Napětí mezi poznanou Boží pravdou a nutností setrvat ve sboru.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Každý farář ví (upřesnění: měl by vědět), kde je jasná hraniční kontura, kam až může a smí ve svém sboru v kázání zajít či zabrousit.
a)
Pokud farář tuto hranici někde trochu překročí, když mu to (třeba nechtě nebo nechtěně nějak ujede), musí to zase zafírovat jinde a jinak.
b)
Není důvod tajit, že v tržní církvi jde (samozřejmě že mimo jiné a další) i farářovi o živobytí pro něj a pro jeho rodinu.
Pokud zvláště mladý farář opustil zastaralé představy ze staré doby, ušetří si mnohé konflikty svědomí.
Farářovi nelze doporučit, aby podrbal svým posluchačům jejich svědomí železným kartáčem tvrdě pravdivých slov bible.
a)
Je přece mladý, a tak proč by se měl zase stěhovat na nějaký jiný sbor?
b)
A pokud je starší, tak ví, že jsme všichni lidé hříšní a že je třeba si zaméct také před vlastním prahem.
c)
A pokud jde o faráře střední generace, tak ví, že jsou hříchy menší a větší, běžnější a křiklavější.
d)
Pak je to jeho problém, jak se vyrovná se svým svědomím.
1.
Zda otevře ústa víc či je raději včas zavře.
2.
Stačí držet jazyk za zuby a farář je rozumný, moudrý, dobrý.
e)
Pokud bude farář v tomto směru rozumný a pokud bude jeho sbor řádně odvádět na Olymp požadované finanční prostředky, pak nebude mít farář problémy s církevní vrchností, která se také snaží být rozumná a konzistentní v každé době a přiměřeně každé době.
1.
Horší to ovšem bude na posledním Božím soudu. Proto je vhodné, aby se farář i sám pro sebe utvrzoval v totální univerzalitě Boží milosti, do které se i on jako duchovní pastýř svěřeného Božího stádce přece musí vejít, že ano?
2.
Nakonec nám přece jenom může být blízký i kacíř Origenes, který tvrdil, že vposledu bude spasen i ďábel.
3.
Milým příkladem nám pak bude ona prostá pravoslavná babička uváděná v literatuře, která se pravidelně modlila za ďábla se zdůvodněním, že se za něj nikdo nemodlí.
4.
Jsme přece všichni lidé hříšní. A tak se můžeme každý sám a všichni společně obecně za sebe modlit k PB za vymazání a smazání našich hříchů, i těch velkých a hlavně i těch vědomých nebo naprosto vědomých.
Viz: Neosobně.