Nový Zákon

Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,

I všichni bratři, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii:

Milost vám a pokoj od Boha našeho i Pána Ježíše Krista,

Který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.

Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.

Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.

Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.

Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.

Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.

Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku,

Ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku.

Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny.

Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. 20 Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež.

Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kylikie.

V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali;

Jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit;

A děkovali za mne Bohu.

Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s
Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.

Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem
V soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje
Nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.

Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se
Dal obřezat,

Jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratři, a pokoutně se mezi nás
Vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás
Uvedli do otroctví zákona.

Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim,
Aby vám byla zachována pravda evangelia.

Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti - čím kdysi byli, na tom
Mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní - ti tedy, kteří se těšili
Zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili;

Naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak
Jako Petrovi židům.

Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také
Mně k službě mezi pohany.

Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteří
Byli uznáváni za sloupy církve - podali mně a Barnabášovi pravici na
Stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.

Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem
Vždy horlivě usiloval.

Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti
Němu, protože byl zřejmě v neprávu.

Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z
Okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců
Obřízky.

A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní židé, takže jejich
Pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš.

Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem
Petrovi přede všemi: "Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi
židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?"

My jsme od narození Židé a ne 'hříšní pohané',

Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě
Skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše.
I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v
Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo
Ospravedlněn'.

Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my
Hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!

Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe
Jako viníka před zákonem.

Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro
Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem,

Nežiji už já, ale žije ve mne Kristus. A život, který zde nyní žiji,
žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za
Mne.

Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze
Zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně
Postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!

Chtěl bych se vás zeptat na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že
Jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou
Jste slyšeli?

To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte
Sami na sebe?

Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo!

Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto,
že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?

Pohleďte na Abrahama: 'uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za
Spravedlnost.'

Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.

Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské
Národy, dostal už Abraham zaslíbení: 'V tobě dojdou požehnání všechny
Národy.'

A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.

Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí
Psáno: 'Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v
Zákoně, a nečiní to.'

Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona,
Neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.'

Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: 'Kdo bude tyto věci činit,
Získá tím život.'

Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí
Na sebe, neboť je psáno: 'Proklet je každý, kdo visí na dřevě.'

To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i
Pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

Bratři, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou právoplatně
Potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat.

Slib byl dán Abrahamovi a jeho potomku; nemluví se o potomcích, nýbrž
O potomku: je jím Kristus.

Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno právoplatně potvrzenou, nemůže
Učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a
Tak zrušit slib.

Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo byl založeno na slibu.
Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.

Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby,
Než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému
Prostředníku.

Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.

Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon,
Který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.

Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře
V Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli,
Kdy víra měla být zjevena.

Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do
Ospravedlnění z víry.

Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.

Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista
Oblékli.

Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a
ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh
Zaslíbil.

Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je
Pánem všeho.

Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem
Stanovil.

Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.

Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného
Z ženy, podrobeného zákonu,

Aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati
Za syny.

Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha
Volajícího Abba, Otče.

A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z mocí Boží i dědic.

Dříve jste neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti
Bohy nejsou.

Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak
To, že se zase nevracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se
Jim dát znovu do otroctví?

Dodržujte ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.

Snažte se mi porozumět, bratři, jako já mám porozumění pro vás; prosím
Vás o to. Nic jste mi neublížili.

Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval
Evangelium.

Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás
Bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista
Ježíše.

Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo
Možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.

Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás
Připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.

Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když
Jsem u vás, moje děti.

Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu
Kristovu.

Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si
S vámi nevím rady!

Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně?

Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze
ženy svobodné.

Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle
Zaslíbení.

Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory
Sinaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar.

Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému,
Neboť žije v otroctví i se svými dětmi.

Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.

Vždyť stojí psáno: 'Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej,
Která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která
Má muže.'

Vy, bratři, jste dětmi zaslíbení jako Izák.

Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval
Toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní.

Co však říká Písmo? 'Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně
Nebude dědicem spolu se synem svobodné.'

A proto, bratři, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na
Sebe znovu vložit otrocké jho.

Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic
Neprospěje.

Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat
Celý zákon.

Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění
Na základě zákona, pozbyli jste milosti.

My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší
Nadějí.

V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující
Je víra, která se uplatňuje láskou.

Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?

Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává.

Málo kvasu celé těsto prokvasí.

Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení.
Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoliv.

Kdybych já, bratři, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl
Vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je
Kříž.

Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!

Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za
Příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního
Svého jako sebe samého!

Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste
Se navzájem nezahubili.

Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás
Táhne vaše přirozenost.

Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti
Nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,

Modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost,
Rozpory, rozkoly,

Závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám
Znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na královstvím
Božím.

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost,
Laskavost, dobrota, věrnost,

Tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi
A sklony.

Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.

Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme
Jeden druhému.

Bratři, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste
Vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a
Každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.

Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.

Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.

Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li
Hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými.

Každý bude odpovídat sám za sebe.

Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k
životu.

Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také
Sklidí.

Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha,
Sklidí život věčný.

V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v
Ustanovený čas.

A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.

Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali
Obřezat, jen aby nebyli pronásledování pro kříž Krista Ježíše.

Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste
Se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na
Vašem těle.

Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše
Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém
Stvoření.

A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a
Slitování.

Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy
Ježíšovy.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi bratři. Amen.