Nový Zákon

(Kázání Nový zákon -> 20 Jakub)
Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
List Jakubův

#1

1
Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti
Pokolením v diaspoře.
2
Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné
Zkoušky.
3
Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.
4
A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení,
Prosti všech nedostatků.
5
Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem
Bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.
6
Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben
Mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
7
Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;
8
Je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
9
Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení
10
A bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:
11
Vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása
Zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
12
Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane
Vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13
Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být
Pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14
Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
15
Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16
Neklamte sami sebe, milovaní bratři!
17
'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od
Otce nebeských světel. U něhož není proměny ani střídání světla a stínu.
18
Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli
Jakoby první zklizní jeho stvoření.
19
Pamatujte si, moji milovaní bratři: každý člověk ať je rychlý k
Naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20
Vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
21
A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti
Přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
22
Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste
Klamali sami sebe!
23
Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži,
Který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;
24
Podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
25
Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není
Zapomětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své
Skutky.
26
Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk,
Klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
27
Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy
A sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

#2

1
Bratři moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte
Dělat rozdíly mezi lidmi.
2
Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném
Oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.
3
A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu:
"Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj
Tamhle, nebo si sedni tady na zem."
4
Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují
Nesprávně?
5
Poslyšte, moji milovaní bratři: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto
Světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil
Těm, kdo ho milují?
6
Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí
Vás před soudy?
7
Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi
Vysloveno?
8
Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu:
'Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,' dobře činíte.
9
Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás
Usvědčuje z přestoupení.
10
Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl,
Provinil se proti všem.
11
Vždyť ten, kdo řekl: 'Nezcizoložíš,' řekl také: 'Nezabiješ.' Jestliže
Necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.
12
Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.
13
Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal
Milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
14
Co je platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá
Skutky? Může ho snad ta víra spasit?
15
Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na
Den,
16
A někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte
Hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo
Platné?
17
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
18
Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž
Mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
19
Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí
Se toho.
20
Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
21
Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na
Oltář svého syna Izáka?
22
Nevidí, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla
Víra dokonalosti?
23
Tak se naplnilo Písmo: 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za
Spravedlnost' a byl nazván 'přítelem Božím'.
24
Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
25
Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když
Přijala posly a propustila je jinou cestou? -
26
Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

#3

1
Nechtějte všichni učit druhé, moji bratři: vždyť víte, že my, kteří učíme,
Budeme souzeni s větší přísností.
2
Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž
A dovede držet na uzdě celé své tělo.
3
Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit
Celé jejich tělo.
4
Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry,
Ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
5
Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Pavažte,
Jak malý oheň může zapálit veliký les!
6
I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo
A ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
7
Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a
Jsou kroceny člověkem,
8
Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí, Je to zlo, které si nedá pokoj,
Plné smrtonosného jedu.
9
Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli
Stvořeni k Boží podobě.
10
Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratři
Moji.
11
Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
12
Což může, bratři, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže
Slaný pramen dávat sladkou vodu.
13
Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem
života, v tichosti, kterou dává moudrost.
14
Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se
Moudrostí a nelžete proti pravdě.
15
To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná,
ďábelská.
16
Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.
17
Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná,
Ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků
A bez přetvářky.
18
Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

#4

1
Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás
Vedou do bojů?
2
Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete
Dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.
3
Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše
Vášně.
4
Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s
Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
5
Či myslíte, že nadarmo je psáno: 'Bůh žárlivě touží po duchu, kterého
Do nás vložil'?
6
Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví
Proti pyšným, ale pokorným dává milost.'
7
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se
K Bohu a přiblíží se k vám.
8
Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!
9
Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost
V žal.
10
Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.
11
Bratři, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra,
Snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon,
Nýbrž stavíš se nad něj jako soudce.
12
Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo
Jsi ty, že odsuzuješ bližního?
13
A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města,
Zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" -
14
Vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která
Se na okamžik ukáže a potom zmizí!
15
Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme
To nebo ono."
16
Vy se však vychloubáte a chvástáte.
17
Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má
Hřích.

#5

1
A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás
Přicházejí.
2
Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno,
3
Vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a
Stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec
Dnů!
4
Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá
Do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.
5
Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se pro den
Porážky!
6
Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám
Nestaví.
7
Buďte tedy, trpěliví, bratři, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník
čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i
Jarního deště.
8
I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je
Blízko.
9
Nestěžujte si jeden na druhého, bratři, abyste nebyli odsouzeni. Hle,
Soudce stojí přede dveřmi!
10
Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratři, vezměte proroky, kteří
Mluvili ve jménu Páně.
11
Hle, 'blahoslavíme ty, kteří vytrvali'. Slyšeli jste o vytrvalosti
Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť 'Pán je plný soucitu
A slitování'.
12
Především nepřísahejte, bratři moji, ani při nebi ani při zemi ani při
Ničem jiném. Vaše 'ano' ať je vždy 'ano' a 'ne' ať je 'ne', abyste
Nepropadli soudu.
13
Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá
Pánu!
14
Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí
A potírají ho olejem ve jménu Páně.
15
Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se
Hříchů, bude mu odpuštěno.
16
Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste
Byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
17
Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo,
Nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
18
A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
19
Bratři moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět,
20
Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši
Od smrti a přikryje množství hříchů.

Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.