Verze 5.
(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)1) Zbytky Izraele v Babyloně.a) Není naděje na propuštění ze zajetí.
b) Není kam se vrátit. Trosky v Izraeli.
c) Doba úzkosti. Únava. Beznaděje. Bezvýchodnost situace.
2) Dnes. Zabydlenost církve.
a) Usazenost církve.
1. Zajištěnost tím, co obětavě vytvořily minulé generace a co udržují dnešní obětavci v církvi.
2. Majetky. Kostely. Fary. Budovy.
3. Organizace.
b) Situace dnešní církve neodpovídá tehdejší situaci Izraele. Leda na individuální rovině života některých jednotlivců, ale velice obecně.
3) Izaiáš vyzývá. Volej.
a) Ne prázdné řeči. Ne jalový křik.
b) Luther: Kaž.
4) co volat?
a) Otázka vyprahlého a unaveného člověka.
b) Vše, co za něco stálo, je v troskách.
1. Všeobecný úpadek v Izraeli a s Izraelem.
- Judská země je zruinovaná a vylidněná.
- Babylonské zajetí.
2. Chrám je zbořen.
- - Rozklad a rozvrat náboženských i mravních hodnot.
- Duchovní bída.
- Pohanské vlivy.
- Přizpůsobování se okolí.
c) Tráva. Lidé jsou pouhá tráva. Velmi výstižný konkrétní obraz v dané konkrétní chvíli.
5) My. Co kázat, co říkat?
a) Sami jsme prázdní, vyprahlí.
1. Kazatelé jsou jen děti své doby.
2. Otazníky doby.
3. Obavy.
4. Úzkosti.
b) Hrozba fyzického zániku Izraele v Babyloně.
1. Severoizraelské kmeny se jaksi ztratily, rozplynuly. O 150 let delší zajetí. Asyrské zajetí.
2. Judští se v Babylonii postupně usazovaly. Přizpůsobit se tamnímu životu. Včlenit se do tamní společnosti.
c) Každému, i jednotlivci, hrozí konec. TRáva uschne. Časem svým nebo zrychleně posečením.
6) Poslední jistota na této zemi.
a) Zákon smrti. Dočasnost.
1. My jsme tráva. Nezakládat si na sobě.
2. I babyloňané jsou tráva.
3. SB je na věky.
- Ne prázdné slovo.
- Rozdíl ve slovech.
Slovo kmána, niemanda a pána.
Slovo vojáka a generála.
Slovo děcka a otce (hlavy rodiny).
Slovo prvňáčka a slovo paní učitelky.
b) Zaslíbení nové Boží budoucnosti.
7) Zamotaný lidský život.
a) Slovo naděje.
b) Bůh mluví k unavenému člověku.
8) Doba dnes. Tíseň. Strach či obavy mnohých ze zítřka. Vnitřní rozervanost. Bezradnost.
9) SB trvá na věky. Věčná Boží láska.
10) Obrazy: Poušť. Pastýř. Ovce. Tráva. Stádo.
Verze 6. Nový rok.
1)
Nadpis. Radostná zvěst. Izrael je v babylonském zajetí. Potěšení. Naděje. Spása.
2)
Jan Křtitel. Podobná slova naděje.
3)
Cesta pouští.
a)
Všeliké tělo je tráva.
b)
Málo veselé pro nový rok.
4)
Nový rok.
a)
Snadné recepty pro štěstí lidí.
b)
Vyhrnuté rukávy.
c)
Návody a návnady na snadné a lepší zítřky.
5)
Verš 10. Panovník Hospodin přichází s mocí proti silnému. Jeho paže se ujme vlády.
6)
Verš 15. Pronárody jsou jako kapka ve větru. Jako prášek na vahách.
7)
Sláva.
a)
Dílo člověka. Pozice. Funkce. Zpupnost. Pýcha.
b)
Všecko končí funusem. Pomíjivá tráva. I mocní.
c)
My to též rádi neslyšíme. Domyslet tuto pravdu o svém životě.
8)
Nový rok. Jsme o rok zase starší. Jsme tráva. Vadneme. Limitace. Vítr času.
9)
SB je na věky. Opravdu na věky. Kontrast od trávy. Naděje. Jisté. Pevné.
10)
Je (nám) to málo?
a)
Jen slovo.
b)
Ale: My jsme opravdu jen tráva.
c)
Poslední slovo nad námi je SB.
d)
Židům 1,1: Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval bůh.
e)
Kříž JK. Nad námi, nad světem.
f)
Poslední slovo: Ne zmar, ale život v JK. Jediná naděje a šance.
11)
Dbát na SB. Nezaměňovat SB za ochablé křesťanství.
12)
SB. Otázka oslovitelnosti neoslovitelné masy.
a)
Oslovuje jednotlivce.
b)
Projeví se v našem okolí, když je dosvědčujeme.
13)
Naděje SB.
a)
Trvá na věky.
b)
Nepotlačí ji lhostejnost a nezájem.
c)
Naděje pro vadnoucí trávu.
d)
Kde jinde najít naději.
Verze 7.
Rozdělit na 5 samostatných kázání:
1)
Potěšujte.
2)
Hlas. Hospodin mluví.
3)
Poušť.
4)
Všeliké tělo je tráva.
5)
Dobrý pastýř. Pomoc slabým.
Poznámky.:
1)
Poušť.
a)
Proč se o ní vlastně mluví?
b)
Co tam chce člověk pohledávat?
c)
Obraz. Mezi Izraelem a Babylonem je poušť.
d)
My: Poušť života. Oaza. Možnost života.
e)
Cesta na poušti. Nadějné.
f)
Je třeba dost fantazie, aby si to člověk představil.
2)
Kdo přichází? Pán. K nám.
3)
Potěšení.
a)
Jeremiáš a JK: Není pokoj. Soudy.
b)
Zde je konkrétní situace potěšování.
4)
Dosah do NZ.
a)
Jan Křtitel.
b)
U Lukáše i JK.
Poznámky 02:
1)
Exegese není jen záležitost hebrejštiny a řečtiny ze Septuaginty.
a)
Šíře dobového pozadí.
1.
Souvislosti.
2.
Aplikační dotažení až do dneška.
3.
Meditace.
b)
Osobně akcentovat pro život člověka.
c)
Kolektivismus víry a církve. Sbor.
2)
Závěr. Co jsem neměl odvahu napsat do knihy o naději, kterou Olymp vydal jako příručku pro odbor křesťanské služby a pro seniory.
a)
Před půl stoletím panovaly názory v církvi: Když opadne víra, nastane morální marasmus, morální rozklad společnosti.
1.
Nestalo se tak. Dnes to víme, resp. Ví to religionistika, bible, vědí to katolíci.
2.
Evangelíci o tom příliš nediskutují. A už vůbec o tom nepřemýšlejí.
3.
Lidé klidně žijí dál i bez víry. Z našeho pohledu to sice není plný život, je to poušť. I na poušti ovšem občas něco kvete, aspoň občas, např. V jarních deštích.
b)
Zhoršování podmínek života. Např. Praha po povodních. Doprava. Nacpané autobusy. Objevuje se bezohlednost, slovní i neslovní. Ráno, pozdě večer, přes den. Rysy pouště života.
c)
Jeremiáš 2,18-25. Bez komentáře si to lze doplnit.
3)
Síla hlasu. Decibely.
a)
Farář při kázání: 60 decibelů.
b)
Farář v katedrále: 65.
c)
Disko: 70 až 80 decibelů.
d)
Tryskáč, když startuje: 120-130. Hranice bolestivosti.
e)
6 miliard lidí, kdyby najednou vykřiklo: 250 decibelů.
f)
Nebylo by to nic, nic by to neznamenalo proti tichému hlasu Božímu.
4)
Kdo mluví.
a)
Co se říká.
b)
Ale i: Jak je to přijímáno.
5)
Pán. Nese slabou ovci.
a)
Netržní přístup.
b)
Dnešní církev: Takřka oficielně se propaguje tržnost. I vůči vlastním členům. Je to dost daleko od JK.
Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.