Jan 3,22-36.

(Kázání Nový zákon -> 4 Jan)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Advent.

Text:

30
On musí růst, já však se menšit.
Jan Křtitel: On musí růsti, já pak menšiti se.

Čtení:

Jan 3,22-36. Nebo jen verš 27-33. Římanům 13,11-14.
22
Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
23
Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
24
To bylo ještě před Janovým uvězněním.
25
Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
26
Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
27
Jan odpověděl: Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
28
Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
29
Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
30
On musí růst, já však se menšit.
31
Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky;
32
Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
33
Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
34
Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
35
Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
36
Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."

Osnova.:

1)
Růst. Kladně. Zahrada. Stavba. Dítě. Hnutí. První církev. Sbor. SB rostlo, rozmáhalo se. Víra. Rozmáhat se v pravdě JK.
2)
Negativně. Rakovina. Kriminalita. Úmrtnost. Nemocnost. Sekty. Hřích. Zlo. Lhostejnost.
3)
Situace. Odchod posluchačů od Jana Křtitele k JK. Jan se chápe jako připravovatel cesty JK.
4)
Proč právě JK. S nebe. Poslední pravda.
5)
Jak my se máme menšit.
a)
Láska k JK. Dát ho do popředí. Růst ve víře: vyvyšování JK a ustupuje čl. Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí vaše dobré skutky, ale ať nechválí vás, ale vašeho otce, který je v nebesích.
b)
Odstraňovat, co škodí JK, náš hřích. Neprosazovat sebe. Otázka uznání od lidí. Kerygma, koinonia, diakonia. Poslouchat JK. Činit jeho vůli, slovo.
6)
Jak může JK růst v církvi?
a)
Mdlá církev. Vidět to opačně: Protože JK v církvi neroste, je církev mdlá. Církev, to jsme my, jednotlivci. V církvi je ale mnoho zbožných lidí. Lepších než církev jako celek.
b)
Falešný růst zbožnosti. Farizeové. Sudičství. Dnešní církvi to masově nehrozí.
7)
Pravý a falešný růst člověka.
a)
JK musí růst, my musíme ustupovat do pozadí. Opak růstu: krnění. Paradox: Když chceme růst sami, krníme. Když necháme růst JK, rosteme. Pokora. JK je služebník, posloužil nám. Roste se službou.
b)
JK: Vinný kmen. My jsme ratolesti. Paradox: Když se menšíme, JK roste a my neseme ovoce. Nepřímá úměrnost.
8)
Praktický začátek, aby JK rostl v nás.
a)
Modlitba.
b)
Četba bible.
c)
Společenství církve. Sbor.
1.
Ukáže se nám dál, co dělat.
2.
Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Malý, těžký, obyčejný začátek.
9)
Závěr: Chceme vůbec, aby JK rostl v nás? My bychom se pak měli menšit. Proč to chceme? Proč věříme? Co víra znamená?

Poznámky:

1)
Jan Křtitel splnil své životní poslání.
a)
Klidný pohled. Bez žárlivosti.
b)
My: Stáří: Hotový, ukončený, dobře prožitý život. Vyrovnanost života. Vrchol života může být i v mládí. Klidné dožívání. Na co člověk může být hrdý.
c)
Největší, co člověk v životě udělal. Čeho si vážíme a ceníme. Splněný úkol. Poslání. Umění rozpoznat to.
d)
Epitaf: Jeho život byl krátký, ale celý.
2)
Trpělivost JK s Nikodemem.
a)
Nezatracuje ho.
b)
Jasné slovo. Nezatajuje znovuzrození.
c)
čekání JK. Trpělivost s Nikodemem. Nikodem musí postupně růst, zrát ve víře. Po ukřižování Nikodem pohřbil tělo JK. I Josef z Arimatie. Přiznal se k JK ve chvíli, kdy nejvěrnější učedníci byli kdesi schováni.
d)
Kdo se rozhoduje přijít k JK. Někdo je váhavý. Trvá mu déle, než se rozhodne.
e)
Nadšená nadšenecká prvopočáteční horlivost časem leckdy vvyprchá. Prudký plápol plamene dohoří a zůstane jen popel.
f)
Pomalé promýšlení. Hlubší, vytrvalejší ponor. Obvvykle.
3)
Totalita. Pouhé Nevystoupení a neodhlášení se z církve bylo někdy a někde mnohdy značně velkým vyznáním.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.