Kazatel 11,1-8.

(Kázání Starý zákon -> 21 Kazatel)
Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku

Text:

Kazatel 12,1:
Pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své.

Čtení:

Kazatel 11.
1
Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
2
Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
3
Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
4
Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
5
Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
6
Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
7
Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
8
I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
9
Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10
Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.

Kazatel 12,1-8.

1
Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
2
Než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
3
V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4
A zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5
A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6
Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

Písně:

569-3. Den po dni ubíhá. 571-3. Ó pracuj, dřív se schýlí. 550-3. Až potud nám pomáhal. 440-4. Ozvi se, můj pane. 232-5. Stůj při mně, stůj.

Postup:

1)
Kontext. Kazatel 11. Následuje Kazatel 12,1: Pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své. Předchází kletba pošetilosti. Najít orientaci v životních zmatcích.
2)
Hledání orientace v životních zmatcích. Moudrý a nemoudrý. Jak naplnit život. Jak prožít život smysluplně. Co dělat ve zmatcích a proměnách života.
3)
Věci, které člověk nemá ve své moci.
a)
Ovlivňuje to život člověka i církve. Člověk mnohé ani nezná a nemůže znát. Není v moci člověka to měnit a změnit.
b)
Verš 3. Mraky. Déšť. Pád stromu. Přírodní jevy a katastrofy.
c)
Verš 5. Co člověk nezná.
1.
Cesta větru. Vznik větru. Kdy přijde.
2.
Vývoj života v rodičce. Těhotná.
3.
Dílo Boží je rovněž obestřeno tajemstvím pro člověka. Boží stvořitelské a tvořitelské řády.
d)
Verš 6. Člověk neví, zda se zdaří jeho dílo.
1.
Vůbec, zda je dobré to, co udělal.
- Otázka rozsévání. Zda to vyroste.
- Odhadnout předem, zda je dobré to, co člověk udělá.
2.
Dobrý úmysl udělat dobré. I dobré úsilí. Dojde ke zvratu. Nevydaří se to.
3.
Tvorba mezilidských vztahů. Zvraty. Neočekávaně, nezaviněně.
4)
Pošetilá reakce člověka.
a)
Tváři v tvář vědomí a poznání, že nemůže vše ovlivnit a zvládnout, ba ani předem vše poznat.
1.
Nadměrné opatrnictví, úzkostlivost.
2.
Neochota vzít na sebe riziko, resp. Odpovědnost. Přitom to patří k lidství.
3.
Někdy to může souviset s pohodlností či leností. Někdy povahový rys: nerozhodnost.
b)
Verš 4. Kdo příliš dá na vítr, nebude sít. Kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Čekání na vhodnou dobu, že přijde. Často se složenýma rukama.
1.
Nikdy nebude tzv. Nejvhodnější doba pro to, co by měl člověk udělat.
- Nejde jen o práci.
- I otázka mravních rozhodnutí.
2.
Je třeba na sebe vzít riziko, že to člověku nevyjde.
- Že člověk neodhadne správně vhodnou chvíli.
- Že se splete.
- Že to dopadne jinak. I při nejlepší snaze.
- Kdo nadměrně čeká, nemusí se dočkat.
- Vyčkávací taktika údajně nic nepokazí.
- Ale též leckdy nic dobrého neudělá.
- Kazatel 3. Příhodná chvíle.
- Čas mlčení a čas mluvení.
- Správný odhad.
- Ne zase do všeho jít hlava nehlava, rovnýma nohama, z mosta do prosta. Rozmysl.
3.
Ovlivňovat podmínky života, okamžiky.
- Svým jednáním, rozhodnutím.
- K tomu patří i rozvaha. Zbrklost také všechno nevyřeší.
- Vytváření či spoluvytváření situací života. Životní rozhodnutí.
- Příklad. Vyhlížení a hledání nejvhodnějšího manžela, manželky. Každý touží oprávněně po svém ideálu. Nikdo není dokonalý. Dokonce ani my sami ne.
- Ve vší odpovědnosti života se nebát vzít na sebe riziko dalšího života, který svým rozhodnutím spoluvytváříme.
4.
Manažér obecně.
- Špatné rozhodnutí je mnohdy lepší než žádné. Může se napravit.
- Nerozhodnost není na místě. Ale zbrklost také ne.
- Dobré rozhodnutí je ale mnohdy i umět čekat a nedělat nic.
- A tak jsme zase u toho: Snažit se rozhodovat odpovědně a s rozmyslem. Ale je v tom vždy riziko.
5)
Řešení moudrého člověka. Věřícího člověka. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem. Nadpis: Nepolevuj ve svém díle. Co člověk může a má dělat tváři v tvář realitě života.
a)
Nemůžeme realitu života změnit, cele utvářet.
b)
Nemůžeme vše ani poznat, rozpoznat.
1.
Kazatel žádá aktivní přístup k životu.
2.
Opakem by byla pasivita: Mouchy, snězte si mne.
6)
Troji okruh zaměření Kazatele.
a)
Citlivost pro druhé lidi.
1.
Pro jejich nouzi. Verš 1: Pouštěj svůj chléb po vodě. Skutky milosrdenství těm, kteří to nemohou oplatit, vrátit, revanšovat se. Jako voda odnáší nenávratně pryč. Nevypočítavost pomoci. Umět se něčeho pro druhého vzdát.
2.
Zaslíbení: Po mnoha dnech se s ním shledáš. Pomohou zase jiní, kterým jsem zase já nepomohl. O kterých jsem nevěděl. Člověk zestárne, vyrostou mladší. Řetěz. V církvi i ve světě.
3.
Vzájemná solidarita věřících. Okruh našich přátel a známých. Rozvrstvení.
- Od kterých přijímáme. Nejen materielně. I morálně, duševně, duchovně. Kulturně. Čas. Vzdělání. Radost. Informace.
- S nimiž jsme si rovni. Reciprocita. Vzájemná spolupráce. Doplňování se. Jeden je druhému přínosem v tom, druhý prvnímu v onom. Podpora. Růst. Společné hledání.
- Ti, kterým víc dáváme, pomáháme. Jaksi oplátka za to, že přijímáme víc od druhých (jiných). Bez očekávání, že nám to vrátí. V prvním případě my též nevracíme tolik.
4.
Verš 2. Rozdat svůj dílmezi 7 či 8. Nevíš, co zlého se stane na zemi. Pomoci jiným. Platí zaslíbení: Jiní zase pomohou tobě. Matouš 5: Blahoslavení milosrdní. Oni milosrdenství dojdou.
- Ideál, jak by to mělo platit a fungovat v církvi. Zkušenosti mnohdy ukazují jinam, když člověk opravdu potřebuje pomoc. Tržnost proniká i do církve. Tržní přístup. Bible je v tomto ohledu a směru značně zastaralá. Vidí idealisticky. Ale i humanisticky.
- Kdyby to fungovalo, žilo by se lépe.
b)
Pracovitost. Píle.
1.
Verš 6. Rozsévej své símě od rána. Nedopřej svým rukám klidu do večera. Udělat ze své strany všechno, aby se dílo zdařilo. I když víme, že nic není zaručeno, že není vše beze zbytku v naší moci.
2.
Píseň: Ó pracuj, dřív se schýlí.
3.
Snažit se, pokud to jen jde, aby člověk nemusel být na obtíž druhým. Případně, aby člověk sám mohl pomoci druhým. Někdy to okolnosti života neumožní. Invalidita. Vnější okolnosti a pod. O tom ale pojednávají jiné oddíly bible.
4.
Křesťanova poctivost v práci. Aby sloužil jiným.
- Pavel: 1 Tesalonickým: Kdo nechce pracovat, ať nejí.
- Křesťan není ani lenoch, ani vyžírka.
- Lenin: Kdo nepracuje, ať nejí.
c)
Celkový pohled na život. Nadhled.
1.
Verš 7. Sladké je vidět světlo. Vidět slunce je milé očím.
2.
Příklad. Pochopíme to u slepce. Je ve svém životě ochuzen o vidění světla.
3.
Obraz: Světlo je obrazem úspěchu.
4.
Jákob. Genesis 32: Vzešlo mu slunce.
5.
Přeneseně: Světlo Boží pravdy.
6.
Slunce: i teplo. Jistota života. Radost ze života. Nestydět se přijímat od PB plnost jeho darů pro život. Šťastný život. Boží štědrost.
7.
Přijímat plnost života s čistým svědomím. Pokud člověk není sobcem zahleděným jen do sebe. Viz: Verš 1-2. Umět též obdarovat jiné. Způsobit jim radost nebo úlevu. V jejich nouzi, potřebě, nedostatku, šedi života.
8.
Učit se žít plným životem. Radost z Božích darů. I tváři v tvář skutečnosti, že všechno v životě nezvládneme, neovlivníme a ani nepoznáme.
7)
Verš 8: Pokud se člověk dožije mnoha let.
a)
Filipenským 4,4: Vždycky se radovat. Ze všech let. Ale: v Pánu.
b)
Pamatovat na dny temnoty. Bude jich mnoho. Předem počítat s tím, že mohou přijít.
c)
Mohou přijít dny zlé a vážné, v nichž nemáme a nebudeme mít zalíbení. Být na to připraven. Učit se vyrovnávat i s myšlenkou smrti.
d)
Jak konkrétně?
1.
Občasná návštěva nemocnice a domova důchodců. Všimnout si i těch, koho nikdo nenavštívil. Osamocení lidé. I v bytech. Velkoměsto i vesnice. Lavičky v parku ve městě. Lidé sedí sami. Smutný pohled.
2.
Všimnout si v kostele toho, kdo stojí sám a osamoceně.
3.
Účastnit se pohřbu.
4.
Učit se občas někomu pomoci v jeho těžkostech. Člověk vidí, že i druzí mají mnoho problémů, které jim přerůstají přes hlavu. Učit se někomu udělat radost.
e)
Nemáme právní nárok vůči PB, že musíme svůj život prožít jen v radostech a ve světle. Vděčně však smíme od PB přijímat vše krásné a pěkné v životě. On dává radost. Učit se radosti, být radostný.
f)
Deuteronomium. Největší hřích Izraele. Izrael: Nectili Hospodina na poušti se srdcem radostným. Přitom se říká, že měli všechno potřebné pro život od Hospodina. My máme mnohem víc.
g)
Uvědomit si, že to zlé a nesnadné v životě není od PB. Zlé je proti Boží vůli a proti Božímu záměru. PB chce plný a krásný život člověka. Moc zla a hříchu ve světě v různé podobě.
8)
Dny temnoty.
a)
Pamatovat, že jich bude mnoho. Neukolébávat se falešnou iluzí, že život je procházka v růžovém háji. Vzít vážně realitu života. Těžkosti. Problémy. Vysilující námaha. Nesplněné touhy.
b)
Zbytečně vynakládaná námaha a energie na mnohé v životě. Dodatečně na to člověk přijde. Pozdě bycha honit. Spotřeba času života na to, co člověk nakonec nevidí jako přínos.
c)
Zmařené dobré dílo. Nepochopení. Neporozumění. Zneužití. Pocit marnosti a zbytečnosti. Pomíjejícnost. Zmar. Nicotnost. Zklamání.
9)
Závěr. Verš 8: Cokoli přijde, je pomíjejícnost. Několikrát se to v Kazateli opakuje. Pomíjí vše, opravdu všecko.
a)
Dny těžké, neradostné.
b)
Dny plné slunce a štěstí.
c)
Lidské prohry a zklamání. Ale i lenost a pohodlnost.
d)
Dobré lidské úsilí a vydařené dílo.
e)
Kazatel to ku podivu nevidí pesimisticky.
1.
Realismus.
2.
Člověk se nemusí utopit ve smutku či v alkoholu.
3.
Realistický pohled na život má vést k hledání pravé naděje. Jistě.
f)
Naděje není ve světě. V ničem z toho, co je ve světě. Vše pomíjí a upadá v zapomenutí. Naděje v Kazateli:
1.
Bůh je stvořitel. Další oddíl. Je pánem světa, člověka, přítomnosti, minulosti, budoucnosti.
2.
JK. Spasitel.
- Jan 10,28: Nezahynou na věky. Já život věčný dávám jim. Nic většího nám nikdo na světě nemůže dát ani slíbit.
- Naděje pro naši přítomnost i budoucnost: Spojit svůj život s PB, s JK.

Poznámky:

1)
Osud.
a)
Řekové. To, co přichází v životě člověka a co člověk nemůže změnit a namnoze, většinou, ani ovlivnit.
b)
Racionalizace: Přírodní a společenské zákonitosti.
c)
Konkrétně: Komu je souzena šibenice, ten se neutopí. Dohořela mu svíce. Narodil se v rodině amerického milionáře nebo v rodině hladovějícího Inda.
2)
Konkretizace alegorie.
a)
Verš 1. Alegorie. Pouštěj svůj chléb po vodě.
b)
Verš 2. Konkretizace. Rozdat své věci.
3)
Jan 10,28. Já život věčný dávám jim. JK neslibuje a nezaručuje jistotu, ochranu, život bez problémů, bez nemocí. Nezaručuje dlouhý věk ani bohatství. Neslibuje ochranu, aby nepřišly dny temné. Slibuje ale život věčný. Pomoc ve dnech temných.
4)
Dát na vítr.
a)
Úzkostlivost. Pasivita. Nestojí za to něco dělat, o něco se snažit.
b)
Nanejvýš soustředěnost k sobě. Pohodlný život. Příjemný život. Peníze.
c)
Pocity moderního člověka. Bylo to ale i dřív. Nic nového pod sluncem.
5)
Stojcko-epikurejský přístup k životu. Materielní zajištění. Kulturní a duchovní úroveň. Kultivovaný konzum.

Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.