Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuje je, to je tvůj život.
14
Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
15
Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
16
Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když
Někoho nepřivedou k pádu.
17
Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
18
Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je
Tu den.
19
Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
20
Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
21
Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
22
Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
23
Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
24
Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
25
Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
26
Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
27
Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.
#5
1
Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé
Rozumnosti,
2
Dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3
Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
4
Nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5
Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6
Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
7
Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8
Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9
Ať nevydáš dvou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10
Ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11
Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12
Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce
Znevažovat domlouvání?
13
Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14
Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a
Pospolitosti."
15
Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16
Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17
Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18
Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19
Z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej
Se v jejím milování ustavičně.
20
Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku
Svíral?
21
Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22
Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy hříchu.
23
Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou pošetilost.
#6
1
Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal
Rukoudáním za cizáka
2
A zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
3
Udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého
Druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
4
Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
5
Jak gazela vytrhni se z rukou, jak ptáče z rukou čihařových.
6
Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
7
Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
8
Opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
9
Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
10
Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš
Si
11
A tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
12
Ničemný člověk, muž proradný ničemnostem, má plná ústa falše,
13
Mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
14
V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
15
Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho
Nikdo.
16
Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
17
Přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
18
Srdce osnují ničemné plány, nohy ruce spěchající za zlem,
19
Křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
20
Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
21
Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
22
Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit,
Procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
23
Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou
Cesty k životu:
24
Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
25
Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami nechvátí!
26
Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
27
Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
28
Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
29
Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu,
Kdo si jí dotkne.
30
Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
31
Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek
Svého domu.
32
Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
33
Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
34
Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
35
Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků
Dával.
#7
1
Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
2
Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
3
Přivaž si je k prstům, napiš si je na tabulku svého srdce.
4
Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
5
Aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými
řečmi.
6
Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
7
A díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka,
Který neměl rozum.
8
Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
9
Na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
10
A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
11
Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
12
Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
13
Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
14
"Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoji sliby.
15
Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě
Našla.
16
Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
17
Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
18
Pojď, opásejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
19
Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
20
Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
21
Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
22
Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k
Potrestání,
23
Než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde
O život.
24
Nyní tedy, synové slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
25
Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
26
Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od
Ní zavražděni.
27
Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
#8
1
Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
2
Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
3
Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
4
"Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
5
Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je
Rozum!
6
Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich
Přímost.
7
O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
8
Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého,
či falešného .
9
Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou
Poznání.
10
Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí
Zlato.
11
Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
12
Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
13
Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost,
Pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
14
U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská
Síla.
15
Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
16
Skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
17
Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou
Mne.
18
Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
19
Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné
Stříbro.
20
Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
21
Abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
22
Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal
Odedávna.
23
Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
24
Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly
Prameny vodami obtěžkány.
25
Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
26
Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
27
Když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad
Propastnou tůní,
28
Když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
29
Když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když
Vymezoval základy země,
30
Byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a
Radostně si před ním hrála v každý čas.
31
Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
32
Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
33
Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
34
Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží
Veřeje mého vchodu.
35
Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
36
Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí,
Milují smrt.
#9
1
Moudrost si vystavěla dům, vytesala si vystavěla dům, vytesala sedm
Sloupů.
2
Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
3
Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
4
"Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
5
"Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
6
Nechte prostoduchosti a budete živi, kráčeje cestou rozumnosti!"
7
Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní
Se!
8
Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a
Bude tě milovat.
9
Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu
Znalostí.
10
Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je
Rozumnost.
11
Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
12
Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na
To doplatíš.
13
Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
14
Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
15
A volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
16
"Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
17
"Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
18
Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež
Pozvala.
#10
1
Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
2
Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
3
Hospodin nedopustí, aby hladověli spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
4
Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
5
Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
6
Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
7
Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
8
Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
9
Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
10
Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
11
Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
12
Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení. 13 Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
13
Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých
Vyslýchá.
30
Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
31
Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi
Moudrými.
32
Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy
Poslouchá, získává rozum.
33
Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.
#16
1
Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
2
Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
3
Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
4
Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
5
Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
6
Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
7
Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátelé.
8
Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
9
Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
10
Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa
Nezpronevěří.
11
Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho
Dílem.
12
Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
13
Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo,
Milují.
14
Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
15
V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním
Deštěm.
16
Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější
Než stříbro.
17
Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá
Svou cestu.
18
Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
19
Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s
Pyšnými.
20
Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v
Hospodina.
21
Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává
Znalostí.
22
Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce
Je pošetilost.
23
Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává
Znalosti.
24
Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
25
Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
26
Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
27
Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
28
Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
29
Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
30
Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
31
Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
32
Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele
Města.
33
Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
#17
1
Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
2
Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu
Připadne dědictví.
3
Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
4
Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu
Zkázonosnému jazyku.
5
Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd,
Ten bez trestu nezůstane.
6
Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
7
Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
8
Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má
úspěch.
9
Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje
Důvěrné přátele.
10
Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
11
Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný
Posel.
12
Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho
Pošetilostí.
13
Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
14
Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
15
Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to
Obojí je Hospodinu ohavností.
16
K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
17
V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
18
Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
19
Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o
Zkázu.
20
Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne
Do zla.
21
Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít
Radost.
22
Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
23
Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
24
Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po
Končinách země.
25
Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
26
Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
27
Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je
Rozumný člověk.
28
I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty
Zavřené, za rozumného.
#18
1
Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává
Sváry.
2
Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
3
Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
4
Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
5
Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
6
Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
7
Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
8
Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
9
Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
10
Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do
Hradu.
11
Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná
Hradba.
12
Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
13
Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
14
Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
15
Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
16
Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
17
Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana
A podrobí zkoušce.
18
Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
19
Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora
Paláce.
20
Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
21
V moci jazyka je život i smrt, kdo má rád používá, nají se jeho plodů.
22
Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
23
Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
24
Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než
Bratr.
#19
1
Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
2
Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
3
Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na
Hospodina.
4
Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
5
Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
6
Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
7
Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho
Přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
8
Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde
Dobro.
9
Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
10
Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
11
Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
12
Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
13
Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání
Vody.
14
Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od
Hospodina.
15
Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
16
Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami
Zhrdá.
17
Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho
Dobročinnost.
18
Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
19
Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
20
Poslechni radu, přijmi trest, abys byl napříště moudrý.
21
Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
22
Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudá je na tom lépe než lhář.
23
Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého
Nepostihne.
24
Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
25
Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a
Porozumí poznání.
26
Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
27
Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
28
Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
29
Na posměvače jsou schytány soudy, na hřbet hlupáků výprask.
#20
1
Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten
Moudrý není.
2
Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám
Proti sobě.
3
Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však
Rozpoutává.
4
Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
5
Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
6
Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo
Najde?
7
Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
8
Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
9
Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"? 10
Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
11
Už chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
12
Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
13
Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
14
"Špatné, špatné", říkají kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
15
Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty
Plné poznání.
16
Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi
Od něho zástavu.
17
Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
18
Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
19
Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
20
Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
21
Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
22
Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
23
Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
24
Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
25
Člověku je léčkou nerozvážně říci: "Je to zasvěceno", a po slibu si to
Rozmýšlet.
26
Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.
27
Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější
útroby.
28
Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
29
Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
30
Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.
#21
1
Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam
Se mu zlíbí.
2
Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
3
Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
4
Pýcha očí a nadutost srdce, až jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
5
Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít
Nedostatek.
6
Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo
Vyhledávájí smrt.
7
Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat
Právo.
8
Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
9
Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném
Domě.
10
Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
11
Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je prozíravosti
Veden moudrý nabývá poznání.
12
Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky
Vyvrací pro jejich zlobu.
13
Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď
Nedostane.
14
Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
15
Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům
Ničemnosti.
16
Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
17
Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej,
Nezbohatne.
18
Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
19
Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
20
Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí modrého, kdežto hloupý člověk je
Prohýří.
21
Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost
A slávu.
22
Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
23
Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
24
Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
25
Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
26
Choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
27
Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým
Záměrem.
28
Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít
Poslední slovo.
29
Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
30
Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti
Hospodinu.
31
Kůň je strojem pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.
#22
1
Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
2
Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
3
Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí
Na to.
4
Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
5
Hádky a osidla jsou na cest falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje
Se od nich.
6
Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
7
Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
8
Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za
Své.
9
Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba
Nuznému.
10
Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
11
Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i
Král.
12
Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
13
Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
14
Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam
Spadne.
15
Vězí-li srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
16
Kdo utiskuje nuzného, aby mu přikrylo, nebo kdo dává bohatému, bude
Mít nedostatek.
17
Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem
Poznal.
18
Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž
Pohotově na tvých rtech.
19
Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe.
20
Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
21
Abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě
Odpovědět tomu, kdo tě poslal?
22
Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
23
Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
24
Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,
25
Ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.
26
Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,
27
Nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?
28
Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
29
Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat;
Nebude stávat před bezvýznamnými.
#23
1
Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.
2
Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.
3
Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.
4
Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.
5
Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel
Odlétne k nebi.
6
Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!
7
Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: "Jez a pij", ale jeho srdce s
Tebou není.
8
Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.
9
Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.
10
Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,
11
Neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.
12
Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
13
Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.
14
Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.
15
Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
16
Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
17
Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem
Po všechny dny.
18
Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
19
Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
20
Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
21
Vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
22
Poslouchej otce, on mě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
23
Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
24
Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
25
Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
26
Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
27
Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
28
Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
29
Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu
Zbytečné modřiny? Komu kalený zrak?
30
Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
31
Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
32
A nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
33
Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet
Proradné řeči.
34
Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou
Hlavou.
35
"Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu,
Vyhledám to zas a zase."
#24
1
Nezáviď svým lidem a nedychti být s nimi,
2
Neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví,
Aby potrápily.
3
Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
4
Kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným
Majetkem.
5
Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
6
Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
7
Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevřela ústa.
8
Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
9
Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.
10
Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.
11
Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se
Potácejí na popravu?
12
Řekneš-li: "My jsme to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu
Nerozumí?
12
Řekneš-li: "My jsem to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu
Nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle Jeho činů.
13
Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.
14
Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš
Budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
15
Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on
Odpočívá!
16
Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci
Zaklopýtnou a zle končí.
17
Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v
Srdci,
18
Nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho
Svůj hněv.
19
Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.
20
Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
21
Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
22
Kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
23
I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.
24
Kdo řekne svévolníkovi: "Jsi spravedlivý", na toho bude láteřit lid,
Na toho zanevřou národy.
25
Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.
26
Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
27
Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš
I dům.
28
Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?
29
Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak bude jednat s ním, odplatím každému
Pole jeho činů".
30
Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,
31
A hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy
A její kamenná zeď byla pobořena.
32
Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako
Napomenutí to, co jsem viděl:
33
Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš
Si
34
A tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
#25
1
Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského
Krále Chizkijáše.
2
Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
3
Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
4
Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
5
Odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn
Spravedlností.
6
Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
7
Lépe bude, řekne-li ti: "Vystup sem", než když tě poníží před urozeným,
Jak na vlastní oči vídáš.
8
Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní
Zahanbí?
9
Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
10
Jinak tě bude tupit, kdo o tomu uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
11
Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
12
Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc
Slyšícímu uchu.
13
Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali.
Občerstvení duši svého pána.
14
Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním
Darů.
15
Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
16
Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
17
Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě
Nenávidět.
18
Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu
Křivé svědectví.
19
Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den
Soužení.
20
Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně
Srdci sklíčenému.
21
Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho
Vodou,
22
Tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
23
Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
24
Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném
Domě.
25
Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
26
Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před
Svévolníkem.
27
Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
28
Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
#26
1
Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez
Ustání.
10
Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu
život.
11
Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
12
Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se
Stanou svévolníky.
13
Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
14
Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn
Provždy.
15
Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své
Matce.
16
Rozhojňují se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví
Spatří jejich pád.
17
Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
18
Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává
Zákon.
19
Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
20
Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
21
Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
22
Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
23
Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde
Slávy.
24
Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic
Neprozradí.
25
Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v
Hospodina, má v něm svůj hrad.
26
Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
27
Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde
Přímou cestou.
#30
1
Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k
Itíelovi a Ukalovi.
2
Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
3
Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
4
Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo
Svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho Jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
5
Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
6
K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
7
O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
8
Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství!
Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
9
Tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z
Chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
10
Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal
Za svou vinu.
11
Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
12
Pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
13
Pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
14
Pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo
V zemi utišené a ubožáky mezi lidmi.
15
Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři
Neřeknou: "Dost":
16
Podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž
Neřekne: "Dost!"
17
Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou
Havrani od potoka nebo je sezobou supí mláďata.
18
Tyto tři věci mám z podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
19
Cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a
Cestu muže při dívce.
20
Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne:
"Nedopustila jsem se ničemnosti."
21
Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
22
Otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
23
Vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
24
Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
25
Mravenci, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
27
Kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečné seřazeny;
28
Ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských
Palácích.
29
Tito pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
30
Lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
31
Oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
32
Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
33
Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak
Hněvu vyvolá spor.
#31
1
Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
2
Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
3
Nevydávej své síly ženám a svoje cestu tomu, co ničí krále.
4
Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijan vína a vládcům
Toužit po opojném nápoji,
5
Aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při
Nikoho z utištěných.
6
Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
7
Ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již
Nevzpomíná.
8
Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
9
ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
10
Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
11
Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
12
Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
13
Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
14
Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
15
Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
16
Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
17
Bedra si opáše silou a posílí své paže.
18
Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
19
Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
20
Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
21
Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
22
Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
23
Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
24
Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
25
Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
26
Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
27
Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
28
Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
29
"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
30
Klamná je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
31
Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!
Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.