GAlatským 4,31.

(Kázání Nový zákon -> 09 Galatským)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Galatským 4,31.
31
A proto, bratři, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Čtení:

Galatským 4,26-4,7.
Galatským 4.
1
Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho.
2
Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.
3
Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.
4
Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,
5
Aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.
6
Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
7
A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z mocí Boží i dědic.
8
Dříve jste neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou.
9
Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase nevracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?
10
Dodržujte ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!
11
Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.
12
Snažte se mi porozumět, bratři, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili.
13
Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium.
14
Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše.
15
Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.
16
Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?
17
Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.
18
Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.
19
Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.
20
Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!
21
Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně?
22
Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné.
23
Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení.
24
Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sinaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar.
25
Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.
26
Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.
27
Vždyť stojí psáno: 'Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.'
28
Vy, bratři, jste dětmi zaslíbení jako Izák.
29
Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní.
30
Co však říká Písmo? 'Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.'
31
A proto, bratři, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Postup:

1)
Stát se otrokem. Nejhorší věc pro člověka.
a)
Dřina. Řetěz. Koule na noze. Jařmo. Karabáč.
b)
Nucení. Vyflusnutost. S člověkem si dělají, co chtějí.
c)
Kdo? Páni. Otrok nemá právo ani na své city, ani na své náboženství. Strach. Komplexní nesvoboda.
d)
Přivážou člověka. Spoutají ho. Bijí ho. Trápí ho. Ženou člověka tam, kam by nikdy nešel.
2)
Různé stupně zotročení mnohých lidí ve společnosti.
a)
V každé společnosti.
b)
Uvázanost člověka. Různé formy svázanosti, vázanosti a závislosti.
1.
Dřív chodil dráb po vesnici a před úsvitem hulákáním budil lidi do roboty.
2.
Dnes mají lidé budík.
3)
Touha člověka po svobodě.
a)
Pocit volnosti.
1.
Pohoda života.
2.
Nespoutanost.
b)
Zápas lidí o svobodu.
1.
Je toho pořád plný svět.
2.
Doklad: Lidé se stále necítí být svobodní v plnosti. V plné šíři toho slova.
3.
Pocit a fakt závislosti v nějaké podobě.
4.
Závislost v souvislosti s tržností.
4)
Různé představy o svobodě.
Podle toho, čím jsou lidé znesvobodněni a jak jsou uzávislení.
a)
Amerika: Pryč s rasismem. Černoši.
b)
Nezaměstnaní: Chceme práci.
c)
Vězeň: Svoboda.
d)
Uprchlíci: Chceme domů.
e)
Lidská práva. Občanské svobody. I se zbraní v ruce se za ně někde bojuje.
f)
Nemocní. Chceme být zdraví.
1.
Nemoc spoutává. Nejen upoutává např. Na lůžko.
2.
Omezené možnosti života.
g)
Stáří. Též upoutání (spoutání) omezenými silami a možnostmi života.
h)
Každý člověk volá po svobodě trochu jinak.
i)
My. Přidáme k tomu: Možná trochu potichu: Svoboda pro víru na celém světě.
1.
I v zemích, kde není plná svoboda pro křesťanství.
2.
Aby se člověk nemusel za víru stydět, aby se nemusel schovávat, aby neměl potíže. Aby neměl problémy a obavy kvůli víře. Signalizuje to nesvobodu.
5)
Co nás to napadlo: Chtít svobodu pro víru.
a)
Zapomněli jsme, co znamená víra.
1.
Chtít svobodu pro víru je jako zorat pole, na němž už roste obilí.
2.
Křesťanská víra sama působí svobodu, i když v jiném směru, než jak se obvykle tohoto slova užívá.
3.
Věřit v JK znamená být svobodný.
b)
Poznámky:
1.
Zkrat v pojmech. Úhybový manévr za totality.
2.
Husité. 1. Pražský artikul. Aby SB bylo svobodně hlásáno. Husité usilovali o svobodu vnější.
3.
Nesení víry. K tomu je potřebná aužitečná svoboda vnější.
4.
Vnitřní svoboda víry vede (volá, vybízí) ke svobodě vnější. Pro sebe i pro druhé.
5.
Hospodin vysvobodil izraelské otroky z egypta ke svobodě víry, ale i ke svobodě vnější.
6)
Křesťan smí být svobodný vždy.
a)
Vnitřně.
b)
I tehdy, když není v jeho možnostech změnit vnější okolnosti a podmínky.
7)
Nesvobody ve světě.
a)
Ekonomická. Politická. Vojenská oblast. Kultura. Náboženství. Duchovní oblasti.
b)
Přidáme: Hřích. Vina člověka. Strach z minulosti (následky) a z budoucnosti.
c)
JK zbavuje nejen pocitu strachu, ale i strachu.
d)
Jak konkrétně?
1.
Nic nás neodloučí od lásky Boží v PJK.
2.
Věřit v JK.
3.
Nic z toho, co nás znesvobozuje. Ani hřích, nemoc, utrpení, vnější formy nesvobody.
4.
Nic z toho nás neodloučí od lásky PJK.
5.
Věřit tomu, že tomu tak je.
6.
Vnitřní svoboda.
e)
Jemná hranice.
1.
Aby kazatel v kázání nesklouzl do nedomyšleného a nepromyšleného povrchního klyšé.
2.
Šlápnutí kazatele vedle může pořádně znevěrohodnit nejen konkrétní kázání.
8)
Nemusíme se nechávat spoutávat mnohými věcmi.
a)
Mnohému se podrobujeme sami. Dobrovolně. Ze slabosti. Z neznalosti. Z nevěry vůči JK.
b)
Víra osvobozuje od mnohého přímo.
1.
Navíc dává sílu k zápasu o svobodu i v oblasti ryze lidské.
2.
Poslední slovo má JK.
9)
Nikomu a ničemu nepřikládat poslední platnost. Jen JK.
10)
Hodnota lidského života se měří: Nakolik byl svobodný. Vnějšně i vnitřně.
a)
Žel, mnozí lidé neměli příležitost prožít svůj život v plné vnější svobodě.
b)
Je to též mnohdy vina křesťanství a křesťanů.
c)
Je nám to líto.
d)
Není ta zmíněná lítost někdy trochu málo?
1.
Ale lepší něco než nic.
2.
Někomu takové lítostivé pohlazení stačí. Zvláště, když je někdy doprovázeno správně laděným či naladěným hlasem.
3.
Někdo se při zaslechnutí příliš povrchní fráze o lítosti zašprajcne. Vůči církvi i vůči křesťanství.
e)
Zvláštní a mimořádná výsada člověka: Prožít svůj život ve svobodě.
1.
Kazatel by však měl vždycky poctivě specifikovat jasně a zřetelně, jakou či kterou svobodu má na mysli.
2.
Riziko matení pojmů.
3.
Kazatel by se měl vyvarovat pokušení povrchního překlenutí citlivých otázek trpícího nebo nějak strádajícího člověka.
11)
Křesťanství je svobodě velmi blízko.
a)
Je nakloněno ke svobodě.
1.
Porozumění pro svobodu nesvobodných.
2.
Škoda, že v praxi to někdy vypadá nevábně.
b)
Etablovanost církve. Církev přestane vidět dolů.
12)
Vnitřní svoboda.
a)
Předpoklady a síla pro úsilí po svobodě vnější.
b)
Kdyby se konala misie v zemích s útlakem, prosazovala by se tam více demokracie.
c)
Jenže, některé utlačovatelské režimy jdou na ruku i tzv. Křesťanským státům po stránce ekonomické.
d)
A už jsme u toho.
1.
Svoboda křesťanská znamená i něčeho se odřeknout.
2.
Oběť. Nemít tolik zisků z některých obchodů. Snížit si dobrovolně svou životní úroveň.
3.
Každý o 20 procent? Nebo: Nejdříve ať začnou ti bohatší? Nesnižovat úroveň těch chudších.
4.
Bohatší mají z čeho slevovat.
5.
Utahovat si opasky od tlustých.
6.
Nutit (přímo nebo nepřímo) ty chudé a chudší k utahování si opasků je nemorální a licoměrné.

Poznámky:

1)
Kontext. Vztah k zákonu. Mnohdy nám to dnes zní značně cize.
2)
Najít správnou a vhodnou adekvátní aktuálnost textu s nutností interpretace do současnosti a do konkrétního života posluchačů není ani lehké, ale ani ne snadné.
3)
JK učil jako ten, kdo má moc a nikoliv jako zákoníci.
4)
Kazatel na kazatelně může precisně a správně exegeticky vyložit biblický text, ale přitom může být vedle jak ta jedle.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.