Jan 20,1-10.

(Kázání Nový zákon -> 4 Jan)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Velikonoce.

Text:

Jan 20,8-9: Potom přišel k hrobu i ten druhý učedník, který přišel k hrobu jako první. Spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle písma musí vstát z mrtvých.

Čtení:

1
Korintským 15,1-11. Jan 20,1-18. Možné čtení: Matouš 16,24-28.
Jan 20,1-10.
1
První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
2
Běžela s Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili."
3
Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
4
Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
5
Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
6
Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
7
Ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
8
Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
9
Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
10
Oba učedníci se pak vrátili domů.

Poznámky.:

1)
Nedělní ráno. Prázdný hrob JK. Událost vzdorující našemu řádnému popisu. Ať se to líbí či ne. Nelze přesně a důsledně popsat a sepsat, co se vlastně stalo. Rádi bychom to vše zdokumentovali.
2)
Časné ráno.
a)
První chvíle po procitnutí.
b)
První projevy vzkříšení. Učedníci sami pořádně nevědí, co se vlastně děje. Údiv. Hledání vysvětlení.
c)
Něco z toho zůstalo. Víc než vzpomínka. Povinnost dosvědčit. Sdělit. Dodnes se to nese. Vzkříšení JK je známo ve světě.
3)
Tradice došla až k nám. Řada, řetěz svědků. Vše začalo, když ještě byla tma. Bůh nemusí čekat, až se mu udělají podmínky pro největší událost všech dob. Sám začal. Pilnost. Dřív, než by lidé začali. Předešel každou lidskou iniciativu.
4)
Vyprávění. Zápal prvního pohledu.
a)
Jeden učedník přiběhl k hrobu jako první, ten druhý ale jako první vstoupil do hrobu.
b)
Jeden vidí, co tam zůstalo, druhý si toho všimne až potom.
c)
Všimne si, aby uvěřil, že Bůh JK vzkřísil z mrtvých.
5)
Jan píše své evangelium 50 let po vzkříšení.
a)
Připomíná starosti své doby: Přední starost není, kdo má být první mezi učedníky. Který biskup, z kterého města. Starost o prvenství.
b)
Nejde o prvenství, jde o společenství se vzkříšeným JK. Potkáváme se s ním společně jako církev. Bez církve by nebylo, tehdy ani dnes, žádného svědectví o JK.
c)
Dodnes: Všecky řeči o JK mimo církev a bez církve jsou nanejvýš zmateným žalostným blábolem.
d)
Církev JK není elita uprostřed tohoto světa. Do čítanky svědectví se dostali nehodní, obyčejní lidé. Svědectví bez zásluh. Služebníci, kteří činí to, co jsou povinni konat.
6)
Vzkříšení je Boží vítězství. Boží věrnost. Bůh splnil, co slíbil. Poznámka: Tvrzení, že to tak je. Bez víry jsou to prázdná slova. K víře může napomoci realita církevního Společenství.

Osnova.:

1)
Událost vzkříšení vzdoruje popisu. Evangelia: Pokus vystihnout překvapující událost.
2)
Časně ráno. Bůh pracuje před námi.
a)
Milost: Dřív, než jsme se narodili.
b)
Řetěz svědků. I my jsme článek. Bůh udělal něco, co jen dosvědčujeme, co jsme my neudělali.
3)
Vyprávění. Zápal. Barvitost. Psaní: odstup 50 let.
4)
Odraz situace doby psaní evangelia Janova.
a)
Základ církve je odkaz ke vzkříšení JK.
b)
Ne prvenství, ale společenství.
c)
Svědectví církve. Věřící nemůže být trvale sám. Různé důrazy. Mozaika pohledů.
d)
řeči o JK mimo církev: Blábol, filozofie. Nic moc, nic mimořádného. Obecné řeči o historické postavě.
e)
Svědecká služba církve. Bez zásluh. Povinnost církve. Věrný služebník koná svou práci pro JK.
5)
Vzkříšení. Boží vítězství nad smrtí a zmarem. Jediná šance věčnosti a plnosti života. Mimo JK je zmar i nejušlechtilejších hodnot. Pravda vítězí, ale samozřejmě Boží pravda. Osobní naděje. Pravda nad životem a smrtí.

Poznámky.:

1)
Tma. Symbol. Smrt. Zlo. Hřích. Člověka mrazí při pomyšlení na temnotu.
Světlo. Den.
a)
Základní jistota života. Nejen pro slepce.
b)
Slepec. Možná tato zmínka k němu mluví bezprostředněji.
c)
Noc. Běžně se nepracuje. PB si přivstal. My ještě spíme, nejvýš vstáváme. Připravujeme se na cestu do práce.
2)
Odraz situace doby psaní evangelia. Jinak řečeno:
a)
Co z toho slyšel čtenář tehdejší doby. Vžít se do jeho cítění, slyšení. My. Co vyslechneme my. Co je nám aktuální.
b)
Co slyšel tehdejší posluchač. Odkaz ke vzkříšení JK. Naděje v temnotě. Člověk hledá oporu, jistotu. Otázka smrti trápí člověka v každé době.
3)
Noc. Dvojitý symbol.
a)
Temnota. Rejdiště zlých sil a lidí.
b)
Doba klidu, spánku, odpočinku. Regenerovat síly. Příprava na další den.
4)
Velikonoční cyklus kázání 05.
a)
Velký pátek, ráno: Matouš 27,39-51. JK umírá. Kde není Bůh, tam je tma. Hroutí se základní jistoty člověka: Světlo, pevná půda pod nohama, kosmický řád, chrámová opona, duchovní jistoty. Narušení světa, v němž člověk žije.
b)
Velký pátek, večer. Marek 15,39. Stejná fakta pro všechny přítomné u kříže. Různé reakce lidí: Otevřený posměch a výsměch. Lhostejnost, diváctví. Pláč, lítost. Pohanský setník vyznává: Ten člověk byl opravdu Boží syn.
c)
Neděle velikonoční. Jan 20,1-10.
1.
Vzkříšení JK je centrum křesťanské víry. Zmrtvýchvstání JK. Základ křesťanské víry. Touto vírou pevně opřenou o realitu Ježíšova zmrtvýchvstání křesťanství stojí, pevně stojí.
2.
Bez této víry založené v realitě faktu Ježíšova vzkříšení z mrtvých křesťanství padá jako takové. Zbyla by z něj nanejvýš líbivá filosofie, resp. Spíše jen individuální filosofování. Sice krásné a pěkné, ale jen do konce života lidského individua.
d)
Pondělí velikonoční. 1 Korintským 15,12. Důsledky a dosah víry ve vzkříšení JK z mrtvých a reality vzkříšení JK pro běžný život a do obyčejnosti života člověka.
5)
Úvod.
a)
Velikonoce. Co to vlastně je. Otázky lidí kolem církve. Mnozí to nevědí. Nanejvýš pro mnohé: svátky jara.
b)
Jméno: Veliká noc. Jaká? Izraelští v Egyptě. Veliká noc boží záchrany. Vysvobození z otroctví.
c)
Představy lidí.
1.
Starý křesťanský svátek.
2.
Lidové zvyky. Svátky jara a probouzející se přírody. Zvyky a zlozvyky. Probouzející se příroda. Zemědělci a pastýři. Izrael: Vyvedení z Egypta.
d)
První církev: Křty. Velikonoční neděle. Později přidáno pondělí, duplikování, zdůraznění významu.
e)
Dnes: delší víkend, svátek jara. Většině lidí postačí ten delší víkend, aniž by cítili potřebu se hlouběji zajímat o to, proč vlastně k něčemu pro ně tak významnému (ten prodloužený víkend) došlo.
f)
Touha lidí po plytkosti. Nechtějí vědět něco hlubokého. Nanejvýš jim většinou docela postačí něco zajímavého. Platí zde klasikovo klasické: Myšlení bolí.
g)
Odedávna. Souvislost velikonoc s otázkami života a smrti. Smysl života. Probouzející se příroda. Bálismus.
h)
Pohřby.
1.
Od starověku. Slavnostní pompa. Důstojné odklizení mrtvoly. Aby dědeček nestrašil. Dnes: Aby lidé nepomlouvali.
2.
V době zvyšujícího se kvaltu a zpovrchnění života stále víc stačí jen technické odstranění mrtvoly. Pro mnohé je to i otázka peněz. Většinou se však jedná o vnitřní záležitost.
i)
Křesťanské velikonoce.
1.
Událost. Co se stalo. JK žil na zemi. Chodil s učedníky. Kázal. Ukřižování. Vzkříšení. Děje.
2.
Význam. Co to říká dnes. Myslí se konkrétní dnes v každé době.
3.
Co to říkalo v době psaní Janova evangelia. Asi 50 let po JK. Výběr ze vzpomínek na JK. Aktuální výběr.
4.
Co to říká nám dnes, teď.
j)
Pilát: mytí rukou.
1.
Chtěl ze sebe schodit vinu za smrt JK. Tvářil se jako hodný, když tzv. Jen vyhověl požadavku židovské rady.
2.
Pokání je ale něco jiného.
6)
JK se po vzkříšení zjevoval asi více lidem. Samozřejmě, jenom věřícím nebo uvěřivším. Posila jejich víry. Evangelia podávají jenom stručný výběr Ježíšových zjevení, ukázání se. Aktuální výběr pro danou chvíli.
7)
Různí lidé přicházejí k víře v JK. Později uvěřivší. Napětí se staro-věřícími. Důraz na komplementárnost důrazů. Sdělovat si vzájemně zkušenosti se vzkříšeným JK.
8)
Petr a Jan u prázdného hrobu. Někdo uvěří hned. Jinému to trvá déle, než dojde k poznání víry. Někdo přitom může procházet i chvílemi pochybností a vnitřních zápasů. Promýšlení. Vážné hledání.
9)
Přesně rozlišovat: Neklamná fakta. Fakta. Fakta bruta. Tradice. Tradované podání. Dohady. Domněnky. Hypotézy. Možnosti reálné a virtuální. Víra. Osobní příklon.
10)
JK byl skutečně mrtvý. Evangelia si dávají záležet na tom, aby právě toto bylo jasné. Nejednalo se o nějaké hluboké bezvědomí, z něhož by se měl JK probrat v chladu hrobu.
a)
Voják bodl kopím JK do boku. Vytékala krev a voda. Byly to neklamné znaky počínajícího rozkladu těla v teplé krajině.
b)
Vojáci popravčí čety sice nebyli žádní doktoři, ale měli zkušenosti a poznali, kdy je člověk už mrtvý.
11)
Řada evangelických farářů prý má problémy s prázdnotou prázdného hrobu. Resp. S vírou v prázdnotu prázdného hrobu.
a)
Byl prázdný hrob prázdný reálně? Chybělo tam Ježíšovo tělo?
b)
Byl prázdný hrob prázdný jenom teologicky?
1.
Ježíšovo tělo tam bylo nebo nebylo, což je v tomto případě fuk.
2.
Zprávy o vzkříšení sice kolovaly ihned či krátce po Ježíšovu ukřižování, ale byly sepsány v evangeliích nejdřív až v další generaci.
3.
Janovo evangelium bylo napsáno až půl století po JK.
4.
Některé dřívější písemné prameny byly pro evangelisty jistě dílčím podkladem.
c)
Ježíšovo tělo mohlo opravdu z hrobu zmizet.
1.
Nemuseli je vzít sice učedníci, ale mohli se ho zbavit i nepřátelé.
2.
Nebo realita prázdného hrobu vznikla až dodatečně v důsledku dodatečných cíleně chtěných pověstí chtějících tuto skutečnost (prázdnota hrobu) realisovat.
d)
Závěr: Pro křesťanskou víru je dost podstatná prázdnota prázdného hrobu. Prázdnota prázdného hrobu je v každém případě velkou pomocí, reálně přiměřenou berličkou, i když tím křesťanská víra ve vzkříšení JK z mrtvých nestojí a ani nepadá.
12)
Vzkříšení. Bůh neopouští svět. Tvoří nové. Stvoření (Genesis 1): Tma nad propastí. Propast: zmatek. Chaos. Žádná jistota. Naděje pro člověka je v Božím světle.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.