Žalm 137.

(Kázání Starý zákon -> 19 Žalmy)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Toleranční patent. Díkčinění.

Text:

Žalm 137.
1
U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
2
Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
3
Když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
4
Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
5
Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
6
Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
7
Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
8
Záhubě propadlá babylónská dceru, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
9
Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

Kralicky.

Žalm 137. Jaké posmíšky v zajetí Babylonském lid Boží snášel, a jak se v té příčině 7. I k Bohu svému i k nepřátelům choval.
1.
Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2.
Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3.
A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4.
Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5.
Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6.
Přilniž [i] jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7.
Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, [a] na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8.
Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9.
Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Čtení:

Ezechiel 37,1-14.
Díkčinění: Žalm 103,1-15.

Postup:

1)
Zajetí. Juda. 3 deportace. Usazení. Rozptýlení. Skupinky. Ezechiel: řeka Chebar. Kanál.
2)
Rozptýlení.
a)
Sídliště. Vykořenění z tradic. Vykořeněnost. Snižuje se riziko vzpoury. Sídliště. Ztěžuje to budování vztahů. Lidé, pokud mají možnost, se vracejí do vesnic. Zázemí sousedů, přátel, známých.
b)
Dnes se mnohé vesnice posídlišťují.
3)
Řeky Babylona.
a)
Veletoky. Proudy vody.
b)
Jordán je proti tomu jen stružka. Vláha. Palestina byla jen suchopár.
c)
V Babyloně je mnohými viděna možnost materielního bohatství. Lepší budoucnost než doma v suchopáru. Mnozí se rychle zabydlovali. Pilná práce. Zapomínali na Hospodina.
1.
Kontrast: Suchopár a řeky. Materielně viděno: Nadějná budoucnost.
2.
Ezechiel. Obrazy: chrám, řeka, voda.
3.
Vláha pro život. Suchopár v nitru. Povrchní vztahy. Prožitky.
4)
Sedávali.
a)
čas na setkání a přemýšlení.
b)
Najít si čas na biblickou hodinu v týdnu a do kostela. Nebylo to snadné ani tehdy. Čas kolem SB. Vzpomínka. Setkání.
c)
Kdo. Věřící. Zajatci. Ne plkání s cizinci, Babyloňany. Setkávání určitého druhu.
5)
Plakávali.
a)
Lítost. Cítí vztah. Upřímná lítost.
b)
Když člověk něco má přímo u nosu, mnohdy si toho neváží.
c)
Ztráta. člověk si uvědomí hodnotu, cenu.
1.
Ztráta blízkého člověka.
2.
Milá věc.
3.
Možnosti života.
6)
Rozpomínali jsme se.
a)
Ne: zapomínali jsme. Připomínat si.
b)
609. Maggedo. Katastrofální bitva pro Judské. Král Joziáš. Farao Necho. Bílá hora. Sesuv. Zu grund.
c)
587. Zničení jeruzalemského chrámu od Babyloňanů.
d)
538. Návrat z babylonského zajetí. 70 let. Skoro 4 generace. Sedávali. Plakávali. Rozpomínali se. Předáváno z generace na generaci. Kontinuita. Svědectví víry.
7)
Jeruzalem. Sion. Chrám. Trosky. Rujny. Církevní organizace už nebyla. Pohled k Bohu je jedinou možnou nadějí. Hospodin býval slaven na Sionu.
8)
Co zbylo zajatcům ze Siona.
a)
Citary. Hudební nástroje. Není kam je pověsit. Není chrám. Není ani holá stěna. Připomínka. Památka. Dívali se na to.
b)
Přinesli i svitky. Rozpomínka. Připomínka. Písmo. Zpracovávání starých tradic víry.
1.
Odchod do zajetí. Jen to nejnutnější k životu. Obětavost kněží.
2.
Kdo se rozpomíná. Kněží. Lid.
9)
Babyloňané. Podiv. Podivné počínání. Sedí u řeky. Bokem od lidí. Hudební nástroje na stromě. Nezpívají. Dívají se na ně. Vzpomínají, mluví. Nezpívají, nehrají. Pláčou. Vzpomínky. Po generace. Podivné. Směšné. Nepochopitelné. Pro Babyloňany nepochopitelný mišmaš.
10)
Dotazy Babyloňanů. Co to vlastně je.
a)
Výzva: Zpívat. Nezpívají.
1.
Není to zapření víry.
2.
Naopak je to vyznání v dané konkrétní situaci. Mlčení se stává vyznáním.
3.
Je to podivné. Vzbuzují podiv a otázky.
b)
Když lidé chodí kolem církve a nevzbuzuje to otázky, pak je to na podiv. Ale na podiv jinak.
1.
Lhostejnost vůči církvi.
2.
Není důvod se o církev zajímat.
3.
Církev nestojí ani za otázku, za podiv či údiv.
c)
Postoj, poloha víry Izraelců.
1.
Země cizozemců. Ne domov.
- Doma jsou stále v Izraeli, na Sionu.
- Nemáme zde místa zůstávajícího.
- Jsme jen příchozí a hosté. Poutníci.
2.
Písně Hospodinovy. Bohoslužebné písně.
- Babyloňané v tom vidí jen folklor.
- Zazpívejte nám to pro naši zábavu.
- Nebylo by to žádné vyznání.
- Neházet perly před svině.
- Kostelní písně také nezpíváme jako popěvky na ulicích a v restauracích.
3.
Svědectví mlčením.
- Výmluvné. Mnohdy to křičí.
- Nevnucovat.
- Jiní ovšem jistě mohou přijít a vřadit se mezi věřící.
- Je rozdíl mezi životním hledáním a pouhým zvědavým okukováním.
11)
Nebudeme zpívat.
a)
Více než pouhá hrdost.
b)
Našli sebe.
c)
Zpívávali pro Hospodina a pro své společenství.
1.
Ne na pohanské veřejnosti.
2.
Ani za eventuelně nabízené peníze. Nepřivydělávali si z náboženského eráru víry.
d)
Nejdříve upevnit vlastní společenství víry.
e)
Pak je možno hledat formy misie přiměřené pro situaci.
12)
Jestli zapomenu na Jeruzalem.
a)
Jak bych mohl zapomenout. Raději pak: ať oněmím.
b)
I písně zpívané sebelepším hlasem, duchovní písně, stanou se pouhopouze prázdnou hudbou. Měď zvučící, zvonec znějící. Dunící.
c)
K čemu pak to ještě je? Jen nějaké umění minulosti? Muzeum.
d)
Nezapomenu. Výhled naděje.
13)
Otázka naděje. Izrael.
a)
Předávají víru z generace na generaci. Síla svědectví.
b)
Naděje zakotvená v Bohu. Boží lid. Ne běžná lidská naděje. Ta se soustřeďuje k životní úrovni. V nějaké podobě.
c)
Lidé bez naděje dnes. Těžký omyl i lidí v církvi. Dojem: Ztratili naději. Omyl. Nic neztratili. Mají běžnou naději běžného života.
1.
Lidé v církvi to vydávají někdy za naději víry. V pozadí jsou peníze, které mají. Myslí, tvrdí, že mají oporu v Bohu. Ve skutečnosti jsou zajištěni v penězích. K tomu třeba ještě ve zdraví.
2.
Skutečná, hluboká naděje víry. Někteří tvrdí, že ji oni nebo lidé kolem ztratili.
3.
Neměli co ztratit. Nemohli ztratit to, co neměli. Jejich naděje byla fakticky v jistotách převeditelných na peníze. Jen trochu natřená, přitřená nátěrem povrchní zbožnosti, nikoli skutečné víry.
d)
Mnozí: Tvrdí, že našli naději.
1.
Hledali potvrzení sebe. Vlastní zájmy a představy oblekli do hávu víry.
2.
Kdyby byla totalita, možná by mnozí mladí neměli zájem být přehorlivými vyznavači. Vrtli by se jinam.
3.
Skutečná naděje v Bohu přitahuje málo koho. Není to masová záležitost. V žádné době. Pokud se dá mluvit o masovosti, pak se k tomu něco přifařilo, přidružilo. Jednotlivci, ne davy.
4.
JK: Žeň je mnohá, dělníků je málo. Tím se nemyslí masovost. Ale je to překvapivě víc lidí, než si někdy myslíme.

Poznámky:

1)
Rozpomínky v Babylonii.
a)
Romantizace. Idealizace.
b)
Chleba je o dvou kůrkách vždycky a všude.
c)
Tehdy mnozí už nevěřili. Nově krystalizuje víra.
d)
Staří byli schopni víru (formou vzpomínání) předávat dalším generacím.
e)
Později návrat. Zpět do Judska.
f)
Nehemiáš. Útisk vlastních v Judsku. Vidět i pozdější dějiny, k čemu todošlo.
2)
Citary v Babyloně. Obětavost kněží. Vzali to s sebou na úkor základních potřeb pro život. Co mohli unést. Křehký nástroj. Opatrování cestou.
3)
Podivné sedění u řek.
a)
Směšné. Divná bohoslužba. Směšné, ale nahání to hrůzu. Zneklidnění u Babyloňanů. Vytrvalost po generace. Hrůza z mlčení.
b)
Síla a slabost víry.
1.
Dnes. Rychlejší život. Lidé odpadnou od víry, od církve.
1.
Stačí kde jaký závam kde jakých rádoby duchovních větrů.
2.
Nebo závan světa.
3.
Peníze v nejrozmanitější podobě přehluší mnohé duchovno.
4)
Svědectví mlčením. Ne pohodlnost.
a)
Vytrvalost víry po generace. Schopnost předávat, dosvědčovat víru mladým.
1.
Praxe Izraele: rodiče dětem.
2.
Dnes: bolestné. Věřící rodiče. Děti jdou pryč z církve. Rodiče to trápí.
b)
Vzbuzují otázky, zvědavost. Zvídavost. Zájem.
5)
Upevnit nejdříve společenství církve.
a)
Jednota Bratrská: ústraní v první a druhé generaci.
b)
Ne: Kam vítr, tam okamžitě teologický plášť.
c)
Dnes se ale žije rychleji i v církvi. Koncepce v církvi chybí.
d)
Zájem o Boží věc. Ne prosazovat sebe. Otázka tzv. úspěchu.
6)
Sebelíbeznější hlas.
a)
Nemusí být dán do služeb boží věci. Zní to krásně. Hlučí, hluční. Duní to. Jde to ale duchovně mimo.
b)
Dát i svůj hlas do služby boží věci.
7)
Sebepotvrzení místo skutečné víry.
a)
Nehledali naději v Bohu. Hledali sebe-potvrzení. Potvrzení svých lidských vlastních nadějí. Přitakání, posvěcení. Podobenství o zrnech, plevel, zrní. Vlastní zájmy, třeba s duchovním nátěrem.
b)
Hloubka naděje. Vytrvalost. Po léta, desetiletí. Prostá podoba, forma naděje. Nekřiklavá.
8)
Pláč.
a)
Při řekách babylonských se Izraelcům dařilo celkem dobře.
1.
Něco jim ale chybělo: Chrám.Domov. Vlastní zázemí. Společenství Božího lidu.
2.
Vykořeněnost. Vnější zajištěnost to vždy zcela nepřehluší.
3.
Možná právě naopak: člověk hledá duchovní nadstavbu. Stesk po pravém a plném životě.
b)
Životní úroveň dnes.
1.
Velké části lidí se v průměru daří dobře. Přibývá stále víc: Stesk. Každý sám pro sebe. Tržnost. Opatrnost. Ve střehu. Obezřetnost. Chybí někdejší soudržnost vesnice. Zájem o sebe.
2.
Cizost života proniká na vesnici i do církve a sborů. Unavenost. Ne vždy vina lidí. Oběti. Čas. Vztahy mezi lidmi. Způsob života. Kolo života se točí stále rychleji.
3.
Stesk. Dětství. Značná idealisace. Vánoce. Dobře, i když byl nedostatek. Světlo pohody. Teplo lásky. Plné stoly nejsou všecko, když u nich sedí unavení a ztahaní lidé.
c)
V době nedostatku. Zaslíbení. Těšení se. Země. Blahobyt. Zajištěný život. Základní podmínky života. Něco navíc. Nikdy to ale není všecko k plnému a pravému životu.
d)
Díkčinění.
1.
Vděčnost za Boží dary. Ne horování pro nedostatek.
2.
Boží dary nejsou jen cíl, ale i prostředek a předpoklady pravého a plného šťastného života.
3.
Blahobyt. Více času a možností pro plný život i pro SB. Ochuzení života, když člověk nemyslí na Boží věci. Povrchnost. Plytkost. Suchopár i při plných, vodnatých řekách. I při širokých řekách života.
e)
Díkčinění. Myslet i na budoucnost. I co je za životem, za smrtí. Moderní slogan: Život po životě. Myslím na něco jiného:
1.
Ne 5 minut po klinické smrti.
2.
Věčnost. Plnost Božích darů.
9)
Myšlenky při díkčinění.
a)
Boží dary. Předpoklady. Ne jen a pouze cíl.
b)
Vděčnost za Boží dary.
c)
Výhled do KB.
d)
Stesk. Něco chybí.
1.
Plnost. Plytkost. Vykořeněnost.
2.
Suchopár i při širokých řekách života.
3.
Čas. Energie. Zastavit se.
4.
Kostel. Biblická. Bible, číst si. Modlitba. SB spojuje. Společenství.
10)
Písně Hospodinovy pro Babyloňany. Folklor. Koncert. Zajímavost. Ne bytostná záležitost, vztah k Hospodinu.
11)
Směšná bohoslužba pro Babyloňany.
a)
Současně jezdil mráz po jejich zádech.
b)
Mlčící a mlčenlivé plačící bohoslužby. Po generace. Pravidelně.
c)
Nedělali nic zlého, nic protispolečenského. Jen sedí, vzpomínají, nehrají.
d)
Cizí prvek, cizorodý živel.
e)
Navíc: Izraelští zajatci se naučili říci: Ne. Našli sami sebe.
12)
Vzpomínky.
a)
Rozpomínat se. Ne zapomínání. U babylonských řek, kde se jim už dobře vede.
b)
Přesto, že se jim dobře vede.
c)
Vzpomínky povzbuzují naději. Minulost v Izraeli. Nyní trosky. Naděje na nový, krásný život doma.
d)
Vzpomínky: I hřích, viny. Nezamlčet ani viny, hříchy. Připomínat si své hříchy, viny. Zůstat pod křížem. Uvědomit si hřích.Nelze to přejít mávnutím ruky nebo nevšímavostí.
13)
Babyloňané vidí: Harfy mlčí.
a)
Posměch. Tak nám řekněte, co je to za písničky. Řekněte slova.
b)
Ne hledání, ne upřímnost.
14)
Řeky. Předpoklad života, blahobytu.
a)
Izraelci by měli zpívat, tancovat, radovat se.
b)
Vnějšně viděno není důvod ke smutku.
15)
Pokání.
a)
Smutek. Odříkání se a si něčeho.
b)
I když na to člověk má.
c)
Výraz něčeho v pozadí.
d)
Duchovní hloubka.
16)
Izraelci našli sami sebe.
a)
Identita. Mají něco svého. Třeba v troskách v Izraeli.
b)
Naučili se říkat ne.
c)
Babyloňané, vítězové. Začínají si uvědomovat: Izraelští zajatci začínají zvedat hlavu. Pomáhá jim v tom víra, na kterou vzpomínají.
17)
Žalm 137. Misijnost nebo nemisijnost?
a)
Při řekách babylonských zajatí Izraelci nezpívali Babyloňanům dychtivým slyšet izraelské sionské písně.
b)
Otázka misie. Misie jistě ano. Ale neházet perly před svině. Misie není reservace. Museum. Skansen s dosud žijícími lidmi v něm. Folklor.
c)
Víra je živá záležitost. Mlčení někdy křičí hlasitěji než nějaké vnucování se nebo podbízení se. Vážné otázky života a smrti.
d)
Není třeba se snažit zviditelňovat se za každou cenu. Prosté bohoslužby mlčících Izraelců u babylonských řek byly výmluvným a mluvícím svědectvím víry v dané historické chvíli a v konkrétní situaci.
e)
Babylonci neměli vážný zájem o víru Izraele. Brali izraelské písně jenom jako folklor porobeného a podrobeného národa. Domnívali se, že jim Izraelci patří se vším všudy, i s jejich kulturou a náboženstvím.
f)
Vyznání Izraelců:
1.
Dali najevo: Porazili jste nás. Porobili jste si nás. Využíváte nás. Ale nedáme všanc to, co máme v srdci.
2.
Obdoba: Izrael v Egyptě. Nepřizpůsobili se. Nepřijali egyptské náboženství. Zachovali si svou svébytnost.
g)
Názory mnoha lidí dnes.
1.
Snaha některých vidět v církvi dožívající záležitost. Folklor. Duchovní vyžití. Organisace sociální práce. Kultura.
2.
Relikt minulosti. Sice jistě zajímavý a třeba i v mnohém podnětný zvláště v oblasti morálky, ale přece jenom jde o minulost.
3.
Pomalu a postupně dožívající církev ještě shromažďuje lidi s náboženskými zájmy a potřebami. Určité poměrně malé procento lidí bude mít pořád a v každé době náboženský zájem. Bude to jakýsi zájmový kroužek.
h)
Transformace (proměna, proměňování) církve dnes. V něčem dobré, kladné a pozitivní, v něčem negativní. Přizpůsobování se konkrétní dobové situaci.
Hledání nových cest a způsobů k přežití a přežívání, ale i ke své vlastní činnosti.
1.
Zpevňování organisace. Majetkové a finanční zajišťování a zabezpečování se. Transformace církve v tržní organisaci. Umět sehnat a získat peníze kde všude. Od státu, od sponsorů, od vlastních členů, z ciziny.
2.
Transformace společenství ve spolek.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.