1 Tesalonickým 5,10-11.

(Kázání Nový zákon -> 13 1 Tesalonickým)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Dušičky.

Text:

1
Tesalonickým 5,10-11.
10
On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.
11
Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

Čtení:

První Tesalonickým 4,13-5,11.

Osnova 1:

1)
Vděčnost za sbor.
a)
V Tesalonice. V Jablůnce. Co sbor přijal od JK. Co přijal jednotlivý křesťan.
b)
Napomínání. Povzbuzování. Nevyloučeno. Ne dokonalost. Pochopitelné. Problémy. Povzbuzování. Pavel je kazatel.
c)
Snaha jít za JK. Ne lidská učení. To vede k rozdělování.
2)
Věrnost se má nově osvědčit v situaci zneklidnění a pochybností.
a)
Nové formy věrnosti.
1.
Vytrvalost.
2.
Naděje. V něčem revidovaná.
b)
Konkrétní situace v Tesalonice.
1.
Čekají blízkost parusie, už za života. Ale mnozí už umírají.
2.
čekání rychlého, viditelného výsledku víry. Umírání věřících. Pochybnosti víry.
c)
Příčiny pochybností věřících v Tesalonice.
1.
Protože byla nějaká chyba ve víře. Nedomyšleno s parusií.
2.
Po určitém čase: Opravilo se to. Upravilo se to. Obměna. Uzpůsobení. Zpočátku to špatně pochopili nebo interpretovali.
3.
Překvapení: Relativně značná revize víry v souvislosti s parusií, s brzským příchodem JK ještě za života věřících. Tato změna podstatným způsobem nenarušila základní zaměření víry.
3)
Překonání krize víry.
a)
Falešný pohled směrem k parusii. JK prý přijde ve své slávě ještě za života věřících.
1.
Mnozí to namlouvali sobě i jiným.
2.
Křesťan je prý uchráněn útoků smrti. Neokusí smrti.
b)
Obdoba u mnohých letničních kolem 90.
1.
Útok hříchu. Křesťan prý nehřeší.
2.
Opatrněji: Plně věřící křesťan z Ducha svatého už nehřeší.
3.
O necelých 10 let později se tito lidé už dávno nechtěli znát a hlásit ke svým někdejším (tehdejším) rozpoznáním víry tzv. Z Ducha svatého. Tehdy tím ale tloukli po hlavách střízlivě uvažující křesťany.
c)
Život s JK. Patříme mu živí i mrtví.
4)
Život s JK. Jistota. Nic nás nepřipraví o život s JK.
a)
Skutečnosti světa. Násilí. Pokušení.
b)
Smrt. Konec života.
c)
čím smrt předem děsí. Strach. Nemoci.
5)
Evangelium. Žít s JK. Teď i potom.
6)
Scenerie parusie. Obrazy. Archanděl. Polnice. Naděje jen v JK. JK se ujme svých věrných.
a)
Ne každý, kdo mi říká, Pane, Pane, vejde do KB. Do KB vejde: Kdo činí vůli Boží. Matouš 7, 21.
b)
JK: cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří. Matouš 25.
7)
Tesalonika. Nejistota. Obavy o spasení.
a)
My. Otázka: Zda máme strach o spasení. Aspoň zda máme vůbec zájem o spasení.
b)
Zemřelí ve víře nebo žijící. Když přijde parusie. Rozhodující je víra.
c)
JK zemřel za nás. Je to prosté a jasné. Je důležité to vědět a vyznávat.
d)
Lidské doplňky v každé době. Dobový kolorit víry. Luther. Reformace.
e)
JK. Golgota. Pro mnohé je to málo. Nedostačující. Hledají se v každé době nějak mimořádné způsoby zbožnosti. Doplnit. Někdy skoro nahradit Golgotu.
8)
Povzbuzovat se navzájem.
a)
Být si oporou.
1.
Píseň 480. Srdce k srdci.
2.
482. Jak rozkošné a milé.
3.
483. To jedno mějme stále na paměti.
b)
Dosvědčovat evangelium naděje v JK.
c)
Pokud se cítí a vtípí charismatici.
1.
Potrefený se najde.
2.
Díky bohu, SB je snad aspoň trochu oslovilo. Duch svatý je obvinil v srdcích. Došlo jin to. Zapálilo jim to. Aspoň se rozčilují. Chvála Pánu. Hallelujah.
9)
Úkol církve. Dosvědčovat. JK je pán nad smrtí.
10)
Pavel. Nevyšla mu jeho představa víry, že se dočká s jinými JK, jak (až) přijde v parusii. Tedy v plnosti konečné moci a slávy.
a)
Ne fiasko Pavlovy víry. Jeho víra byla založena na JK.
1.
Ale padly jeho interpretace, jeho pochopení.
2.
Smůla. Něco hlásal. Teď musel týmž lidem vysvětlovat, že je to trochu jinak.
b)
Víra není založena na našich představách.
1.
My. Máme odpovědnost i za své představy víry. Co hlásáme.
2.
Můžeme někoho odradit, když pak hlásáme změnu.
3.
Promyšlenost víry. Od počátku. Vyvarovat se zbytečných módních větrů v interpretaci pravd víry.
c)
Ještě v šedesátých letech 20. Století bylo možno se v církvi setkat např. S některými pofiderními názory, které se později postupně obrušovali:
1.
Správný křesťan nekouří, nepije, nechodí tancovat, do divadla, na koncerty, nemá televizi. Nemá kravatu.
2.
Jeden pietisticky horlivý bratr šel příkladem toho, co propagoval: Vyházel ze své knihovny knihy, mimo bibli. Nenosil kravatu.
3.
Odradí to mnohé. Vzpomíná se na to. Je to mimo jiné napsáno v některých knížečkách.
4.
Zmíněný bratr se za čas unormálnil. Když ho jeho přátelé zase viděli chodit s kravatou, tak je to uklidnilo.
d)
Naše odpovědnost.
1.
Vázat se na JK. Vyvarujeme se zklamání.
2.
Neodpovědná představa. Zmatení jiných.
e)
Představy o víře. Zážitky. Prožitky. Dojmy. Odhady. Mnoho škody i v nedávných dějinách.
1.
Zápasy. Boje. Zbytečné. Neuvážlivé.
2.
Někdy ovšem prapor pro jiné zájmy.
f)
Východisko Pavla: Spolehnout na JK.
1.
Naše představy jsou ovšem či sice nutné k pochopení. Pomoc v závanech zbožnostních větrů v konkrétní době.
2.
Relativní platnost.
3.
Podstata: dílo JK.
g)
Dobové představové berličky. Polnice. Možné teologické hádky: Jaká. Roh. Jaký tón. Síla polnice. Kolik decibelů. Oblak. Z čeho.
1.
Odpovědnost za naše představy.
2.
Lze nadělat zmatky.
3.
Lze způsobit zmatky u jiných.
4.
JK. Budeme souzeni z každého slova. I ze svých představ o víře, o JK.
h)
Nejlépe. Držet se bible. JK. Golgota. Kříž. Dílo JK stačí.
1.
Naše přídavky a berličky. Zbytečné, někdy dokonce škodlivé. Ale jindy dost pomocné. Uvědomit si však jejich relativnost a dočasnost.
2.
Nejsme posíláni k lidem nést jim své představy, ale evangelium JK. Golgota. Kříž. Vzkříšení.
11)
Den Páně přijde.
a)
Zloděj v noci. Nespat. Bdít. Zajistit se. Připravenost. Počítat s možností, že zloděj projeví zájem o nehlášenou noční návštěvu.
b)
Doba Pavla. Svádění od evangelia. Lidské praktiky. Výpočty. Zásluhy. Obřady. Filozofické a náboženské proudy, praktiky. Dohady. Představy. Zážitky.
1.
U mnohých chybí střízlivost a bdělost víry.
2.
Nestřízlivost. Ne jen z alkoholu. Drogy. I duchovní drogy. Okultismus. Magie. Extase.
c)
Dnes. Obdobná nebezpečí. Nabídky.
1.
Někomu je střízlivost málo.
2.
Lidské úsilí.
3.
Uklidňující otupělost.
4.
Základní lidská touha. Cítit se dobře. Sám v sobě. Bez JK.
5.
JK může být vytlačen, i když se slovy o něm mluví. Za i velmi zbožnými slovy o JK může vykukovat prachobyčejná přirozená náboženskost.
d)
Staronové svody a výzvy proti svodům.
1.
Svody: V nějaké formě útěk ze světa.
2.
Evangelium: zvěstovat je po světě. JK chce spasit svět. Boží plán.
3.
Náboženské proudy: Nelze zvládnout celý svět. Utéci. Zachránit aspoˇň sebe.
4.
JK stačí na celý svět. Tak Bůh miloval svět.
e)
Co vše možné člověk zažil ve svém životě v náboženské oblasti (i v rámci církve). Např.: Lákavé nabídky, svody, bludy. Výpočty konce světa. Horoskopy. Nejedení různých jídel. Duchovní zážitky. Nemít televizi. Nechodit na koncerty a do divadla. Vyházet z knihovny knihy mimo bibli.
12)
Pavel. Jsme synové světla.
a)
Uvěřit v JK se stalo vítězstvím i pro nás.
b)
Střízlivost víry a představ víry.
1.
Láska. Praxe života. Naděje.
2.
Světlo budoucnosti s JK. Svítí i ve smrtelném a mnohdy i smrtonosném prostředí v tomto světě.
3.
Jediná naděje před smrtí. Žít ze světla JK. Střízlivost víry.

Osnova 2:

1)
Radostná vděčnost v epištole. Co jsme přijali od JK. Víra. Spasení.
2)
Nejde o stereotypy a opakování postojů. Konkrétnost v životě a různých situacích.
3)
Tesalonika. Věřící lidé umírající před parusií.
4)
Víra. Žít s JK na zemi. O spasení rozhodne víra. Parusie se můžeme dočkat i za mrtva.
5)
Konkrétní obraz. Archanděl. Polnice. Scenerie vladařského majestátu.
6)
Zájem křesťanů v Tesalonice o spasení. My. Je to aktuální i pro nás?
7)
Vzájemné potěšování a utvrzování ve víře.
8)
Úkol církve. Svědectví o JK. Naděje pro život i smrt.
9)
Naděje. I když se hroutí a zhroutí všecko lidské.
10)
Naše představy víry. Podpůrné berličky v dané době, v určité chvíli. Rozlišit berličky a obsah.
11)
Existence církve uprostřed světa. Nepřestávající očekávání příchodu JK. Střízlivě. Bez křečovitého vypočítávání.
12)
Křesťané. Synové světla, dne. Žít v závdavku věčnosti. Paprsky světla KB. Žít ze světla JK. Ochrana před svody euforické hysteričnosti i lhostejnosti.

Poznámky:

1)
Vážit si církve, sboru.
a)
Církev je tělo JK.
b)
1 Korintským 11. Ustanovení VP. Společenství.
c)
Nevážit si církve :
1.
Narušování společenství.
2.
Nerozsuzovat tělo Páně.
d)
Všelijací lidé v církvi.
1.
Jedno společné: Jsou spojeni JK. Víra. Setkání s těmi, s nimiž by se člověk nikdy nesetkal.
2.
Být si oporou a povzbuzením ve víře i v životě.
e)
Svědectví pro svět:
1.
Sbor dokazuje, jak se evangelium uskutečňuje v praxi.
2.
Církev je výkladní skříň KB. Toho, co se hlásá.
f)
Hrdost na svůj sbor.
1.
Je na co?
2.
Uvědomit si to. Vypočítat si, na co člověk může být hrdý ve vlastním sboru.
3.
Dobré řeči o vlastním sboru. O vlastní rodině také mluvíme pěkně.
4.
Láska ke spolučlenům, spolusborovníkům, spolucírkevníkům. Zájem o ně.
5.
Z rodiny neutíkáme. Rádi se vracíme.
6.
Dáváme přednost členům své rodiny před cizími, jinými, které máme samozřejmě také rádi.
7.
Vztah k vlastním v rodině je bližší.
2)
Sloužit všem, nejvíc domácím víry.
Sbor je obdoba rodiny.
a)
Nevybrali jsme si také členy své rodiny.
b)
Narodili jsme se tam.
c)
Přiženili jsme se.
d)
Nějak jsme se tam dostali.
3)
Tesalonika. Umírají věřící. Pochybnosti.
a)
Slabost jejich víry. Něco s nimi není v pořádku. Jejich vina.
b)
Chyba víry. Pochybnosti o samé víře. Ne jen o věřících.
4)
Představy víry.
a)
Zážitek je někdy povyšován na úroveň svědectví víry.
b)
Někdy dokonce výš.
c)
Měřítko pro bibli.
d)
Hrůza. Odvaha: říci, že mi to řekl Duch svatý.
e)
Bible vede k pokoře, skromnosti, střízlivosti i v představách víry.
5)
Zralost víry člověka a kazatele:
a)
Vděčnost. Bohu. Církvi. Sboru.
b)
Láska ke konkrétnímu sboru, ke konkrétní církvi.
c)
Další ukazatele:
1.
Dětské stadium víry. Nevyrovnanost. Balanc. Sbor učí růstu ve víře. Porozumění pro dětská stadia víry.
2.
Nevyrovnanost dítěte. Puberta. Nestojí ještě na vlastních. Ale staví se na zadní.
6)
Liturgické ceremoniele v průběhu dějin církve.
a)
Obřady ve Vatikánu. Odraz císařských dvorských motivů.
b)
Řecká (a i ruská) pravoslavná liturgie. Obraz byzantského císařského dvora.
c)
Armenská pravoslavná liturgie. Lze zaslechnout a představit si: Pastýřské písně přes údolí z hory na horu, s kopce na kopec.
d)
Luther ponechal bohatou církevní liturgii své doby. Velmi ji však zjednodušil.
e)
Kalvin provedl radikální demokratizační škrty i v bohoslužebné liturgii.
f)
Židovská liturgie je velmi střízlivá a věcná.
g)
Islámská liturgie je rovněž střízlivá.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.