Jozue 24,15.

(Kázání Starý zákon -> 6 Jozue)
Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku
KOnfirmace. Silvestr. Nový rok.

Text:

Jozue 24,15.
15
Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejich zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.

Čtení:

Jozue 24,1-18.

Před textem:

Prosíme, PB, abys otevíral naše oči, abychom spatřovali převzácné věci z tvého slova.

Postup:

1)
Evangelické rodiny.
a)
Verše visící na stěně.
1.
Tištěné. Malované. Vypalované.
2.
Text Jozue 24,15: Často visí na stěně.
b)
Různé důvody.
1.
Vzpomínka na konfirmaci.
2.
Osobní vztah k některému textu.
3.
Posila.
4.
Závazek.
5.
Vyznání.
c)
Text dřív hodně promlouval k evangelíkům. Známé slovo. Vyznání. Nedělní škola. Konfirmace. Svatební oznámení.
d)
Dnes. Značně odtažité slovo textu pro velkou část členské základny naší církve. Důvody:
1.
Postmoderní doba. Všecko je možné a nic není jisté. Proč by měl člověk vlastně něco příliš urputně držet? Proč by měl člověk pro něco přinášet nějaké oběti? Proč by měl mít člověk pro něco třeba i nějakou újmu, např. Finanční či morální nebo jinou?
2.
Morální a duchovní krize církve.
2)
Okolnosti textu. Souvislost. Kontext. Vytržení z kontextu znamená často menší nebo větší zkreslení.
a)
Jozue 1. Začátek cesty Jozua jako vůdce. Boží ujištění: Nenechám tě klesnout. Neopustím tě.
b)
Jozue 24. Závěr cesty. Vyznání. Sichem. Sněm. Oltář. Od Abrahama. Malebné údolí. Posvátné místo. Uzavíraly se tam smlouvy. Už i pohané tam uzavírali smlouvy.
c)
Jozuova závěť. Před smrtí.
1.
Živě si představit shromáždění zástupců celého Izraele. Tlačenice lidí. Nával. Plné údolí. Netušili, proč je Jozue svolává. Sněm. Jozue chtěl něco důležitého připomenout. Co mu leží na srdci. Lidé to respektují a přišli.
2.
Jozue má už přes 100 let. Poslední slova. Zemřel ve 110 letech. Připomenutí božích skutků. Od Abrahama až přes Egypt. Jistota Boží ochrany. Krásná země. Dostali zemi, kde nepracovali.
3.
Rozhodnout se. Buď hospodin nebo jiní, dřívější bohové. Vyznání. Osobní vyznání a rozhodnutí. Jozue to předložil. Výzva k osobnímu rozhodnutí.
3)
Běžné pohanské myšlení tehdy.
a)
Nová země.
1.
Nový způsob života.
2.
Nové náboženství.
3.
Noví bohové. Minimálně je přibrat ke svým bohům.
b)
Dnes: Způsob života. Přizpůsobit se. Zákony. Pravidla života. Zvyky.
1.
Člověk se rád přizpůsobuje novým a módním směrům.
2.
Zvláště když jde o vyšší životní úroveň. To se rádo zapomíná na staré, i na starou víru.
3.
Dojem: Se starým způsobem života musí ustoupit i staré náboženství. Tehdy bylo sice dobré, ale dnes je to už nemoderní.
c)
Člověk se přizpůsobuje ve věcech časných i duchovních.
d)
Strašná přísloví:
1.
Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
2.
Koho chléb jídáš, toho písničku zpíváš.
3.
To je můj chleba. Jde přece o můj chleba.
e)
Móda nevládne jen ve způsobu života a v oblečení.
1.
I v myšlení a názorech.
2.
I v náboženství.
3.
Ve všech formách náboženského projevu.
4.
Někdy se ovšem u evangelíků mění liturgické formy nepromyšleně a zbytečně překotně.
f)
Nikdo nechce být staromódní či nějakou černou ovcí.
1.
Nikomu se nechce vybočovat z řady a nějak přečuhovat.
2.
Zvláště mladý člověk nosí, co se nosí. Mluví, co se mluví. Jde to až do slovníku, gestikulací, způsobu vyjadřování.
3.
Člověk nechce být jiný než je většina v jeho okolí.
4.
Co by tomu řekli jiní?
5.
Nebýt středem pozornosti kvůli tomu, že člověk (nějak) vybočuje.
6.
Středem posměchu pro víru či její projevy.
g)
Zamyšlení.
1.
Určitá přizpůsobivost či vřazenost do řady je ovšem nutná. Přestěhovat se do jiné země. Naučit se především řeč. Respektovat tamní zákony. Pokud chce člověk zapadnout do tamní společnosti a nechce zůstat v ghetu, musí se do značné míry podrobit tamním tradicím a zvykům.
2.
Vojna. Tam je to přece či snad naprosto jasné. Voják by neměl moc myslet, ale měl by o to víc poslouchat a plnit rozkazy.
3.
Loyalita zaměstnance vůči své firmě. Pokud člověk v této firmě chce vydržet. Někdy to může znamenat značné poklonkování a boxování v zápase či snaze se udržet. Pokud se nejedná jen o chlebodárce, ale spíše o koláčodárce, pak je loyalita o to loyálnější.
4)
Stále týž Jozue.
a)
Stále věří v Hospodina, i když to nebylo moderní. Resp. Přestávalo to být moderní.
b)
Nová země. Nový čas. Nová doba. Jiná doba nežli při putování na poušti.
c)
Noví, specializovaní bohové na zemědělský způsob života.
d)
Starý Jozue, stará generace. Mladí mohou mít tzv. Oprávněné námitky vůči jeho názorům i v oblasti víry.
e)
Jozue. Kdysi nebojácný mládenec plný ideálů. Nyní stařec. Ale drží stejnou pravdu. Nezpronevěřil se víře v Hospodina. Integrovaná osobnost.
f)
Pavel. 2 Timoteovi 4: Boj výborný jsem bojoval. Běh jsem dokonal. Víru jsem zachoval.
g)
Zachovat víru uprostřed náporu doby a času života. Mnohdy víra mnohých vyprchá v průběhu času života.
h)
Jozue. Stařec prošlý životem. Bohatý na zkušenosti. Zkušenosti nabyté v Boží škole.
5)
Jozue mluví ze zkušenosti života.
a)
Naše zkušenosti.
1.
Po desetiletích života si člověk leccos uvědomí.
2.
Mladí nejsou vždy ochotni respektovat zkušenosti starší generace, natož si jich vážit či je vyhledávat.
3.
časem možná dozrají k podobnému poznání.
b)
V církvi tyto skutečnosti platí stejně jako ve světě. Jedná se o obecné psychologické a sociologické zákonitosti.
6)
Povědomí starého Orientu. Život a představy.
a)
Každá země a oblast života má svého boha.
b)
Přistěhování se někam. Nutností je převzetí místních bohů.
c)
Izrael: Nevídané, neslýchané a nepředstavitelné jednání: Nepřevzali místní kananejské bohy.
1.
Izrael: Neopustíme Hospodina.
2.
Dokonce se jeví zesílená vyznavačskost. Nerozpustíme se v moři pohanských model. Jedině náš Hospodin je našim jediným Bohem, který nás sjednocuje.
d)
Svědectví vyznavačského sněmu. Kámen. Mohyla. Připomínka i potomkům.
e)
My. Co nám připomíná Hospodina a naši víru, třeba někdejší.
1.
Konfirmační slavnost.
2.
Věž kostela.
3.
Verš na stěně.
4.
Bible v knihovně, i když třeba neotevíraná.
7)
Sloužit Hospodinu.
a)
Co to znamená.
b)
NZ: Věřit. Ctít Boha.Vyznání a následování. Slova a život.Radostnost života. Bezpečí. Důvěra. Cele se Hospodinu vydat. Způsob života.
8)
Jozue. Celý život byl při Hospodinu.
a)
Parte: Zemřel ve víře v PB, který ho vedl celý život v dobách dobrých i zlých.
b)
Kterýsi zesnulý bratr si své smuteční oznámení sestavil už za svého života. Reálně počítal s tím, že jednou umře.
c)
Parte se stalo osobním vyznáním.
9)
Jozue. Osobní vyznání.
a)
Rodina. Rozvětvená. I služebníci.
b)
Často slyšíme: Ať si to děti udělají, jak chtějí.
1.
Ale rodiče své děti namnoze ani neseznámí s PB.
2.
Děti se pak mají rozhodovat a ani nejsou informovány, co je to víra.
3.
Nemohou se tedy rozhodnout.
c)
Rodina ve SZ. Rozvětvená. Otec. Současně i kněz. Náčelník silného klanu. Odpovědnost za rodinu i duchovně. Jednota. Duchovní jednota rodiny. Zázemí ¨pro děti. Domov pro členy rodiny. Člověk byl sycen a vyzbrojován i duchovně.
d)
Jozue ví zcela realisticky: Člověk bude vždy hledat a vytvářet si různá božstva a bude jim sloužit. Jde o to, čeho se člověk přidrží.
10)
Moderní doba.
a)
Lidé mají svá božstva.
1.
Tato božstva mohou mít nejrozmanitější podobu a vnitřní náplň. I zcela netradiční, vnějšně nebožskou.
2.
Vyznávají je.
3.
Slouží jim.
4.
Mění je podle situace a doby.
5.
Způsob života.
6.
Názory.
7.
Co se zrovna duchovně a kulturně nosí.
8.
Ideologie.
b)
Nevěřící člověk má rovněž svá božstva. Souvislost i s nevěrou.
11)
Jozue ví: To nejlepší, co může pro svou rodinu udělat, je vést k víře v Hospodina.
12)
My. Jozuovo vybídnutí je určeno pro nás.
a)
Jakým směrem nasměrujeme svůj život a své rodiny.
b)
Máme odpovědnost za rodinunejen v časném životě.
c)
Jde i o věčnost.
d)
Starý Jozue to vidí.
e)
Když to budeme vidět a plnit i my, pak budou i nám platit slova JK: Služebníku věrný, vejdi v radost Pána svého.

Poznámky:

1)
Toto kázání (kázání na tento text) je velmi aktuální samozřejmě vždy a k tomu ještě vždycky, stále a pořád. A opět znovu a znova.
a)
Ale v prkd už jaksi působí dojmem starobylosti.
1.
Něco se změnilo v církvi, nejen v okolí církve.
2.
Už zdaleka nejde především o budování církve a o společenství božího lidu.
3.
Každý hraje stále víc a hlasitěji tržně na svém písečku.
4.
Vlastní zájem je stále častěji a hlavně viditelněji na prvním místě.
5.
Pro církev a pro JK až to, co zbude a jestli z toho něco je nebo aspoň výhledově bude.
b)
Morální a duchovní krize se neustále prohlubuje. Po VLR tato krize nabrala zřetelněji určitou akceleraci.
2)
Ubývá nábožensky (evangelicky) ucelených rodin v církvi. I na farách.
3)
Vyznavačská kázání ve SZ.
a)
Vícekrát se objevují ve SZ proslovy proroků a izraelských vůdců při důležitých příležitostech, v zářezových historických okamžicích. Např.: Mojžíš. Jozue. Samuel.
b)
Struktura vyznavačských proslovů je obdobná, ale s různou konkrétní (situační) akcentací.
c)
Silné důrazy.
1.
Vyvedení z egyptského otroctví.
2.
Vedení pouští a přivedení do zaslíbené země.
3.
Boží pomoc.
d)
Aplikační důrazy.
1.
Kontrast životní situace. Izrael na tom byl zle. Díky Hospodinu se nyní daří Izraeli dobře.
2.
Sociální akcentace. Izrael kdysi otročil. Izrael si to má uvědomovat a pamatovat na to. Má se to projevit ve vztahu k okolí. Srovnej např. 4. Přikázání Desatera podle Deuteronomia 5.
3.
Hospodin se osvědčil jako dobrý Bůh v minulosti. Je dobré se držet Hospodina i nadále. Není důvod pošilhávat po cizích bozích (po modlách).
4.
Pokud Izraelci společně věří v Hospodina a pokud se řídí jeho vůlí, budou jednotní a silní proti nepřátelům a náporům života.

Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.