Římanům 8,18-27.
Nadějí jsme byli spaseni.
Římanům 8,12-27.
1)
Nesrozumitelnost filozofie dané doby.
2)
Sumář:
a)
To, co jsme, nejsme tím, co jsme (co jíme, děláme). To, co jsme, jsme tím, čeho se nadějeme.
b)
Jinak řečeno: Pravé bytí: Ne to, co jsme. Jsme určeni tím, čeho se nadějeme.
c)
Tím není nijak zpochybněna realita naší běžné pozemské existence, včetně materielní základny života. Naše pozemská existence má být dobrým předpokladem k pravému bytí.
3)
Žijeme před budoucností.
a)
Provizornost přítomnosti.
1.
Ani příroda, ani svět nejsou tím, čím by měli být.
2.
Touha po osvobození z pomíjitelnosti.
b)
Faktory:
1.
Hřích člověka.
2.
Nevypočitatelná nahodilost přírody.
3.
Ekologické narušení přírody: voda, vzduch, potraviny, ozónová díra a pod.
4.
Války.
5.
Touha člověka po pravém životě.
6.
Touha člověka po životě v přírodě. Soulad s přírodou.
c)
Plný život.
1.
Smysl života.
2.
Vztahy mezi lidmi.
3.
Sociální zajištěnost života.
4.
Pohoda života.
5.
Spokojenost.
4)
Naděje.
a)
Vyhlížení pravého určení.
b)
Když si člověk uvědomí fragmentárnost života, je otevřen pro budoucnost.
5)
Alternativy vyhlížení budoucnosti.
a)
Naděje.
b)
Zoufalství.
c)
Bez zaměřenosti na budoucnost by člověka netěšilo žít.
6)
Život člověka.
a)
Minulost. Vzpomínky. Nestačí to.
b)
Přítomnost. Daný prožívaný okamžik.
c)
Budoucnost. Každý aspoň trochu žije nejen pro budoucnost, ale i z budoucnosti. Plány. Představy. Touhy.
7)
Žít z budoucnosti. Co se tím myslí.
a)
Únik. Laciná oproštěnost od přítomnosti.
b)
Strach před budoucností. Zajistit se před možnými riziky v budoucnosti a z budoucnosti. Koncentrace na přítomnost.
c)
Upnout se na svůj cíl, na svou představu.
d)
Pavel. Otevřenost pro budoucnost.
e)
Řekni mi, co čekáš od budoucnosti. Povím ti, kdo jsi.
f)
Měřítko křesťanské víry.
1.
Otevřenost pro budoucnost.
2.
Svoboda od sebe (sama).
1.
Co to vlastně znamená nebo může znamenat? Nebát se pustit si občas hlavou pár myšlenek.
2.
Svoboda od vlastních myšlenek i činů?
3.
Svoboda od vlastního pohledu na zaměřenost svého života?
4.
Riziko: Pod záminkou svobody od sebe sama člověk odhodí to, co je mu nějak nepříjemné nebo co udělal zlého a špatného. Úleva i pro svědomí.
5.
Křesťanský pohled: Navázanost na JK a na jeho vůli.
g)
Řeč o budoucnosti.
1.
Naděje. Prožitek naděje.
2.
Vlastní hřích a vlastní pomíjivost se jeví jako pomíjitelnost.
h)
Smysl řeči o Bohu.
1.
Ne, co si představujeme, ale co se s námi děje.
2.
Jedná se pochopitelně jen o jednu z možných variant interpretací.
3.
Jak skutečnost Boha poznáváme a jak ji prožíváme a jak ji přijímáme.
8)
Naděje není jistota.
a)
Nelze ztotožnit jistotu a naději.
b)
To je totiž velké riziko u mnoha křesťanů.
9)
Co je tou nadějí.
a)
Otevřenost k Bohu. Otevřenost k JK.
b)
Osvobození od strachu.
1.
Strach v širokém slova smyslu.
- Ur-angst. Existenciální oblast strachů. Oblast smrti a smyslu života. Není v moci člověka se toho zbavit a vymanit se z toho. Jistě pomohou psychologové a medikamenty, když to na člověka doléhá příliš silně. Pomoc víry.
- Grund-angst. Základní strachy ve sféře lidského života. Prakticky nemá člověk šanci se z toho vymanit. Lze však různě a s různou pomocí zvládat. Včetně pomoci víry.
- Rand-angst. Různé strachy nejen vrozené, ale i všelijak navozené nebo získané. Do značné míry si zde člověk může pomoci.
- Strach z lidí. Strachy v lidské oblasti. Mezilidské vztahy. Vzhledem ke zkušenostem života různého a všelijakého charakteru je to pochopitelná oblast strachů.
- Prolínání druhů strachů. Nemusí vždy jít o jednoznačnou a přesnou zařaditelnost. Např. Strach z myši. U někoho se může jednat o Grundangst, u jiného o Randangst. Někdo se z tohoto strachu v průběhu života dokáže vymanit, jiný nikoliv.
2.
Komenský: Labyrint světa. Když se člověk nebojí Boha, pak se bojí kde čeho a kde koho. Když se člověk bojí Boha, pak se nemusí bát nikoho a ničeho.
c)
Osvobození od zahleděnosti k sobě. Ke svým věcem, ke svým zájmům a cílům.
d)
Člověk není (jen) to, co sám ze sebe dokáže udělat. Nebo co z něho dokáže nebo přidokáže udělat či vytvořit jeho okolí, prostředí jeho života.
e)
Člověk je to, co čeká od Boží lásky.
f)
Naděje, že (Boží) láska má budoucnost, tomu lze jen věřit.
1.
Nelze to dokázat.
2.
Nelze někoho přesvědčit neutrálním obecně platným a uznávaným důkazem či nezpochybnitelným argumentem.
g)
Naděje, která se vidí, není nadějí.
h)
Příklad. Vstup do manželství.
1.
Rizika. Spolehnout v důvěře na druhého.
2.
Když manželství vydrží až do konce, je to vzácný dar.
3.
Vzácný dar k nezaplacení: Když se na sebe manželé mohou spolehnout a když se o sebe mohou zcela a plně opřít. Když přijdou těžké chvíle a pak stáří.
i)
Možnosti lidství.
1.
Zoufalství.
2.
Láska.
3.
Monotónní všední šedivý život.
10)
Naprostá jistota ohledně budoucnosti: Jen smrt.
a)
Otevřenost i pro smrt. I s ní musí člověk počítat, i když se jedná o mimořádně nemilou skutečnost.
b)
Láska má ale budoucnost i za smrt.
1.
Nic nás neodloučí od Boží lásky v JK.
2.
Upnout se na Boží lásku.
c)
Přesáhnout sebe sama.
1.
Svou zahleděnost na sebe.
2.
Svou soustředěnost k sobě (egoismus v různých variantách).
3.
Své skutečné či spíše domnělé jistoty.
11)
Modlitba.
a)
Poloha života.
1.
Výraz naděje.
2.
K někomu se obracím, upínám.
b)
Když se člověk modlí, je to výraz (a doklad) toho, že si uvědomuje svou provizornost a naději.
c)
Nesprávná modlitba.
1.
Souvislost s nesprávnou nadějí.
2.
Povrchní bezmyšlenkovitá modlitba.
3.
Při nesprávné modlitbě je si člověk jistý sebou samým.
d)
Modlitba.
1.
Naše zmlknutí.
2.
Duch se modlí.
3.
Nemyslet si, že už předem víme a známe Boží odpověď. Čekat. Zmlknout před Bohem.
e)
Nejsme tím, co sami ze sebe dokážeme udělat.
1.
Jsme tím, pro co jsme otevřeni.
- Ale co také přijímáme a naplňujeme ve svém životě.
- Nelze zůstat jen u nějaké chiméry ideálu a tvářit se,že je s námi vše dobré.
- Je nutný i etický dopad, důsledek.
2.
Je třeba zmlknout před Bohem a očekávat, co on nám dá a poví, co on nám poví a dá.
12)
Naděje člověka může být různá.
a)
Nízká. Primitivní. Základní roli hrají vlastní cíle.
b)
Veliká. Boží budoucnost je před očima. Nežít ze sebe.
13)
Jsme tím, z čeho žijeme a čemu jsme otevřeni, k čemu jsme nakloněni a k čemu se přikláníme.
a)
Vše na světě je pomíjející. I lidské naděje.
b)
Nepomíjející naděje je jediná naděje v JK. Láska Boží. Lze o tom vědět jedině ve víře a s vírou.
14)
Riziko vstupu do manželství. Vývoj na cestě.
a)
Nevíme, jaké vnější okolnosti přijdou.
b)
Nepoznáme dokonale druhého, jaký je.
1.
Ani po desetiletích společného života.
2.
Druhý nepozná dokonale nás.
3.
Bohatost a složitost každého lidského individua.
c)
Jak se druhý rozvine a vyvine v průběhu času i v soužití se mnou. Vzájemný vliv. Jak bude druhý ovlivněn námi v průběhu postupujícího času.
15)
I v běžném a v nejběžnějším životě hraje důležitou roli naděje.
a)
Na různém stupni a v různých variantách a modifikacích.
b)
Naděje kontra nejistota.
c)
Mnohé (si) plánujeme za určitých předpokladů.
1.
Doufáme, že něco půjde dál, jak si představujeme.
2.
Že se vše rozvine tak a tak, za daných předpokladů, že se nic nezmění.
3.
Že se budeme moci spolehnout na sebe, na druhé lidi kolem nás, na zákony.