1 Samuelova 1.

(Kázání Starý zákon -> 9 1 Samuelova)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

1
Samuelova 1.
10
A v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.

Čtení:

1
Samuelova 1.
1
Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova.
2
Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla.
3
Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.
4
Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti.
5
Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno.
6
Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila.
7
Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. 8 Její muž Elkána ji uklidňoval: "Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená?
Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?"
9
Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Éli seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu,
10
A v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.
11
Složila slib. Řekla: "Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka,
Daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne."
12
Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa.
13
Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou.
14
Řekl jí proto: "Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!"
15
Ale Chana odpověděla: "Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši.
16
Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti."
17
Élí odpověděl: "Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá,zač jsi ho tak naléhavě prosila."
18
Ona na to řekla: "Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!" Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná.
19
Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul.
20
Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla: "Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina."
21
Ten muž Elkána putoval opět s celým svým domem, aby Hospodinu obětoval výroční oběť a splnil svůj slib.
22
Ale Chana s ním neputovala. Řekla svému muži: "Až bude chlapec odstaven, přivedu ho, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy."
23
Nato jí její muž Elkána odpověděl: "Učiň, co pokládáš za dobré. Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Kéž Hospodin utvrdí své slovo!" Žena tedy zůstávala doma a kojila svého synka, dokud ho neodstavila.
24
Když ho odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý.
25
Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu.
26
Chana řekla: "Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.
27
Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila.
28
Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina." I poklonil se tam Hospodinu.

Poznámky.:

1)
Jazyková stránka. Jasné. Neproblematické. Epický děj.
2)
1 Paralipomenon 6,11-19.
a)
Samuel je z pokolení Lévi.
b)
Kněží se regrutovali z Levitů.
3)
Theoforní jména Samuelových předků.
a)
Vývoj rodiny od pohanské minulosti ke splynutí s Izraelem.
b)
Původně pohanské skupiny domorodců postupně vrůstají do svazku Izraele.
c)
3-4 generace. Duchovní vedení. Nakonec se Samuel stal knězem.
d)
Možný jiný pohled: V minulosti Samuelovy rodiny došlo k odpadnutí od Hospodina. Postupný návrat (po generace) ke společenství Izraele, resp. K plné (vyznavačské) víře v Hospodina.
4)
1 Paralipomenon. Samuel je z rodu Lévi.
a)
Zdůvodnění legitimního práva na kněžství. Samuel obětoval. Ne jen soudce.
b)
K zamyšlení: Samuelova (resp. Elkánova) rodina chodila do chrámu v Sílo jako běžní Izraelci, jako nelevité.
5)
Elkána. Z Efraimu. Ne nutně Efrajmec. Levité byli rozptýleni v celém Izraeli.
6)
Polygamie. Způsob tehdejšího života.
a)
Války. Muži se vytloukali v hrdinských a nehrdinských bojích. Riziko: Bude příliš mnoho vdov.
b)
Bylo víc žen. Víceženství bylo jakousi sociální pomocí pro ženy.
c)
Práce v domácnosti, v zemědělství. Těžkou práci ve starověku samozřejmě konaly ženy. Pokud bylo málo žen (manželek), měly víc práce.
d)
Kojilo se do 2-3 roky dítěte.
e)
Reprodukce kmene a rodiny.
f)
Levirátní právo. Levirátní manželství. Aby nezanikly určité rody, rodiny.
g)
Moc dětí: žena byla váženější. Pokud žena rodila syny, pak byla ještě váženější.
h)
Problémy vztahů mezi manželkami. Nebylo vše ideální. Přesná dělba práce a povinností. Dnes pro nás nepředstavitelné.
i)
Dnes je to řešeno jinak. Různé odskoky, odbočky, vedlejší ženy nebo muži. Nevěry. Rozvody. Rozchody.
j)
Závislost ženy na muži po stránce materielní.
1.
Tehdy neměla žena šanci se sama uživit. S výjimkou lehké ženy.
2.
Jak vidno, i při mnohoženství si muži občas ještě odskočili do jiné postele. Dokonce za to platili.
7)
Myšlení izraele. Kolektivní myšlení. Kmen je všecko. Jedinec není nic.
8)
Polygamie. Ne překročení 7mého přikázání.
a)
Jákob měl fakticky 4 manželky.
b)
Ruben. Poskvrnil lože svého otce. Spal s jednou z žen svého otce, s nevlastní matkou.
c)
7mé přikázání chrání i polygamickou rodinu.
9)
Individuální tragedie.
a)
Genesis 29 a 30. Lia. Ráchel. Jména praotců Izraele. Bojová hesla žen. Zápas o výsadní postavení v kmenu.
b)
Josef. Pravá odpouštějící láska. Jako JK. Nejedná jako bratří.
10)
Agar. Tichá tragedie. Izmael je vyšachován.
11)
Anna. Též osobní tragedie.
a)
Žena měla cenu podle počtu dětí, hlavně synů.
b)
Jákob. Miluje neplodnou Ráchel.
c)
Elkána miluje Annu. Bezdětná.
12)
Válka.
a)
1. A 2. Světová válka. Moderní ženy. Situace nedostatku mužů. Mnohé ženy zůstaly bez šance mít vlastní rodinu.
b)
Marlen Ditrich: Wo die allen Männer sind. Wo sind sie geblieben? Řada hrobů v zákrytu. Meluzína kvílí tu. Kdo to jen o tom ví?
c)
Po 2. Světové válce. Narušená, přerušená manželství. Svobodné ženy. Wilhelm Busch: umět přijmout situaci.
d)
Antika. Bezdětnost byla chápána jako neštěstí. Dát muže, syny, svému kmeni. Kolektivní myšlení.
e)
Německý nacismus obnovil toto myšlení. Žena má porodit moc vojáků.
f)
Rumunsko. Národ má růst. Čaušesku. Jak ho ale živit? To bylo vedlejší.
13)
SZ. Velcí svědkové Boží se narodili neplodným ženám. Nebo mužům mimo věk plodnosti. Zkrytá kritika kultu plodnosti.
a)
Příklady.
1.
Abraham a Sára. Evidentně mimo věk plození a rození.
2.
Rebeka. Dlouho zůstávala neplodná.
3.
Ráchel. Dlouho též neplodná. Genesis 29-30.
4.
Samson.
5.
Samuel. Matka Anna.
6.
NZ. Zachariáš a Alžběta. Přestárlí. Jan Křtitel.
7.
Marie. Nepoznala muže. Narodil se jí JK.
b)
Bůh jedná překvapivě. Žádné předpoklady z lidského hlediska. Kde už lidé nic nečekají. Jan 1. Ani z vůle muže. Z Boha zplozeni jsou.
c)
Karel Barth: V NZ není bezdětnost prokletím jako ve SZ. Všem se nám narodilo dítě.
14)
Útěcha na pohřbu.
a)
Člověk pokračuje v dětech.
1.
Není to tak docela vždycky pravda.
2.
Především se jedná o individuální život. Neopakovatelnost. Jedinečnost.
b)
Kdo má Syna, má život věčný. Je to ovšem Syn s velkým začátečním písmenem.
15)
Chrám v Sílo.
a)
Rodinné poutě.
1.
Anna. Bezdětnost víc vyvstávala do popředí. Při bohoslužbách. Před Hospodinem.
2.
Penena se vysmívá Anně.
- Proč Elkána dovolil Peneně tvrdost vůči Anně.
- tvrdost zbožných.
- Dokonce v souvislosti s bohoslužbou.
b)
Vánoce. Osamělí a hendikepovaní jsou ještě osamělejší a opuštěnější než jindy.
1.
Zvláště smutek dětí v dětských domovech. Nikdo si je nevezme domů na štědrý den.
2.
Vánoce. Trapný svátek pro osamělé.
3.
Neděle osamělých.
4.
Smutek velkoměsta.
5.
Samota mnohých lidí vynikne víc i v létě. Lidé se baví. Dovolená. Zážitky. Opuštění dřepí doma. Nemají pak možnost se pochlubit nějakými zážitky. Nemají ani komu se sdělit.
6.
Práce může být svým způsobem únikem z osamocenosti. Člověk mnohé překlene mezi lidmi.
16)
Song: Neděle smutná je. Tesklivá a dlouhá. Když z veliké lásky nám zbyla jen touha.
17)
Pastorace ve sborech.
a)
Svátky. Neděle. Zde pastorace vázne víc než jindy, kdy jí též není v současnosti nadbytek.
b)
Sborové zázemí.
c)
Sbor by měl být domovem a zázemím osamělých.
d)
Nedostatek pastorace prohlubuje morální a duchovní krizi církve současnosti.
18)
Oběti.
a)
Hodování. Jídlo. Jistá obdoba VP. Občas někdo mohl přebrat třeba v pití vína. Upevnění společenství. Slavení.
b)
Eli. Dojem: Anna je opilá. Oprávněný dojem. Občas to mohl vidět.
c)
2 Korintským 11,20-22. Občas i při agapé. Bohatý. Přejedený. Občas se opil. Situace v Korintě. Počátek církve, sboru. Někdy otřesné věci.
d)
VP. Vážná věc. Zpřítomnění oběti JK. Ne nevázané veselí.
1.
Západní křesťanství: Vážné slavení VP. Kříž.
2.
Rozdíl: Radostnost a nevázané veselí.
e)
Naše zbožnost. Hody. Výraz konkrétního požehnání.
19)
Anna.
a)
Zraněné srdce. Prožitek víry. Modlitba. Hluboký vztah k Bohu.
b)
Eli. Pastorační citlivost. Dal jí požehnání. Nevěděl, oč se modlí. Důvěřoval jí. Nevyzvídal.
c)
Orakulum. Skrze kněze odpověděl Hospodin.
20)
Samuel. Vyslyšený. Vymodlený.
21)
Slib za nenarozeného syna.
a)
Nazorejský. Zasvěcenec.
b)
Obdobně byl Samson před narozením určen za nazorejce.
c)
Žalm 61: sliby své Hospodinu dané splním. Bývalo to dlouho živé i v křesťanství.
d)
Římský rytíř. Slib Panně Marii. Čekal znamení. Bylo parné léto. Kdesi se objevil sníh. Tak vznikl chrám Panny Marie Sněžné.
22)
Luther. Slib svaté Anně za bouře. Že se stane knězem, když to přežije. Svůj slib splnil.
23)
Církevní sliby.
a)
Do raného novověku.
b)
Dnes: Slib křestní. VP. Konfirmace. Svatba.
c)
Sliby farářů. Ordinace. Instalace. Uvedení do další církevní funkce. Kdyby se všechny farářské sliby plnily, tak by církev kvetla a vzkvétala, k tomu ještě voněla a bylo by v ní teplo.
d)
Opatrnost ve slibech a slibování v církvi. Nebere se to tak vážně. Kde co se slibuje. Pokles vážnosti slova obecně.
e)
Naše nesplněné sliby. Dané třeba v duchu. Když je nám zle. Když jsme nemocní. Slibujeme PB kde co. Dokonce se i modlíme.
f)
Alibismus naší zbožnosti.
1.
Hluboký alibismus.
2.
Raději moc PB neslibujeme, třeba bychom to pak nesplnili. Nemohli nebo nechtěli.
g)
Ještě to však s námi není tak zlé.
1.
Mohlo by to být ještě horší.
2.
Ještě si aspoň uvědomujeme, jak je to v církvi s plněním slibů.
3.
I při sobě si to uvědomujeme. Ovšem většinou bez výčitek svědomí. Děláme totéž, co dělají ostatní a co se v církvi už docela obecně dělá. Sliby se prostě do důsledku neplní.
24)
Anna. Přivedla Samuele k Elimu, aby z něho vychoval dobrého kněze.
25)
Oběti. Nezbytný doprovod slibů.
26)
Právo rodičů dělat sliby za děti.
a)
Děti mají právo se v životě rozhodnout po svém.
b)
Křest dítěte.
1.
Rodiče přinášejí dítě ke křtu a udělají z dítěte křesťana. Bez ohledu na to, jestli s tím později bude dítě souhlasit.
2.
Slib s pomocí Boží vychovávat a vést dítě k víře, do církve.
27)
Slib zvláště veřejný je povzbuzením.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.