Židům 11,1-10. Židům 13,1-17. Žalm 46. Židům 13,7-17.
Všeliké tělo je jako tráva.
Boj výborný bojoval jsem.
Co je platno člověku, i kdyby celý svět získal.
JK: Já jsem ta cesta, pravda, život.
První Korintským 3. Základu jiného žádný položit nemůže.
To vítězství, které přemáhá svět, je naše víra.
Poslání. 1 Timoteovi 6,6-12.
Hus o pravdě: Proto, věrný křesťane: Hledej pravdu. . . .
Husovské. Toleranční patent.
1)
Vzpomínejte.
a)
Útěk do minulosti, do dějin.
1.
Dnes nám zrovna tohle nehrozí. Nezájem i o vlastní historii.
2.
Větší účast při shromážděních kdysi. Víra byla přijímána jaksi samozřejmě.
3.
Bylo snazší a pohodlnější věřit, i když byl v různých vlnách nápor totality.
4.
Dnes: Vnitřně je to nesnadnější. Za totality to bylo nesnadnější vnějšně.
5.
V každé době je nutné vést zápas víry v jiné situaci. Různé podoby zápasu víry.
6.
Vnitřní zápas. Projevuje se i navenek. Vztah k božím věcem, k církvi, k těm, kdo káží evangelium.
b)
Vzpomínání jako posila pro přítomnost.
1.
Vidět minulé zápasy.
2.
Příklad věrnosti a statečnosti.
3.
Poučit se z chyb a omylů. I ty byly.
c)
Nebezpečí při vzpomínání.
1.
Měříme a hodnotíme minulost měřítky své doby. Proto se někdy projevuje přespříliš tvrdá kritika. Nadměrná kritičnost. Nepříznivé posuzování.
2.
Citlivé posuzování minulého. Citlivost pro události, dění, lidi.
3.
Je třeba správně vidět, co mělo být vykonáno. Ale i to, co mohlo být vykonáno. Co vůbec mohlo být v dané době pochopeno a poznáno a rozpoznáno jako úkol.
4.
Reálné možnosti dané doby a chvíle.
2)
Vůdce. Člověk.
a)
Na co stačil. Co dokázal. Jak mu pomohli ostatní kolem.
b)
Mojžíš. Aron a Hur.
1.
Stáli při něm nebo proti vůdci? Posila. Povzbuzení. Klacky pod nohy. Ztrpčování práce a života.
2.
Různé přístupy vůdců k lidem a lidí k vůdcům.
c)
Co jsme dokázali my. Vlastní slabosti známe. Mnohé jsme promeškali či pokazili. Váhavost. Zbrklost. Neuvážlivost.
d)
Cti otce svého. Laskavost k vůdcům minulosti.
3)
Mluvili SB.
a)
Co má být. Co mají lidé slyšet.
b)
Pravé SB lidé někdy neradi slyší. Někdy se proto zlobí. Na PB, ale odnese to obvykle farář, pokud není po ruce kostelník.
c)
Konkrétnost v životě. Aplikace.
d)
Osobně je pro faráře někdy těžké kázat. Jeremiáš: Raději budu mlčet. Ne vždy lidé rádi slyší SB. Vnější potíže. Neděle 9 hodin, je třeba jít kázat. Ať se farář cítí jak cítí. V jiném (ne každém) zaměstnání lze vysadit.
4)
Cíl jejich obcování. Naše lidské putování je vždy poznamenáno člověčinou. Cíl. Oč člověku jde, i když pro lidskou člověčinu a porušenost to neuskuteční na sto procent. Pozornost je obrácena od vůdce jako člověka k jeho životnímu úsilí, práci, cíli, životu.
Hodnocení nás.
a)
Co dobrého jsme vykonali.
b)
Naše úsilí, předsevzetí. Na co jsme se napojili.
c)
Co nakonec zůstane při zpětném hodnocení člověka. Oč člověku v životě šlo. Náplň života. Čím člověk žil.
5)
Následovat jejich víru. Víra je cíl i prostředek k cíli.
6)
Poučení z dějin. Vzpomínání na vůdce. Vyhmátnout, oč jde v přítomnosti.
7)
Víra. Pavel: boj výborný bojoval jsem. Víru jsem zachoval. Bojuj ten dobrý boj víry. Dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi. A vyznals dobré svědectví před mnoha svědky.
8)
Pravé vzpomínání na vůdce.
a)
Jít cestou víry, jako i oni šli. Ve své době. Oni šli cestou víry ve své době.
b)
Kdyby toho nebylo, pak i eventuelní chvalořeči a vyzvedání až do nebe nic a nikomu nepomohly. Nebylo by to pak pravé vzpomínání.
9)
JK včera i dnes. Tentýž je i na věky. Nemění se. Tentýž stále. Vůdcové lidští přicházejí a odcházejí. Jsou tu jen dočasně. Mění se. Střídají se. Mají ukazovat k neměnnému JK.
10)
Rozmanité způsoby, jak mluvit o JK. Odkaz vůdců: Jít za JK. JK je vůdce bez proměny. Pravý vůdce.
1)
Modrá bible. Nadpis. Napomenutí k věrnosti.
2)
Určeno křesťanům všech generací, ve všech národech.
3)
Jen JK. Úskalí různých duchovních nabídek na náboženském trhu tohoto světa. Martin Luther. Jednoznačná a jedinečná obrácenost k JK.
4)
Svět. Vše se mění. Kolik jsme za život zažili změn např. Režimů. Od Rakouska-Uherska. Technika. Kůň. Traktor. Kombajn. Auto. Telefon. Počitač. Mobil. Televize. Doprava.
5)
Kdo je vůdce. Farář. Rodiče. Duchovní vedoucí, přítel, příklad života. Kdo nás přivedl k víře, do společenství sboru.
6)
Vůdce. Chce to čas a pilnou práci. Mnohdy je to pro vůdce zdržovačka. Dělá to ale pro JK. K dobrému pro člověka.
7)
Vůdce. Pastýř.
8)
Zamyslet se nad sebou. I my máme být vůdci. Za sebe bychom měli přivést k JK aspoň jednoho člověka. Místo sebe. Nahradit sebe. Minimální misijní minimum.
9)
Vděčnost těm, kdo nás vedli ve víře.Bylo to v každém případě víc lidí.
10)
Alibismus. Nekritizovat minulost. Po nás přece přijdou další, kdo nás pokritizují. Pravda Platí i nad námi. Je třeba jasně říkat, co je černé a co bílé.
11)
Utváříme a stylizujeme si postavy minulosti. Leckdy i v dobré snaze pochopit je, tedy nezáměrně nebo i nevědomky. Vidět minulost i lidi v nich ve světle Boží pravdy.
12)
Toleranční otcové. Vážit si jich. Cenit je. Mluvit o tom. Nezapomínat. Bez jejich víry, statečnosti a věrnosti bychom zde dnes pravděpodobně nebyli. Řetěz víry, věřících.
13)
Paradox. Oslavovat něco, co sami už nedržíme. Jen pro oslavování nebo proto, že se to zrovna nosí.
14)
Solus Kristus. Jedině Kristus. Důraz Luthera. Zasvětit život JK. Krásná výzva. Ani vyzývající vůdce si někdy neuvědomí, že jsou to leckdy příliš vysoká a vznosná slova.
15)
Cíl putování. JK. KB. Plnost života na zemi. Dosvědčovat cíl života. Smysl.
16)
Nebezpečí.
a)
Nekritické vyvyšování lidí až do nebe.
b)
Vyžívání se v pohledu na lidské poklesky nebo slabosti. Jsou i lidské mdloby. Unavenost v zápase víry a života.
c)
Cíl putování. Člověk není jen to, co se mu podaří. Ale i to, oč mu šlo. Oč usiloval.
17)
De mortuis nil nisi bene. O mrtvých nic než dobře. Ale podle měřítka Boží pravdy. Rozlišovat lidskou stránku křehkého těla a cíl putování, víru, KB.
18)
Interpretace dějin pro přítomnost.
19)
Rozličná a cizí učení.
a)
Mimobiblické, lidské doplňky.
b)
Přirozená náboženskost člověka v různé podobě.
c)
Ne plnost zvěsti bible. Výsek. Jen jeden důraz, akcent. Zapomíná se na plnost, celek zvěsti.
1.
Nenechat se točit, otočit kolem prstu. Někdy kolem prsu. Nenechat se točit rozličnými a rozmanitými cizími učeními.
2.
Cizí učení. Uhovuje nám. Víc nám vyhovuje. Punc jinakosti, tajemna, tajúplna. Atraktivnost v nějaké podobě.
20)
Čtení. 3 krát pojem vedoucí. Apoštol. Presbyter. Biskup.
21)
Mnohé úvahy v církvi dnes. Zní to značně středověce. Zpověď mladého člověka dnes, pocity:
a)
Ocenění vůdců víry. Učitelé. Nadšení pro Husa.
b)
Mluvení o pravdě, že se má držet.
1.
Říkají to velmi často i ti, kdo přežili nebo neměli problémy s držením pravdy.
Nedostali se do komplikované situace nějakého náporu či tlaku.
Rozmanitým způsobem se ohnuli nebo uhnuli.
2.
Nelze pochopitelně jinak.
Starší člověk se stydí, že (když) by neměl doporučovat pravdu.
Mnozí mladí se zeptají: Proč vlastně nějakou pravdu vůbec držet?
c)
Smíšené pocity. Existuje vůbec tak veliká pravda, že by pro ni měl člověk vůbec něco obětovat? Natož aby pro ni obětoval život? Má smysl se pro něco obětovat? I církev vyjmenovává jen velmi poskrovnu příklady sebeoběti pro druhé.
d)
Oběť pro vlast a podobné řeči a řečičky.
1.
Říkají to ti nahoře. I ti nahoře v církvi. Hrdinové dostali povolávací rozkaz a chtě nechtě (chtěj nechtěj) museli mašírovat a stali se z nich hrdinové.
2.
Zamyšlení. Ne kritika či polemika proti něčemu nebo někomu. Hus si mohl chránit svůj život, svou kůži. Mohl hledat jiné cesty k nápravě církve a společnosti.
3.
Není přece třeba jít hned hlavou proti zdi.
4.
Není fair play tlačit do toho druhé, ani přímo, ani nepřímo.