Kuňka. (05).

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)1) Mladý farář přiznal, že se na bohoslovecké fakultě neučili mluvit ve velkém poloprázdném kostele bez zesilovacího zařízení. Ani na vikariátu ho nikdo na tento problém neupozornil.
2) Mladý farář kázal ve velkém poloprázdném kostele. Lidé se roztříštěně rozesadili v zadní části kostela. Presbyter, který měl na starosti mikrofon a reprobedny zrovna nepřišel do kostela. Farář na kazatelně pročítal s hlavou skloněnou ke svým papírům své pečlivě připravené kázání. Navíc trochu drmolil a hlavně mluvil potichu. Nikdo nic neslyšel, resp. nerozuměl. Lidé odcházeli polootrávení.
3) Místní farář kamsi musel odjet. Při pohřbu přestárlé babičky (přes 90 let) ho zastupoval mladý farář ze sousedního sboru. Ve velkém kostele bylo při pohřbu jen pár lidí, což se u přestárlých z nevýznamné rodiny stává. Mladý farář krom toho přistupoval k pohřbu se spodním tónem: Jedná se jenom o starou babku. Aspoň tak to z rozhovoru s ním a z výkonu bohoslužeb lidé vycítili. Od stolu Páně farářovi nebylo vůbec rozumět. Zesilovací zařízení totiž nebylo uvedeno v provoz. Na kazatelně farář cosi četl ze svých papírů. Občas mírně pozvedl hlavu, aby se přesvědčil, že mu lidé neutíkají a jestli nespí. Neutíkali a nespali. Jen v duchu nadávali, že cosi slyší a přitom nerozumí ani slovo. Bylo to moc potichu, rychle a nezřetelně. Část přítomných dospěla k závěru, že by možná byla na místě spíše obřadní síň s civilním řečníkem.
4) Evangelíci kladou důraz na kázané slovo. Když to s tímto kázaným slovem nevyjde, tak jsou lidé v kostele pochopitelně dotčení. Katolíci mají jako to základní při svých bohoslužbách liturgii, mši. Lidé vědí, jak to vše jde postupně po sobě. Navíc je na co se v katolickém kostele dívat. Na kostel i na faráře.
5) Viz: Neosobně.

Kuňkal.

Kuňkalka.

Kuňkavý hlas.