Poddanství (robota) bylo u nás zrušeno až 1848.
4.
Otázka lidských práv a plné svobody člověka (až po otroctví) je aktuální ve světě a pro církev stále.
b)
Sociální spravedlnost. Chudoba. Bída.
1.
Církev nedokázala účinně působit tak, aby se měnily společenské struktury tak, aby nemuseli lidé např. Umírat hladem a na důsledky podvýživy.
2.
Charitativní činnost církve v rozmanité podobě však napomáhala zmírňovat ostří sociální nespravedlnosti.
c)
Utrpení. Theodicea.
1.
Utrpení je prý v různé podobě od Boha. Bůh vše působí, řídí, trestá nebo minimálně dopouští.
2.
Všemohoucnost Boží byla přečasto vykládána jednostranně výhodně pro ty, kdo byli úspěšní podle světských měřítek a pohledů. Theokratický Bůh byl pochopitelně přijatelný především pro ty vládnoucí v různé podobě.
3.
Trpící konkrétní Kristus se z církve velmi často vytrácel. Mocenský kristus (pantokrator) byl pro vládnoucí a úspěšnou církev výhodnější nežli Kristus trpící a ovazující rány. Kříž jako symbol ve vnější podobě samozřejmě zůstával. Ale jako Siegeskreuz.
4.
Praktické konsekvence: Chudí, nemocní, postižení, nevýznamní a další potřební jsou v církvi teologicky a sociálně diskriminováni. Nemají šanci se plně uplatnit a zapojit se v církevním společenství.
d)
Námitka: Žádnému lidskému společenství (církev je rovněž společenství lidí a nikoliv andělů) se dosud v průběhu dějin lidstva nepodařilo nastolit ideální spravedlnost. Jde o pomoc lidem. Konkrétně. Ne utopické ideály. Lidský hřích hraje svou roli.
1.
Křesťanství pracuje zvnitřku. Mění nitro člověka.
2.
Svět pracuje zvenčí. Často jen na povrchu. Změnit poměry vnějšně. Mnohdy se jedná jen o flikování a záplatování nejkřiklavějších problémů.

Poznámky:

1)
Epištoly. Šíře záběru.
a)
Konkrétní věci. Situace života sborů a jednotlivců. Bludy. Nebezpečí. Úskalí. Zápas o pravou víru a jednotu církve. Čisté učení. Život z víry. Slova a skutky. Lidské tříštění. Pohanská minulost a její důsledky.
b)
Některá nebezpečí jsou stále v dějinách třeba jen v latentní podobě. Průběh celých dějin církve je velmi poučný.
2)
Pavel psal do konkrétní situace. Nepočítal, že se z jeho epištol stane součást NZ.
3)
Text. Filipenským 4,4. Evangelijní radost. Radost víry. Radost v Pánu. Ne plytký základ života. Vždycky. Opora v JK i v utrpení. Vnitřní vyrovnanost v životě, přes JK. Zakotvenost v JK.
4)
Radost v Pánu, i když z jiných věcí člověk radost nemá. Jiné chmury dostihují jeho život. V Pánu: nikdo mu to nemůže vzít. Naděje trvalá i poslední.
5)
Galatským. Skutky dnes:
a)
Pro mnohé to mohou být modlitby. Záslužnickost v tom, když se člověk modlí hodně, na veřejnosti, vždycky, všude, univerzálně, uniformovaně, tedy modlitbami pro každou příležitost.
b)
Na druhé ztraně ubývá modliteb a mnozí si třeba jen jaksi podvědomě i toto a právě toto mohou pokládat za záslužnost. S úbytkem modliteb roste plytkost života.
c)
Dnes se ztratil důraz na zákon a skutky. Jde o dobré skutky. Evangelíci se jich mnohdy tak panicky bojí, že je pro jistotu raději ani moc nedělají. Udělat dobrou věc pro PB i pro bližní nemusí přece být záslužnickost.
d)
Srovnej: Matouš 25. Podobenství o posledním soudu.
e)
Všední praktický život. Dobré skutky máme konat jako důsledek uvěření. Samozřejmý důsledek. Vděčnost. Dobré skutky se konat mají. Jako projev vděčnosti PB, ne za účelem či snahou zaplácnout PB oči, aby na nás neviděl něco, co bychom rádi, aby neviděl.
6)
Modlitba za uzdravení.
a)
Máme se modlit? Co když to nevyjde? Nemodlit se raději? Když se neuzdravení hodí na nemocného, že je to velký hříšník. Je to pak velmi moc hrozné.
b)
Svádění nevyslyšení modlitby, resp. Toho neuzdravení: hřích rodiny. Nevyznaný hřích. On měl malou víru nebo tvrdé srdce. A co víra modlitebníka?
c)
Nezapomínat: JK se modlil s dovětkem: Buď vůle tvá.
d)
Vina se hledá u jiných a jinde, jen ne u modlitebníka a posuzovatele.
e)
První církev: Zákon Mojžíšův. Vzácná věc. Dnes: Modlitba. Rovněž vzácná věc. JK ale varuje před mnohomluvností pohanů. Připravené srdce. Pokání.
f)
Farizeové. Modlitby na nárožích. Byli od lidí chváleni za svou zbožnost. Vyžírání domů vdov. Záminka: Modlitby.
g)
Budhisté. Modlící se mlýnky. Pohon ruční nebo na vítr. Papírky s modlitbou.
h)
Milost JK. JK naplnil zákon. Vzal na sebe naše hříchy.
i)
Řešení problémů kolem některých druhů a způsobů modliteb. Pokud jsou modlitby špatné, je třeba se modlit dobře. Špatné řešení: Přestat se modlit vůbec.
j)
Pavel klade překvapivě velký důraz na modlitby.
7)
Příběhy Pavla. Jsou probírány zvláště v knize Skutky apoštolů. Smrt. Mučedník. Věrný svědek JK. Stále mluví.
a)
Epištola Židům. Abelova krev volá k Hospodinu.
b)
Svědectví. Vyznání. Někdo uvěří. Řada svědků. Věc JK je posunuta dopředu.
c)
Epištoly. Psané slovo.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.