Opičky na kazatelně.

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Nečekaná forma kázání.

1)
Pokud následuje ještě nečekanější obsah, pak bude posluchač dvojnásob udiven.
2)
Příklady neobvyklých forem kázání.
a)
Dialogické kázání. Dva nebo více kazatelů káže, někdy formou rozhovoru s vypravěčem. Dlouhodobě se to ve sboru neosvědčuje.
b)
Různé literární formy, např. Reportér fotbalového utkání, novinový fejeton, báseň, vzpomínka a pod.
c)
Dramatizace. Někdy i s pomůckami. Občas to může být vhodné. Ale příprava dá farářovi víc práce nežli běžné kázání. Potřebuje k tomu pomocníky. Vhodné zvláště jako přitažlivá atrakce pro mládež.

Nepřetěžovat intelekt posluchačů. (07).

1)
I když jsou evangelíci většinou dobrými a soustředěnými posluchači. I pokud má kázání hlavu a patu, nelze dnešního člověka nadmíru a příliš krmit přílišnými složitostmi a náročností na myšlení.
2)
Občasné rozdrnkání struny hravosti je vhodné i při kázání.
3)
Lze lidem ukázat nějaký obraz, např. Namalovaný na papundeklu. Lze během kázání zazpívat nebo pustit pár tónů hudby. Lze promítnout obraz na volnou stěnu kostela. Lze pod nějakou záminkou přimět lidi k pohybu, např. K vyjítí z lavic.
4)
Nic se nemá přehánět.
5)
Nic se nemá nekriticky kopírovat.
a)
Amerika. Co je adekvátní v určitých poměrech v církvích za velkou louží, to nemusí zabrat či obstát v tradiční Evropě české provenience.
b)
Německo (DDR) zvláště šedesátých a sedmdesátých let. Určité impulzy bylo možno převzít. Zvláště v oblasti práce s mládeží.
6)
Viz: Neosobně.

Opičky na kazatelně. (07).

1)
V dřívějších dobách se předpokládalo, že farář se vší důstojností zachovává a provádí bohoslužebnou liturgii. Někdy až s nepřirozeně koženou vážností.
a)
Určité uvolnění směrem k normálnímu běžnému (ale církevnímu) životu mohlo nastat nanejvýš jen při ohláškách (oznámení), kdy se mluvilo o sborovém provozu a o tom, co se děje ve sboru a kolem v církvi.
b)
Jiná shromáždění (v týdnu, nešpory) mívaly volnější, liturgicky nekoženou podobu.
Zařadit.
c)
Neodsuzovat. Např. Na koncertě vážné hudby je třeba se chovat přiměřeně. Není možné při koncertním vystoupení do programu pokřikovat či konat jiné nepřístojnosti. Lidé se mají tvářit jako vnímaví a pozorní posluchači. Rovněž i umělci musí vystupovat náležitě, včetně řádného ustrojení. Není možno si plést koncert s estrádou. Uvolněný a uvolňující potlesk následuje až na závěr jako patřičný a náležitý projev uznání a ocenění. Potlesk v kostele může být jistě po koncertě, ale i po některé přednášce, zvláště když jsou posluchači převážně mládežníci. Mladí lidé jsou na něco takového více zvyklí z prostředí, kam se dostávají více nežli příslušníci starší generace.
2)
Postupný vývoj, posun. I bohoslužby se stávají jaksi lidštější a bližší běžnému životu.
a)
V kázání ubylo suché studené dogmatiky a přibyly příběhy z běžného života. Třeba z literatury.
b)
V průběhu bohoslužebné liturgie se může farář občas více usmát nebo vložit nějakou svou neliturgickou vsuvku.
3)
Vše má pochopitelně své (jisté) hranice. Nic se nesmí (není radno, vhodno, vhodné) přehánět. Extrémismus v liturgii nebo v kázání je vždy krajností, i když se třeba posluchačům může (třeba na čas) líbit.
4)
Některé nadměrné krajnosti tzv. Příklonu k životu při bohoslužbách.
a)
Vnější vizáž. Farář se různě pohupuje, kolíbá a všelijak různě motá.
b)
Lajdácká mluva. Příliš lidová mluva. Slovně, výslovnost, myšlenkové (tématické) okruhy.
c)
Grimasy. Herecké výkony. Divadelní nebo různě dramatické předváděčky. Panoptikum. Estráda.
d)
Farář si vezme na kazatelnu kytaru a většinu svého kázání v nějaké podobě prozpívá.
e)
Jeden farář si vzal na kazatelnu Rudé právo a kázání spočívalo v jeho četbě s glosováním.
f)
Nejsou jen podbízivé nedůstojné formy příliš lidových kazatelských snah.
g)
Špetka humoru s přiměřenou lidovostí, zvláště jako příklady, může znamenat přiměřené oživení kázání a jeho zaktuálnění. Minimálně to může napomoci lepšímu udržení pozornosti.
h)
Pomůcky na kazatelně.
1.
Již zmíněná kytara nebo noviny.
2.
Knihy, listovat, citovat. Působí to minimálně zajímavě. Knihami lze různě mávat a házet jimi dolů s kazatelny.
3.
Luk a lehké rákosové šípy. Střílet. Ilustrace, jedná se o střely SB. Riziko: Vystřelit někomu oko nebo jinak zranit.
4.
Cihly a zednické náčiní. Farář ovšem přijde i v zednickém montérkovém vybavení. Na stole Páně nebo na kazatelně pak farář staví různě cihly na sebe a demonstruje stavbu církve. Různě cihly váže nebo neváže. Někdy to příkladně spadne a pořádně zarachotí. Takové kázání je pochopitelně nezapomenutelné.
5.
Tulipán. Farář ho při kázání sní a demonstruje neuvěřitelnost pozdější informativní zprávy doma. Tento omšelý příklad je ovšem dnes už většinou slabý.
6.
Přesýpací hodiny. Demonstrace délky kázání. Když farář chce přetáhnout, tak obrátí přesýpací hodiny a ono se to sype znova zpátky.
7.
Různé další pomůcky.
a)
Např. Meče jako symbol meče SB nebo Ducha. Kopí. Raději neházet.
b)
Veslo, když se káže vodákům. Udice nebo rybářská síť.
c)
Přilba, když se žehnají motorky. Farář v taláru přijde s přilbou na hlavě. Pak si ji na kázání sundá, aby se mu lépe kázalo. Přilba se pak pošle motorkářům po lavicích, aby přispěli do sbírky na kostel, kde se světí jejich motorky.
d)
Různé symboly, znaky, loga.
e)
Křída, která se světí na tři krále.
f)
Flanelograf. Různé tabule.
8.
K pomůckám či názorným projevům lze přidat či připojit i různé projevy navenek i mimo kostel.
a)
Např. Vynášení Morany a topení jí někde v říčce.
b)
Svěcení praporů v kostele i mimo něj.
c)
Svěcení hasičských stříkaček, benzinových pump a pod.
d)
Křtění zvířat či předmětů, např. Knih či cédéček.
e)
Oslavné řeči na veřejnosti v taláru. Proslovy na silvestra o půlnoci v taláru na městské tribuně. A pod. A pod. A pod.
f)
Na štěstí pro církev těchto případů ubývá. Nikoliv kvůli zmoudření církve či jednotlivých farářů, ale proto, že se snižuje popttávka.
5)
Tendence k různému zlidovování a zlidovění kázání a liturgie se projevuje zvláště tam, kde ve sboru postoupil vývoj od společenství ke spolku.
6)
Na vině nejsou jenom faráři, kteří by správně měli na prvém místě a prvořadě hlídat důstojnost průběhu bohoslužeb, ale i posluchači, kteří mnohé vyžadují nebo aspoň předpokládají.
a)
Farář se mnohdy chce přizpůsobit, v dobré snaze po oživení bohoslužeb.
b)
Jsou známy případy, že posluchači, kteří se nemohli dostat kvůli výletu na bohoslužby, po někom poslali svůj magnetofon, aby jim zachytili kázání, které by si snad později mohli v případě zájmu a času doma v klidu a poklidu poslechnout a vyposlechnout.
7)
Farář má vysokoškolské vzdělání. Když se ale opičkově předvádí farář dokonce se dvěma vysokoškolskými tituly, pak je to mnohdy buď k smíchu nebo k pláči. Příliš vstřícná nedůstojná podbízivost nezvyšuje kredit ani konkrétnímu církevnímu společenství, ani církvi.
8)
Extrém na druhou stranu: Zmenšující a umenšující se malá církev a nadto ještě vnitřně různě chátrající se snaží v osobách svých představitelů vystupovat přehnaně vážně a důstojně. Působí to většinou směšně jako relikt někde ze středověku.
9)
Viz: Neosobně.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.