Izaiáš 41,14.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Nový rok.

Text:

Izaiáš 41,14.
Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova. Já pomáhati budu tobě, praví Hospodin a vykupitel tvůj, svatý izraelský.
14
Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.

Čtení:

Desatero.
Matouš 8,23-28. Utišení bouře.
Marek 4,30-41.
Marek 4,30-34: Podobenství o hořčičném zrnu.
Marek 4,35-41: Utišení bouře.

Suspirium:

Izaiáš 40,31: Ti, kteří očekávají na Hospodina, nabývají novou sílu.
Milovati budeš PB svého z celého srdce svého, ze vší duše své, ze vší mysli své, ze vší síly své. Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Izaiáš 43,1-3.
Před modlitbou: Jan 4,24: Bůh duch jest, a ti, kteří se k němu modlí, mají se modlit v Duchu Božím a v pravdě (pravdivě).
Po čtení: Žalm 119,105: Pane, tvé slovo je jako svíce nohám mým a jako světlo na stezce života mého.

Písně:

Žalm 46. 68: když Bůh v své moci povstane. 182: PB je síla má. 200: V tvé síle, PB můj. Žalm 8. Žalm 25.

Osnova:

1)
Strach Izraele po zničení chrámu.
a)
O vlastní existenci.
b)
O Boží věc na zemi.
2)
Strach lidí dnes. Beznadějnost života v mnoha směrech.
3)
Opora pro Izraele: SB.
4)
JK, naše opora.

Postup:

1)
Všichni jsme už někdy zažili strach.
a)
Každý člověk se občas bojí něčeho, co by mu mohlo uškodit. Děsí se toho. Nebo o čem si myslí, že by mu mohlo uškodit.
b)
Nikdo z nás není takový románový hrdina, aby se aspoň někdy něčeho nebál. Nebo někoho.
c)
Ani církev, která žije uprostřed tohoto světa, není vyňata ze strachu. Tak i jí, stejně jako jednotlivým křesťanům, strach mnohdy svazuje ruce a zavírá ústa. Strach podlamuje síly. Poklesávají nohy a třesou se ruce.
d)
SB ale volá do takové situace církve i jednotlivce: neboj se.
2)
Prorok tak volal k Izraeli, který se nacházel ve velmi svízelné situaci.
a)
Část Izraele byla odvlečena do babylonského zajetí. Část žije, lépe řečeno živoří, doma mezi troskami zničených měst a vypálené země.
b)
Malý Izraelský národ byl jako nic před obrovskou rozpínající se velmocí babylonskou. Opravdu jako ten červíček, kterého drtí veliký balvan nebo kterého může kde kdo zašlápnout. Po lidsku viděno bylo postavení Izraele beznadějné.
c)
Skoro bychom chtěli omlouvat strach Izraele.
3)
Izrael se bál.
a)
Bál se, že bude smeten z povrchu zemského jako národ. Strach o sebe, o svůj život, o svou holou existenci. K tomu nutno připočítat strach jednotlivců o sebe.
b)
Další strach Izraele. Sužovaly ho pochybnosti ohledně víry. Izrael byl zvláštní lid. Byl držen vírou. Nyní je sklíčen po stránce vnější i vnitřně. Skleslost. Deprese. Ochablost. Mdloba. Únava.
c)
Jak je to vlastně s vírou v Hospodina? Je to víra falešná či marná? Což je Bůh opustil? Vždyť až dosud to byla právě a jedině víra v Hospodina, která držela Izraele v jednotě, v pospolitosti církevní i národní.
d)
Izrael přece žije z vůle Boží, nikoliv ze své vlastní síly. Nežije z milosti mocných tohoto světa.
e)
Nyní přišel otřes. Že i Boží věci v tomto světě přijdou nazmar.
f)
Tíha tohoto poznání doléhá a dopadá na Izraele tím víc, čím víc si uvědomuje svou slabost, nemohoucnost, malátnost, neschopnost, beznaději a bezradnost.
g)
Izrael poznává, že vlastní silou nic nesvede. Prožívá opuštěnost od okolního světa. Dokonce, jak se mu zdálo, jedná se o opuštěnost od samotného Pb.
3)
Poznání vlastní slabosti a opuštěnosti je pro člověka vždy otřesné. Někdy i tragické. Je mnoho příležitostí, kdy lidé mají možnost si to uvědomit.
a)
Může to být tehdy, kdy jsme připoutáni na lůžko a jsme zmítáni těžkou chorobou. Kdy si uvědomujeme a prožíváme situaci mezi životem a smrtí.
b)
Někdo si to uvědomí, když pozoruje krásu přírody a vesmíru. Matematický řád a přesnost panující ve vesmíru fascinuje.
c)
Jiný zase tehdy, když se setká se silnějším člověkem, který mu škodí a dává mu slovy i činy najevo, že si vůči němu může dovolit, co chce. Že mu může uškodit, kdyby jen chtěl. Kdykoliv mu může uškodit, když bude chtít. Že ho třeba i úplně smete, kdyby jen chtěl.
d)
Stejně jako před staletími a tisíciletími je i dnes člověk tísněn strachem v nejrozmanitější podobě a obdobě.
1.
Stále se člověk bojí.
- Ani moderní doba pokroku, vědy a techniky člověka tohoto strachu nezbavila.
- I dnes totiž stále existují nemoci, sobectví, nenávist, války a těžkosti jednotlivců.
2.
Člověk se stále znovu a znovu pokoušel a pokouší uchopit svůj život do svých vlastních rukou.
3.
Stále znovu a znovu se však s bolestí přesvědčuje, že se mu to nedaří.
e)
Člověk hledá oporu, poněvadž ve strachu se nedá trvale žít. Aspoň ne plným životem.
f)
Opory pro život.
1.
Ani věda a technika nezbaví člověka strachu, tísně a obav.
2.
Všechny opory společenské a osobní se časem vždy ukáží jako nepevné a zklamou jako modly. Ukáží se nepevnými, marnými, nicotnými.
g)
Tehdy, když se kácí a bortí všecko to, čeho si člověk tolik a tak velice cenil a oč se tak velice opíral a na čem zakládal svůj život, uvědomí si, že je najednou sám.
1.
Žalostně sám.
2.
Ze všech pilířů a opor zůstaly jen trosky a ruiny.
3.
A za tím vším se šklebí prázdná prázdnota.
4.
Strach se zesiluje. Je to strach z toho, co přijde dál.
4)
V takové situaci se nacházel i Izrael.
a)
Cítil se být v v beznadějném postavení, když padly hradby Jeruzalema a Hospodinův chrám byl zničen, naprosto zbořen.
1.
Část národa byla odvlečena do babylonského zajetí.
2.
Žádná vnější opora, která by zaručovala existenci Izraele jako národa i jako církve už neexistovala. Vždyť byly zbořeny jeruzalemské hradby a z chrámu zůstaly jen plevelem a trním zarůstající ruiny.
3.
Izrael stojí v této chvíli na pokraji zoufalství a strachu z budoucnosti.
b)
Uprostřed všech trosek z opor Izraele však zůstala jedna jediná jistota, která přetrvala.
1.
Nebyla to pro Izraele opora viditelná, zřetelná a evidentní.
2.
Nebila do očí.
3.
Nebylo to hmatatelné, patrné.
4.
Bylo to slovo. Byl to slib, že Hospodin je se svým lidem. Že ho neopustil. Že o něm stále ví. Že pomůže.
c)
Jedinou pravou a legitimní zárukou, že Izrael bude trvat, že nebude rozehnán do všech koutů světa, že se bude i nadále shromažďovat k oslavě Božího jména, že bude vyznávat Hospodina, je Hospodin sám.
1.
Hospodin. Vykupitel. Svatý izraelský.
2.
Ten bůh, který mluvil s Mojžíšem a vedl Izraele pouští do zaslíbené země.
3.
Hospodin byl se svým lidem ve slavných i těžkých dobách. Je to zkušenost otců.
4.
Tento Bůh nezapomíná na své vyznavače ani ve zvlášť těžké chvíli.
5.
Osobní Bůh pro každého jednotlivce.
6.
Dal Izraeli Desatero. Dobrý Boží zákon.
d)
Izrael si má uvědomit, že není sám.
1.
Teoreticky to Izrael vždycky věděl.
2.
Pokud by Izrael nepočítal, že s ním je Bůh, přestal by existovat jako Izrael.
3.
Církev přece také nemůže existovat bez JK, leda vnějškově, jako organizace, instituce, třeba navenek vzkvétající.
e)
Boží přítomnost. Vědět o ní. Počítat s ní.
1.
Bůh je s Izraelem. Pomáhá mu nést jeho těžkosti, zármutek.
2.
Pro Izraele tehdy, stejně jako pro nás dnes, je Hospodin skalou života, hradem přepevným, útočištěm. Štít. Pavéza. Vůdce našeho života. Vysvoboditel. Vykupitel. Bůh je v JK s námi. Útočiště i síla ve všelikém soužení.
3.
Osobní zkušenost. Izrael. David. Luther. Proroci. Křesťanská církev.
4.
Ve víře lze spolehnout na JK. Vedení v životě.
5.
Nemusíme se bát běsnících mořských vln. Ani té poslední vlny, která se přes každého z nás převalí.
f)
Věc JK v tomto světě není založena na žádných vnějších oporách. Není založena ani na nás. Boží věc se v tomto světě prosazuje svou vlastní silou.
1.
Vždy se najdou lidé, kteří budou zasaženi SB a budou ochotni je nést i dál.
2.
Vědomí poslušnosti a vyvolenosti.
3.
Jistota, že JK je se svou církví.
4.
Posila pro nás dnes.
5.
Pomoc: ujištění o boží přítomnosti.
6.
Síla a radost ze života.
g)
Nejen ujištění Boží pomoci.
1.
Pb skutečně pomáhá.
2.
Třeba to hned nevidíme.
3.
Třeba trochu jinak, než jak bychom čekali a předpokládali.
4.
PB má mnoho cest, aby nás zachránil.
h)
Každý farář ve svém kázání na tomto místě jistě nasadí páky a zmíní řadu konkrétních příkladů, které budou blízké jeho konkrétním posluchačům.
1.
Pokud by to farář neudělal, tak kázání nevyzní a nedozní prakticky.
2.
Kázání pak skončí jen s nevyjasněným a neujasněným otevřeným teoretickým koncem.
- Takový do praxe života nedotažený konec kázání však někteří posluchači pokládají za líbivý.
- Zdaleka ne všichni posluchači kázání však horují pro plytký farářský poetismus.

Pomoc od Boha.

1)
O Boží pomoci jako takové nemá věřící důvod ani v nejmenším pochybovat.
2)
Bible častokrát a rozličnými způsoby vybízí ke spoléhání (se) na Boží pomoc.
3)
Typický příklad konstrukce biblické a zvláště farářské argumentace. Izaiáš 41,14: Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
a)
S kazatelskou oblibou se tento text vytrhne z konkrétní historické a literární souvislosti. Dokonce i z bezprostředního kontextu kapitoly 41. Pateticky se pak patetisuje o tom, že nám PB může pomoci vždycky a ve všem.
b)
Výrok lidové evangelické zbožnosti: Bůh neopustí, i když dopustí.
1.
Opatrně s takovými zdánlivě vele-zbožnými závěry. Může to samozřejmě být pravda. Může to samozřejmě pomoci některému člověku v jeho konkrétní tísni a situaci.
2.
Bůh však není určující (řídící, manipulující) či dopouštějící Osud, který má ve všem prsty. Mnohá neštěstí a těžkosti si jednotlivý člověk, církev a svět způsobili vyloženě vlastní vinou, dokonce neposlušností právě Božích přikázání a nevěrností Bohu.
3.
Nevmanipulovávat PB do všeho. Boží režije je jiná nežli je obecně lidské povědomí o osudovosti. Tzv. Boží dopuštění nebo Boží řízení (přímé způsobení) navíc vyjde pro nemocného, postiženého, pro člověka v těžkostech života, prakticky nastejno.
c)
Bible nebagatelisuje situaci člověka. Žádné falešné uklidňování typu: Ale ono to není tak zlé. Ty to dobře nevidíš. Vidíš to špatně. Nějak bylo, nějak bude. Však ono to nějak zase vyjde. Je brána vážně realita důvodů a příčin strachu.
d)
Aplikace v kázání.
1.
Konkretisovat Boží pomoc do dnešní situace konkrétních lidí. Nezůstat u všeobecnosti a obecnosti. Dotáhnout to hodně dolů do běžného života.
2.
Chyba mnohých i dobrých kázání dobrých kazatelů: V patetickém aktualisačním závěru kázání se vele-pateticky (ale mnohdy s prapodivnou aktualisačností) konstatuje, že (přece) PB pomáhá.
3.
Vehementně se tvrdí, že PB je s námi v každé situaci našeho života, i v té nejtěžší. Že nás nikdy neopustí. Že (se) na to můžeme spolehnout. PB je s námi v PJK, který za nás umřel na Golgotském kříži.
4.
Někteří osvícenější kazatelé v osvícenějších kázáních ještě při-konstatují: Že PB pomáhá jinak, nežli si představujeme nebo dokážeme představit.
5.
Zavrcholující a zakončující Amen se řekne tam, kde by mělo následovat: Jak vlastně konkrétně PB pomáhá. Konkrétní jak bývá velmi slabou stránkou mnoha i silných kázání silných kazatelů.
e)
Přiměřená osnova kázání.
1.
Konstatuje se mizerná situace Izraele tehdy. Bylo více než přehršel reálných důvodů ke strachu.
2.
Zmíní se, že v moderní době je na tom člověk sice lépe nežli byl izrael tehdy, ale že má rovněž hodně důvodů ke strachu a obavám.
3.
Strachu je možno podlehnout nebo je možné se zvetit. Bible vybízí: Neboj se. Je to dobré povzbuzení vždycky, i kdyby člověk neměl žádný trumf v zádech.Je však trumf: Bůh je pomoc Izraele. Naše pomoc v každé situaci života.
4.
Nakonec následuje různě sporný a nedořešený konstatovací závěr: Že PB (přece) pomáhá. Velké jak s velkým otazníkem je závěrečnou slabinou většiny kázání.
f)
Izaiášova slova však jsou obrovským povzbuzením, které neumlklo v průběhu staletí a tisíciletí ani (spornému) díky zástupům nemyslících nebo nedomýšlejících kazatelů.
g)
Jediná obrana proti strachu: Nebát se.
1.
I když nemá ustrašenec již zmíněný trumf v zádech.
2.
Zvěst knihy Jobovy: Neklesat na mysli ani v nejtěžší situaci života.
3.
Boží pomoc spočívá (Opatrně řečeno: mimo jiné) v tom, že se člověk zvetí a získá (nebo, jak věří, přijme) sílu k tomu, aby se postavil a aby se nebál. Člověk tedy jde dál životem pevně ve spolehnutí na Boha.
4.
Nevěřící ovšem může (právem) říci, že člověk vlastně (ve skutečnosti) spoléhá (sám) na sebe.
h)
Řecký básník a protofilosof Archelaos (740 ante) konstatoval: Vposledu může člověk spoléhat jen na dvě věci: Na sebe sama a na peníze.
1.
Izaiáš (literární podoba knihy) žil až dosti po Archelaovi. Ve starověku se však žilo dějinně poněkud pomaleji nežli v moderní době. Navíc ještě hrály značnou roli reálné praktické komunikační možnosti. Resp. Nemožnosti.
2.
Nelze proto předpokládat, že by Izaiáš od Archelaa opisoval. Lze však nejen (více než jen) předpokládat, že v tehdejší době byly obecněji prožívány a pociťovány určité nálady. Obdobné životní podmínky totiž vedou lidi k obdobným reakcím.
3.
Mimochodem, jsme v době, která má už velmi blízko k začátku dalekosáhlých světodějně-ideologických změn v 6. Století ante v tehdejším světě: Persie: Zarathustra. Indie: Budha. Kastovní systém. Čína: Konfucius. Lao-tse.
4.
Ani farář se jistě nemusí bát nahlédnutí a přihlédnutí k religionistickým souvislostem. Zřetelněji a kontrastněji mu pak vynikne jedinečnost, neopakovatelnost, specifičnost a mimořádnost biblické zvěsti.
i)
V 8. Století ante vznikly v Řecku tzv. Homérské eposy (Ilias, Odyssea). Druhým obdobným literárně velmi plodným autorem tehdejší doby byl Hesiodos.
1.
Oba autoři mimo jiné shrnují bohatství dosavadních řeckých mýtů a ideologie v širším slova smyslu. Jedná se o oficielní ideologii horních vrstev světských i kněžských.
2.
Život člověka je prožíván a řešen v souvislosti s bohy. Jenže je nad slunce jasnější, že řečtí bohové v olympských výšinách jsou odrazem reálné lidské skutečnosti v širokém slova smyslu dole na zemi.
3.
Proti homérsko-hesiodovskému pohledu na život v hávu a s přízdobami božských souvislostí předkládá Archelaos střízlivý a takřka materialistický obraz reality života.
4.
Oba směry (Homérs Hesiodem, Archelaos) však vystihují realitu konkrétního života na zemi. Každý však svým způsobem, pojetím a s vlastními specifickými argumenty.
5.
Příklad:
- Archelaos řekne nepřeslechnutelně naplno, že člověk vposledu může spoléhat jen na sebe a na peníze.
- Homérův Odysseus počítá s bohy, jedná s nimi různým způsobem, včetně obětními dary, užívá služeb kněží a věštců, ale fakticky musí zase spoléhat na sebe, na svou chytrost, na svůj majetek (lodě, mužstvo).
O majetek vposledu jde.
Odysseus se nech ce o něj nechat připravit nápadníky své údajně již ovdovělé ženy.
6.
Když má člověk v zádech vědomí nebo realitu Boha nebo bohů, je to pro něj v každém případě velká subjektivní psychologická pomoc.
j)
Je na místě, když farář pro zvýšení efektu, působnosti a působivosti svého kázání a pro dotažení biblických myšlenek uvede kladné příklady Boží pomoci v bibli, v dějinách nebo v současném životě kolem nás.
Na místě samozřejmě a pochopitelně je, že nebude uvádět takové příklady, kdy to věřícím lidem nějak nevyšlo, i když ve víře a naději spoléhali na PB celým srdcem svým.
4)
Milý faráři, ve dvacetiminutovém kázání nemůžeš stačit říci lidem všecko, co víš, znáš a co bys měl promýšlet. Měl bys toho vědět opravdu mnohem víc nežli tvoji posluchači. Své posluchače nemusíš ani podceňovat, ani před nimi cokoliv mlžit.
1.
Pravda nás přece vysvobodí, že ano?
2.
Pokud, milý faráři, zpohodlníš a nebudeš studovat a hlavně se obejdeš bez promýšlení a dotahování biblického textu do konkrétního života lidí pod kazatelnou, dřív nebo později se to na tvých kázáních pozná.
- Spíš dřív než později.
- Někdy dokonce velmi brzo.

Poznámky:

1)
Naděje pro každého.
a)
Jednotlivec. Církev. Problémy světa.
b)
Kde jinde lze vidět větší naději než u Boha?
c)
Zaslíbení.
1.
Nesnadné k pochopení.
2.
Porozumění chybí mnohdy i v církvi.
3.
Spojit se ve víře. Východisko z problémů.
2)
Bůh je s námi.
a)
Když se nám dobře vede, máme dojem, že s námi opravdu je.
1.
Pro některé lidi i důkaz.
2.
Předkládají to jako důkaz, že je s nimi Bůh, protože se jim dobře daří.
b)
Víra je ale opora i v těžkostech života. Bůh neopustí, i když se nám vede zle.
3)
Padají pilíře a opory.
a)
Lépe je na tom ten, kdo má opory.
1.
Má co padat a rozpadat se.
2.
Jsou i lidé, kteří žijí bez opor či jen s malými oporami.
b)
S JK může člověk počítat v nemoci i ve stáří.
1.
Neschopnost (někdy i nemožnost) zvládat svůj vlastní život.
2.
Vyhlížíme poslední jistotu a oporu.
4)
Izrael už neexistuje.
a)
Žádné vnější opory.
b)
Neumíme si to ani představit.
c)
My. Těžko se vžít do situace, že bychom těžce a vážně onemocněli. Přiblížit si to. Umře někdo z našich blízkých. Onemocní. Denně se s tím po měsíce nebo léta setkáváme. Resp. Jednou budeme setkávat.
5)
Naděje.
a)
Opora. SB.
b)
Hlas tichý a temný. Eliáš na Orébě.
6)
Job.
a)
Víra v pohodě života.
b)
Utrpení a těžkosti života: větší nápor na víru.
7)
Výrok lidové evangelické zbožnosti: Bůh neopustí, i když dopustí.
a)
Opatrně s takovými zdánlivě vele-zbožnými závěry. Může to samozřejmě být pravda. Může to samozřejmě pomoci některému člověku v jeho konkrétní situaci.
b)
Bůh není dopouštějící osud, který má ve všem prsty. Mnohá neštěstí a těžkosti si jednotlivý člověk, církev, svět způsobili vyloženě vlastní vinou, dokonce neposlušností právě Božích přikázání a nevěrností Bohu.
c)
Nevmanipulovávat PB do všeho. Boží režije je jiná nežli je obecně lidské povědomí o osudovosti.
d)
Tzv. Boží dopuštění nebo Boží řízení (přímé způsobení) navíc vyjde pro nemocného, postiženého, pro člověka v těžkostech života prakticky nastejno.
8)
Bible nebagatelisuje situaci člověka.
a)
Žádné falešné uklidňování typu: Ale ono to není tak zlé. Ty to dobře nevidíš. Vidíš to špatně. Nějak bylo, nějak bude. Však ono to nějak zase vyjde.
b)
V bibli je brána vážně realita důvodů a příčin strachu.
9)
Aplikace Boží pomoci v kázání.
a)
Konkretisovat Boží pomoc do dnešní situace konkrétních lidí. Nezůstat u všeobecnosti a obecnosti. Dotáhnout to hodně dolů do běžného života.
b)
Chyba mnohých i dobrých kázání dobrých kazatelů: V patetickém závěru kázání se vele-pateticky konstatuje, že (přece) PB pomáhá. Vehementně se tvrdí, že PB je s námi v každé situaci našeho života, i v té nejtěžší. Že nás nikdy neopustí.
c)
Že (se) na to můžeme spolehnout. PB je s námi v PJK, který za nás umřel na Golgotském kříži.
d)
Někteří osvícenější kazatelé v osvícenějších kázáních ještě při-konstatují: Že PB pomáhá jinak, nežli si představujeme nebo dokážeme představit.
e)
Amen se řekne tam, kde by mělo následovat: Jak vlastně konkrétně PB pomáhá. Konkrétní jak bývá velmi slabou stránkou mnoha i silných kázání silných kazatelů.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.