Izaiáš 59.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Advent.

Text:

Izaiáš 59.
21
"Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky," praví Hospodin.

Čtení:

Izaiáš 59,9-21. Případně i verše 1-8.
1
Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel.
2
Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.
3
Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti.
4
Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti.
5
Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna . Kdo by jejich vejce pozřel, zemře, rozšlápne-li se, vyklouzne zmije.
6
Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky.
7
Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza.
8
Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj.
9
Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru.
10
Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví.
11
Hned všichni mručíme jako medvědi, hned zase lkáme jako holubice. Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás.
12
Četné jsou naše nevěrnosti vůči tobě a naše hříchy svědčí proti nám, naše nevěrnosti se nás drží, známe svoje nepravosti:
13
Nevěrnost a zapírání Hospodina, odklon od našeho Boha, řeči o útisku, odpadnutí, v srdci nápady a úvahy o klamných věcech.
14
Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstí, a co je správné, nemůžeš vstoupit.
15
Pravda vyprchala, kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva.
16
Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost.
17
Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením.
18
Podle vykonaných skutků odplatí svým protivníkům rozhořčením, svým nepřátelům za to, co páchali, ostrovům odplatí za spáchané skutky.
19
I budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce, neboť se přivalí jako dravá řeka, kterou Hospodinův vítr žene vpřed.
20
Vykupitel přijde k Sijónu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti, je výrok Hospodinův.
21
"Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky," praví Hospodin.

Postup:

1)
Boží příchod.
a)
Člověk se cítí trapně. Zrcadlo. Vyvstane vlastní špína.
b)
Advent není ukolébání svědomí. Pokoření. Stesk po kráse. Lítost. Ve světě není vše krásné a pěkné.
2)
Člověk má poznat, že to s ním není v pořádku.
a)
Kdyby to s námi bylo v pořádku, nepotřebovali bychom spasitele. Nemuseli bychom na nic čekat. Advent by byl zbytečný.
b)
Boží blízkost. PB nám umožňuje poznat sebe a dává nám naději. Dobrá vůle a chtění člověka nestačí.
3)
Izrael na tom nebyl tak dobře.
a)
Lid se chlácholil. Že na tom není tak zle. Lidé včas nepoznali, nerozpoznali zárodky zlého. Kořeny zla jsou zkryty jako kořeny stromu. Rostlo to. Člověk se omlouvá. Vysvětluje.
b)
Překvapení. Najednou tu je vyrostlé zlo.
c)
Vejce baziliškovo. Nám cizí obraz. Brejlovec. Kobra. Nilská bahenní zmije. Mýtická potvora. Kleopatra. Kobra. Usmrtila se tím, aby zůstala krásná i po smrti. Peklo. Padlý anděl. Zlé božstvo. Démon. Drak.
d)
Na začátku pěkné vejce. Není vidět zárodek zla. Náš obraz: Hřát si na prsou hada. Když se ztuhlý had probere k životu, uštkne. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
4)
Králové. Zpohanštění králové. Modly. Cizí božstva. Proroci upozorňovali na důsledky. Modlářství. Pravda Boží je přece i nad králem. Je třeba odstup, kritika.
5)
Soudci. Pocty. Odměny za výkon. Zpočátku jen plat. Nevinné uznání navíc. Revanš.
6)
Později podplácení soudců a právo je to tam.
7)
Koukol a pšenice. Zpočátku není vidět rozdíl.
8)
Úsloví ve všech národech. V různé podobě.
a)
Zastavit nemoc zla v počátku.
b)
Lékař doporučí změnu prostředí.
c)
Vlak. Výhybka. Zpočátku jedou vlaky vedle sebe.
9)
Verš 9. Zklamání z rostoucího zla.
a)
Čekání na světlo.
b)
Slepota ve světě. Tápání. Neodhadneme budoucnost. Bezradnost v přítomnosti. Únava.
c)
Pokrok. Životní úroveň. Čekáme a slibujeme si od toho víc.
d)
Poledne. Jako soumrak. Máme hojnost a jsme podobní mrtvým.
e)
Člověk ztrácí radost ze života. Pozornost je obrácena na povrchní věci. Přibývá bohatství a jsme podobni mrtvým. Bezradnost v době Izaiáše.
10)
Izaiáš. Lidé si navzájem nerozumí. Mručí na sebe jako medvědi.
a)
Člověk pořád jen naříká. Někdy je naříkání jistě na nístě. Někdy se stává řemeslem.
b)
V určitých společenských kruzích je neslušné nenaříkat. Jinde se zase nesmí naříkat, i když je na tom člověk zle. Je třeba se tvářit moc šťastně a blahobytně.
11)
Zlo se množí.
a)
Člověk se ptá, kde to vlastně začalo.
b)
Verš 15: Zhynula pravda. Není odvolání k jednotnému principu.
12)
Církev. Výmluva.
a)
To je svět. My jsme obětí hříchu světa.
b)
Nelze se jednoduše vymlouvat.
c)
Propadli jsme myšlení světa. Svět vnikl do církve. Nechali jsme to tak. Dovolili jsme to. Mnohým to docela okatě vyhovovalo.
d)
Ale hřích je i uvnitř církve.
13)
Analyza situace nestačí. Kořen: Verš 13: Zpronevěřili jsme se. Lhali jsme Hospodinu. Odvrátili jsme se od něho od následování boha.
14)
Odvrat vnitřně. Navenek to třeba zatím nemusí být ještě vidět.
15)
Advent má i smutnou stránku. Pokořující. Obviňující. Vidět vlastní viny. Nesvádět vše na druhé.
16)
Radost adventu. Touha po něčem lepším. Konec kapitoly. Radost. Přijde vykupitel.
17)
Dvě skutečnosti z Boží strany, které pomáhají člověku, když se člověk pod ně postaví.
a)
Verš 21. Závěr kapitoly.
1.
Duch Boží.
2.
Slovo.
b)
Nese to člověka dál. Duch Boží dává sílu. Předat to dětem. Pokračování víry.
c)
JK: Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.