36. Veliká večeře. Lukáš 14.

Koupil jsem pole, musím se na ně podívat. Omluv mne. Hospodářské zájmy.

Koupil jsem 5 párů volů. Jdu je vyzkoušet, jak táhnou. Omluv mne. Volové byli pro něj důležitější než hostina a zvoucí.

Oženil jsem se. Dnes nemohu přijít.
Souhrn výmluv: Evidentní okaté výmluvy. Vytáčky. Předem bylo přece vše domluveno. Neváží si krále. Vlastní zájmy jsou pro ně přednější. Dávají okatě před veřejností najevo, že jim nezáleží na zvoucím.

Ťafka pro zvoucího pána. Orientální hostina, stoly se prohýbaly. Nevyšlo by to, ostuda.

Pán posílá služebníky na ulice, na náměstí, pozvat každého, koho potkají. Žebráci. Bezdomovci. Chromí, kulhaví, slepí. Služebníci schánějí hosty. Poloprázdné jídelní prostory, případně zahrady.

Pán posílá služebníka i za město, mezi ploty, aby přesvědčil každého, aby přišel na hostinu. Pán chce, aby jeho dům byl plný.

Dříve pozvaní nebudou mít podíl na připravené slavnosti.

První pozvaní: Izrael. Sami se vyloučili z KB. Měli přednost.

Druzí pozvaní. Pohané. Jsou upřímně zváni.

My. Sami se můžeme vyloučit pro malicherné věci. Jsme zváni ke SB.

Ovšem, může přijít i opakované pozvání.

Nemusí také být příležitost využít pozvání. Člověk např. Nemusí už být schopen pozvání přijmout, např. V důsledku věku a nemocí.

Vážit si hostitele JK, zve.

Riziko, že budeme vyloučeni z KB pro malicherné výmluvy.

Chromí. Kulhaví. Slepí. Chudí. Žebráci. Bezdomovci. Tuláci bez střechy nad hlavou. Tito lidé se tehdy (ale ani dnes v tomto směru není situace jiná) nemohli na nějakou hostinu či recepci dostat.

Neměli šanci, ani náhodou. Mezi ploty. Na periferii života. Ve stínu života. Vyděděnci života. Odvrácená tvář společnosti.

Okraj společnosti. Za okrajem společnosti. Spodina. Ne výsluní, osvětlená scéna života. S lidmi nemohoucími se nepočítá. Nemají vliv. Nemohou se revanžovat. Není proto o ně zájem.

člověk chce žít šťastný život. Krása. Spokojenost. Mezi podobně šťastnými.

Postižení, chudí. Ochuzenost o mnohé v životě. Nemají stejné možnosti prožít život. Jsou jim uzavřené některé možnosti prožívání života. Ztížená situace života i pro jejich nejbližší okolí. Leccos si nemohou dovolit.

Různě slabí a různě postižení. Nemohou rozvinout své schopnosti a ani nabízené možnosti. Nabízející se možnosti. Prostě na to nemají prostředky.

Spisovatel Neff: Je lépe být mladý, zdravý, šťastný a bohatý než starý, nemocný a chudý.

Izrael v Egyptě. Vyděděnci mezi ploty. Na periferii života. Niemandi. Usadili se v Kananejské zemi. Nafoukli se. Pohrdli PB, který jim svou milostí umožnil dostat se nahoru.

Naprostá milost Pána, který zve. Nebyl povinen nikoho zvát. Nejen bez zásluh. To se týká všech. Bez předpokladů, šance, naděje, očekávání. Izaiáš 55: Kupujte bez peněz a bez placení.

Hostina. Velkorysost pohoštění. Nejen nejnutnější věci k životu. Tehdy: představa plnosti, blahobytu.

Král, pozvaní. Ti mezi ploty.

Lukáš: JK akceptuje tehdejší nespravedlivý společenský řád, společenské pořádky. Prostě to tak je. Nelze to tak snadno změnit.

Ti mezi ploty se dostali na chvíli k něčenu lepšímu proto, že došlo k politováníhodnému nedorozumění mezi bohatými. Díky Bohu i za to.

V pěkném Ježíšově podobenství je něco nereálného z reality tohoto světa. Vyvstane o to víc kontrast s KB.

Nikdo přece není povinen PB nic slibovat. Lze odmítnout pozvání hned na začátku. Když se ale něco přijme, co je nabídnuto, pak lze každé další odmítnutí pokládat při nejmenším za neslušnost nebo nehoráznost.

Příklad: Kdyby nás pozval např. President. My bychom přijali pozvání na určený termín. Pak bychom se na to bez ommluvy a s nejapnou dodatečnou výmluvou vykašlali.

Ani se neomluvili. Ani by to neřekli, kdyby nepřišel slavnostně olivrejovaný služebník. Dávají najevo: na zvoucím nám nezáleží. Dokonce to okatě dávají najevo před veřejností.

Kašlou na zvoucího. Může jim být přece ukradený. Myslí si, že si to vůči němu mohou dovolit.

Představit si barvitě situaci. Olivrejovaní lokajové prosí chudáky, mrzáky, žebráky, aby byli tak hodní a laskaví a přišli na hostinu, pán se nechává poroučet, pokládal by si to za velikou čest. Zdvořilost sama.

Ti ubožáci se na chvíli mohou cítit jako rovnocenné lidské bytosti. Izaiáš 55. Kupujte, už je zaplaceno.

Leželo se na rohoži nebo na koberci. Nízký stoleček nebo jen koberec místo stolu.

Dlouhé večeře. Nespěchalo se. Mnoho chodů. Vše šlo pomalu. Na všechno byl čas. Rozhovory.

Nepozvaní hosté. Mohli přijít. Zůstali u stěn. Nemísili se do hovoru. Jen naslouchali. Nic se jim nepodávalo. Mohli si pokládat za čest, že směli být vpuštěni.

Ne vše řečené má stejnou závažnost. Běžný hovor. I méně důležité věci. Z dlouhého hovoru je zapsáno třeba jen jedno podobenství.

Kdyby z každého našeho denního hovoření byla aspoň jedna zajímavá věta. Asi by to už byl tlustospis.

SB nemusí zaznít po druhé. Naše neschopnost přijmout, třeba ve stáří. Nemoc ovlivní člověka, třeba oslabí. Změněnost pod vlivem prášků. Neschopnost dojít do kostela. Nemusíme ani žít. Vážit si každé příležitosti.

Ztvrdlé srdce. Neschopné slyšet nebo přijmout.

Zpovrchnění života. Neschopnost vůbec uvažovat o vážných otázkách života. Hned nám utečou myšlenky. Je třeba se i trenovat v naslouchání a porozumění SB.

Náš problém asi není, že bychom chtěli zatvrzovat své srdce. Chceme slyšet SB. Ale: Únava. Ochablost. Nedostatek času. Nezájem. Nevíme, proč a k čemu by nám to nabízené od PB mohlo či mělo být dobré. Obejdeme se bez SB ve svém životě více, nežli se nám samým na první pohled zdá či může zdát.

Izrael od Abrahama. Zvetili se. Něco znamenali v době JK. Kulturně, nábožensky. Na vysoké úrovni kulturní a vzdělanostní.

Češi. Křesťanství máme už od 9. Století. Též jako církev něco znamenáme, něco dobrého se vykonalo.