1 Korintským 12,4-6.31.

(Kázání Nový zákon -> 07 1 Korintským)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Svatodušní. Jednota církve.

Text:

1
Korintským 12,4-6.31.
Rozdílní jsou darové, ale jeden duch.
Rozdílné jsou způsoby, ale tentýž pán.
Bůh postavil některé v církvi jako apoštoly, jiné jako proroky nebo učitele.
Dary uzdravování. Jiní: pomocníci, správci. Jiné v rozličnosti jazyků.
Snažme se dojít darů lepších a ještě vyšší cestu nám ukáže.

Text:

4
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5
Rozdílné služby, ale tentýž Pán;
6
A rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
31
Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu.

Čtení.:

1
Korintským 12.
1
Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
2
Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
3
Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: \\\"Ježíš buď proklet\\\", a že nikdo nemůže říci: \\\"Ježíš je Pán\\\", leč v Duchu svatém.
4
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5
Rozdílné služby, ale tentýž Pán;
6
A rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
7
Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
8
Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9
Někomu zase víra v témž duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž duchu,
10
Někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11
To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
12
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
13
Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž duchem.
14
Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15
Kdyby řekla noha: \\\"Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu\\\", tím by ještě nepřestala být částí těla.
16
A kdyby řeklo ucho \\\"Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,\\\" tím by ještě nepřestalo být částí těla.
17
Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
18
Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
19
Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
20
Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
21
Oko nemůže říci ruce: \\\"Nepotřebuji tě!\\\" Ani hlava nemůže říci nohám: \\\"Nepotřebuji vás!\\\"
22
A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
23
A které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
24
Jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
25
Aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
26
Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
27
Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
28
A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
29
Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
30
Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
31
Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu.

Osnova:

0)
Úvod.
1)
Sbor. Společenství různých lidí.
2)
Jednota.
3)
Charismata. Dary. Obdarování.
4)
Rizika v oblasti ducha svatého.

Osnova :

Odrobněji:
0)
Úvod.
a)
Epištoly v NZ.
1.
Vznik církve.
2.
Působení Ducha svatého.
3.
Doklad působení Ducha svatého.
b)
Existence církve. Církev koná práci. Kázání. Svátosti. Společné chválení Boha.
c)
Pronásledování. Nápor. Síla od Ducha svatého.
d)
Vnitřní krize. Zlořády. Tříštění.
e)
Víra.
1.
Působí ji Duch svatý.
2.
Obsah víry: JK. Spasitel.
1)
Sbor.
a)
Společenství různých, rozmanitých lidí.
1.
Věk. Sociální pozadí, vrstvy. Povahové rysy. Minulost. Rodilý evangelík, nově a později přišlý. Mladí, staří, vzdělaní, prostí.
2.
Uniformita není ani ve věcech víry. Různé pohledy a formy
3.
Nejrozmanitější prožívání a vyjádření víry.
4.
Harmonie. Tělo JK. Boží chrám. Kamení živé.
b)
Každý má dar. Dary od PB. Obdarování. Každý může něčím přispět do společenství církve.
c)
Neprohlašovat své obdarování za nejlepší a nejdůležitější či jedině možné.
1.
Člověčina. Různé formy pýchy.
2.
Srážení druhých. Jsou prý málo zbožní, málo věřící. Nebo špatně zbožní či špatně věřící.
d)
Plnost sboru.
1.
Integrace.
- Zapojení každého.
- Ochota sboru přijmout různé dary.
- Dát možnost rozvíjení.
2.
Ochota všech dát své dary do služeb všech, sboru.
- Ne mistrovat ostatní.
- Ne posuzování, osočování.
e)
Dar rozlišování duchů.
1.
Důležitý dar pro společenství církve.
2.
Riziko: Vlastní názory jsou vydávány za dary Ducha svatého.
3.
Měřítko lidí:
- Cítím to v srdci.
- Kde se člověk cítí lépe.
Ospravedlnění kritičnosti a superkritičnosti vůči druhým, kteří jsou jiného názoru.
- Pohanská měřítka.
2)
Jednota.
a)
Harmonie. Tělo JK. Orchestr. Chrám. Kamení živé.
b)
Korint. Nejednota. Skupiny.
1.
Jedno měli mít společné: Práce pro sbor.
2.
Jednota v různosti. Přes rozdílnost práce pro stejný sbor.
3.
Přivádění nových lidí do společenství sboru.
c)
Korint. Problémy z nadměrné zbožnosti a horlivosti.
1.
Každý chtěl v přemíře uplatnit právě to své obdarování.
2.
Srážení jiných.
3.
Mají prý nedůležité dary.
4.
Nebo: že to nejsou dary od Ducha svatého.
5.
Nesnadná situace v Korintě.
d)
V praxi: uchopit vedení ve sboru.
e)
Pavel. Odvaha. O čem všem píše.
1.
Pod pláštíkem zbožnosti vystrkuje růžky nebo už docela velké rohy člověčina.
2.
Mnozí kazatelé dnes: Nemají odvahu mít tuto odvahu.
3)
Charismata. Obdarování.
a)
Schopnosti a talenty (hřivny) dát též do služby.
b)
Mimořádné dary v dané chvíli.
1.
Co je potřebí v dané chvíli.
2.
Vznikala církev.
3.
Spontaneita.
4.
Malá organizace.
5.
Tehdy aktuální služby.
c)
Rozpoznání: Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
1.
Slovo moudrosti.
2.
Slovo poznání.
3.
Víra.
4.
Dar uzdravování.
5.
Působení mocných činů. E)
6.
Proroctví.
7.
Rozlišování duchů.
8.
Mluvení ve vytržení jinými jazyky.
9.
Dar vykládání. Co to znamená.
d)
Aktuální potřebnost pro danou chvíli.
1.
Dnes mohou být dary Ducha svatého další nebo jiné.
2.
Římanům 14:
- odlišný seznam darů Ducha svatého.
- Něco je stejné.
- Některé dary nebyly potřebné v Římě.
e)
Co slouží budování našeho sboru.
1.
Které dary máme a které potřebujeme.
2.
Modlit se za to.
3.
Nemodlit se za tzv. Dary nepotřebné.
4.
Jazyky (glosolalie) nebudují sbor. Naopak: Vede to k pýše a ke tříštění.
f)
Mít dar:
1.
Výsada i úkol.
2.
Pokušení člověka. Nevidět úkol.
3.
Sloužit ostatním.
4.
Riziko pýchy. Různá forma pýchy. I velmi zbožná podoba pýchy.
g)
Verš 27. Vy jste tělo JK. Každý z vás je jeden úd.
h)
Verš 28. Bůh ustanovil v církvi některé jako apoštoly. Proroci. Učitelé. Mocné činy. Uzdravování. Služba potřebným. Vedení církve, organizace. Mluvení ve vytržení, jazyk.
i)
Verš 31. Usilujme o vyšší dary.
1.
Každý má nějaký dar od PB.
2.
Nenechat si ho jen pro sebe.
3.
Služba JK v konkrétním sboru.
j)
Nevyužití daru Ducha svatého či zneužití je hřích.
1.
Hřích proti Duchu svatému.
2.
Vážná věc.
4)
Snášenlivost navzájem.
a)
Měla by to být samozřejmost v církevním společenství.
b)
Jednomyslnost neznamená uniformitu.
c)
Důraz: Jeden Duch, jeden Pán, Bůh.
d)
Jednota je založena ne v tom, co je vnás, ale co je nad námi.
e)
Ne jednota lidského usilování, ale jednota v Bohu. Společný pohled víry k PB.
f)
Genesis 11:
1.
Jednota lidí proti Bohu.
2.
Nakonec se tříští společenství lidí.
3.
Kde je tříštění, i když se třeba mluví o Duchu svatém, je při díle působení lidských duchů.
4.
Bábel: zmatek.
g)
Duch svatý vede k jednotě a vzájemné službě.
1.
Lidští duchové: Pýcha. Drát se nahoru po zádech druhých. Prosadit se. Přiživit se na Boží slávě. Prosadit sebe a zastínit boha a druhé lidi.
2.
Boží duch: Pokoj. Služba.
5)
Rizika v oblasti ducha svatého.
a)
Bludy.
b)
Falešná učení.
c)
Podstata: Člověk prosazuje sebe.
1.
Pýcha.
2.
Klam i sebeklam.
3.
Záměna Ducha svatého a ducha člověka.
4.
Občas se může rafinovaně přimíchat přímo i nepřímo i satan, ďábel.

Poznámky:

1)
Sbor.
a)
Co tvoří sbor sborem.
b)
K čemu sbor je.
c)
Sbor je společenství velice různých a rozmanitých lidí.
d)
Rozdílné schopnosti, různá obdarování, nejrozmanitější způsoby zbožnosti, mnohotvaré projevy víry.
e)
Každý vycházíme z určitého pozadí, z různých tradic.
1.
Roli hraje např.: Výchova. Prostředí.
2.
Vlastní způsob vyjadřování. Povaha. Obtíženost minulostí a situací života. Rozdílnost.
3.
Nezlobit se proto navzájem na sebe.
4.
Počítat s tím od začátku.
f)
Sbor není skupina stejných, uniformovaných lidí.
1.
Společenství v různosti.
2.
Jednota v rozmanitosti.
2)
Budování církve, sboru.
a)
Dalo by se o tom moc mluvit.
b)
Konkrétní věci.
c)
Řešení problémů.
d)
Aktuální věci tehdy.
e)
Prvotní církev.
1.
Ideál, ale ne bez problémů.
2.
Vzor: jak se problémy řeší.
3.
Společný Pán.
3)
Korint.
a)
Velmi problematický sbor.
b)
Z pohanů.
1.
Pohanská minulost.
2.
Způsoby života a myšlení.
c)
Církev. Nové společenství. Jiné než ve světě.
4)
Pavel. Vedle duchovních věcí píše o aktuálních problémech.
a)
My.
1.
Máme se poučit.
2.
Chtít se tomu učit.
b)
Korint.
1.
Těžkosti ve sboru.
2.
Různé chápání Ducha svatého.
- Lidé mluví o Duchu svatém stejně, stejnými slovy.
- Různé pochopení.
5)
Pod pláštíkem zbožnosti a horlivosti se mnohdy zkrývá špína a hřích.
a)
Hřích nejhrubšího zrna.
b)
Hřích zastrkávaný do pozadí.
c)
Hřích vypadající na venek (navenek) třeba i dokonce jako div ne projev kdo ví jaké krásné či mimořádné zbožnosti.
6)
Mít dar od Boha je výsada i úkol.
a)
Mnozí chtějí vidět jen výsadu.
b)
Stáhnout se do ulity skupinky spřízněných duší.
1.
Jen pro sebe.
2.
Cítit se dobře jen pro sebe.
c)
Když dar neslouží, pak člověk hledá jen stále nové extatické zážitky.
7)
Působení lidských duchů.
a)
Anděl temnoty na sebe vezme podobu anděla světla.
b)
Satan umí také užívat slova Duch svatý a Bůh.
c)
Na rozdíl od mnoha lidí se satan před Bohem aspoň klepe strachy.
8)
Verš 31. Vyšší dary.
a)
Láska. Následující kapitola. Chvalozpěv. Svatá láska. 1 Korintským 13.
b)
Kde chybí láska, tam ani ty nejatraktivnější dary nic neznamenají.
1.
Zvonec znějící, měď zvučící.
2.
Krásná slova ovlažují duši nemyslivců a nic nedělačů na Boží vinici.

Varianta 2. Tentýž duch.

1)
Když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
a)
Mladý sbor v Korintu. Pohanské reminiscence. Vzpomínky. Něco se vrací. Nešvary z pohanské minulosti.
b)
Křesťanská zvěst je často odívána do pohanských praktik a představ.
c)
Pavel: velké zápasy v Korintě.
2)
My. Naše představy o tom, kdo je JK.
a)
Naše víra je poznamenána naší člověčinou.
b)
Měřítko: Písmo. Podle Písem. Duch bible.
3)
Text. Rozdílná obdarování. Tentýž pán. 9 projevů, darů Ducha.
4)
Poznámky:
a)
Vše působí tentýž duch.
b)
Každý člověk nemusí mít všechny dary. Přesto je pravý úd církve PJK.
c)
Není takového člověka, který by neměl aspoň jeden dar, hřivnu.
d)
Ne pro sebe. Společenství církve.
e)
Duch dává, jak sám chce. Není nutno se nutit do darů, které jsou tak říkajíc v módě.
f)
Hledat v sobě, co jsme přijali. Nezakopat hřivnu.
5)
Obraz. Tělo JK.
a)
Všichni patříme dohromady. K sobě.
b)
Mnoho různých údů. Noha, ruka a pod.
c)
Plnost: společenství církve.
d)
Každý je nepostradatelný.
e)
Kdyby byli všichni stejní, tak by to nešlo.
f)
V církvi jeden druhého potřebuje.
g)
Pečovat jeden o druhého.
1.
Trpí-li jeden úd, trpí všichni.
2.
Sláva pro jeden úd, všichni se radují.
h)
Poznámky:
1.
Tržní doba i pro církev: Každý za sebe a pro sebe. Každý se má postarat o sebe.
2.
Ideál, aktuální za totality. Nezabírá to deset let po pádu totality. Církvi ubylo elánu a aktivity mladého budovatelského rozvoje a elánu.
3.
My jsme součástí těla JK.
- Vrozeni. Jsme včleněni do společenství těla JK.
- Ale: Z lidského těla úd nemůže ven. Z těla JK, z církve, může vystoupit.
6)
Aktuální dary Ducha svatého tehdy:
a)
Slovo moudrosti.
b)
Slovo poznání.
c)
Víra.
d)
Dar uzdravování.
e)
Působení mocných činů. Jak bychom si je představovali.
f)
Proroctví.
g)
Rozlišování duchů.
h)
Mluvení ve vytržení. Jazyk.
i)
Vykládání toho, co bylo řečeno.
7)
Společenství církve.
a)
Apoštolé. Proroci. Učitelé. Mocné činy. Dary uzdravování. Služba. Pomoc potřebným. Řízení církve. Řeč ve vytržení, chvály.
b)
Není reálné, že by všichni měli všechno. Rozumná dělba práce i úkolů.
8)
Závěr kapitoly:
a)
Usilovat o vyšší dary.
b)
Následuje chvála svaté lásky.
1.
Tedy: v kapitole 12 jsou nižší dary.
2.
Víra se ale opakuje i v kapitole 13.
9)
Pohanská minulost křesťanů v Korintě.
a)
Vykladači často přehlédnou tuto skutečnost.
b)
Konkrétní dobová situace.
c)
Naše minulost.
d)
Konkrétní vazby na prostředí.
e)
Pohanská horlivost k modlám.
1.
Pavel to zdůrazňuje.
2.
Horlivost, nejen modly.
3.
Pohané též dovedou být horliví.
4.
Nevěřící v JK: horlivost i v dobrých věcech.
f)
Riziko pro křesťany v Korintě: Převléknout náboženský kabát.
1.
Vpodstatě stejná horlivost.
2.
Lidská horlivost zahalená, zakuklená v novém hávu.
10)
Horlivost pohanská a křesťanská.
a)
Vlastní síla. Přirozená náboženskost. Vyžít se. Sebeuplatnění. Manipulovat s modlou. Síly z vlastního nitra.
b)
Z Ducha svatého. Ne z člověka. Ne výron přirozené náboženskosti. Ne ze sebe, ale z ducha svatého.
11)
Pavel má jistě dar střízlivého rozlišování duchů.
a)
Upozorňuje na rizika a nebezpečí.
Zkušenosti. Duch svatý a duchové lidští.
12)
Neodolatelně.
a)
Táhlo je to neodolatelně k modlám.
b)
Nekriticky.
c)
Nasazení celé bytosti člověka: Rozum, cit, vůle.
d)
Riziko těchto lidí: riziko extrému.
e)
Modla mohla být nahrazena nebo vystřídána JK.
1.
Vnitřní podstata vztahu může zůstat stejná: neodolatelné tažení.
2.
Víc to vnitřní puzení, tažení, nikoli objektivní JK. Vlastní síla. Nitro člověka hraje nadměrnou roli.
f)
Pavel: Nutná změna v nitru.
1.
Ne ze sebe, ale podrobit se duchu svatému. Neprosazovat sebe.
2.
Dary pro službu, pro společenství. Kde se slouží, tam se snižuje riziko zneužití a nepochopení. Kde čl. Slouží jen sobě, tam nastupují běžná pohanská rizika i v kř. Hávu.
13)
Neodolatelná touha.
a)
První láska. Člověk nevidí, neslyší. Zakoukaný. Nadšení. Román končí: vzali se.
b)
Manželství. Po léta. Vytrvalost. Každodenní všední situace. Rozum, cit, vůle. řešit každodenní situace, spory, problémy. Hned neutéct. Snažit se. Usilovat.
c)
Po 20 letech manželství.
1.
Řada mužů uteče za mladou a hezčí, jdou na lepší. Kde se cítí lépe.
2.
Utahaná manželka, která obstarává děti, neobletuje muže jako mladá, která vidí zabezpečeného muže, kterému, chudákovi, nerozumí jeho žena.
d)
Mnoho křesťanů, u kterých je tendence k povrchnosti a malá vytrvalost.
1.
Utečou za něčím lákavějším, přitažlivějším.
2.
Argument: Právo jít tam, kde se člověk cítí lépe. Co je módnější a přitažlivější.
e)
Vzít rozum do hrsti.
1.
Rozlišování duchů.
2.
Když to šlo tak dlouho, tak je naděje, že lze společně dokončit život v manželství.
f)
Křesťan šel dlouho s JK. Lze dokončit život v církvi s JK. Nevyměňovat církev jako manželku při rozvodu.
g)
Propůjčování členství v církvi.
1.
Legalizace leckteré nevěry.
2.
Prý je to lepší než rozvod.
3.
Aspoň si občas někam zaběhnout.
14)
Vděčnost za dar.
a)
Přijímáme, co dostáváme.
b)
Ale máme o dary Ducha svatého prosit, usilovat, snažit se.
1.
Vůle, jako v manželství.
2.
Prosba o Ducha svatého bude vyslyšena.
15)
Prvky světa a pohanství v nás a v církvi.
a)
Např.: efektnost (ne nutně efektivnost), atraktivita, nadšenectví.
b)
Využívání církve jen pro své vyžití se.
1.
Uplatnit se.
2.
Zvláště za totality, když byly pro mnohé omezené společenské možnosti jinde.
3.
Ale pak po pádu totality zase pro mnohé, kteří se z různých důvodů schopnostních a neschopnostních rovněž nemohou uplatnit jinde.
4.
Samozřejmě jde jen o mnohé, nikoli zdaleka o všechny.
c)
Přelétavost. Mimo sbor. Odskočit si na lepší. Volní křesťané.
d)
Pohanský model atraktivnosti.
1.
Nabídka a poptávka. Poptávka a nabídka.
2.
Uspokojit.
3.
Chceme brát, ne dávat.
4.
Švédský stůl. Připravte, my si vybereme.
5.
Skákejte, jak zapískáme.
e)
Pavel: Měřítko, norma:
1.
Bible. Písmo.
2.
Služba bližním. Ve společenství církve.
16)
Pohanské věci a působení Ducha svatého. Oblasti.
a)
Přirozená náboženskost. Touha člověka prosadit se. Kariéra i v církvi. Ostré lokty. Pýcha, řevnivost, ješitnost. Soběstřednost.
b)
Talenty. Člověk se s tím narodil. I to je dar od Boha. Zapojit své vlohy do organizace církve. Umět cizí jazyk. Varhaník. Jednání s lidmi.
c)
Bezprostřední dary Ducha svatého pro danou chvíli.
17)
Společenství církve. Je (má být) jiné než nějaké společenwství ve světě.
a)
Pohané.
1.
Nadšení. Spojení ve společných zájmech. Modly.
2.
I dobré věci, ideály, úsilí.
3.
Založeno na tom, co je v člověku. Např. Společný zážitek.
b)
Realismus.
1.
Jak to být má a jaké to je.
2.
To předchozí hraje značně také svou roli.
3.
Vidět ideál. Co být má.
4.
Ovlivňuje to.
5.
Cíl určuje cestu, i když je nedosažen.
6.
Norma. Autorita nad lidským společenstvím.
7.
Vědomí: Ne jen ze sebe. Dary ducha svatého. Shůry.
8.
To největší a nejkrásnější, co člověk v životě prožije, je vposledu darováno.
9.
Není to výdobytek naší lidské síly.
18)
Společenství církve.
a)
Není vždy takové, jaké být má. Cíl. Korektiv. Norma. Směr. Nebýt spokojen na sto procent s tím, co je dosaženo. Vidět vpřed.
b)
Vděčnost Bohu. Ne výdobytek člověka. Podstatné pro život: boží dar, ne náš výkon. Ale i ten je vposledu Božím darem. Vděčnost. Prvek, rozměr vděčnosti. Dimenze vděčnosti.
c)
Ohled na druhé.
1.
Ne ze sebe, ani pro sebe. Vzájemně se doplňovat.
2.
Obraz nebe a pekla:
- Peklo: Ve velké místnosti je plný kotel dobrého jídla. Lidé jsou ale hubení a nespokojení. Mají dlouhé lžíce uvázané na rukou. Mohou jídlo sice nabrat, ale nemohou si je podat do úst.
- Nebe. Ve velké místnosti je kotel s dobrým jídlem. Lidé jsou dobře živení a spokojení. Mají též na rukou přivázané dlouhé lžíce. Mohou nabrat jídlo, ale nemohou si je dodat do úst. Ale vzájemně se krmí.
- Učit se si vzájemně sloužit a posloužit už zde na zemi.
d)
Talenty. Tzv. Přirozené schopnosti člověka. I to je dar od PB. Ne jen pro sebe, ale do služby pro společenství.
e)
Mimořádné další dary pro tvorbu společenství.
1.
Tři trojice.
2.
Víra. Solidarita.
19)
Modly.
a)
Jsou i krásné modly. Ale jsou to pořád jen a jen modly.
b)
Modla. Povrchní, plytký, ale i hluboký, humanistický pohled na svět.
1.
Lidské tužby, ideály. Výraz lidských tužeb. Touhy a cíle.
2.
Co si člověk myslí, že je nejlepší nebo z čeho má strach.
20)
Tentýž pán.
a)
Společná zaměřenost. Soustředěnost k bohu.
b)
Ne roztříštěnost cílů.
c)
Patříme k sobě, přes rozdíly. Hluboké jednotící pouto.
21)
Převlečení kabátu.
a)
Nemůže se uplatnit ve světě, najde si působiště v církvi.
b)
Tytéž pohanské motivy v pozadí.
c)
Nátěr křesťanské zbožnosti.
22)
Dary:
a)
1-3: smysl života, orientace života. Vyřešení základních otázek života.
b)
Vedení církve, služba ve společenství, lidem.
c)
Poslední tři: Duch svatý.
23)
Jsme tělo JK.
a)
Ať chceme nebo nechceme.
b)
Tělo je buď zdravé nebo nemocné.
c)
Pro své tělesné zdraví můžeme něco dělat.
1.
Není to jen záležitost lékaře.
2.
Lékaře přijímáme, jeho pomoci se nebráníme, ale musíme také sami chtít něco udělat.
3.
Řídit se jeho radami.
4.
Chtít být zdravý.
d)
PB je dobrý lékař. Rady v bibli.
24)
Společný pán.
a)
Ne uplatňovat sami sebe. Norma. Měřítko.
b)
Společné hledání. Cíl. Jednotlivec ustupuje do pozadí. Individualita osobnosti je ale plně zachována.
25)
Kontext:
a)
Sociální pozadí.
b)
Bývalí pohané. Pohanská minulost členů korintského sboru.
c)
Sociální pozadí hrálo roli v řadě projevů sborového života v Korintě. Např.:
1.
Dary Ducha svatého.
2.
VP.
3.
Jedení nebo nejedení masa zasvěceného pohanským modlám.
26)
1 Korintským 13. Inzerované vyšší dary.
a)
Víra. Naděje. Láska.
b)
Jednota bratrská: Víra, láska, naděje.
27)
Láska.
a)
Jak by to na světě vypadalo bez lásky. Prosadit sebe.
b)
Chvalozpěv na svatou lásku.
c)
Proroctví. Jazyky. Ustupují do pozadí a blednou před láskou.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.