38. Marnotratný syn. Lukáš 15.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Žalm 103,13:
Jako se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kkteří se ho bojí.

Čtení:

Lukáš 15,11-32. Žalm 61.

Postup:

1)
Název.
a)
Podobenství o marnotratném synu. Název nevystihuje plně obsah. Marnotratný člověk zbytečně utrácí. Syn se provinil víc, než jen tím, že rozházel otcův majetek. Rozfofroval otcovy těžce vydělané peníze.
b)
Syn se odrodil. Pohrdl rodinnou tradicí. Mezný případ. Zařizuje se cele po svém.
c)
Možný název: O milostivém otci. Nejlépe: O ztraceném synu. Kontext: Ovce, peníz. Ztráty a nálezy. Gradace, co se ztratilo: Zvíře. Peníz. Člověk.
2)
Hospodář. Dva synové.
a)
Mladší žádal otce: Dej mi můj podíl na dědictví. Náležela mu třetina. Překvapení: Otec mu vyhověl. Syn na to neměl právní nárok. Otec chtěl pro syna to nejlepší, aby se postavil na vlastní.
b)
Plná svoboda dospělému synovi nebyla ani v nejmenším upírána.
3)
Mladší dostal pole a dobytek a nějakou tu budovu.
a)
Všechno prodal. Jak bylo otci a staršímu bratrovi, když viděli, jak mladší syn vše uprodává a rozprodává, jen aby měl rychle peníze.
b)
Mohl třeba tvrdit, že chce podnikat, že má know how. Utržil peníze a vypravil se do světa.
4)
Zpočátku.
a)
Dařilo se mu. Když člověk má peníze, má všecko, věci i přátele. Jedl, pil, užíval si světa. Nedělal, nepracoval. Pochybné a hříšné zábavy. Už tehdy byly luxusní dobové noční podniky a erotické salony, kde lze zanechat hodně peněz.
b)
Peníze mizely až zmizely. Sáhl jednou do tobolky, ale už tam byl poslední zlaťák a příště už vůbec nic.
5)
Hlad v té krajině. Krise. Ekonomická recese. Nezaměstnanost. Mladší syn neměl ani práci, ani peníze, ani co jíst. Sociální podpory pro nezaměstnané tehdy nebyly. Práci nešlo sehnat. Lidé sami neměli.
a)
Jeden sedlák nechal zchudlého mladšího syna pást vepře.
b)
Bylo to ponižující pro Žida, jednalo se o nečistá zvířata. Mladší syn spal s vepři, ani ne v posteli, ale venku. Žádná mzda. Jen trochu jídla. Co zbude po vepřích, co nedožerou. Ani toho nebylo moc.
c)
Mašík je pořád při chuti. Moc toho nenechá. Šetřili na něm, jak se dalo. Na tom zaměstnanci. Ne na pašíkovi. Nedovolili mu najíst se dosyta ani žrádla pro prasata. Pracoval vlastně jen za nedostačující mizernou stravu.
6)
Hlad. Tíživá nouze. Rozpomínka na domov. Mladší syn je na dně. Krize života. Uvědomil si: Nádeníci u mého otce se mají lépe: mají postel. Dosyta se najedí chleba. Otec se o své zaměstnance stará dobře, mají dobrou mzdu, aby uživili sebe a své rodiny.
a)
Mladší syn si uvědomil: Já umírám hlady.
b)
Krize života. Něco se člověku nevydaří. Rozpomínky na šťastnou dobu života. Mládí. Pohoda, i když není třeba vše ideální.
7)
Rozhodnutí:
a)
Vrátím se. Vyznám svou vinu. Otče, tatínku, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Nezasloužím si být tvým synem. Stanu se nádeníkem.
b)
Poznámky:
1.
Hřích proti nebi. Desatero, cti otce a matku.
2.
Bez nároku na něco. Uvědomil si: vše ztratil.
3.
Ochota riskovat ostudu. Společenská degradace: být nádeníkem u vlastního otce.
8)
Rozpoznání situace.
a)
Mladší syn. Vyznává v sobě svou vinu. Uvědomil si ji. Rozhodnutí jít. Vstal a šel. Mezi tím vším byla třeba řada týdnů a měsíců. To mu muselo být opravdu hodně zle, když se takto rozhodl.
b)
Možná: dobrý zbytek výchovy. Bylo na co vzpomínat. Dobré základy výchovy.
9)
Hřích má dvě roviny.
a)
Vztah k lidem. Provinění lze vyřešit smířením. Ale hřích není cele vyřešen a smazán.
b)
Vztah k bohu. Narušení vztahů na lidské rovině ruší i dobré vztahy k Bohu. Mnohý člověk, vůči kterému jsme se nějak provinili, už třeba nežije. Nemá kdo z lidí odpustit. Zde může pomoci jen Bůh. Ne ale laciné otřepání se a setřepání vážné viny.
10)
Otec. Nemohl nic dělat. Trápil se ale nad synem. Na zdraví mu to jistě nepřidalo. Bolest. Možná slyšel pověsti o synovi. Doufal a čekal, že se syn snad jednou vrátí. Nebylo to samozřejmé. Kolik takových synů a dcer se nevrátilo rodičům ani na pohřeb.
a)
Otec každodenně vyhlížel. Jednou uviděl. Barvitě vylíčit. Běží k otrhanci. Bezdomovec. Bez bot. Hadry. Špinavý, smrděl na 5 metrů, od prasat. Lidé vykukovali, zda se ten bohatý sedlák nezbláznil. Nebylo by divu, když tak těžce prožíval nezdar se synem.
b)
Kolik rodičů v takových případech mělo pocuchané nervy.
c)
Otec. Běžel vstříc, naproti. Objal. Políbil. Svým návratem vyznal syn svou vinu. Ani nemohl v objetí otce použít to, co si v duchu sesumíroval, co řekne.
11)
Přijetí.
a)
Radost. Slavnost. Slavilo se. Byli pozváni i sousedé. Synovi dali slavnostní, sváteční šaty. Pečetní zlatý prsten, právo jako majitel. Zlatý řetěz na krk, drahá ozdoba. Vykrmené tele, tučné tele. Hostina. Kolik masa má tele, pro kolik lidí.
b)
Hodně hostů. Cizí lidé.
12)
Otec: Můj syn umřel a zase ožil. Návrat do života, jako např. Mrtvý mládenec z Naim, kterého Ježíš vzkřísil a vrátil jeho matce, vdově. Ztracen, zase nalezen. Hostina, veselí.
Poznámka: Těžká nemoc blízkého člověka. Nemocný zůstane na živu. Utekl hrobařovi z lopaty. Důvod k radosti a k vděčnosti PB.
13)
Starší bratr. Práce na poli. Návrat. Hluk. Veselí. Doptává se služebníka. Slyší, dovídá se: Mladší bratr se vrátil, oslava návratu. Vykrmené tele na to padlo. Starší bratr se urazil a rozlobil. Nechtěl jít domů.
14)
Toto podobenství muselo narazit u současníků JK. I u nás. Uvažujeme:
a)
Mladší syn si užíval světa. Promrhal to, na čem nepracoval.
b)
Starší pilně dřel do úmoru. Poctivý, solidní. Otec pro něj měl jen samou práci, žádné oslavy.
c)
Návrat mladšího syna.
1.
Hostina. Pozvali kde koho ze sousedů.
2.
Na staršího syna si nikdo nevzpomněl. Nevzkázali mu: Vrátil se ti bratr, pojď na hostinu. Vlastně ho ani na tu hostinu nepozvali. Nechali ho dělat dál.
3.
Starší syn nedostal od otce volno ani v takový pro otce slavnostní den.
4.
Nedivme se, že starší syn byl rozčilen až na ultimo. Koho by to nerozčililo a nerozpálilo.
d)
Cítíme se starším synem.
1.
Právem. Máme přece ještě smysl pro spravedlnost.
2.
I my se právem rozčilujeme. Vidíme to právem také tak, jako onen starší bratr.
3.
Nespravedlivý otec?
4.
Nebo je otec spravedlivý nějak zvláštně?
5.
K mladšímu synu je otec velmi milostivý a milosrdný.
6.
Vůči staršímu synovi se chová více než přísně a jaksi lhostejně.
e)
Starší syn byl hlavní dědic. To, co zbylo, bylo jeho. Zatím mu to sice otec nepředal, ale dělal na tom už jako na svém.
15)
Otec vyšel za starším synem. Prosil ho, aby šel domů na hostinu.
a)
Starší syn: Výčitky. Sloužím ti tolik let. Vykonávám všecky tvoje rozkazy. Mně jsi nedal ani kůzle, abych si s přáteli udělal pěkný večer. Mejdan s kamarády. Tvůj syn se vrátil, protože už prožral svůj, vlastně tvůj majetek v hříšných zábavách.
b)
řekl to daleko ostřeji: S nevěstkami, děvkami, kurvami. Až se to člověk bojí vůbec opakovat. Řecký originál. Kvůli němu bylo zabito vykrmené tele.
c)
Otec: Ty jsi stále se mnou. Vše, co je mé, je i tvé. Dnes by ses měl radovat. Poznámka: Mé je tvé. Ale o všem pořád ještě rozhodoval jednoznačně jenom otec.
d)
Otec: Tvůj bratr umřel a zase ožil. Byl ztracen, je nalezen. Je to tvůj bratr.
16)
Není řečeno, jak to dopadlo. Chybí hapyend.
a)
Můžeme se jen domýšlet, i když nám k tomu bible moc podkladů nedává. Ale přece jen něco:
b)
Asi to dobře nedopadlo. Starší tam na hostinu s největší pravděpodobností nešel. Zastupuje Židy. Proti marnotratným synům z pohanů.
c)
Jak by asi dopadlo setkání obou bratří? Přece stále bratry jsou.
d)
Chtěli bychom jinak řešit situaci? Jak bychom poradili JK, aby zakončil podobenství.
17)
PB ochotně odpouští kajícímu hříšníkovi. Nemá zalíbení ve smrti žádného člověka.
18)
Marnotratný syn si plně uvědomoval svou vinu.
a)
Nechtěl se už ani jmenovat synem.
b)
Prsten. Pečetní. Opět je zase přijat za syna.
19)
Starší nechtěl mladšímu odpustit.
a)
Dojem: Otec se k mladšímu chová příliš laskavě a k němu příliš tvrdě. Odstrašující příklad člověka tvrdého a přitom domýšlivého.
b)
Byla to pravda, že se proti svému otci neprovinil? V každém případě otec k tomu mlčí. Asi to byl opravdu ideálně hodný otec.
20)
Ať máme jakékoli otázky či pochybnosti.
a)
U PB je to tak, jak je to v podobenství. Bůh uvažuje a jedná jinak. A hlavně:
b)
My máme něco z obou bratrů: Ztracenost a marnotratnost od mladšího a samospravedlivou pýchu a tvrdost ze staršího. Nás přijímá PB k sobě. Nejsme tak ideální starší synové, abychom tak pilně pro PB pracovali.
21)
Názvy podobenství. Marnotratný syn. Ztracený syn. O milostivém otci. Každý z těchto názvů něco zdůrazňuje. Akcentace podobenství.
22)
Až po hostinu.
a)
Známe. Rozumíme. Souhlasíme. Krásný hepiend. Pak následují naše otázky. Starší bratr. Rušivost. Na poli. Návrat, Hostina. Dovídá se, oč jde. Rozumíme mu. Pozvali kde koho. Sousedé. Známí. Přátelé. Zapomněli mu říci.
b)
Neposlali pro staršího syna na pole: Nech toho. Brácha se vrátil. Ať pracují služebníci. Dřel jako magor v potu tváře, ostatní se pomněli. Upocený, nadělaný. Otec, vysvětluje. Laskavě. Námitky staršího. Po lidsku viděno, má starší syn vlastně pravdu.
c)
Právnický cit nám to také potvrzuje.
d)
Mladší všecko probendil. Bere se z toho, co už patří staršímu.
e)
Přesto, ať jsou naše námitky jakékoli, platí: PB má pravdu.
23)
Pravda u PB, u otce:
a)
Starší: nikdy otce nezarmoutil. Vždy poslouchal. Opravdu posloucháme my PB pořád?
b)
Do světa neodcházejí jen mladší synové. Někdy i starší. Kdyby odešel starší a vrátil se, také by byl tak skvěle přijat.
c)
My. Bouříme se. Ale jsme jako ten mladší. PB nás ochotně přijímá.
24)
Ztráty:
a)
Ovce. Chtěla se ztratit. Věděla, že má být ve stádu a jít za pastýřem. Chtěla si zajít někam na lepší. Ovce se ale při hledání může pastýřovi aspoň ozvat.
b)
Peníz. Zakutálel se. Zapadl kamsi shodou okolností. Nemůže ani volat, ani se sám vrátit. Cele je odkázán na hledače.
c)
Syn. Plnoletý. Je už při rozumu, i když o tom za chvíli zapochybujeme. Odpovědnost. Dostává od otce, co mu podle tehdejšího práva patří. Třetina.
25)
Dědictví. Staršímu náležely dvě třetiny. Mladšímu připadla třetina. My: stejně. Ale JK používá obrazu z tehdejšího běžného života.
26)
Hledání:
a)
Ovce. Může pomoci. Pastýř jde a volá. Mohla se ozvat.
b)
Peníz. Nemohl se ozvat. Musel čekat, až bude nalezen. Nemohl pro to nic udělat.
c)
Syn. Otec ho nemohl ani hledat. Musel jenom čekat. Snad si syn vzpomene. Rozpomene se na výchovu doma. Otec: dobře vychovával.
27)
Rodiče dnes.
a)
Většinou žijí děti bez napětí s rodiči. Menší či trochu větší zádrhely mohou být.
b)
Výjimky ale občas jsou. Třeba rozchod na léta. Někdy nezbývá nic jiného nežli pouze jen čekat.
c)
Projeví se ovoce dobré a poctivé výchovy. I v oblasti náboženské. Naděje. Rodiče to trápí. Mladí musí najít sebe.
28)
Mladší sym ve světě.
a)
Kdo má peníze, kolem něho se to točí. Přátelé. Přítelkyně. Dokud měl, obletovali a obletovaly ho. Přísloví: Pokud máš peníze, máš hodně přátel.
b)
Když rozfofroval peníze: Bída. Nepořídil si ani byt. Bezbytovec. Bezdomovec. Snaha přežít. Nezaměstnaný. Aby neumřel hladem. Teklo mu hodně do bot.
29)
K PB se můžeme vrátit vždycky.
30)
Tehdejší posluchač si leccos uvědomil, co nám hned nedojde nebo nám prostě uniká.
a)
Jde o určité podrobnosti, které mají dosah do společenského života.
b)
Syn se vracel. Má na sobě hadry. Jde asi bosky. Smrděl od prasat. Vyhublý. Vepři jsou vždycky při chuti. Nenechali pro něj nijak moc žrádla.
c)
Otec. Objal smrdícího syna. Syn smrděl na 5 metrů. Vandrák. Tulák. Sousedé si asi ťukali na čelo. Ten otec se jistě zbláznil. Přeskočilo mu.
31)
Mladší žil jako bezdomovec. Promrhal všechno, na co měl z otcovského domu nárok. Vrátil se. Vstřícný otec. Milosrdenství něco stojí. I odpuštění. Někdo to musí platit. Platil to fakticky starší syn. Šlo to z jeho, z toho, co měl dostat.
32)
Kdo neměl radost z návratu mladšího syna?
a)
Starší bratr.
b)
To tučné tele, co ho zabili k hostině.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.