1 Janova 4,9.

(Kázání Nový zákon -> 23 1 Janova )
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Vánoce.

Text:

9
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

Čtení:

Matouš 1,18-25.
1
Janova 4.
1
Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
2
Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha;
3
Každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je
To duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.
4
Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
5
Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší.
6
My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.
7
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
8
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
9
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
10
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
11
Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
12
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
13
Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
14
A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl spasitelem světa.
15
Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16
Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
17
V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
18
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
19
My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.
20
Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
21
A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.

Postup:

0)
Vánoce.
a)
Mimořádné svátky. Příprava. Advent. Měsíc předem. Shon. Vaření. Nákup.
b)
V církvi potkáváme mnohdy jednostranné a nepoctivé odsudky tohoto úsilí lidí.
1.
Moralisté též nakupují.
2.
Užitek ze schánění a pečení.
c)
Spodní tón v pozadí: Přání, tužba:
1.
Vkládat do vánoc pokoj, radost, Štěstí.
2.
I po zdraví toužíme všichni.
3.
Aspoň pár dní v roce bychom chtěli žít tak, jak bychom si přáli žít pořád.
4.
Někdy to trochu třeba vyjde.
d)
Lidé si nedělají nic z toho, co si církev říká ve svých kostelích o nákupech a pečení.
1.
Vesele si žijí po svém.
2.
Možná třeba do svého uspěchaného programu zapracují i návštěvu kostela, aby měli vánoční nostalgický nebo kulturní zážitek.
1)
Nejvyšší cíl života. Má to být láska.
a)
Připomínáme si to o vánocích.
b)
Ne vždy tomu tak je.
c)
Pouhá spravedlnost k druhému je někdy málo. Ale jindy platí: Kéž by byla aspoň ta pouhá spravedlnost.
d)
Láska není jen nějaké nové učení.
1.
Nový způsob života.
2.
Jde o náš vztah k druhému. Nejde jen o to, kolik toho je na stole a ve spořitelně.
2)
Setkávání se s lidmi.
a)
Zaujmeme nějaký vztah.
b)
Pozadí vánoc.
1.
Víc vynikne nedokonalost našich lidských vztahů, i mnohá špína a lidské sobectví.
2.
Vztahy navzájem jsou buď dobré nebo zlé.
3.
Traktor nepomlouváme. Je nám lhostejný. Lidi ale pomlouváme, často a většinou i hodně.
3)
Děsíme se rostoucí lhostejnosti.
a)
Lhostejnost děsivě roste nejen ve světě, ale i v církvi.
b)
Lhostejnost skutečná, ne jen zdánlivá. Vnitřní lhostejnost.
c)
Metly lidstva: Mor. Válka. Lhostejnost.
d)
Naděje: Vzpamatovat se. Nabídka nové cesty, cesty JK.
4)
Láska a Bůh.
a)
Nerozlučně patří k sobě.
b)
Vynechat Boha, ztratí se láska.
c)
Nedbat na lásku, nepochopíme Boha, který nás má rád.
5)
Boží láska.
a)
Projevila se. Hledá druhého, nás. Oběť. Nehledá dobré pro sebe.
b)
My.
1.
Druhého zastrčit, odstrčit, nepřát mu. Sebrat mu. Využít ho. Odhodit, odkopnout.
2.
Projevujeme se jako učenlivé děti tržní církve. Dětmi tržního světa totiž už jsme.
c)
Bůh dokázal svou lásku. Nic nám nevzal. Naopak, dal nám a dává. Dobré dary pro život. Oběť JK.
6)
Vtažení do dění lásky.
a)
Nenechat se mýlit.
b)
Paráda, blahobyt, vnějškovost.
c)
Posouzení boží i lidí, zda jsme propadli sobectví. Zda hledáme jen své věci a nikoli také toho, co je bližních.
1.
Zda jsme aspoň trochu též pro druhé. 2.
2.
Jde o vztahy k lidem.
7)
Slovo.
a)
Někdy tím uděláme víc radosti než něčím hmotným.
1.
Vzpomenout si na někoho.
2.
Projevit zájem.
b)
Jindy může slovo tnout víc než meč nebo píchnout víc než nůž nebo ostrá jehla.
1.
Zlé a neuvážené slovo.
2.
Otázka otevřenosti a pochopení druhého.
8)
Víra JK v těle učí nepodceňovat lidi.
a)
Prokazovat si navzájem lásku.
b)
My jsme stáli za to Bohu, má nás rád.
c)
Vsadit svůj život na Boží lásku, i život dětí.
d)
Jistota v životě: S PB nikdy neprohrajeme.
9)
Kacířství, herese.
a)
Většinou tradováno: Záležitost učení.
b)
Největší herese: nedostatek lásky. Nesprávný vztah ke člověku.
10)
Otázka víry.
a)
Živá. Mrtvá. Nijaká.
b)
Lidé registrují zvláště chvíle pohody, vytržení ducha, zážitek ve víře. Oceňují i znalosti.
c)
Pravé měřítko víry:
1.
JK je spasitel světa. Je i mým spasitelem.
2.
Láska k bližnímu. Podvojné přikázání lásky. Milovat Boha nade vše a bližního jako sebe samého. Ostatní bude přidáno.
d)
Přijmout druhého člověka jako bratra, sestru. Do rodiny. I do rodiny církve.
1.
I takového člověka, kterého si nikdo nevšimne. Kdo je za nic pokládaný.
2.
V JK je i takový člověk můj bratr, pro něhož JK přišel.
e)
Každý máme svou slabinu.
f)
Užitek vánoc: Povzbuzení v lásce k bližnímu. Hluboký vztah ke člověku.
g)
Poznámka: Takhle se to v kázáních říkává. A je to zcela a nepochybně pravda.
1.
Velká slova přece patří do kázání, že ano?
2.
Faktem je, že zvláště o vánocích při slavnostním kázání lidé moc nepřemýšlejí, ani na kazatelně, ani pod kazatelnou.
3.
Nadnesená, krásná, vznosná, slavnostní slova se spíše snesou nežli reálný a realistický pohled na život, i na život v církvi.
11)
Bůh je láska.
a)
Je to důvod k radosti.
b)
Z čeho se radujeme: Rodina. Mládí. Zdraví. Úspěchy. Spokojenost. Zajištěnost.
c)
Přijde ale doba, kdy se už z toho všeho radovat nebudeme.
d)
Vážný tón patří též k vánocům.
e)
Otevřená zůstane jen radost z Boží lásky. Nezasloužený výhled Boží milosti.
1.
Síla k životu zde.
2.
Pohled vstříc budoucnosti. Jistota v JK.
12)
Vánoční radost.
a)
Říkáme to. Mluvíme o ní. Píšeme to. Přejeme to.
b)
Obyčejná lidská radost.
c)
Odlesk Boží radosti. Narodil se nám dnes spasitel. Nevyčerpatelná studně radosti. Do našeho života. Pro všechny.
1.
Nikdo se nemá vylučovat, odcházet.
2.
Nikoho nelze vylučovat.
d)
Veliká Boží nabídka radosti a lásky.
13)
Podstata vánoc.
a)
Přišel Boží syn.
b)
Potíže pro náš rozum: Bůh dal sám své dítě. JK se neměl skoro kde narodit. Chlév.
14)
Nedorozumění vánoc.
a)
Nejsou jen něco minulého. Ukazují dopředu.
b)
Naše věčnost. Kde je otevřen pohled do budoucnosti, tam je důvod k radosti.
15)
Příchod JK.
a)
Bůh nehledal svých věcí. Hledal nás. Láska.
b)
JK nepřišel jen proto, abychom měli 2 dny o vánocích o čem mluvit.
1.
Výzva: Činit jako on.
2.
Podvojné přikázání lásky.
3.
Nalézat radost, evangelium pro život.
16)
Naše radost z JK.
a)
Odtud ze všech darů života. Právo
b)
Vzpomínat na dětství.
c)
Upřímná nezkalená radost. I z malých věcí.
d)
Odlesk radosti a Boží lásky nás má provázet do všedních dnů po celý rok.
17)
Závěr. Vrátit se k úvodu.
a)
Lidské touhy. Kéž by k tomu přistoupilo evangelium, zvěst bible.
b)
Plnost života není možná bez evangelia, aspoň podle církve, bible.
c)
Lidské úsilí po vánocích vyprchá. Pak přijde zase každodenní všednost. Paprsky světla evangelia a vánoc by měly zářit a pronikat do všedních dnů.

Poznámky:

1)
Civilnost v rámci tradičnosti. Civilně interpretovat tradiční zvěst, včetně pojmů.
2)
Nadměrná civilnost o vánocích může mnohdy škodit. Lidé ochotněji přijmou aspoň k poslechu tradiční vánoční vyprávění. A nejen proto, že se o vánocích přemýšlí většinou o trochu méně nežli jindy v roce.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.