O Boží pomoci jako takové nemá věřící důvod ani v nejmenším pochybovat.
Bible častokrát a rozličnými způsoby vybízí ke spoléhání (se) na Boží pomoc.
Typický příklad konstrukce biblické a zvláště farářské argumentace. Izaiáš 41,14: Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
a)
S kazatelskou oblibou se tento text vytrhne z konkrétní historické a literární souvislosti. Dokonce i z bezprostředního kontextu kapitoly 41. Pateticky se pak patetisuje o tom, že nám PB může pomoci vždycky a ve všem.
b)
Výrok lidové evangelické zbožnosti: Bůh neopustí, i když dopustí.
1.
Opatrně s takovými zdánlivě vele-zbožnými závěry. Může to samozřejmě být pravda. Může to samozřejmě pomoci některému člověku v jeho konkrétní tísni a situaci.
2.
Bůh však není určující (řídící, manipulující) či dopouštějící Osud, který má ve všem prsty. Mnohá neštěstí a těžkosti si jednotlivý člověk, církev a svět způsobili vyloženě vlastní vinou, dokonce neposlušností právě Božích přikázání a nevěrností Bohu.
3.
Nevmanipulovávat PB do všeho. Boží režije je jiná nežli je obecně lidské povědomí o osudovosti. Tzv. Boží dopuštění nebo Boží řízení (přímé způsobení) navíc vyjde pro nemocného, postiženého, pro člověka v těžkostech života, prakticky nastejno.
c)
Bible nebagatelisuje situaci člověka. Žádné falešné uklidňování typu: Ale ono to není tak zlé. Ty to dobře nevidíš. Vidíš to špatně. Nějak bylo, nějak bude. Však ono to nějak zase vyjde. Je brána vážně realita důvodů a příčin strachu.
d)
Aplikace v kázání.
1.
Konkretisovat Boží pomoc do dnešní situace konkrétních lidí. Nezůstat u všeobecnosti a obecnosti. Dotáhnout to hodně dolů do běžného života.
2.
Chyba mnohých i dobrých kázání dobrých kazatelů: V patetickém aktualisačním závěru kázání se vele-pateticky (ale mnohdy s prapodivnou aktualisačností) konstatuje, že (přece) PB pomáhá.
3.
Vehementně se tvrdí, že PB je s námi v každé situaci našeho života, i v té nejtěžší. Že nás nikdy neopustí. Že (se) na to můžeme spolehnout. PB je s námi v PJK, který za nás umřel na Golgotském kříži.
4.
Někteří osvícenější kazatelé v osvícenějších kázáních ještě při-konstatují: Že PB pomáhá jinak, nežli si představujeme nebo dokážeme představit.
5.
Zavrcholující a zakončující Amen se řekne tam, kde by mělo následovat: Jak vlastně konkrétně PB pomáhá. Konkrétní jak bývá velmi slabou stránkou mnoha i silných kázání silných kazatelů.
e)
Přiměřená osnova kázání.
1.
Konstatuje se mizerná situace Izraele tehdy. Bylo více než přehršel reálných důvodů ke strachu.
2.
Zmíní se, že v moderní době je na tom člověk sice lépe nežli byl izrael tehdy, ale že má rovněž hodně důvodů ke strachu a obavám.
3.
Strachu je možno podlehnout nebo je možné se zvetit. Bible vybízí: Neboj se. Je to dobré povzbuzení vždycky, i kdyby člověk neměl žádný trumf v zádech.Je však trumf: Bůh je pomoc Izraele. Naše pomoc v každé situaci života.
4.
Nakonec následuje různě sporný a nedořešený konstatovací závěr: Že PB (přece) pomáhá. Velké jak s velkým otazníkem je závěrečnou slabinou většiny kázání.
f)
Izaiášova slova však jsou obrovským povzbuzením, které neumlklo v průběhu staletí a tisíciletí ani (spornému) díky zástupům nemyslících nebo nedomýšlejících kazatelů.
g)
Jediná obrana proti strachu: Nebát se.
1.
I když nemá ustrašenec již zmíněný trumf v zádech.
2.
Zvěst knihy Jobovy: Neklesat na mysli ani v nejtěžší situaci života.
3.
Boží pomoc spočívá (Opatrně řečeno: mimo jiné) v tom, že se člověk zvetí a získá (nebo, jak věří, přijme) sílu k tomu, aby se postavil a aby se nebál. Člověk tedy jde dál životem pevně ve spolehnutí na Boha.
4.
Nevěřící ovšem může (právem) říci, že člověk vlastně (ve skutečnosti) spoléhá (sám) na sebe.
h)
Řecký básník a protofilosof Archelaos (740 ante) konstatoval: Vposledu může člověk spoléhat jen na dvě věci: Na sebe sama a na peníze.
1.
Izaiáš (literární podoba knihy) žil až dosti po Archelaovi. Ve starověku se však žilo dějinně poněkud pomaleji nežli v moderní době. Navíc ještě hrály značnou roli reálné praktické komunikační možnosti. Resp. Nemožnosti.
2.
Nelze proto předpokládat, že by Izaiáš od Archelaa opisoval. Lze však nejen (více než jen) předpokládat, že v tehdejší době byly obecněji prožívány a pociťovány určité nálady. Obdobné životní podmínky totiž vedou lidi k obdobným reakcím.
3.
Mimochodem, jsme v době, která má už velmi blízko k začátku dalekosáhlých světodějně-ideologických změn v 6. Století ante v tehdejším světě: Persie: Zarathustra. Indie: Budha. Kastovní systém. Čína: Konfucius. Lao-tse.
4.
Ani farář se jistě nemusí bát nahlédnutí a přihlédnutí k religionistickým souvislostem. Zřetelněji a kontrastněji mu pak vynikne jedinečnost, neopakovatelnost, specifičnost a mimořádnost biblické zvěsti.
i)
V 8. Století ante vznikly v Řecku tzv. Homérské eposy (Ilias, Odyssea). Druhým obdobným literárně velmi plodným autorem tehdejší doby byl Hesiodos.
1.
Oba autoři mimo jiné shrnují bohatství dosavadních řeckých mýtů a ideologie v širším slova smyslu. Jedná se o oficielní ideologii horních vrstev světských i kněžských.
2.
Život člověka je prožíván a řešen v souvislosti s bohy. Jenže je nad slunce jasnější, že řečtí bohové v olympských výšinách jsou odrazem reálné lidské skutečnosti v širokém slova smyslu dole na zemi.
3.
Proti homérsko-hesiodovskému pohledu na život v hávu a s přízdobami božských souvislostí předkládá Archelaos střízlivý a takřka materialistický obraz reality života.
4.
Oba směry (Homérs Hesiodem, Archelaos) však vystihují realitu konkrétního života na zemi. Každý však svým způsobem, pojetím a s vlastními specifickými argumenty.
5.
Příklad:
- Archelaos řekne nepřeslechnutelně naplno, že člověk vposledu může spoléhat jen na sebe a na peníze.
- Homérův Odysseus počítá s bohy, jedná s nimi různým způsobem, včetně obětními dary, užívá služeb kněží a věštců, ale fakticky musí zase spoléhat na sebe, na svou chytrost, na svůj majetek (lodě, mužstvo).
O majetek vposledu jde.
Odysseus se nech ce o něj nechat připravit nápadníky své údajně již ovdovělé ženy.
6.
Když má člověk v zádech vědomí nebo realitu Boha nebo bohů, je to pro něj v každém případě velká subjektivní psychologická pomoc.
j)
Je na místě, když farář pro zvýšení efektu, působnosti a působivosti svého kázání a pro dotažení biblických myšlenek uvede kladné příklady Boží pomoci v bibli, v dějinách nebo v současném životě kolem nás.
Na místě samozřejmě a pochopitelně je, že nebude uvádět takové příklady, kdy to věřícím lidem nějak nevyšlo, i když ve víře a naději spoléhali na PB celým srdcem svým.
Milý faráři, ve dvacetiminutovém kázání nemůžeš stačit říci lidem všecko, co víš, znáš a co bys měl promýšlet. Měl bys toho vědět opravdu mnohem víc nežli tvoji posluchači. Své posluchače nemusíš ani podceňovat, ani před nimi cokoliv mlžit.